Aristoteles ze Stageiry – životopis (referát)

 

   Otázka: Aristoteles ze Stageiry

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Kačmi

 

Aristoteles Ze Stageiry

• Jeho otec působil jako lékař u Filipa II.
• On sám byl vychovatelem Alexandra Makedonského. Alexandr mu posílal různé věci ze svých cest -> Aristoteles z nich např. založil knihovnu a vytvořil přírofovědeckou sbírku.

• Aristoteles 20 let studoval na Platónově Akademii v Athénách.
• Sám založil v Athénách svou školu Lykeion ( =lyceum ).
• Peripatetická škola = peripatetici: Aristotelovi následovníci. Peripatos byla promenáda, kde Aristoteles učil, jeho žáce se při učení procházeli.
• Byl jedním z největších myslitelů Starověku.

 

• Jeho filosofie je velmi PROVÁZANÁ!
• Po smrti Alexandra Makedonského byl obžalován z bezbožnosti -> odešel, řekl, že nedovolí, aby se lid znovu prohřešil. ( Stejně, jako když obžalovali Sokrata a později ho odsoudili k smrti – vypitím bolehlavu. ) -> Byl opuštěn a v exilu zemřel.
• Byl velmi systematický.

 

• Měl opravdu velký rozsah znalostí ze všech vědních oborů!
• Napsal velké množství spisů! Na témata: rétorika–politika–literatura–etika–logika–přírodní vědy.
• Takzvaně dělal do všeho. – „Snaha pochopit všechno, co jest.“
• Spisy už nemají formu dialogu, jsou to jeho představy, myšlenky a úvahy. ( Dnes bychom spisy nazvali jako traktáty, ale v jeho době tento útvar ještě nebyl pojmenován. )
• Položil základy mnoha samostatných věd!
• Byl POLYHISTOR = ví o mnoho vědách mnoho informací! ( Můžeme říci, že byl i erudovaný = znalý ve svém oboru. )

 

• LOGIKA
  • Spisy v jednom souboru: „ORGANON“.
  • Je zakladatelem vědecké logiky = ANALYTIKA ( = věda o formách a metodách správného myšlení. )
  • Podle něj je myšlení = POJMOVÉ MYŠLENÍ.
  • -> Správně myslet znamená – správně definovat pojmy!
  • <- Pojmy získáváme pomocí definic.
  • => Vytvořil: SYSTÉM DEFINOVÁNÍ:
  • Příklad definice: Co je člověk? Člověk je živočich, vyznačující se rozumem, řečí a výrobou nástrojů.
  • Vymezil základní pojmy = KATEGORIE ( např.: podstata, kvantita, kvalita… )

 

• ARISTOTELŮV KATEGORICKÝ SYLOGISMUS:
• = řada, kterou vytvořil:
  • Máme 1 POJEM.
  • -> 2 pojmy = 1 SOUD = PREMISE.
  • -> Ze 2 premisí vytvoříme 1 ÚSUDEK = KOMPULSE.
  • Příklad: Člověk je smrtelný = 1. soud. Sokrates je člověk = 2. soud. -> Úsudek: Sokrates je smrtelný.

 

• ARISTOTELOVY ZÁKONY SPORU: Něco, co je, nemůže být – v tomtéž ohledu – nebýt.

 

• ARISTOTELOVA TEORIE INDUKCE: Vyvozuji obecné (nějaký celek) z jednotlivého ( ze soudů ).

 

• PŘÍRODOVĚDA
  • Byl znalcem v tomto oboru a obsáhl všechny přírodní vědy!
  • Spis „FYZIKA“: 8 knih
    • Fyzika tehdy ale nebyla to, co fyzika dnes.
    • Zabýval se: prostorem, časem, pohybem, hmotou, příčinou, astronomií, meteorologií, zoologií ( Měl i sbírku vycpanin. ), …
  • Všechny své poznatky SYSTEMATICKY uspořádal.
  • Provedl kritiku všech tehdejších známých názorů.

 

• Myšlenka propojující všechny jeho spisy.: Celý svět, celý kosmos je účelně uspořádán. -> Vše má příčinu a nic se neděje jen tak, bez důvodu, bez cíle.

 

• Jádro jeho fylozifie tvořil spis.: „METAFYZIKA“
  • Metafizika je to, co přesahuje fyziku, to, co je za přírodou.
  • Spis se zabývá a řeší základní filosofické otázky.: nepříklad.: Co je skutečné? Jednotlivé či obecné? Jaký je vztah mezi látkou a formou?
  • V tomto spisu velmi ostře kritizuje Platóna a teorii idejí.

 

Aristoteles je dualista. ( Dua = dvojí. )

• Jestliže Platón uznává jednu substanci, jestliže Thales hmotu, tak Aristoteles uznává obě substance.
• Uznává hmotnou i duchovní stránku.
• „Vše, co existuje, se skládá z látky a tvaru.“
• HÝLÉ ( = LÁTKA ) + MORFÉ ( = TVAR, FORMA )
  • = Základ světa, zustává při změnách, stále trvá.
  • = Substrát všecho existujícího.
  • Hylé: Nikdy neexistuje bez tvaru, je abstraktní, je beztvará, není konkrétní.
  • Morfé: Může existovat bez látky, existuje jako samostatný princip.
  • Morfé = jednotící princip.
  • Hylé a morfé si můžeme pro lepší pochopení představit jako modelínu a formičku, formička existuje i sama, ale modelína potřebuje formičku, aby dostala tvar.
  • Aristoteles sloučil prvky materialismu i idealismu.
  • Ale hylé a morfé je pouze základ, pro skutečný vznik věcí potřebujeme ještě cíl a příčinu.

