Téma: Teorie pořezu kulatiny

Předmět: Technologie – Nábytkářská a dřevařská výroba

Přidal(a): PetrPan

Obsah:

• Pilařské stroje, jejich popis a charakteristika.
• Způsoby pořezu – základní a speciální.
• Náčrty, výhody-nevýhody, druhy řeziva z jednotlivých způsobů pořezu, výtěž.

Řezivo vzniká podélným dělením kulatiny. Začíná krácením na výřezy (v lese nebo na pilnici), následuje odkornění. Výřezy se dále podélným řezáním zpracovávají na pilařských strojích.

Technologie pořezu závisí na volbě hlavního pilařského stroje. Kmenové rámové pily (katru), kmenové pásové pily nebo kmenové kotoučové pily. Tyto hlavní pilařské stroje jsou doplněny o zkracovací a omítací pily, které slouží k opracování a zhodnocení bočního řeziva. Výrobu doplňuje zpracování kusového odpadu štěpkovačkou. Jednotlivé stroje jsou propojeny dopravníky. Dle tvaru dopravovaného materiálu používáme dopravníky: kuželové, řetězové a to podélné a příčné, válečkové, šnekovací, šnekové, hrabicové a pásové.

Způsoby pořezy:

• Pořez na výtěž středového řeziva. Jeho šíře vychází z propočtu 0,7d čepového průměru. Jedná se o řezivo boční (bok), které se dále zhodnocuje krácením a omítáním. Boční řezivo je vždy tangenciální a to znamená, že se více bortí.
• Pořez na sortiment-z celého průřezu získáme řezivo radiální nebo tangenciální bez ohledu na celkovou výtěž.

Radiální řezivo je žádané pro svoji průřezovou stabilitu v rozsahu sesychání a husté letokruhy s pruhovou texturou. Jedná se o výrobu řeziva pro výrobu eurohranolů.

Tangenciální řezivo se naopak vyznačuje texturou fládrovou a proto se využívá v případě zvláštních estetických požadavků. Jeho sklon k borcení je třeba vzít v úvahu již při volbě konstrukce.

Řezivo dle příčného pořezu

• Deskové – prkna, fošny (omítané, neomítané)
• Hraněné – hranoly, hranolky, latě, lišty
• Polohraněné – trámy, polštáře, povaly

Pily

• Rámová pila – katr
• • Skládá se z: bočnic, kmitavého rámu, podávacích válců (přední, zadní), separačních plechů, v podpilí je na betonových základech motor, převody, setrvačník, klikový mechanismus. Před katrem je zavážecí a pomocný vozík (mechanický nebo hydraulický).
  • Stroj je vhodný na prizmovaný pořez a pořez naostro.
• Pásová pila
• • Svislá – pohybuje se výřez, vodorovná – pohybuje se pila
  • Řezný mechanismus obsahuje hnací kolo a hnané kolo – jsou na styčné ploše s pásem tvarovány a tím brání pásu před sklouznutím.
  • Vyznačuje se čistým řezem, protože má pravidelnou rychlost a řezné ostří (zuby) se pohybují po přímce.
  • Svislé pásové pily bývají vybaveny štěpkovačem, který při prvním řezu rozštěpkuje krajinovou část kmene. Kmenové pásové pily jsou náročné na údržbu pilových pásů. Ale vzhledem k jejich pracovní délce mají delší životnost.
• Kotoučová pila
• • Nevýhodou uplatnění kmenových kotoučových pil v pilařské výrobě je požadovaná výška řezu. Velké průměry kotoučů mají s ohledem na svojí tloušťku a rozvod zubů velkou řeznou spáru. To vede k snižování výtěže. Z těchto důvodů se tyto stroje používají pro zpracování tenké kulatiny.
    Zejména pro výrobu hranolů.
  • V pilařských provozech se používají kotoučové pily kmenové, krátící, hranolovací, rozmítací jednohřídelové a dvouhřídelové.

