Otázka: Výslovnost v latině
Předmět: Latinský jazyk
Přidal(a): vnl.xf
Latina:
Výslovnost
- i čteme jako i
- i čteme jako je – na začátku před samohláskou, uvnitř slova mezi samohláskami
- ae čteme jako é
- oe čteme jako é
- c čteme jako k – c je před a, o, u, před samohláskou nebo na konci slova
- c čteme jako c – pokud neplatí předchozí bod
- di, ti, ni čteme jako dy, ty, ny
- ti čteme jako ci – před samohláskou
- qu, gu čteme jako qv, gv
- s čteme jako z – mezi samohláskami a mezi souhláskami m, n, d, l a samohláskou
- ex čteme jako egz
- ph čteme jako f
- určuje ji ležatá čárka nad samohláskou
- na první slabiku
- u více slabičných slov závisí na délce slabiky
- přirozená délka
- délka polohou (za krátkou slabikou je skupina souhlásek)
- přízvuk je třeba hledat od zadu
- sá|nant|ur – přízvuk nant
- clácicula – přízvuk cu
- medicína – přízvuk cí
- je-li 2. slabika od konce krátká, přesouvá se přízvuk na 3. slabiku od konce
- kořen (základ slova) + kmenotvorná samohláska + ohýbací přípony
- kořen (základ slova) + kmenotvorná samohláska = kmen slova
- kmenotvorná samohláska + ohýbací přípony = koncovka
- příklad – vénárum
- vén – kořen
- véná – kmen
- árum – koncovka
- rum – ohýbací přípona
- substantiva (podstatná jména) – 5 deklinací
- adjektiva (přídavná jména) – 3 deklinace
- pády:
- 1. nominativ
- 2. genetiv
- 3. dativ
- 4. akuzativ
- 5. vokativ
- 6. ablativ
- číslo
- singulár – sg.
- plural – pl.
- rod
- maskulinum – m
- femininum – f
- neutrum – n
- verba (slovesa)
- čas
- přítomný – praesens
- způsob
- oznamovací – indikativ
- rozkazovací – imperativ
- neurčitý – infinitiv
- rod
- činný
- trpný
- se 4. pádem
- ad – k, při, u
- ante – před
- apud – u
- circum – kolem, okolo
- contrá – proti
- infrá – pod
- inter – mezi
- per – skrz
- post – po, za
- prope – blízko, u
- suprá – nad
- tráns – přes
- s 6. pádem
- á (ab) – od
- cum – spolu
- dé – o, ze, z
- é (ex) – ze, z
- pró – pro
- sine – bez
- se 4. i s 6. pádem
- in – v, na, do
- sub – pod