Tyrolské Elegie – rozbor díla k maturitě (2)

rozbor-díla

 

Kniha: Tyrolské Elegie

Autor: Karel Havlíček Borovský

Přidal(a): Borovský

 

 

Karel Havlíček Borovský

Novinář, satirický básník, překladatel z ruštiny a polštiny. Položil základy kritického realismu a literární kritiky u nás. Chtěl být knězem, aby mohl působit na lidi, brzy však zjistil, že kněz nemůže otevřeně promlouvat k věřícím. Byl vyloučen z kněžského semináře a na přímluvu Šafaříka se stal vychovatelem v Rusku. Brzy ztrácí iluze o této zemi všímá si zaostalosti, útlaku, korupce. Po příjezdu z Ruska pracuje jako novinář, angažuje se politicky. V revoluci 1848 vystupuje jako radikální demokrat, spolu s Palackým vytváří politický program austroslavismus (nápad vytvořit federaci slovanských národů). V roce 1851 je poslán do vyhnanství do Brixenu. Krátce po svém návratu v roce 1856 umírá

 

Díla:

  • Jediné realistické dílo – soubor reportáží Obrazy z Rus
  • Rozsáhlé básnické skladby: Tyrolské elegie; Křest svatého Vladimíra; Král Lávra
  • epigramy (z řečtiny = nápis) = krátká satirická báseň s vyostřenou pointou (=významové vyvrcholené díla, náhlý zvrat). Své epigramy věnoval církvi, vládě, králi, múzám a světu.

 

Zařazení autora do literárního kontextu

Počátky českého realismu:

Realismus

  • Název je latinský. Realismus = skutečný nebo věcný
  • Tento pojem má dva významy
    • 1. metoda zobrazení skutečnosti – týká se vztahu díla a skutečnosti. Realisticky byla zachycována doba, činy lidí apod. už dříve než v 19. století, např.: Boccaccio – Dekameron Hradecký rukopis
    • 2. umělecký směr – vzniká v první třetině 19. století.
  • Realismus je opakem romantismu.

 

Charakteristické rysy uměleckého směru:

  • a)      autor se snaží pravdivě zachytit skutečnost
  • b)      hrdina představuje určitý typ  (má stejné vlastnosti jako většina lidí)
  • c)      hrdinův charakter se během děje vyvíjí
  • d)      autor se snaží analyzovat skutečnost pomocí vědeckých metod s nimiž pracují přírodní vědy
  • e)      autor je objektivní (nevstupuje do děje)
  • f)       velmi často jsou kritizovány nejrůznější společenské nedostatky
  • g)      nejoblíbenějším žánrem je román
  • h)      dobře promyšlená  kompozice
  • i)        velmi podrobné popisy

 

Do počátků řadíme ještě B. Němcovou

  • Prozaička, autorka Babičky, sběratelka pohádek
  • Dívčím jménem Barbora Panklová
  • Dětství prožila v Ratibořicích
  • Její výchovu ovlivnily styk s babičkou Magdalenou Novotnou, docházka do školy a tříletý pobyt v rodině zámeckého úředníka ve Chvalkovicích, kde byla na vychování
  • Vyvrcholením její prózy je rozsáhlá povídka Babička, inspirována vzpomínkami na dětství pohybujícími se mezi skutečností a snem
  • Její tvorba spadá do čtyřicátých a padesátých let 19.století
  • Hlavní myšlenkou celého jejího díla je víra v člověka a lidstvo. Člověk je v zásadě dobrý a dobro a spravedlnost nakonec zvítězí.
  • Mezi nejznámější díla patří národopisná črta Obrazy z okolí Domažlického (jediné realistické dílo), díla sběratelská a folkloristická – Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky a pověsti – za svých pobytů na Chodsku a Slovensku si nechávala vyprávět pohádky, které potom zpracovala. Není v nich mnoho kouzelných prvků, chtěla hlavně vychovávat (Sůl nad zlato, Chytrá horákyně, Sedmero krkavců).
  • Z povídkové tvorby především Babička, Divá Bára, Karla, Pan učitel, Pohorská vesnice, Chýše pod horami, Chudí lidé, V zámku a podzámčí
  • V povídkách realisticky zachycuje prostředí, lidské obyčeje i postavy, ale idealizuje vztahy mezi lidmi, proto je neřadíme k realistickým dílům

 

Ostatní autoři českého realismu:

  • Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Alois Jirásek, Karel Václav Rais, Tereza Nováková, Ladislav Stroupežnický, Gabriela Preisová, Alois a Vilém Mrštíkové, ad.
  • Významní představitelé vrcholného českého realismu:
    • Kritický realismus se objevuje v naší literatuře v 80. letech 19. stol. rozvíjejí se dvě tematické linie:
    • Venkov (K.V.Rais Kalibův zločin….)
    • Historie (A.Jirásek Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo – husitství, Psohlavci– pobělohorské období, F.L.Věk – národní obrození)