 

• ÚČEL (=CÍL) + (HYBNÁ) PŘÍČINA
  • Hylé a morfé není a neexistuje náhodně bez cíle, vždy je zde nějaký účel, proč se tak děje, proč existují.
  • (Hybná) příčina je zdrojem pohybu, je vlastností všech těles, vše si hledá příčinu, vše někam směřuje, vše se hýbe.
  • 4 druhy příčiny:
    • Vnitřní
      • Co? … příčina formální.
      • Z čeho? … příčina látková.
    • Vnější
      • K čemu? … příčina účelová.
      • Od čeho? … příčina působící.
    • Příčina =bůh =čisté myšlení =božský impulz =PRVOTNÍ HYBATEL.

 

Toto učení byl prvek, který zapříčinil, že byl Aristoteles přijímán i v období středověku a scholastiky. Důvodem bylo to, že církev uznávala pouze křestanské učení, pohanské učení zavrhla, vše vykládala Biblí. Aristotelova hybná příčina neboli prvotní hybatel neboli bůh způsobil jeho přijetí i v této době. (Příčina, kterou on však nazýval bůh neznamenala to, jak si tento výraz vysvětlovala církev.)

 

GNOZEOLOGIE A POZNÁNÍ: spis: „O DUŠI“:

• Narozdíl od Platoná, (který zavrhuje smyslové poznání), on smyslové poznání nezavrhuje.
• Přímo odmítá mýtus anamnéze a naopak zdůrazňuje empirie – smyslové zkušenosti.
• Přisuzuje důležitou roli rouzmu a myšlení.
• Ve shodě s Platónem Aristoteles říká, že pravou podstatu poznáme rozumem, ale smysly poznáme jedinečné věci, například kyselé, sladké….

 

ETIKA

• Podle Aristotela bychom měli dosáhnout EUDAIMONIA = blaženost, dělíme na dvě části.:
  • Rozumová: vědění, moudrost.
  • Etická / charakterová: statečnost, pravdivost, spravedlnost.
  • Eudaimonium = trvalé štěstí = smysl a cíl našeho života.
  • Eudaimonium nastane při rovnováze rozumových a charakterových ctností, musíme jim holdovat přiměřeně. ( Zdůrazňuje UMĚŘENOST! ).
• Všechny ctnosti jsou podle něj mezi extrémy.
• Spis: „ETIKA NIKOMACHOVA“.
  • Zabývá se životem člověka v obci, ve státě.
  • Řeší zde, co žene člověka vpřed. Zdůraznuje, že je to touha po štěstí a rozkoši.
  • Rozpracovává zde názor na blaženost a jak ji dosáhnout.
  • Nejvyšší ctnost je podle něj SPRAVEDLNOST = základ života ve státě, druhá nejvyšší ctnost je PŘÁTELSKÁ LÁSKA ( BEZ sexuálního podtextu ).

 

ESTETIKA

Základy popsal ve spise: „POETIKA“: Spis o umění, definuje poezii/ prózu/ drama/ metaforu/ tragédii. Například tragédie hovoří o katarzi, o očistě, má očistnou funkci a charakter.

 

Vrchol Aristotelova myšlení je zaznamenán ve spise: „POLITIKA“.

• Je jedním ze základních státovědných děl, zabývá se státem.
• Popisuje, rozebírá, hodnotí a kritizuje dosavadní formy státu.
• Reálně vnímá tehdejší situace.
• Dílo zachycuje vnímání mezi občanem a státem.
• Aristoteles tvrdí, že celek je vždy více než část. A pro dobrý rozvoj celku ( = státu ) je třeba se starat o všechny části celku / státu ( = o občany ).
• Platón nadřazuje stát jednotlivci, ale Aristoteles ne, je zde myšlenka vzájemné souhry celku a části.
• Podle Aristotela by jednotlivec neměl být zcela podřízen státu, musí mít svobodu a prostor pro rozvoj osobnosti. A stát mu to má umožnit.
• Stát musí mít donucovací moc, ale není to jeho hlavní funkce. Hlavní funkce státu je péče o obecné blaho.
• Kdo nejlépe ví co je dobré? Vzdělaní! -> Filozofové. -> Požaduje v čele vzdělaného = filosofa.
• Aristoteles hledá zdroj zla ve státě. Jsou to podle něj příliš velké sociální rozdíly mezi lidmi ( poor & rich ) -> stát má mírnit rozdíly!
• Stát bude podle něj nejlépe fungovat, když tam bude co nejširší střední vrstva.
• Otroctví je přirozené, také nerovnost mezi muži a ženami je přirozená.
• Podle Aristotela neexistuje všeobecný návod na to, jak má stát fungovat.
  • Každý stát má své rysy a ty se v ústavě musí promítnout.
  • -> Nechce jednu jednotnou ústavu. = Pokrokové, moderní, realistické.

 

• Ovlivnil materialisty i idealisty až do 20. století.
• Přejímali ho další školy, navazovala na něj například i arabská filosofie.
• Po něm přišlo útlumové ( trochu úpadkové ) období, trvá dlouho a vede k ZÁNIKU ZÁPADO A VÝCHODO ŘÍMSKÉ ŘÍŠE.