Způsoby pořezu na výtěž

• Pořez naostro
• Prizmováním
• Agregátní

Způsoby pořezu na sortiment

• Segmentový
• Čtvrtkový
• Cantibay
• Moreau
• Kruhový

Výtěž řeziva

• 55 – 67 %, štěpky 20 – 22 %, piliny 10 – 15 %

Článek Teorie pořezu kulatiny se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Výroba oken

Předmět: Technologie a strojírenství

Přidal(a): JanaL

Požadavky

Okno má být:

• být lehké
• dobře těsnit
• snadno se otevírat, zavírat, čistit
  • rozměry, tvar, materiál a konstrukce zvolíme podle účelu využití

Funkce oken

• umožňuje vstup denního světla
• zabezpečuje větrání interiéru
• tepelně izolují interiér proti hluku zvenčí a naopak
• ochrana před povětrnostními vlivy
• izolují vnitřní prostor, zabraňují úniku tepla
• ochrana před vniknutím hmyzu, zvěře, nepovolaných osob
• dotváří estetický vzhled výroby

Rozdělení oken

Podle způsobu otevírání křídel

• Otevíravá
• Otevíravá a sklopná
• Sklopná – dolní
• Výsuvná
• výklopné
• Posuvná okna
• Kyvná – horní
• Pevně zasklená
• Otočná
• Vyjímatelná

Podle konstrukce

• Jednoduchá (jeden rám a jedno křídlo př. euro okna, jen mají jiný průřez)
• Zdvojená (dvě křídla jsou k sobě spojena a otevírají se jako jeden celek)
• Dvojitá (špaletová – dva rámy, dvě křídla, jen se každé křídlo se otevírá samostatně dovnitř)
  • deska mezi rámy = špaleta

Podle směru otevírání

• otevíravá dovnitř
• otevíravá ven
• otevíravá dovnitř a ven

Podle počtu křídel

• Jednokřídlová
• Dvoukřídlová
• Tří a vícekřídlová
  • při posuzování počtu je rozhodující počet v nárysném pohledu na okno

Podle okování

• Pravá
• Levá

Části dřevěných oken

Osazovací rám

• osazují se do něj zcela dokončená okna
• je zakotven do zdi před omítáním
• může být: dřevěný, ocelový, betonový
• u některých oken chybí

Okenní rám

• kotví se před omítáním do ostění nebo do osazovacího rámu
• jsou na něm zavěšeny křídla nebo okenice

Okenní křídlo

• pohyblivé zasklené části oken
• skládají se z vlysů spojených na dvojitý čep a rozpor
• velké skleněné plochy dělí na menší části úzké lišty – příčle

Okenice

• pohyblivé nezasklené části oken
• funkce:
  • vnější okenice: ochranná funkce (domy, chalupy, celoročně neobývané stavby)
  • vnitřní okenice: zastiňovací, zatemňovací funkce (slouží jako žaluzie)
  • jde o rám s pérkovou výplní, která může být pevná nebo otočná

Větrací štěrbiny

• úzké uzavíratelné otvory v rámu nebo v křídle
• umožňují větrání i při uzavřeném křídle
• zmenšují zasklenou plochu a tím i množství světla procházejícího do místnosti
• nejčastěji u střešních oken

Podokeník a poprsníková (parapet) deska

Podokeník

• vnější úprava poprsníku (parapetu)
• z plechu, keramických hmot nebo kamene
• je nakloněn od okenního rámu a přesahuje vnější zeď o 4cm

Poprsníková deska (parapet)

• vnitřní úprava poprsníku
• ze dřeva, z KD, plastu, keramických hmot
• vnitřní zeď přesahuje o 2cm

Deštění

• vyskytuje se u dvojitých oken
• je to obložení mezi vnitřním a vnějším okenním rámem
• může být tvořeno rámem s výplní nebo jen konstrukční deskou

Klapačky, krycí lišty a okapnice

Klapačky

• lišty překrývající styk dvou křídel
• zabraňují úniku tepla
• mohou být vnitřní nebo vnější

Krycí lišty

• tenké lišty překrývající styk okenního rýmu s omítkou nebo styk dvou rámů
• v rozích spojeny na pokos, připevněny hřebíky bez hlavy

Okapnice

• části vodorovných vlysů křídel
• zabraňují vnikání dešťové vody do konstrukce okna
• jsou ze dřeva, plastu, plechu

