Dekameron (Giovanni Boccaccio) – rozbor díla

 

Dílo: Dekameron (G. Boccaccio)

Předmět: ČJ – rozbory děl

Přidal(a):  TerkaCZ

 

Rozbor díla: Dekameron

Základní údaje o díle

• Rok vydání: kolem roku 1353 (originál), použitá edice dle přiloženého PDF
• Literární forma: próza
• Literární druh: epika
• Literární žánr: rámcová novela, sbírka povídek
• Jazyk a překladatel: italský originál, český překlad
• Určení čtenářům: volitelné, určeno vzdělaným čtenářům tehdejší doby

 

Téma

• Život a smrt v době moru: Odraz života florentské společnosti během kruté morové epidemie roku 1348.
• Útěk před utrpením: Přechod z městského chaosu do bezpečí venkova jako symbol úniku a nového začátku.
• Lidské osudy a jejich rozmanitost: Prostřednictvím sto různorodých příběhů zobrazuje všední starosti, lásku, podvody, přátelství i zrad.
• Síla příběhu jako útěchy: Vyprávění slouží jako prostředek k rozptýlení bolesti a hledání naděje a rady v těžkých časech.

 

Hlavní myšlenka

• Útěcha v těžkých časech: i v době moru lze nalézt rozptýlení v lidské společnosti a příbězích.
• Hodnota přátelství a podpory: vzájemná pomoc a sdílení příběhů léčí smutek.
• Autor chce zdůraznit přirozenou pomíjivost života a nutnost čelit utrpení s humorem a rozvahou.

 

Námět

• Kniha je inspirována skutečnou morovou epidemií ve Florencii roku 1348.
• Autor líčí útěk ven na venkov jako útěk před smrtí a zoufalstvím.
• Námět je originální, ale rovněž reflektuje tehdejší společenské a literární vlivy, kdy příběhy sloužily jako únik od reality.

 

Motivy

• Mor a smrt: okolnosti nemoci tvoří základní rámec příběhů.
• Láska: různorodé podoby lidské lásky se prolínají většinou povídek.
• Příroda a venkov: místo útočiště a obnovy sil.
• Přátelství a společnost: příběhy jako prostředek vzájemné podpory.
• Moudrost a důvtip: vítězství rozumu nad těžkostmi.

 

Kompozice a struktura

• Rámcová kompozice s úvodem a 100 povídkami vyprávěnými během deseti dnů.
• Chronologická a lineární struktura příběhů s pravidelným střídaním vypravěčů.
• Text obsahuje také hudební a píseňové vsuvky, které dotvářejí atmosféru.

 

Vypravěč a úhel pohledu

• Vypravěči jsou aktivní postavy (sedm dam a tři muži).
• Vypravují v první osobě, s lehkou ironií a subjektivním komentářem.
• Vypravěči jsou účastníky děje, nikoliv nestrannými pozorovateli.

 

Jazyk a styl

• Jazyk bohatý, expresivní, překlad je srozumitelný.
• Styl často ironický, dialogický a popisný.
• Používá metafory, přirovnání, opakování a humor.

 

Charakteristika postav

• Sedm dam:
  • Pampinea: První a nejstarší z dam, rozvážná a moudrá vůdkyně společnosti. Její rozvaha pomáhá skupině přežít nejistoty doby a organizovat vyprávění.
  • Fiammetta: Krásná, milá a laskavá, často ztělesňuje ideál něžné ženy.
  • Filomena: Rozumná a uvážlivá, vyznačuje se schopností dobře argumentovat a navrhovat řešení.
  • Emilia, Lauretta, Neifile, Elisa: Další členky skupiny, každá s menšími individuálními rysy, dohromady vytvářejí pestrost ženských charakterů.
• Tři mladí muži:
  • Pamfilo: Seriózní a klidný, často vypráví příběhy o rozumu a ctnosti.
  • Filostrato: Moudrý a vyrovnaný, jeho příběhy často kombinují vážnost s humorem.
  • Dioneo: Nejmladší, veselý a sarkastický, známý svými vtipy a odlehčením vážných témat.
• Další postavy povídek: V Dekameronu vystupuje nepřeberné množství postav různého společenského postavení, od králů a šlechticů přes řemeslníky až po prosté rolníky či sluhy. Tyto postavy mají vždy dobře vykreslené vlastnosti, motivace a často procházejí zajímavým vývojem v rámci konkrétních příběhů. Je však prakticky nemožné všechny charakterizovat, proto se zaměřujeme na výše uvedené hlavní postavy, které rámují celé dílo.

 

Časoprostor

• Místo: Florencie a okolí, venkov, další italské i exotické lokace dle povídek.
• Čas: Rok 1348 a doba morové epidemie, ale příběhy ve vznikajícím rámci zahrnují i starší období.

 

Stručný obsah díla
Dekameron představuje sto příběhů vyprávěných během deseti dnů sedmi dámami a třemi muži, kteří z morové Florencie uprchli na venkov za zábavou, rozptýlením a úlevou od těžkostí. Příběhy jsou o lásce, důvtipu, osudu, štěstí a morálních lekcích.

 

Podrobný děj

Děj začíná mrazivým a detailním líčením morové epidemie, jež sužuje Florencii roku 1348. Nemoc rychle postihuje celé město; mrtvoly se hromadí a společenský řád se rozpadá. Lidé se bojí, stydí se starat o své příbuzné a přátelé je opouštějí. V tomto zoufalém období se v kostele Santa Maria Novella náhodně setkává sedm mladých dam, scvrklých stínů společnosti, které jsou šlechetné, krásné a počestné. A spolu s nimi tři mladí muži, kteří se k nim přidávají.

Rozhodnou se společně uprchnout před strašlivým morem na venkovské sídlo obklopené přírodou, kde mohou získat útěchu, odpočinek a bezpečí. Každý den někdo z nich přebírá vládu nad společností a stanovuje pravidla, jak mají příběhy být vyprávěny. Vypravují si navzájem příběhy o všem, co člověka v životě potká—o lásce, cti, lstivosti, odvaze, smůle i štěstí.

Vyprávěné příběhy pokrývají širokou škálu témat a nálad: od hravých a vtipných milostných historek přes dramatické osudy nevěrných manželek a rytířů po tragické osudy nebo humorné příhody obyčejných lidí. Mezi příběhy se prolínají momenty hlubokého morálního rozjímání, stejně jako kritiky církevních institucí a tehdejších společenských poměrů.

Významnou roli hraje rámec celé společnosti jako tzv. arciplující skupina — sedm dam a tři muži nejsou pouhými vypravěči, ale účastníky společenské interakce, která jim pomáhá přežít těžkou dobu. Jejich příběhy jsou způsobem, jak vzdorovat úzkosti ze smrti a nalézat naději v lidskosti.

Za deset dní, po sto vyprávěních, společnost odpočívá na svém pobytu a návrat do města symbolizuje návrat k běžnému životu. Avšak už s novým pohledem na svět, obohacena o zkušenost sdílení příběhů, která jim přináší úlevu a nové porozumění.

Celý příběh je zároveň kronikou jedné historické tragédie i oslavou života a lidské odvahy čelit nejistotě a smrti.

 

Vlastní zhodnocení

Dekameron je mistrovským dílem, které výborně kombinuje vážnost a humor, tragédii a zábavu. Nejzajímavější je rámcová struktura, která umožňuje rozmanitost příběhů a jejich hlubší smysl. Dílo je přínosné tím, že ukazuje život v kritických dobách a potvrzuje sílu lidského ducha prostřednictvím umění vyprávění.