Těžká hodina – rozbor díla k maturitě (3)

 

Kniha: Těžká hodina

Autor:  Jiří Wolker

Přidal(a): Klarca18

 

 

Vydal Václav Petr v Praze v roku 1947.

 

Jiří Wolker byl básník. Absolvoval gymnázium a uplatňoval zde své literární, hudební a výtvarné umění. Poté studoval práva a filosofii v Praze, kde se seznámil s Jaroslavem Seifertem, Josefem Horou a dalšími. Stal se členem Literární skupiny a Devětsilu. Patří k nejvýznamnějším představitelům proletářské poezie. Zemřel na tuberkulózu ve 24. letech.  Vydal tři knihy za svého života, básnické sbírky Host do domu, Těžká hodina a Tři hry. A je autorem tzv. moderních pohádek např. O milionáři, který ukradl slunce.

 

Literární/obecně kulturní kontext

  • Autor na začátku 20. století 1900–1924, Představitel Proletářské poezie, její hlavní znaky: reaguje na sociální bídu a důsledky války, vyznačuje se kritikou sociální nespravedlnosti, objevila se u nás v první polovině 20. století, myšlenka revoluční proměny kapitalistické společnosti na socialistickou, v dílech nový typ hrdiny – dělník, revolučnost

 

Kolektivismus proti individualismu

  • Požadavek kolektivismu byl společný všem básníkům proletářské poezie, rozdílné však bylo jejich pojetí! Wolker chce vyjádřit problematiku jednotlivce, kterého jeho touha po štěstí vede k pochopení vzájemné závislosti na druhých – uvědomění si, že je aktivní společenský činitel. →podstata lidské existence spočívá v sepětí s jinými životy a v odpovědnosti za ně = Wolkrovo mravní pojetí kolektivismu

 

Další autoři:

  • Stanislav Kostka Neuman – „Rudé zpěvy, Josef Hora – „Pracující den“, Jaroslav Seifert – „Město v Slzách“, Jindřich Hořejší – „Den a noc“

 

Charakteristika díla:

Těžká hodina je Wolkerova nejvýznamnější sbírka, obsahuje nejtypičtější básně proletářské poezie. Zde se vyskytují sociální balady (člověk je drcen sociálními problémy, ale má možnost se bránit). Balady jsou pesimistické a odehrávají se v městském prostředí. Námětem díla byla bída a utrpení dělníků. Literární druh je lyrika.

 

Postavy:

Hlavními hrdiny jsou dělníci, a v některých básních se objevují příslušníci vyšších vrstev.

 

Témata básní:

Tématem básní byla láska milenců. Pesimistickou stránku tvořila bída, utrpení, těžká práce a výzva k boji za uskutečnění spravedlivějšího společenského řádu. Dělník je nositel nového lidství, který se potýká se sociální problémy a špatni poměry mezi lidmi.

 

Kompozice:

Sbírka básní tvořena poezií epickou a milostnou lyrikou. S tématikou sociálních balad. Kniha se skládá z 22 básní. Důležitý je jejich obsah.

 

Charakteristika básní:

Jiří Wolker používá nejčastěji sdružený rým  „Večer

mnoho milenců smutných je,

že to, co žít mohlo, nežije,

a mnozí ani smutní nejsou,

protože to nedovedou.  /s. 54,

Balada o nenarozeném dítěti“

a střídavý rým „Na jižních domcích, na domcích z kamene

jsme viděli věnečky květin růst,

hlavu jsi složila tak blízko vedle mne,

ústa máš blízko, tak blízko mých úst. /s. 82, Milenci“.

Používá často metafory „Chlapecké srdce je písnička na začátku,

plán pro zámek, který bys lidem jak milé dal k svátku,

ale mužovo srdce jsou ruce a mozoly,

které se krví svou do cihel probolí,

aby tu stála alespoň skutečná hospoda u silnice

pro ušlé poutníky a pro silnice. /s. 49, Těžká hodina“

a také používá personifikace „Dělník je smrtelný,

práce je živá,

Antonín umírá,

žárovka zpívá: … /s. 85, Balada o očích topičových“

 

Rozbor básní:

Balada o nenarozeném dítěti (str. 50)

Autor kritizuje, že bohatství rozhoduje o narození dítěte.

 

Děj:

Příběh milenecké dvojce, která počne dítě. Protože jsou chudí a dítě si nemohou z finančních důvodů dovolit, rozhodnou se pro potrat, i když je to pro ně nelehké.

 

Charakteristika díla:

Báseň se skládá z 25 slok různých délek. Autor používá většinou sdružený a střídavý rým. Báseň je srozumitelná a je lyrickoepická.

Autor použil jasná a stručná slova „Když to slyšela,

k milému běžela.

Pokojík jeho byl smutný a studený

jak těžká hlava mezi slabými rameny. /s. 52“

a také používá epiforu „… i mladí se smějí milovat,

i chudí se chtějí milovat,

z lásky se člověk narodil … /s. 51“

dále používá anaforu „Láska je žena a muž,

láska je chleba a nůž. … /s. 51“

Objevuje se zde také porovnání „ … aby nám neshořely

nebo neodletěly

jako ptáci ohniváci /s. 51“.

 

Balada o snu (str. 64)

Autor věří v proměnu revolučního světa.

 

Děj:

Báseň je o mladém dělníkovi Janovi, který touží po spravedlivosti a uvědomuje si, že jsou na světě lidé bohatí, ale i chudí. S tím se svěřuje své dívce Marii, ale ona se mu svěří se svým snem o muži. Když s Janem seznámili, tak se jí sen přestal zdát. Jan se rozhodne uskutečnit svůj sen.

 

Charakteristika díla:

Báseň se skládá z 20 slok. Používá sdružený a střídavý rým. Jde o lyrickoepickou báseň, která je srozumitelná.

Autor používá přirovnání „ … svět na vážkách spravedlivých vyvážit,

neboť člověk na svět přišel a proto tu je, … /s. 65“

dále anaforu „… tiše se zavíraly,

  tiše se zajizvovaly. /s. 65“,

také se objevují metafory „ Sotva se víčka zavřela

nad dvěma modrými ranami … /s. 65“.

Objevu je se zde epifory „Poslouchal mládenec jménem Jan,

pochopil muž jménem Jan,

obtěžkal ruce a řekl jen:

„Zabiji sen.“ /s. 68 “.





Další podobné materiály na webu:

Napsat komentář