Otázka: Vznik filosofie a počátky čínské filosofie
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Adik
– Filosofie je soustava kritického uvažování o problémech bytí, světa, poznání a člověka, lidské kladení otázek po základu, smyslu porozumění a vysvětlení světa jako celku a místa člověku v něm
– Hledá obecné vlastnosti člověka, struktur přírody, společnosti i kosmu
| Z řeckého: |
| Filein = milovat |
| Sofíá = moudrost |
- Co je to filosofie:
– otázka je velmi problematická
– sama o sobě je filosofickým problémem
– filosofie nemá přesně vymezen svůj předmět
– každá historická definice je závislá na definujícím filosofovi a kulturním klimatu
– charakteristické pro filosofii zůstalo úsilí o vidění světa jako celku
- Filosofie a mytologie
– Předfilosofický postoj člověka ke světu vychází z mýtu
→ mýtus je nejdůležitějším předpokladem vzniku filosofie
→ mýtus je příběh se symbolickým nebo náboženským významem
→ mýty lidem zprostředkovávaly názor na svět, přírodu a lidské bytí, vysvětlovaly účel věcí a někdy i původ států, měst, rodů
→ v mýtickém období se člověk ničemu nediví, vše je mu samozřejmé
– Mytologie
→ vysvětlování běžných jevů mytologickými bytostmi-např. bohy
→ nadpřirozené bytosti řeší jednotlivé jevy, které člověka obklopují
→ lidé nehledali příčinu určitého jevu
– Hesiodova soustava řeckých mýtů
→ počátek všeho je CHAOS, v němž je zárodek světského řádu
→ počátkem tohoto řádu je zrození GAIA (země)
→ z ní pochází ÚRANOS (nebe) a TARTAROS (podsvětí)
→ poselství mýtu se promítají do současnosti -> To, co platilo tehdy, platí i dnes
| Teoretický postoj člověka ke světu – filosofie – vzniká z údivu, který nás vytrhne ze samozřejmosti světa (u přirozeného postoje ke světu). Tato cesta je v dějinách antiky nazvána cestou od mýtu k logu. |
- Vztah filosofie a náboženství
– Náboženství je otázkou víry a filosofie otázkou reálného zkoumání
– Oba jsou zaměřeny na celek skutečnosti, na celek všeho jsoucího
– Kořeny náboženství jsou starší, stejně staré jako kultura
– náboženství pravdu zjevuje, pravda zjevená-dogmata
– filosofie– pravda se dá poznat lidským rozumem, postupně poznávaná
– první filosof se diví (proč slunce ráno vychází a večer zapadá)
– oproti tomu mytický člověk se nediví, protože ví, že Hélios ráno spolu se svými koňmi vejde na oblohu a večer jde spát
– MÝTUS odpovídá, že původ všeho je od bohů – ti vznikají z Chaosu
– neuspořádanost chaosu Řeky vyděsila -> tendence nahradit Chaos Kosmem (řádem = LOGOS)
– Logos je vysvětlitelný lidským rozumem
– Přechod od mýtu k logu: první antičtí filosofové (miléťané, pythagorovci, Herakleitos, atomisté)
– Hledání pralátky, čísla, atomů, prázdna -> rozumem vysvětlený princip odstraňuje strach z neznámého a děsivého
I dnes se mýtus podílí na vysvětlení světa (pohádky, umění, texty o vědě, politice, ideologii); sociální mýtus = termín označující způsob výkladu určitého sociálního jevu přijímaného bez kritické analýzy
- Filosofie a věda
– na počátku neexistovaly jiné vědy
– všechny otázky řešila filosofie
– za dob Aristotela se začaly oddělovat přírodní vědy
– později se začínají oddělovat i společenské vědy (od začátku 19.stol i politologie a ekonomie)
– filosofie společně s vědou se snaží o přesné vyjádření všeho, co se ve světě děje (gnozeologie)
- Základní filosofické problémy:
– Základní filosofický problém „CO JE TO BYTÍ?“ (ontologie) Bytí je základní vlastnost jsoucna, skrze níž je jsoucnem. Jsoucno je vše, co má podíl na bytí, tedy co existuje.