Kování

Konstrukční kování

• závěsy = slouží k zavěšení pohyblivých částí (křídel a okenic)
• uzávěry = uzavírají křídla, mohou být válečkové, dvoucestné, třícestné rozvory, obrtlíky
• záskočky = zajišťují křídlo v otevřené poloze
• spojky a spojovací šrouby pro zdvojená okna
• rozpěry pro zajištění sklopných křídel v otevřené poloze
• pomocné kování – rohovníky, zajišťovací kolíky, lavičníky

Vrchní kování

• olivy a půlolivy pro uzávěry křídel
• nárazníky pro dvojitá okna, zabraňují rozbití skla a křídel otevírajících se dovnitř
• rukojeť kyvných, výsuvných a posuvných dveří
• pákové uzávěry os oken

Sklo a zasklení

• používá se sklo tloušťky 2 – 3mm nebo izolační dvojskla
• dvojsklo je tvořeno dvěma skly, mezi kterými je plastový rámeček
• uvnitř rámečku je hmota pohlcující vlhkost, zabraňuje rosení skla zevnitř
• prostor mezi skly je vyplněn vzduchem nebo plyny jako je např. Argon, xenom
• sklo se osazuje do polodrážky , která je podmáznutá pružným tmelem: tím se zvýší tepelná a zvuková izolace
• sklo je zajištěno lištami nebo sklenářskými trojúhelníky a tmelem
• sklo musí mít v polodrážce vůli min. 1 mm

Těsnění oken

Ve styku rámu a stavby

• zvyšuje se tepelná i zvuková izolace
• po mechanickém ukotvení se dnes těsní nejčastěji PUR pěnou
• dříve se používaly materiály jako skelná či minerální vata, plast, pružné tmely apod.

Ve styku křídel s rámem

• těsnění má být v jedné rovině a nemá bát přerušená
• připevňuje se po zaschnutí vrchního nátěru
• používají se různé silikonové profily (jsou dlouho pružné)
• dříve se používaly pásky z pěnového PVC nebo mechová pryž
• jejich nevýhoda – časem ztrácí pružnost, musí se obnovovat

Zacloňovací a zatemňovací zařízení

Zacloňovací zakřízení

• zabraňuje přímému slunečnímu svitu nebo poskytuje soukromí při umělém veřejném osvětlení
• je tvořeno roletou, záclonami, závěsy

Zatemňovací zařízení

• jeho účelem je vytvořit tmu
• používá se v některých labor. rengen. komorách apod.
• tvoří ho hustá tkanina nepropouštěcí světlo
• je vedena v drážce v ostění, šířka drážky je 1 cm.

Článek Výroba oken – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Výroba dveří

Předmět: Technologie a strojírenství

Přidal(a): JanaL

Technologie – dveře

Funkce a rozdělení:

• určeny k uzavírání příchozích otvorů místnosti a budov nebo jsou součástí určitých zařízení např. výtahů

A) PODLE POUŽITÍ

• VNITŘNÍ – uzavírání místností
• VNĚJŠÍ (vchodové) – uzavírání budov

B)PODLE ZPŮSOBU OTVÍRÁNÍ

• PRAVÉ
• LEVÉ

C)PODLE POČTU KŘÍDEL

• JEDNOKŘÍDLOVÉ
• DVOUKŘÍDLOVÉ
• TŘÍ
• VÍCEKŘÍDLOVÉ

Dveře se skládají:

• ZÁRUBEŇ PRAHOVÉ PRKÉNKO
• DVEŘNÍ KŘÍDLO SVĚTLÍK A NADSVĚTLÍK
• KOVÁNÍ OKOPNÉ PLECHY

Velikost dveří

• daná provozem a velikostí přepravovaných předmětů
• ŠÍŘKA – nejmenší 600 mm pro malý provoz, běžně 700 – 900mm pro bytové účely

Způsob otevírání
Závisí na:

• ČETNOSTI OTEVÍRÁNÍ
• PROSTORU PRO DVEŘNÍ KŘÍDLO
• POŽADAVCÍCH NA BEZPEČNOST

Tepelná izolace:

• požaduje se při oddělování prostorů s různou teplotou

Závisí na:

