Otázka: Patopsychologie – přehled psychických poruch

Předmět: Psychologie, Marketing

Přidal(a): Marie Klimešová

Obsah

• 1   Vymezení pojmů
•   1.1 Média
•     1.1.1 Typologie médií
•     1.1.2 Historie/druhy médií
•   1.2 Masa
•   1.3 Masová média
•   1.4 Persvaze
•   1.5 Manipulace
• 2   Manipulace masových médií
•   2.1 Podle Noama Chomskyho
•   2.2 Spirála mlčení
•   2.4 Propaganda
•   2.5 Cenzura

1 Vymezení pojmů

Pro pochopení tématu je důležité si vysvětlit základní pojmy a co znamenají. Nejprve představím pojem média, jelikož se v této práci zaobírám jejich manipulací, popíšu i její druhy a historii. Dále budou rozebrány termíny související s médii, a nakonec samotné techniky přesvědčování.

1.1 Média

Pojem médium je převzaté slovo z latiny a znamená zprostředkovatel, kterým označujeme všechno, co něco přenáší. Médiem může být například kouř, kterým si strážní hlídky v Číně posílali signály. V komunikaci se jím myslí jakýkoli kanál, který přenáší informace. Může zahrnovat cokoli od tištěného papíru po digitální data a zahrnuje umění, zprávy, vzdělávací obsah a mnoho dalších forem informací.

1.1.1 Typologie médií

Média jsou široká oblast komunikačních prostředků, takže se nedají dělit jedním způsobem. Rozebereme jen základní dělení, které nám pomůže lépe pochopit jejich vlastnosti a podoby. Nejzákladnější členění je forma a technická úroveň média. Z tohoto hlediska je dělíme na:

• papírová – typ médií, který přenáší informace v tištěné, hmotné formě (např. časopisy a noviny)
• digitální – médium přenáší informaci díky numerickému kódování dat (materiály fotografické, audiální, audiovizuální a textové)

Další členění pomohli definovat například čeští mediologové Jaromír Volek, Jan Jirák a Barbara Köpplová (Volek – Jirák – Köpplová 2006)1 a to z hlediska teorie komunikace:

• primární – základ lidské komunikace, patří do nich neverbální komunikace i jazyk
• sekundární – dokáží komunikovat přes jakoukoliv časovou i prostorovou bariéru a pouze sdělující potřebuje použít technologii (např. telegraf a tisk)
• terciární – masová média, oslovuje více lidí, sdělující i příjemce musí použít technologii (např. televize a počítač)
• kvartérní (také síťová) – celosvětové elektronické propojení, které podporuje terciární média (např. Internet)

Kanadský filozof Marshall McLuhan (česky 2000)2 také zavedl myšlenku, že každé médium v sobě obsahuje jiné médium. Masový tisk (terciární) je složen z písma (sekundární) a dorozumívání pomocí jazyku (primární) je zase využívaná na online sociálních sítích ve formě video hovoru. McLuhan také ve své knize  Jak rozumět médiím (1964) přispěl dělením médií podle naplněnosti dat:

• horká (nebo-li vysokodefiniční) – působí intenzivně na emoce člověka a více jeho smyslů. Jsou naplněna informacemi, takže si člověk nemusí nic doplňovat a zůstává pasivní. (např. televize a přednáška)
• chladná (nebo-li nízkodefiniční) – obsahuje málo informací, takže se člověk musí aktivně zapojovat a doplňovat si data (např. noviny a propagační předměty)

Sám McLuhan nedokázal zformulovat přesnou definici, protože se média dokážou ochlazovat nebo ohřívat v závislosti na společnosti. Posledním rozlišením médií, které budu zmiňovat je podle účelu funkce, které rozlišili Burton a Jirák3:

• zábavní – snaha pobavit
• informační – poskytují zprávy a informace
• kulturní – popis kulturních zvyků
• sociální – interakce společnosti
• politické – zprávy o politickém dění

1.1.2 Historie médií

Za vznik médií můžeme považovat první známky poštovního systému z roku 550 př.n.l. ve starověké Persii. Aby si mohli snadno předávat důležité zprávy, vytvořili si síť silnic, po které si je štafetovitě předávali. Přítomnost reklamy dokazuje už ve 14. století postava trhovce z nejstaršího českého dramatu Mastičkář, kde dělá propaguje vonné masti. Krátce poté v 15. století se začaly jednotlivé části Evropy rozvíjet. Lidé se přistěhovávali do měst za prací a s vývojem obchodu a průmyslu se rozvinula i masová média. Svoboda projevu byl vždy důvod revolucí a sporů a             v dnešní době je přítomnost médií snad všude.

1.1.2.1 Tisk

Historie tisku sahá až do 9. Století, kdy v Číně vznikly deskové tisky. Tato metoda ale nebyla příliš efektivní a knihy psané rukou byly velmi vzácné. Kvůli tomu se tisk jako masové médium rozšířil až v 15. století, kdy Johannes Gutenberg vynalezl mechanický knihtisk.

Knihtisk přispěl jazykovému i kulturnímu rozvoji a vůbec prvnímu rozšiřování textů společnosti.   V 17. století se rozšířil trend rutinního tisku, kterému dnes říkáme noviny. Ovšem ty spíš připomínaly letáky a rubriky, ale narozdíl od nich obsahovaly informace z různých oblastí a později i reklamu. Letáky byly snadnější vytisknout, takže se zvýšila efektivnost a rychleji se předávaly důležité zprávy. Od 19. století se tisk zautomatizoval a jeho oblíbenost/rozšířenost? vzrostla. Prvně se noviny využívaly k politické propagandě, nebo-li stranickému tisku. Ten ale pak ustoupil a vystřídal ho tisk komerční, který byl mířen na lidi s nízkým vzděláním. Koncem 19. století dominoval seriózní tisk a noviny se staly objektivnější, formálnější formou šíření zpráv, nejlépe    bez vlivu politických stran. Po první světové válce se popularita novin snížila, kvůli rozšířenosti levnějších a modernějších médií, jako je rádio a později televize. V dnešní době se dává přednost digitální formě novin a tou je internet.

1.1.2.2 Rozhlas

Začátky vývoje rozhlasu sahají až do začátku 19. století, ale opravdový průlom nastal roku 1906, kdy se elektrotechnikovi R. A. Fessendenu podařilo odvysílat krátký rozhlasový přenos. Rozhlas byl používán během první světové války, díky čemuž došlo k jeho technickému vývoji                        a rozšířenosti. V Pittsburghu, dva roky po válce, vznikla první komerční rozhlasová stanice KDKA a tu následovala společnost British Broadcasting Company (zkráceně BBC), která existuje dodnes. S dalšími zeměmi se přidala i Československá republika, která pod vedením společnosti Radiijournal spustila své první vysílání v roce 1923 a dva roky později zazněl první projev prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Kvůli politickým změnám v roce 1948 se Československý rozhlas zestátněl a stal se nástrojem komunistické mediální manipulace a propagandy. Po sametové revoluci se rozhlas opět stal vzdělávací a informativní.

1.1.2.3 Televize

Pravidelné vysílání mechanické televize, sestrojenou inženýrem Johnem L. Bairdem, proběhlo v roce 1929 na vlnách BBC. První pravidelné televizní vysílání bylo zahájeno v roce 1936.

Do Československa se televizní vysílání konalo v roce 1948 v Tanvaldu, ale zatím jen pokusné, a pravidelné o čtrnáct let později z Měšťanské besedy. Z počátku byla televize chápána jako rozhlas   s obrazem, a proto bylo převzato mnoho rozhlasových pořadů. Až v roce 1970 se začal na československých televizí vysílat druhý program, do té doby byl pouze jeden, a tři roky na to se začalo vysílat barevně. V moderní době vlastní každá druhá domácnost televizi, jelikož je to hlavní zdroj informací, zpráv ale i zábavy a rozptýlení.