– Rozdíl mezi bytím a jsoucnem -> ontologická diference
– Další filosofickou otázkou je „VZTAH MEZI SVĚTEM, JAKÝ JE, A SVĚTEM, JAK SE NÁM PŘEDEVŠÍM SKRZE NAŠE SMYSLY JEVÍ.“ – pohlížíme na svět subjektivně – jsme naivní?
- Filosofické disciplíny – dělení
- Aristotelovo odlišení:
→ Filosofie teoretická (fyzika, matematika, metafyzika)
→ Filosofie praktická (etika, politika, poetika)
- Na začátku 21. století tvoří filosofii:
→ Ontologie
→ Gnozeologie
→ Axiologie
→ Etika
→ Filosofická antropologie
- K nim se někdy řadí
→ Dějiny filosofie – základ filosofického vzdělání
→ Filosofie přírody
→ Kosmologie
→ Racionální psychologie
→ Sociologie
→ Logika
→ Estetika
Mezní disciplíny
→ Filosofie práva, náboženství, dějin, jazyka, kultury, vědy, techniky, feministická filosofie (nejsou součástí vnitřní struktury filosofie)
- Hlavní filosofické disciplíny
– zabývá se nejobecnějšími filosofickými otázkami světa člověka
- ONTOLOGIE (on = jsoucno) – teorie bytí
– Co je bytí a jsoucno, hmota, substance (podstata), čas, prostor, (ne)konečno, kauzalita, zákonitost, nutnost, vývoj, kvalita a kvantita, rozpor
– Často se ztotožňuje s metafyzikou (podle Aristotela o poslední podstatě jsoucna)
- GNOZEOLOGIE (gnósis = poznání) – teorie poznání
– =noetika (noésis=myšlení), epistemologie (epistémé=vědění opírající se o důkaz)
– Zabývá se problémem zdrojů, podmínek, možností
– Meze lidského poznání
– Otázky pravdy -> ta je cílem každého poznání
- AXIOLOGIE (axia=hodnota)
– Hledá původ hodnot, jejich hierarchii, stálost či proměnlivost
– jaké a proč máme hodnotící postoje
- ETIKA (éthos=zvyk,obyčej) – teorie morálky
– Co je dobro/zlo, svoboda, mravní odpovědnost
– Co je štěstí, smysl lidského života
– V centru zájmu mravní hodnoty
– Ekoetika = etické problémy ekologie
- FILOSOFICKÁ ANTROPOLOGIE (anthrópos=člověk) – filosofie člověka
– Člověk jako celek – zabývá se jeho podstatou, smyslem
– Čím je člověk určován ve svém bytí, vztah těla a duše
– V současnosti otázka lidské svobody
Cíl: Napomoci ukázat, jaké otázky bychom si měly klást (jak se dívat na věci, jak o tom přemýšlet)
- Co je svět?
- Odkud je svět? Je pouze jeden svět?
- Jaký smysl má můj život?
ČÍNA a čínské myšlení
– 3000 let př. n. l – zvyky, rituály
– Číňané nevěří v bohy –mají sklony k materialismu
– skvělí pozorovatelé přírody a sklony k mystice (uctívání mrtvých předků –> uspokojit je, aby neškodili lidem živým)
– hesla jako dialektika a kolektivismus, rodina a hierarchické spořádání společnosti se dostala do učení konfuciánství i taoismu jako přesně definované poučky
– kosmos je veličinou harmonie a pořádku
– teorie vzniku světa: ztělesněním veškerého bytí je vajíčko, ze kterého se zrodil obr Pchan-ku (polobůh s lidskou podobou); Pchan-ku umírá a jeho tělo se rozpadá a přeměňuje se na různé věci na zemi: z dechu se stane vítr, z končetin hory, z hmyzu na těle se stali lidé
– negativní stránky přírody jsou přirozené a je nutné je správně pochopit, aby mohly být překonány
– Kniha proměn (I-ťing): 1200 pnl., soubor historických a mytických textů, pramen čínské filosofie, 5 počátečních prvků věcí: kov, dřevo, voda, oheň, země; protikladné principy Jin a Jang, přirozená cesta Tao
– JIN – mužský, světlý, denní, pozitivní
– JANG – ženský,tmavý, noční, negativní
- jejich společným působením se objasňuje vznik a proměna všech věcí a událostí
1) KONFUCIÁNSTVÍ
zakladatel Konfucius Chung – Fu – C (551-479 př.n.l.)