• KONSTRUKCI A TLOUŠŤCE KŘÍDLA
• TEPELNĚ IZOLAČNÍCH VLASTNOSTECH MATERIÁLŮ
• SPÁRÁCH
• TĚSNĚNÍ

Zvuková izolace

• běžně je malá, lze ji zvýšit čalouněním, zvětšením tloušťky křídla, vložením izolační výplně

Požární odolnost

• schopnost odolávat určitou dobu ohni
• u vstupních dveří má být 20 – 30 minut

Bezpečnost před nežádoucím otevřením

• podle druhů dveří se volí zamykání a zajištění proti vloupání (bezpeč. Zámky,kukátka, závory, řetízky…)

Tvary a členění křídel

• vnitřní obvykle hladké nebo rámové
• vnější členitější, individuálně navržené

Zárubně

• rámují dveřní otvory (jsou zakotveny do zdi)
• • jsou: KOVOVÉ, DŘEVĚNÉ, PLASTOVÉ
  • skládají se z: STOJEK
• NADPRAŽÍ
• PRAHOVÁ SPOJKA

Osazování zárubně
a) zároveň s vyzdíváním ostění

• možnost pevného zakotvení do zdi, ale snadné poškození během hrubé stavby nebo při dokončování omítek

b) po dokončení omítek

• možnost průmyslové výroby kompletizovaných dveří s kováním i PÚ – obtížnější

Druhy dřevěných zárubní

• TESAŘSKÁ
• FOŠNOVÁ
• TEPLICKÁ
• ÁMOVÁ (!)
• OBLOŽKOVÁ (!)
• RÁMOVÁ ZÁRUBEŇ
  • pro vnější i vnitřní dveře, rámové příčky a dělící stěny
  • může mít polodrážku (15x27mm), pro kyvné dveře je bez polodrážky
  • stojky jsou zapuštěny do podlahy cca 30 – 40mm
  • neprobíhá-li podlaha nepřerušované, není nutné prahové prkénko
  • osazují se před provedením omítek nebo po a to do rovného nebo zalomeného ostění
  • kotví se lavičníky nebo vruty
  • spáry mezi omítkou a zárubní se překryjí zárubní
• OBLOŽKOVÁ ZÁRUBEŇ
  • z DTD nebo MDF potažené fólií nebo
  • tvořena 2 – 3 závěsy, těsněním a profi plechem
  • stojky a nadpraží spojeny pomocí lamel a lepidla (zajišťují se excentrem a kovovými spojkami)
  • usazuje se po omítání
  • stavební prostor o 10 cm širší a 5 cm vyšší a poté se prostor vyplní PUR pěnou
  • ze zadní strany se do drážky vloží obložka spojena do tvaru V excentrem
  • spáry mezi zdí a obložkami zakryty akrylátem
  • používají se pro zdi tloušťky 8 – 30cm
  • Dveřní křídla HLADKÁ PLNÁ
  • pouze vnitřní dveře
  • hladký povrch
  • z voštinové desky
  • z dveřovky – ta se skládá:
    • OBVODOVÉHO RÁMU Z MASIVU NEBO DTD
    • VÝPLNĚ Z PAPÍROVÉ VOŠTINY NEBO SOLOLITNÉ MŘÍŽKY
    • PLÁŠTĚ Z TVRDÉ DVD NEBO TENKÉ DTD
• VLOŽEK V MÍSTĚ KOVÁNÍ
  • povrchově je dveřovka dokončena pigmentovou NH, dýhou nebo fólií
  • Dveřní křídla HLADKÁ ČÁSTEČNĚ ZAKRYTÁ
  • vyrábí se z dveřovek vyříznutím potřebného otvoru, obvykle 1/3 nebo 2/3
  • pod vyříznutým otvorem musíme dýt přes celou šířku křídla, aby sklo nepropadlo a mohly se upínat lišty
  • vyříznutý otvor se nahradí sklem, které se připevní lištami ze dřeva nebo plastu

Dveřní křídla rámová s výplní

• používají se pro vnitřní i vnější dveře
• základem pro křídla je rám z masivu, do kterého se ukládá výplň
• svislé vlysy rámu a horní vlepy jsou široké 110 – 120mm
• spodní vlysy mají šířku 220 – 250mm
• příčky mohou mít různou šířku 55 – 120mm
• tloušťka rámu je 40 – 55mm podle toho, jsou – li to dveře vnitřní nebo vnější
• vlysy rámu v rozích spojeny na čep a dlab s pérkem nebo kolíky
• výplň: sklo, KD
• do drážky (kdyby to bylo do polodrážky, tak by se nedalo vyměnit sklo)

Dveřní křídla palubková

• mají složitější a nejpracnější konstrukci
• pro vnější vchodové dveře
• skládají se z obvodového rámu s příčkami a dvojitého pláště z podélných nebo jinak orientovaných palubek
• spojují se na pero a drážku
• svislé vlysy – průměr 45x110mm
• vlysy jsou o tloušťku palubek z každé strany tenčí
• mezi svislými vlysy rámu musí být vždy celé palubky
• krajní palubky jsou přibité bez hlavy
• všechny palubky jsou podlepeny a přibity v drážce

Článek Výroba dveří – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Téma: Regulace, regulační obvod, regulátor

Předmět: Technologie

Přidal(a): David Veselík

Regulace

Regulace je proces automatického udržování určité veličiny (regulovaná veličina) na stanovené hodnotě nebo hodnotách (referenční nebo požadovaná hodnota). Regulace se objevuje v nejrůznějších systémech, u nichž dochází k interakci s okolím (v přírodě, řídicí technice, ve společnosti). Automatickou regulací a řízením se zabývá kybernetika, což je interdisciplinární obor vzniklý ve 40. letech 20. století.

Základním principem regulace je, že se hodnota regulované veličiny měří a porovnává s požadovanou referenční hodnotou. Regulace otáček.

Regulační obvod

Regulátor

Zařízení pro ovlivňování regulovaného systému, automatizovanou regulaci, k dosažení a udržení jeho požadovaného stavu. Typicky se používá v záporné zpětné vazbě systému. Vstupem regulátoru pak nebývá přímo sledovaná veličina jako výstup celého systému, ale jen odchylka od požadované hodnoty. Regulátor pak reguluje systém s cílem buď úplné eliminace odchylky, nebo jeho regulační zásahy odchylku alespoň udržují v předepsaných mezích. Regulátor čte stavy systému, a to buď přímo, anebo, jsou-li nedosažitelné, si je rekonstruuje vlastním modelem. Modelováním systémů a jejich regulátorů se zabývá teorie řízení. Regulátor bývá na systém připojen přes vstupní a výstupní převodníky. Regulace je při čtení systému v čase buď spojitá, nebo diskrétně vzorkovaná. I zásahy do systému mohou být buď analogové, nebo digitální, stupňovité.

Článek Regulace, regulační obvod, regulátor se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Téma: Robotika – princip, kinematické schéma, druhy pohonů

Předmět: Technologie

Přidal(a): David Veselík

Robotika se zabývá studiem a konstrukcí robotů a podobných zařízení. Čerpá z umělé inteligence, ale i mechaniky, elektrotechniky, teorie řízení, měřící techniky a dalších. Robotika bývá to první, co si většina lidí představí pod pojmem umělá inteligence.

Důvody pro nasazení robotů:

zlepšení kvality výrobků l snížení zmetkovitosti l pružnost výroby l ekonomické důvody: l zvýšení výrobní kapacity l zvýšení koeficientu směnnosti l úspora pracovního místa l uvolnění kvalifikovaných pracovníků l sociální důvody: l vyřazení člověka z fyzicky namáhavé a monotónní práce l vyřazení člověka ze zdraví škodlivého prostředí.

Uplatnění robotů:

provozy s velkou sériovostí výroby (velké investice) l provozy, kde jsou podmínky pro člověka nepříznivé l technologie, pro které je člověk příliš nedokonalý a vzhledem ke svým omezeným možnostem nedokáže pracovat např. s požadovanou přesností. l Oblasti nasazení robotů: l svařování l lakování l lisování a kování l sklářský průmysl l paletizace výrobků l montáž.

Druhy robotů:

• Dvouramenné roboty, v elektrotechnickém průmyslu, pracují rychle, účinně.
• Šestiosé roboty, rychlý, přesný pojezd, pro velkou výrobní kapacitu, nižší hmotnost, menší spotřeba energie.
• Svařovací roboty, bezpečné, efektivita práce, snižují výrobní náklady
• Lakovací roboty, vysoká kvalita nátěru, rychlost, efektivita
• Paletizační roboty, manipulace se sklem, překližkami, sádrokartonem, úchopní hlavice paletizačního robota dokáže zvednout i několik boxů najednou, uzvedne až 2 tuny.

Největší výrobci robotů na světě jsou: FANUC – NC řízení a CNC

Průmyslové roboty je možno rozdělit do pěti generací, nultá až čtvrtá.

Kinematické schéma:

Kinematika popisuje pohyblivost a tudíž i manipulační možnosti robota, předurčuje jeho konstrukci.

Počet os, podle kterých se hlavice robota může pohybovat, počet stupňů volnosti robota se často shoduje s počtem pohon ů čím více stupňů volnosti, tím větší manipulační možnosti robot má.

Pokud má robot volně manipulovat s tělesem, musí mít v daném prostoru tolik stupňů volnosti, jako těleso pokud má robot více stupňů volnosti, než je v daném prostoru nutné, je tzv. redundantní (tzn. má nadbytečné stupně volnosti, nadbytečné pohony).

Kinematická dvojice = dvě tělesa, pohyblivě spojená

1) translační dvojice, 2) rotační dvojice

Pohon: pneumatický, hydraulický, elektrický

Článek Robotika – princip, kinematické schéma, druhy pohonů se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Téma: Korekce tvaru nástroje, ekvidistanta

Předmět: Technologie

Přidal(a): David Veselík

Korekce nástroje umožňují vytvořit obecný partprogram, který je použitelný pro různé průměry a délky nástrojů (fréz, soustružnických nožů apod.). Při výměně nástroje s jinými rozměry se upraví pouze příslušná korekce a partprogram zůstane beze změny

Soustružnické nože nemají z důvodu stability, opotřebení a kvality povrchu, které se má jimi dosáhnout, ostrou špičku nástroje (P0), nýbrž zaoblenou určitým poloměrem, protože se však při dosavadním programování uvažovaly pouze korekce nástrojů vycházející ze špičky soustružnického nože, dochází u šikmých obrysů a obrysů ve tvaru rádiusu, ke zkreslení. Při podélném soustružení válcových ploch a příčném soustružení čelních ploch toto zkreslení nenastává.

U NC soustruhů byly odstraňovány nepřesnosti tak, že programátor vypočítal a naprogramoval v závislosti na stávajícím poloměru špičky ekvidistantu (čáru v konstantní vzdálenosti od povrchu). Výpočty byly časově náročné a platily jen pro jeden poloměr špičky.

Mikropočítače a software CNC stroje přebírají za programátory výpočet ekvidistanty.

Musí být řídicímu systému zadána nejdříve velikost poměru špičky a poloha teoretické špičky nože (P0) vzhledem ke středu poloměru skutečné špičky (S) formou parametru (1 až 9). Tento údaj programuje obsluha stroje při seřizování s ostatními daty nástroje (délka s vložením) do paměti korekcí nástrojů. Aby bylo jednoznačné určit polohu ekvidistanty, musí být informováno o tom, zda leží ekvidistanta nalevo nebo napravo od programovaného tvaru soustružnické plochy.

Poloměrová korekce dráhy nástroje vlevo od obrysu, vpravo od obrysu

Článek Korekce tvaru nástroje, ekvidistanta se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Téma: Automatizovaná tvorba CAM

Předmět: Technologie

Přidal(a): David Veselík

Zhotovování výkresů pomocí systémů CAD získává stále více na významu. Jakmile se výkres zhotoví, jsou k dispozici všechny informace o tvaru obrobku jako geometrické základní prvky (body, čáry, kružnice, apod). Které je možno přenášet do dalších softwarových systémů.

Nejčastěji se geometrická data ze systému CAD přenášejí do systému pro tvorbu NC programů. Pomocí příslušného softwaru je třeba jen spojit sled obrábění a technologická data s informacemi o geometrii. Stejně jako při „ručním“ popisu geometrie je generován zdrojový program, který se převádí přes postprocesor na programy CNC. Taková koncepce od konstrukce až po strojní obrábění se označuje jako CAD-CAM.

Současné náročné požadavky na výrobek, na jeho kvalitu a funkčnost, požadavky na výrazné zvýšení produktivity práce, rostoucí nároky na flexibilitu výrobního systému, rychle se měnící sortiment výroby, zkracování časů na inovace, větší nároky na spolehlivost výrobního systému a mnohé další požadavky není už možné v současnosti realizovat konvenčními metodami přípravy, plánování a řízení výroby. Proto se stává nutností vznik výroby nového typu. Na tyto náročné požadavky reaguje koncept integrované výroby využívající nejmodernější prostředky výpočetní techniky a progresivní metody informačních technologií.

CAD/CAM systémy značně zjednodušují a zpřehledňují práci programátorů. Jsou postaveny především na základě 3D objemových dat. Umožňují i zpracování 2D náčrtů, ale programátor má více práce a programovací čas se zvýší. Právě 3D modely, tzv. Parasolidy, nesou v sobě všechna tato důležitá data pro tvorbu samostatného postupu obrábění a následnou realizaci.

Využití v programu EdgeCam

Článek Automatizovaná tvorba CAM se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Téma: Metody programování + funkce, pevné cykly

Předmět: Technologie

Přidal(a): David Veselík

Struktura programu:

• V programu pro číslicové řízení musí být obsaženy všechny geometrické a technologické informace nutné pro obrábění dané součásti. Geometrické informace obsahují způsob pohybů nástroje, tzn. Údaj o tom, zda se bude pohyb vykonávat posuvem nebo rychloposuvem, po přímce nebo po kruhovém oblouku.
• Technologické informace informují např. o posuvu řezné rychlosti, případně otáčkách.
• K dalším technologickým funkcím patří např. volba směru otáčení pracovního vřetena, výměna nástrojů, zapnutí a vypnutí chlazení a konec programu.

Struktura věty:

• Celé programování na CNC strojích se rozkládá na jednotlivé kroky, každý krok obrábění představuje větu programu. Věty jsou čteny ve své posloupnosti z programové paměti, zpracovávány a výsledkem tohoto zpracování jsou pohyby nástroje a technologické funkce.
• Věta se skládá z jednotlivých slov, G00, X30, S100, přičemž jednotlivé slovo sestává z adresné části tvořené jedním písmenem např. S a významové části tvořené posloupností číslic.

Přípravné funkce:

• Absolutní programování G90
• Přípustkové programování G91
• Najíždění souřadnic rychloposuvem G00
• Lineární interpolace G01
• Kruhová interpolace ve směru hodinových ručiček
  • Nástroj se pohybuje ve směru hodinových ručiček naprogramovaným posuvem po kruhové dráze do uvedeného koncového bodu.
• Kruhová interpolace proti směru hodinových ručiček:
• Řezání závitů G33
• Pevné cykly
• Pro často opakující se operace je řídicí systém vybaven spoustou pevných cyklů, které usnadňují programování. ¨ Jednotlivé řídicí systémy jsou vybaveny různými pevnými

Článek Metody programování + funkce, pevné cykly se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Téma: Programování stroje, struktura programu

Předmět: Technologie

Přidal(a): David Veselík

Systém načítá do paměti celý program buď z disket, nebo jiných médií na uchování informací, nebo pomocí LAN sítě, ať kabelové nebo bezdrátové. Na rozdíl od NC systémů je interpo-látor nikoli hardware ale software záležitostí. Ke generování dráhy je možné použít přímého matematického popisu tvaru dráhy. Je tedy možné generovat paraboly i křivky vyšších řádů (spline), řídicí systémy s vyšším výpočetním výkonem realizují i kruhovou interpolaci v prostoru, prakticky se ale vystačí s lineární a kruhovou interpolací. Pro zpracování technologických informací se u CNC systémů používá programovatelný automat (PLC – Programmable Logic Controler ).

Programy 3D prostorových tvarů se většinou nepřipravují dílenským programováním, ale zpracovávají se na počítačích pomocí některého CAD – CAM systému, v našem případě již zmíněný EdgeCAM.

Sktruktura programu:

Při tvorbě programu se snažíme, aby popis dráhy nástroje byl co nejjednodušší. Většinou používáme způsob programování ABSOLUTNÍ, někdy (například při tvorbě podprogramu nebo při řetězcovém kótování součásti) volíme způsob programování INKREMENTÁLNÍ (přírůstkový).

Je to soubor geometrických a technologických informací, které vyžaduje řídicí systém obráběcího stroje, program je zapsán pomocí jednotlivých bloků, každý blok má své číslo. NC program lze vytvářet přímo na obráběcím stroji nebo jej lze vygenerovat a importovat do řídícího počítače z CAD/CAM pracoviště. Na monitoru PC lze provádět grafickou simulaci obrábění pro kontrolu programu před vlastním obráběním. NC program můžeme jednoduše upravovat a doplňovat.

Geometrické informace udávající:

• způsob pohybu nástroje – pracovní posuv, rychloposuv – dráhu nástroje – přímka, kruhový oblouk

Technologické informace udávající:

• velikost posuvu – otáčky vřetena – směr otáčení, vypnutí vřetena – výměnu nástroje (včetně korekcí nástroje) – zapnutí (vypnutí) chlazení – konec podprogramu – konec programu

Článek Programování stroje, struktura programu se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Téma: Souřadné systémy

Předmět: Technologie

Přidal(a): David Veselík

Pro naprogramování obrábění dílce je nutno zadat pojezdové dráhy nástrojů. K tomu je nutné určit souřadné osy pracovního prostoru stroje. Základem je pravoúhlá souřadná soustava s osami X, Y, Z, která se orientuje tak, aby souřadné osy byly rovnoběžné s vodícími plochami stroje. Souřadné osy jsou orientovány k obrobku tak, že kladný smysl pohybu je ve směru narůstání obrobku. Rotační pohyby kolem os X, Y, Z jsou kladné ve směru otáčení hodinových ručiček.

Poloha souřadných os na obráběcích strojích, osa Z, je rovnoběžná s osou vřetena. Osa X je hlavní osa v rovině upínání obrobku. Orientace os je podle pravidla pravé ruky.

Definování pohybu:

• Při programování se vychází z toho, že se nástroj pohybuje vůči obrobkům.
• Vztažné body u obráběcích strojů slouží k určení polohy obrobku a polohy nástroje v souřadné soustavě stroje a jsou dány normou, M = nulový bod stroje, je dán výrobcem a nemůže být měněn. R = referenční bod, je dán výrobcem, výpočetní části stroje – sjednocení hardwarově a softwarově.
• W = nulový bod obrobku, určuje si technolog z hlediska optimálního programování obrábění.

Kartézský souřadný systém CNC:

• Základním souřadným systémem využívaným na většině CNC strojů je tzv.
• Pravoúhlá pravotočivá souřadná soustava (Kartézský souřadný systém, systém pravé ruky).
• Jako pomůcka pro správnou orientaci v prostoru a představivost slouží tzv. pravidlo pravé ruky.

Polární souřadný systém:

• U většiny CNC strojů je využíván k programování pravoúhlý souřadný systém, ale v mnohých případech se používá tzv. polární souřadný systém.
• Jedná se o určování polohy nástroje (obrobku) pomocí:
  • pólu (výchozí bod)
  • poloměru (rádius)
  • úhlu natočení
• Na rozdíl od pravoúhlých souřadnic popisují polární souřadnice polohu pouze v jedné rovině (X-Y nebo X-Z nebo Y-Z.
• Pokud jsou na stroji další doplňkové pohyby v osách:
  • X, Y, Z, označují se: U, V, W
  • Osa Z je totožná či rovnoběžná s osou pracovního vřetena, které vykonává hlavní řezný pohyb.
  • Vždy musí být definována osa X.
  • Vychází se od nehybného obrobku.
  • Pokud se obrobek pohybuje proti nástroji, označují se takové osy X´, Y´, a Z´.

Článek Souřadné systémy se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.