 

Významní představitelé evropského realismu:

  • Anglický realismus: Charles Dickens- (dětští hrdinové) Nadějné vyhlídky, David Copperfield, Oliwer Twist, Malá Dorritka
  • Ruský realismus: Lev Nikolajevič Tolstoj ( román Vojna a mír; román Anna Kareninna), Fjodor Michailovič Dostojevský (●Zločin a trest), N.V.Gogol  Mrtvé duše; komedie Revizor
  • Francouzský realismus: Honoré de Balzac cyklus Lidská komedie (rom. Otec Goriot)

 

Rozbor díla: Tyrolské Elegie

  • Literární druh: epika (veršovaná skladba, která má děj)
  • Literární žánr: satirická báseň; patrné prvky lidové slovesnosti
  • Elegie = žalozpěv, pohřební píseň, útvar antické poezie, lyrická báseň, jejímž námětem je smutek nad smrtí blízké osoby, žal nad ztracenou láskou, nad ztraceným mládím, domovem… v antice byla považována za vrchol poezie, využil ji i Kollár ve sb. Slávy dcera, kde naříká nad ztrátou slovanských území. KHB ale porušuje náročné metrum a nedodržuje ani tragický tón. Odkazuje k Ovidiovým Žalozpěvům, které také vznikly za vyhnanství básníka, který se znelíbil císaři

 

Námět:

  • Ostrá útočná kritika rakouské vlády a policie
  • Nesvoboda v době bachovského absolutismu
  • Autobiografické rysy

 

Obsah:

  • Popisuje svoje zatčení  a  cestu do vyhnanství ,  od příchodu policajtů – v nočních hodinách, smutné loučení s rodinou, rodným městem a vlastí.
  • Vlastně ani nevěděl,  kam jede a jestli se vůbec někdy vrátí.  Na cestě ho provázel policejní komisař Dedera a další strážní.
  • Vrcholem skladby je příhoda se splašenými koňmi po cestě přes Alpy (8.zpěv)– kočár se řítí po příkré cestě, všichni policisté z něj vyskákali, když jim zajatec připomenul příběh z bible o Jonášovi – jen „hříšník“ KHB měl čisté svědomí a v klidu dojel k poště, kde stačil povečeřet, než pochroumaní strážci dokulhali za ním. Satiricky celou situaci komentoval a neodpustil si ostrou kritiku režimu, který chce na šňůrce vodit celé národy, ale neukočíruje ani čtyři koně….

 

Ach ty světe, obrácený světe,
Vzhůru nohami ve škarpě leží stráž
Ale s panem delikventem samým kluše ekipáž

Ach ty vládo převrácená vládo
Národy na šňůrce vodit chceš, ale čtyřmi koňmi na opratích
Vládnout nemůžeš!

Nakonec všichni dojeli do Brixenu a Havlíček zůstává pod dohledem místních orgánů

 

Hl. postavy

  • Karel Havlíček Borovský– ironický, odvážný, vzpurný, výsměšný, rezignovaný
  • Dedera– policejní komisař + stráž (žandarmové)

 

Místo a doba děje

  • 19. století, Habsburská monarchie – Německý Brod, kde byl zatčen a následná cesta do Brixenu

 

Jazyk a styl:

  • čtivý, hovorový, citově zabarvený, místy vulgární
  • Novinářský slang, místy archaismy
  • Humorné ladění skladby často přechází v parodii, satiru a ironii

 

Kompozice:

Devět zpěvů

  • Úvod tvoří verš méně známé lidové písně z Chrudimska (Sviť měsíčku, polehoučku….)
  • Dál příběh pokračuje nočním probuzením, kde KHB dostává dopis od „doktora“ Bacha, který má starost o jeho zdraví – a protože mu nesvědčí podnebí v Čechách, posílá ho na zdravé povětří…
  • Vrchol skladby tvoří 8. zpěv a příhoda se splašenými koňmi
  • V 9. zpěvu je popsán příjezd do Brixenu

 

Verš:

  • Prvky LS: výrazný rým a rytmus (trochej); celý příběh vypráví měsíci, který se stal jediným společníkem na jeho cestě (parodoval lid. píseň)

 

Umělecké prostředky:  

  • ironieOd všech z Vídně pozdravení, pan Bach je líbá, jsou-li prej zdráv, a tuhleto psaní po nás posílá
  • sarkasmus Bach mi píše jako doktor, že mi nesvědčí v Čechách zdraví, že prej potřebuju změnu prostředí
  • personifikaceSviť, měsíčku, polehoučku, skrz ten hustý mrak, jakpak se ti Brixen líbí? Neškareď se tak! Nepospíchej, pozastav se, nechoď ještě spat: abych s tebou jen chvílinku mohl diškutýrovat.
  • přirovnáníHloupost mezi národy je bezedná jak drška armády. 





Další podobné materiály na webu: