Trh a tržní hospodářství

 

   Otázka: Trh a tržní hospodářství

   Předmět: Ekonomie

   Přidal(a): Xenča

 

 

 

 

Obsah

1)      DEFINICE TRHU

2)      ČLENĚNÍ TRHU

3)      SUBJEKTY TRHU

4)      EKONOMICKÉ SYSTÉMY, ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ PROBLÉMY

5)      FUNKCE TRHU

6)      EKONOMICKÁ VZÁCNOST

7)      HRANICE PRODUKČNÍCH MOŽNOSTÍ

8)      POPTÁVKA

9)      NABÍDKA

10)        TRŽNÍ MECHANISMUS

11)        KONKURENCE

 

1)    DEFINICE TRHU (nebo-li MARKET)

–       je oblast ekonomiky, ve které dochází k výměně činností mezi jednotlivými ekonomickými subjekty prostřednictvím směny zboží Þ směnu zprostředkovávají peníze

–       jedná se tedy o místo, kde se střetává nabídka s poptávkou a kde dochází ke směně zboží prostřednictvím koupě a prodeje

–       na trhu se střetávají prodávající a kupující, aby prostřednictvím peněz směnili své výrobky a služby, které označujeme jako zboží Þ charakteristickým znakem zboží je, že bylo vyrobeno pro směnu Þ vztah mezi výrobcem zboží a jeho spotřebitelem zprostředkovává trh

 

SMĚNNÁ HODNOTA A CENA:

–       SMĚNNOU HODNOTOU Þ rozumíme kvantitativní poměr, ve kterém se určité zboží na trhu směňuje s ostatním Þ přičemž specifickou formou směnné hodnoty je cena, což je směnná hodnota vyjádřená v penězích jako všeobecném ekvivalentu

 

2)    ČLENĚNÍ TRHU – trh dělíme z různých hledisek:

a)    z hlediska územního:

  1. I.          TRH MÍSTNÍ (OBLASTNÍ, REGIONÁLNÍ)
  • který má podobu jarmarku nebo několika málo obchůdků v městečku
  • dnes je tato forma trhu spíše výjimečná
  1. II.        TRH NÁRODNÍ (v rámci určitého celku)
  • vznikl rozvojem dělby práce, ale také např. výrazným zvýšením dopravních možností
  • národní trhy existují mnoho desetiletí
  1. III.      TRH SVĚTOVÝ
  • existence světového trhu je projevem skutečnosti, že autonomie národních trhů je jen částečná
  • přirozeným vývojem dělby práce si vynutil specializaci nejen v rámci jednotlivých národních ekonomik, ale i v mezinárodním měřítku Þ kde výsledkem je mezinárodní obchod a světový trh

 

b)   podle počtu zboží, které na trhu sledujeme:

  1. I.          TRH DÍLČÍ
  • je trhem, na kterém se směňuje jediný druh zboží (např. automobily, pečivo …)
  1. TRH AGREGÁTNÍ = trh veškerého zboží
  • jedná se o trh veškerých statků, tzn. souhrn všech dílčích trhů (jedná se o kategorii makroekonomickou)
  1. III.      TRH INDIVIDUÁLNÍ
  • trh jediného kupujícího

 

c)    podle toho, co se na trhu prodává (co je předmětem koupě a prodeje):

 

3)    SUBJEKTY TRHU– ekonomická teorie rozlišuje 3 základní ekonomické subjekty trhu, tyto ekonomické subjekty pak vstupují na trh s různými cíli, a to jak na straně nabídky, tak na straně poptávky

a)    DOMÁCNOSTI

  • vstupují na trh statků a služeb jako kupující Þ tj. na straně poptávky a na trhů výrobních faktorů jako prodávající Þ tj. na straně nabídky
  • jinak řečeno, domácnosti pronajímají své výrobní faktory proto, aby mohly za příjmy z nich získané nakupovat statky a služby, které následně uspokojují jejich potřeby

b)   FIRMY

  • vstupují na trh statků a služeb na straně nabídky a na trhu výrobních faktorů na straně poptávky Þ čímž rozumíme, že tyto ekonomické subjekty se za prostředky získané prodejem pronajímají výrobní faktory, s nimiž produkují dostatečné množství produkce

c)    STÁT

  • tento ekonomický subjekt z hlediska mikroekonomického působí v ekonomice jednak jako:

REGULÁTOR – vytváří právní rámec pro fungování tržního mechanismu

SUBJEKT – který může na obou trzích vystupovat jak na straně poptávky, tak na straně nabídky

 

–          z výše uvedeného vyplývá, že ekonomické subjekty vstupují na trh do vzájemných interakcí, které mají podobu HOSPODÁŘSKÉHO KOLOBĚHU

 

4)    EKONOMICKÉ SYSTÉMY, ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ PROBLÉMY:

–       k dalšímu rozvoji lidé potřebovali a potřebují nalézt systém, který umožňuje spojovat jejich síly a efektivně využívat dostupné zdroje Þ čímž hovoříme o ekonomickém systému

–       rozeznáváme tyto ekonomické systémy:

a)      ZVYKOVÝ SYSTÉM

b)      PŘÍKAZOVÝ SYSTÉM

c)       TRŽNÍ SYSTÉM

d)      SMÍŠENÝ SYSTÉM

Þ a při rozlišování těchto systému si budeme odpovídat na 3 základní otázky:

a)      CO A KOLIK – se má ve společnosti vyrábět

b)      JAK VYRÁBĚT – jakou technologií a s jakými výrobními faktory (práce, přírodní zdroje, kapitál)

c)       JAK SE ROZDĚLÍ – to, co bylo vyrobeno

 

AD A) ZVYKOVÝ SYSTÉM:

–          jedná se o historicky nejstarší ekonomické uspořádání, které bylo založeno na kmenových vztazích a dělbě práce uvnitř této relativně malé skupiny

–          co a kolik se bude vyrábět Þ rozhodl náčelník a rada starších na základě zkušeností přenášených generacemi

–          členové kmene pracovali podle svých schopností ve prospěch všech a podíl na vyrobených statcích a službách byl určen náčelníkem

 

AD B) PŘÍKAZOVÝ SYSTÉM:

–          který je založený na moci relativně úzké skupiny lidí ve společnosti, která subjektivně rozhoduje o tom

Þ CO SE BUDE VE SPOLEČNOSTI VYRÁBĚT

Þ JAK SE TO BUDE VYRÁBĚT

Þ JAK SE VÝSLEDNÝ PRODUKT ROZDĚLÍ MEZI ČLENY SPOLEČNOSTI

–          jejich představa má podobu závazného plánu

–          výhodou tohoto příkazového systému je schopnost rychle mobilizovat zdroje v případě přírodní katastrofy či války

–          ale velkou nevýhodou je subjektivnost a snadná zneužitelnost při rozhodování společenské špičky

 

AD C) TRŽNÍ SYSTÉM:

–          jednotliví výrobci a spotřebitelé jsou propojení výhradně trhem a tržními zákony jsou řešeny všechny 3 základní otázky, vč. otázek dělení výsledného produktu

–          výhodou tržního systému je fungování zákonů trhu bez ohledu na subjektivní lidská rozhodnutí

–          nevýhodou je, tímto způsobem nejsme schopni řešit procesy:

  • PŘEROZDĚLOVÁNÍ – jak mají přežít nemocní, děti ……, když nemohou pracovat
  • ani případy SELHÁNÍ TRHU – monopoly, veřejné statky, externality

–          nyní ani tržní systém v čisté podobě nenajdeme

 

AD D) SMÍŠENÝ SYSTÉM:

–          nabídka versus poptávka

–          kombinuje v určitém poměru principy tržního a příkazového systému

  • ekonomické systémy v praxi jsou vždy dány určitým poměrem jedné i druhé složky

 

5)    FUNKCE TRHU:

–       trh je nejdokonalejším regulátorem a stimulátorem ekonomického rozvoje Þ pak můžeme určit jeho základní funkci, kterou je OPTIMÁLNÍ ALOKACE ZDROJŮ Þ tj. takové rozdělení vzácných zdrojů mezi jednotlivé ekonomické subjekty trhu, které umožňují jejich nejúčinnější využití s ohledem na potřeby společnosti

–       každý trh musí řešit problémy ALOKACE VZÁCNÝCH ZDROJŮ, určit OPTIMÁLNÍ KOMBINACE VSTUPŮ a ROZDĚLENÍ VÝSTUPŮ Þ jinak řečeno, trh odpovídá na 3 základní otázky:

  • CO VYRÁBĚT – vychází z toho, že se ceny a množství přizpůsobují tak dlouho, až se vyrábí tolik, kolik spotřebitelé chtějí a nakoupí
  • JAK VYRÁBĚT – cena také určuje, jaké se používají výrobní faktory, tedy za kolik se bude vyrábět, v jaké kvalitě a s jakými technologickými postupy
  • PRO KOHO SE BUDE VYRÁBĚT – nebo-li, kdo získá vyrobené statky

 

6)    EKONOMICKÁ VZÁCNOST:

–          to, co nemůžeme mít kdykoliv a v jakémkoliv množství, je pro nás vzácné (nedostatkové), tak s tím musíme zacházet ekonomicky (rozumně nakládat, efektivně využívat ….)

–          omezené jsou přírodní zdroje i produkty lidské práce (statky a služby) Þ aby lidé mohli vyrábět, tak musí vynakládat svůj čas, který je také VZÁCNÝ

–          ZÁKON EKONOMIE ČASU říká Þ že lidé musí šetřit svůj čas Þ snaží se v kratším čase dosáhnout stejné produkce nebo ve stejném čase dosáhnout vyšší produkce, čímž rozumíme           ZVÝŠOVÁNÍ PRODUKTIVITY PRÁCE

TEORIE POTŘEB – každý z nás má jiné potřeby a potřeba je pociťovaný nedostatek

–          potřeby můžeme členit z různých hledisek, kdy základní členění je na:

a)      potřeby hmotné – potřeba jíst, pít, bydlet, oblékat se…..

b)      potřeby nehmotné  – potřeba přátelství, svobody, kulturních zážitků …..

–          potřeby uspokojujeme pomocí STATKŮ a SLUŽEB, tím, že je spotřebováváme

 

STATKY – jedná se o předměty, které slouží k uspokojování potřeb

–          členíme na:

a)      hmotné statky – např. jídlo, byt, oblečení …..

b)      nehmotné statky – např. vlastnosti, dovednosti, znalosti nebo duševní výtvory člověka …

 

–          dále statky členíme na:

a)      statky volné – které vytvořila příroda a získáme je bez toho, že bychom za ně museli poskytnout nějakou protislužbu (např. vzduch, déšť, zpěv ptáků, sluneční svit …)

b)      statky ekonomické – které označujeme také jako VZÁCNÉ, nejsou k dispozici volně v přírodě a lidé k jejich získání musí vynaložit určité úsilí

 

–          některé statky spotřebováváme, a aby mohly vzniknout, musejí být z něčeho vyrobeny a podle toho členíme statky na:

a)      spotřební – slouží přímo k uspokojování – např. chléb, oděvy …

b)      kapitálové – které slouží k výrobě a nespotřebovávají se přímo – např. obilí, látka, nitě ….

 

–          statky, které poskytuje stát, označujeme jako VEŘEJNÉ STATKY A SLUŽBY – které většinou nenakupujeme, ale získáváme jakoby zdarma. Ale i stát musí na ně získat prostředky a ty získává z daní Þ takže i tyto statky a služby platíme, i když nepřímo (např. veřejné osvětlení, obrana ….)