1.1.2.4 Internet

Historie Internetu začíná společně s agenturou ARPA (dnes DARPA), která byla založena Ministerstvem obrany USA pro vývoj vojenské technologie. Sestavili sítě volně zapojených počítačů, které pojmenovali ARPANET a do výzkumu zapojili i čtyři americké univerzity, k nimž se později přidaly i evropské instituce. Elektrotechnik Bob Kahn a informatik Vint Cerf dokázali propojit vzdálené a různé sítě, které nazvali Internetem. Ten byl nejdříve umožněn jen akademické komunitě, ale už v roce 1987 na Internetu bylo připojeno 28 000 počítačů. Postupně se rozvíjely aplikace a spolu s nimi i jazyk HTML, ve švýcarském výzkumném centru. V 90. letech se Internet zpřístupnil veřejnosti a vzrostl počet osobních počítačů. V roce 1990 používalo Internet 3 miliony lidí a o deset let později toto číslo vzrostlo na 413 milionů. Stalo se tak z něj jedno z největších masových médií.

1.2 Masa

Podle analýzy kolektivního chování tento pojem vyjadřuje neorganizovanou skupinu osob, které se mezi sebou neznají a nemají žádný přímý kontak. Bývají objektem manipulace a cíleného ovlivňování. „Rané užívání tohoto pojmu obvykle vyvolávalo negativní asociace. Původně odkazovalo k představě davu či k „prostému lidu“, jenž byl vzpurný, ba dokonce surový. Výraz však bylo možno použít i v pozitivním slova smyslu, což se projevilo zejména v socialistické tradici, kde „masa“ vyvolává představu síly a solidarity obyčejných pracujících lidí, kteří se zorganizovali, aby se postavili za společné zájmy nebo čelili útlaku. Sousloví typu „masová podpora“, „masové hnutí“ či „masová akce“ poslouží jako příklady, kdy lze velké množství lidí jednajících společně vnímat v pozitivním světle.“(McQuail, D., 1999, s.58)14

1.3 Masová média

Teoretik Denis McQuail označil masová média za ,,ustavené společenské instituce s vlastní svébytnou množinou pravidel a postupů, která je ale v celém rozsahu svých činností určována a omezována společností, v níž působí.“^[1](McQuail, D., 2003, s.22)

Masová média slouží k jednosměrné komunikaci, kdy dané médium osloví velké množství lidí. Vlastnostmi jsou anonymita a neosobní přístup uživatelů a odesílatelu zpráv. Obsah přenosu je veřejný a participace v médiích je zcela dobrovolná. I přesto je velkým tématem diskuze negativní dopad digitálních médií na psychiku jejich uživatelů

1.4 Persvaze

Persvaze je (latinsky persuasio) funkce přesvědčování a ovlivňování lidí okolo nás, ale narozdíl od nátlaku je u persvaze možnost volby. Je nedílnou součástí publicistického stylu, kde můžeme najít i rétorické a reklamní texty, ale může se objevovat i v komunikaci. Jde o snahu změnit něčí názory, postoje a činy jednoho nebo více jedinců. Aby persvaze byla co nejúčinnější, musí být brány v potaz i správné jazykové prostředky. Dvěma nejdůležitějšími z nich jsou:

• Srozumitelnost – interpretace textu musí být srozumitelný recipientovi, bere se v potaz identifikaci hlásek, jednoznačný výklad a u textu i kompozici
• Kredibilita – důvěryhodnost, správné výrazové prostředky, prezentace textu ap.

První použití persvaze můžeme vidět již v dílech sofistů ve starověkém Řecku. V 5. století před naším letopočtem se význačně rozvinul právní systém a lidé měli nárok vlastní obhajoby. Často hledali pomoc právě u sofistů, kteří byli odborníci na argumentaci. Kladli důraz na kvalitu projevu a jaký efekt měla jejich slova na publikum. Persvazi studoval i řecký filozof Aristoteles, který určil tři rétorické prostředky:

• Ethos – týká se morálních zásad řečníka a jeho povahy
• Pathos – zaměřen na vzbuzení emocí a citů posluchače
• Logos – logické vysvětlení řečníkova postoje, opírá se o fakta a statistiky

1.5 Manipulace

V sociologii tento pojem označuje snahu ovládat a působit na mysl a chování jiných osob. Manipulovat s lidmi se dá vědomě i nevědomě, ale vždy je to pro prospěch manipulátora. Ten se snaží působit tak, aby si manipulovaný nevšiml jeho vlivu. Cíl tedy je, aby skutečný záměr manipulátora zůstal utajený. Každý se běžně s manipulací setkává, a to nejčastěji právě v médiích, kde se firmy snaží o komerční výdělky na masách, ale klidně i v běžné konverzaci. Je proto důležité je rozeznat, jak u nás, tak u ostatních, abychom předešli pocitům nejistoty a nedůvěře ve vztazích.

2  Manipulace masových médií

V této kapitole budou uvedeny manipulační techniky, které masová média využívají. Měla by vysvětlit cíle a motivy manipulátorů – podle profesora Noama Chomskyho (1928)

1) Strategie odvedení pozornosti

Tato strategie spočívá v rozptýlení a odvedení pozornosti společnosti od závažných problémů. Zprávy a média jsou přeplněna irelevantními zprávami, aby připravily lidi o čas na přemýšlení a byli neustále zaměstnaní. Dalším cílem je, aby se veřejnost nedostala ke znalostem a informacím z oblasti ekonomie, lékařství, psychologie a dalších pokročilých věd. Bez těchto vědomostí nebudou zpochybňovat, co se řekne v televizi, přijdou o kritické myšlení a stanou se snadněji zmanipulovaní.

2) Problém – reakce – řešení

Tato metoda vytvoří situaci za účelem dostat z lidí určitou reakci. Mocnosti vytvoří ve společnosti problém, který potřebuje řešení, které ony mohou nabídnout. Chomsky uvádí jako příklad zintenzivnění násilí ve městech, aby byl ve společnosti vyvolán strach a ona sama žádala vládu o bezpečnostní zákony a politiky na úkor své svobody.

3) Postupná strategie

Aby bylo nepřijatelné opatření akceptováno, musí se zavádět postupně i po dobu několik let.

Chomsky opět uvádí příklad, kdy byly v 80. a 90. letech nastoleny nové socioekonomické podmínky (neoliberalismus): privatizace, masová nezaměstnanost, omezené funkce státu a nedostačující mzdy. Kdyby byly všechny tyto změny provedeny najednou, je možné, že by vyvolaly revoluci.

4) Strategie odkladu

Lidé snadněji přijme nepopulární opatření, když je představeno jako “bolestné a nutné”, a jeho zavedení je odloženo v budoucnosti. To, že se nestane okamžitě, společnost uklidní a vede ji k naději, že se jim podaří se vyžadované oběti vyhnout. Tímto dostanou více času nepříjemnou změnu zprocesovat, připravit se na ni a později se jí podrobit a přijmout ji

5) Zacházení s lidmi jako s dětmi

Tato strategie se často vyskytuje v reklamách, kdy se k divákovi promlouvá jako k malému dítěti nebo mentálně zaostalému jedinci. Při použití dětské intonace a jednoduchých/infantilních slov se člověk (díky sugesce) začne kritickým myšlením podobat dítěti.

6) Emoce nad racionalitou

Tato technika se snaží zamlžit racionální analýzu a kritické myšlení diváka využitím emocí. Podvědomě člověku vnutí pocity touhy, naděje, nebo naopak strachu a úzkosti.

7) Udržování veřejnosti v nevědomosti a průměrnosti

Aby se s lidmi dalo manipulovat, nesmí chápat ani vědět o metodách používaných k manipulaci.

Podporuje diference mezi vzděláním nižších a vyšších vrstev, aby se nižší třídy nikdy nevyšplhaly na jejich úroveň.

8) Spokojenost s průměrností

Systém a mocnosti propagují společnosti myšlenku, že je v módě povrchní životní styl, hloupost, vulgarita a ignorance. Lidé jsou pak spokojeni se svou nevědomostí a nestojí o to se více vzdělávat.

9) Posílení sebeobviňování

Tato strategie chce přimět lidi, aby si mysleli, že za své problémy mohou jen oni sami. Jejich okolí je dokonalé a za vše, co se stane, může jejich neschopnost, nedostatek úsilí a inteligence. Lidé se pak snaží zapadnout do svého okolí a cítí se provinile, že se jim to nedaří. Veškerý hněv, který v nich systém vyvolává si vybíjejí na sobě a místo vzpoury proti systému se přivedou ke stavu deprese a nečinnosti.

Zdroje

• https://www.jsns.cz/projekty/medialni-vzdelavani/bulletin-medialni-vzdelavani/ceska-medialni-krajina/1.dil-uvod-do-sveta-medii
• https://wikisofia.cz/wiki/Média
• https://cs.wikipedia.org/wiki/Média
• https://cs.wikipedia.org/wiki/Kouřový_signál
• Volek, Jaromír – Jirák, Jan – Köpplová, Barbara. 2006. „Mediální studia: Východiska a výzvy.“ Pp. 8-19 in Mediální studia, 1(1).  1
• McLuhan, Marshall. 2000. Člověk, média a elektronická kultura: Výbor z díla. Brno: Jota.  2
•  JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost: [stručný úvod do studia médií a mediální komunikace]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, s. 20. ISBN 80-7178-697-7.  3
• McQUAIL, Denis. Úvod do masové komunikace. Str. 58.  14
• https://is.muni.cz/th/uuxx3/Katka_bakalarka_final.pdf
• https://czwiki.cz/Lexikon/Média
• https://www.stoplusjednicka.cz/nejvetsi-rise-staroveku-1-jak-se-zrodila-proc-skoncila-prvni-perska-rise
• https://www.memento-historia.cz/clanek/177/pocatky-perske-rise-v-obrim-imperiu-zila-temer-polovina-svetove-populace
• https://wikisofia.cz/wiki/Tisk
• https://plus.rozhlas.cz/ze-sveta-tisku-6647787
• https://clanky.rvp.cz/clanek/c/ZVOF/550/MEDIALNI-TECHNOLOGIE—ROZHLAS.html
• https://mediagram.cz/dejepis/vyvoj-medii-od-knihtisku-po-internet
• https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Masa
• https://mediagram.cz/uzivatele/co-je-verejnost
• https://czwiki.cz/Lexikon/Masmédia#cite_note-:0-7
• https://is.muni.cz/el/1421/podzim2012/IMK001/um/uvod_do_novych_medii_-_Jakub_Macek_-_OSU_2011.pdf
• https://cs.wikipedia.org/wiki/Persvaze
• http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7689
• https://wikijii.com/wiki/Persuasion#Brief_history
• https://is.ambis.cz/th/hr8bl/JURKOVIC_Metody_presvedcovani__prakticke_vyuziti.pdf
• https://www.idnes.cz/technet/audio-foto-video/bbc-80-let-vysilani.A161102_120557_tec_video_vse
• https://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/historie/ceskoslovenska-televize/prehistorie/
• https://ourworldindata.org/internet
• https://cs.wikipedia.org/wiki/Dějiny_internetu
• ^[1] McQuail, D. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2003, str. 22

Článek Manipulační techniky médií – seminární práce se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.