– přezdívky: „Mudrc věků“, „První učitel“
„Jak muze byt ospravedlnena sluzba duchum jeste drive nez zivouci clovek nekomu slouzil“
– na prvnim miste v zivote cloveka musi byt sluzba jinym lidem, az teprve pote bychom meli pecovat o sveho ducha -> venovat se pouze nabozenskym obradum anezajimat se o ostatni je spatne
– etika se stala klicovym tematem jeho del
– Konfucius pripousti, ze cloveku je urcen urcity osud, pokud k osudu prijde i vaznost a bohatstvi -> jsou to dary nebes, clovek je nedostava jen tak, musi si je zaslouzit
– jednotlivec, rodina i stat musi usilovat o moralni dokonalost a lidskost
– řád, jak řídit stát – stabilita tkví v morálce jednotlivce a v ústřední úloze rodiny
– ideálem je vzdělaný šlechtic, mudrc
– zabýval se tím, jak má člověk žít, aby zde byl nějaký řád (ETIKA)
– nejprve musí být člověk prospěšný ostatním, pak může uctívat bohy, idoly
– správnou cestou je vzdělání, úcta k pořádku a tradici; výchova, která zahrnuje ducha i srdce
– zabýval se vztahy ve společnosti – člověk bytostí společenskou
– „služba člověku“ – bohatství a vážnost jsou dary z nebes
– 5 základních ctností, které určují vztahy mezi lidmi:
1) lidskost
2) spravedlnost
3) slušnost
4) moudrost
5) loajalita
– prosazuje podřízenost – někdo musí být v čele, ostatní podřízeni
- podřízenost syna otci
- podřízenost lidu vládci
- podřízenost ženy muži
– nadřízený nevelí, ale pečuje!
dilo: Kniha pisni, letopisy Jaro a podzim
Hovory – sepsané jeho žáky
Mencius (371 – 289 pnl.) – člověk je od přírody dobrý (ctnosti musí akorát uchovat a rozvinout)
– o stavu státu rozhoduje morální kvalita vládce, dobrého vládce následují lidé sami
– jeho nejvyšším cílem musí být blaho a mravnost lidu
Sün-C´ (313 – 238 pnl.) – člověk je od přírody špatný a lze jej pouze s námahou zlepšit pomocí výchovy a kultury
Neoklasicismus (od 11. století)
Ču Si: dualistické stanovisko
- li – univerzální formální princip, podstata v lidech ukrytá, norma chování
- čchi – materiální účinný princip, individuální určenost člověka
Wang Jang-Ming: monistické stanovisko
- rozum, člověk poznává všechny věci
Proti konfucianismu stojí legalismus
– cílem legalistů je mocnější a sjednocenější stát
– síla panovnického rodu, vojska a hospodářství
– zákony a systém trestu a odměny
– program je pragmatický a antitradicionalistický
|
Konfuciánství uznáváno od 2. století pnl.(dynastie Chan) – 1912 -> poté čínský komunismus |
2) TAOISMUS
3. st. pnl. – zakladatel Ko Hung
učení rozvinul Lao-C´
– Tao – te – ting: klasický text taoismu, pojednává o cestě tao a ctnosti; úkolem je hledat a odkrýt tao ve svém nitru pomocí meditace, jógy
– zabýval se pojmem TAO (je bezejmenné , protože jména označují nějaké jsoucí, zatímco tao je princip, který se vymyká všem rozlišením a všemu vládne) = přirozený řád věcí, podle kterého se vše vyvíjí, není hmatatelné, jedná se o jakýsi řád/princip; je to cesta přírody a (individuálního) života
– TAO je dokonalé a člověk ho nemůže měnit, ale měl by ho hledat (=hledat svůj osud)
– TAO „jakési nic, bez něhož by neexistovalo něco“
– hlavní myšlenkou taoismu tedy je nezasahovat do přirozeného řádu věcí, pouze hledat svou cestu a až ji najdeme, tak se jí podřídit
– čím méně se člověk pokouší sám vytvářet plány, tím více věci následují tao –> ne-činění
– čím více zákonů , tím více zločinců
– čím méně panovník vládne, tím lepší bude jeho země
– skutečná ctnost se vytrácí (četné mravní příkazy)
– v taoismu je člověk bytostí přírodní