–          člověk k uspokojování většiny svých potřeb potřebuji získat EKONOMICKÉ STATKY

7)    HRANICE PRODUKČNÍCH MOŽNOSTÍ:

–          výrobní faktory každé země jsou omezené

–          ekonomická vzácnost výrobních faktorů způsobují, že společnost musí rozhodovat, jak výrobní faktory rozdělí pro výrobce jednotlivých výrobků

–          ekonomika vyrábí EFEKTIVNĚ pokud se se svou produkcí pohybuje na hranici produkčních možností Þ nemůže vyrábět více jednoho statku, aniž by nevyráběla méně druhého statku

 

(křivka produkčních možností)

 

8)    POPTÁVKA:

–          poptávkou se rozumí souhrn zamýšlených koupí, s kterými přicházejí kupující na trh

–          poptávka je dána ochotou a schopností poptávajících za určitý statek zaplatit Þ což hovoříme o koupěschopné poptávce

 

ČLENĚNÍ POPTÁVKY – z hlediska ekonomické teorie rozlišujeme poptávku:

a)      INDIVIDUÁLNÍ POPTÁVKU (d):

  • je dána poptávkou jediného kupujícího
  • kterou určíme množstvím poptávané produkce a cenou, za kterou je ochoten kupující koupit

b)      DÍLČÍ (TRŽNÍ) POPTÁVKU (D):

  • která je dána kombinací poptávek všech ekonomických subjektů po jednom výrobku nabízeném výrobci
  • je horizontálním součtem individuálních poptávek

c)       CELKOVOU (AGREGÁTNÍ) POPTÁVKU (AD):

  • je dána celkovým objemem poptávaného množství zboží nebo služby, které chtějí kupující koupit a cenami, za které jsou ochotni toto množství koupit
  • je tedy určena všemi dílčími poptávkami po všech statcích na trhu

d)      MEZNÍ POPTÁVKU:

  • je určena nejvyšší cenou, kterou je ještě kupující ochoten zaplatit za určitý výrobek nebo službu

 

Poptávka – je vždy funkční vztah mezi množstvím poptávané produkce a cenou, za kterou jsou kupující ji ochotni koupit, kde tuto souvislost ilustruje POPTÁVKOVÁ KŘIVKA

 

–          pro poptávkovou křivku je charakteristická určitá souvislost, která udává NEPŘÍMOU ÚMĚRU mezi cenou a množstvím Þ čímž rozumíme, že s rostoucí cenou klesá poptávané množství a naopak = tuto souvislost označujeme jako ZÁKON KLESAJÍCÍ POPTÁVKY

–          vzestup ceny vede u kupujícího k menší ochotě kupovat dané zboží

  • z hlediska poptávky dochází k posunu po poptávkové křivce, a to hned ze 2 důvodů:
  1. důvod – který můžeme zachytit pomocí SUBSTITUČNÍHO EFEKTU, při kterém kupující nahrazuje (substituuje) daný statek jiným, podobným statkem
  2. důvod – který můžeme znázornit pomocí DŮCHODOVÉHO EFEKTU, který úzce souvisí s příjmem kupujícího Þ se vzrůstem ceny kupující „zchudne“ a kupuje tak méně jak dotyčného, tak i jiných statků

–          v případě, že na poptávku působí jiné faktory než CENA, tak dochází k posunu poptávkové křivky (doleva nebo doprava) a jedná se o následující faktory:

a)      CHUTĚ A VKUS – přání vlastnit daný statek

b)      DŮCHODY – s rostoucími důchody roste i nákup určitého zboží a služeb

c)       CENY SUBSTITUTŮ ČI KOMPLEMENTŮ:

  • vzrůst ceny SUBSTITUTŮ má za následek vzrůst poptávky po daném statku
  • vzrůst ceny KOMPLEMENTŮ má za následek pokles poptávky po daném statku (doplňkové statky – např. auto x benzín)

d)      OČEKÁVÁNÍ – očekáváme – li výplatu pojistky, tak se poptávka patrně zvýší

e)      a MNOŽSTVÍ KUPUJÍCÍCH – s jejich rostoucím počtem roste i poptávka

 

Graficky můžeme tyto posuny znázornit ->posun křivky poptávky

 

TRŽNÍ POPTÁVKA – která představuje kombinací poptávek všech ekonomických subjektů§ po jednom nabízeném výrobku

 

9)    NABÍDKA:

–          nabídkou rozumíme souhrn všech zamýšlených prodejů, se kterými ekonomické subjekty vstupují na trh

–          nabídka teda závisí na chování subjektů, které jsou schopné a ochotné na trh dodat určité statky za určitou cenu

–          růst ceny u výrobce vyvolává:

a)      zvýšení nabízeného množství – i na úkor jiných výrobků

b)      na trh také přicházejí výrobci, kteří mají VYŠŠÍ NABÍDKU a při nižší ceně by nemohli výrobky vyrábět, neboť cena b y nepokryla náklady

 

ČLENĚNÍ NABÍDKY – z hlediska ekonomické teorie rozlišujeme následující typy nabídky:

a)      INDIVIDUÁLNÍ NABÍDKA (s) – je dána nabídkou jediného výrobce a určíme ji pomocí množství jeho PRODUKCE a CENY, za kterou je ochoten prodat

b)      DÍLČÍ (TRŽNÍ) NABÍDKA – která je dána kombinací nabídek jediného výrobku, který nabízí všichni výrobci

  • je tedy horizontálním součtem individuálních nabídek

c)       CELKOVÁ (AGREGÁTNÍ) NABÍDKA (AS) – je dána celkovým objemem nabízeného množství zboží nebo služeb všech výrobců a cenami, za které jsou ochotni prodat

  • je teda určena všemi dílčími nabídkami statků na trhu

d)      MEZNÍ NABÍDKA – je určená nejnižší cenou, za kterou je ochoten prodávající výrobek nebo službu prodat

 

–          nabídka vždy vyjadřuje funkční vztah mezi MNOŽSTVÍM VYRÁBĚNÉ a NABÍZENÉ PRODUKCE (Q) a CENOU (P), za kterou jsou ochotni nabízející prodat

–          uvedenou skutečnost ilustruje NABÍDKOVÁ KŘIVKA

 

–          jak je z uvedeného obrázku patrné, tak s rostoucí cenou roste také množství VYROBENÝCH (nabízených) statků Þ což tuto skutečnost označujeme jako ZÁKON ROSTOUCÍ NABÍDKY

  • růst ceny je pro výrobce pokynem ke zvyšovaní produkce, což znamená, že pohyby ceny způsobují posun po nabídkové křivce
  • ke změně nabídky Þ tedy k jejímu posunu doprava či doleva dochází z důvodů necenových, a to působením následujících faktorů a jejich změnami:

a)      TECHNOLOGIE – s vyšší úrovní se zvyšují náklady, tj. posouvá se směrem doprava dolů

b)      NÁKLADY NA VÝROBNÍ FAKTORY – s jejich růstem se stává výroba dražší
a nabídka klesá, tj. posouvá se směrem doleva dolů

c)       CENY SUBSTITUTŮ – klesnou-li jejich ceny, zvýší se nabídka

d)      DANĚ a DOTACE:

  • s vzrůstem DANÍ klesá nabídka
  • s vzrůstem DOTACÍ roste nabídka

e)      OČEKÁVÁNÍ – např. očekává-li se pokles úrokové míry při poskytování úvěrů,
ve většině případů se zvýší investice do výroby, čímž se zvýší i nabídka

f)       a MNOŽSTVÍ PRODÁVAJÍCÍCH – s rostoucím počtem roste i nabídka

 

–          musíme rozlišovat pojem NABÍZENÉ MNOŽSTVÍ a NABÍDKA:

a)      NABÍZENÉ MNOŽSTVÍ – představuje pouze 1 proměnnou funkce nabídky a na grafu se jedná o bod

b)      NABÍDKA – představuje funkční vztah nabízeného množství a ceny

n  mění-li se nabízené množství, dochází jen k posunu po křivce

n  mění-li se nabídka, dochází k posunu celé křivky

 

10)TRŽNÍ MECHANISMUS:

–          je pohyb poptávky a nabídky, jehož výsledkem je pohyb cen

  • kupující představují poptávku Þ čím je vyšší cena, tím je nižší poptávané zboží a naopak
  • prodávající představují nabídku Þ čím je vyšší cena, tím vyšší je nabízené množství a naopak

 

Þ zájem obou stran je rozdílný, jelikož kupující chce kupovat co nejlevněji a prodávající chce prodávat co nejdráže Þ čímž musí dojít k sladění zájmů obou skupin

  • pokud bude POPTÁVKA PŘEVÝŠOVAT NABÍDKU – bude cena stoupat
  • pokud bude POPTÁVKA MENŠÍ NEŽ NABÍDKA – bude cena klesat

Þ tímto pohybem dojde k tržní rovnováze

 

 

11)KONKURENCE:

–          konkurence je proces střetávání různých a většinou protichůdných zájmů různých tržních subjektů

–          tento proces, kdy každý z účastníků sleduje své cíle zpravidla na úkor ostatních, je předpokladem fungování trhu a je tedy od trhu neoddělitelný

–          na trhu neexistuje pouze konkurence mezi nabídkou a poptávkou, ale konkurence na stejných stranách:

a)      KONKURENCE NA STRANĚ NABÍDKY

b)      KONKURENCE NA STRANĚ POPTÁVKY

 

ad A) KONKURENCE NA STRANĚ NABÍDKY:

–          hovoříme o dělení konkurence podle prostředků konkurenčního boje

–          výrobci se snaží na trhu prodat co největší množství vlastních výrobků při minimálních nákladech, což jim přináší maximální zisk

–          zároveň se tito výrobci snaží minimalizovat zisky ostatních firem nabízejících substituty

–          k tomu používají různé metody konkurence – CENOVOU a NECENOVOU

 

  1. I.          CENOVÁ KONKURENCE
  • je snižování cen výrobků producenty Þ tím se snaží přetáhnout a přilákat kupující, a tedy i poptávku na svou produkci
  • zhoršují tak postavení konkurentů, kteří jsou tímto nucení snižovat ceny
  • tato cenová válka vede k posilování tržního podílu výrobců snižujících cenu
  1. II.        NECENOVÁ KONKURENCE
  • tímto druhem konkurence se firmy snaží získat poptávající na svou stranu zejména vysoce kvalitní produkcí, poskytováním různých slev, lepším servisem, poskytováním splátkového systému, působivější obaly, značkou výrobku, účinnou reklamou …..

 

–          obě tyto konkurence na straně nabídky se doplňují a navzájem prolínají – nelze tedy jednoznačně určit, zda mají pozitivní nebo negativní dopad na fungování trhu

 

ad B) KONKURENCE NA STRANĚ POPTÁVKY:

–          hovoříme o ní, pokud se střetávají protichůdné zájmy spotřebitelů

–          každý poptávající chce maximalizovat svůj užitek a získat pro sebe co nejvíce

–          k tomuto typu konkurence dochází zejména, existuje-li na trhu nedostatek zboží nebo služby, tedy převis poptávky nad nabídkou, který vede ke zvyšovaní ceny

 

V ekonomické teorii se používá také další členění konkurence, a to podle PODNÍMEK VÝROBCŮ NA TRHU Þ čímž členíme konkurenci na:

a)      KONKURENCI DOKONALOU

b)      KONKURENCI NEDOKONALOU

 

ad A) KONKURENCE DOKONALÁ

–          je vyjádřením dokonalého stavu na trhu, kterého reálná ekonomika jako celek nemůpže nikdy dosáhnout

–          je tedy abstrakcí založenou na rovnosti podmínek pro všechny ekonomické subjekty, kdy žádný z nich nemůže ovlivňovat cenu na trhu, čímž velmi velé množství firem vyrábí stejný (homogenní) produkt

 

ad B) NEDOKONALÁ KONKURENCE

–          naopak odráží reálné poměry fungování konkurence na skutečných trzích

–          lze ji charakterizovat různými stupni a podobami nerovnosti podmínek

–          základním rozdílem od dokonalé konkurence je, že ekonomické subjekty mohou ovlivnit cenu

–          nedokonalá konkurence má tři základní formy:

  1. monopol
  2. oligopol
  3. absolutní monopol





Další podobné materiály na webu: