Atmosféra – otázka ze zeměpisu

 

   Otázka: Atmosféra

   Předmět: Zeměpis

   Přidal(a): Veronika Kysilkova

 

 

Atmosféra = plynný a vzdušný obal Země, nepostradatelná pro život

– převádí sluneční energii na tepelnou

– usměrňuje rozložení tepla a vláhy na Zemi

– atmosféra je směs plynných (78% – při sopečné činnosti a z paliv v dopravě, 21% – biogenní procesy zdrojem fotosyntéza, Ar, vodík, Ne…), kapalných a pevných částic (Atmosférické aerosoly: přirozené, antropogenní. Průmyslový prach, mikroorganismy, vesmírný prach, půdní prach) à  Vzduch

 

Vertikální dělení Atmosféry  

troposféra – do 8 km nad póly, do 17 km na rovníkem, probíha většina meteo procesů, pokles teploty o 0,65 °C na 100m, s výškou klesá tlak i hustota vzduchu, tvoří se oblaky a srážky, atmosférické proudy, tropopauza = horní hranice troposféry

stratosféra – do 50 km

ozonosféra – kolem 25 km, vrstva stratosféry, brání před ultrafialovým a kosmickým zářením

– mezosféra – do 80 km, teplota vzduchu s výškou klesá (až na -100°C)

– Ionosféra – 60-500 km, s elektricky vodivými vrstvami, odráží radiové vlny, geomagnetické bouře, polární záře

termosféra700 km, teplota vzduchu stoupá na 1400°C

exosféra 700 km a výše, okrajová část atmosféry. Částice vzduchu (vodík, helium) unikají do meziplanetárního prostoru

Globální oteplování Země

= podílí se na něm (pohlcuje a vyzařuje zpět dlouhovlnné záření), vodní páry (z půdy -> vznik srážek), (vulkanická činnost)

  • skleníkový efekt = druhotné oteplování zemského povrchu. Zvyšováním koncentrace CO2 v atmosféře
  • kyselé deště = díky rostoucímu množství oxidů síry a dusíku v atm.

 

Počasí

= okamžitý stav atmosféry

– určují ho tito činitelé (fyz. vlastnosti atmosféry): srážky, tlak, teplota, oblačnost, vítr, hustota (klesá s rostoucí vzdáleností od zem.povrchu)

meteorologie = věda o počasí

– teplotní inverze = vzestup teploty v atmosféře se stoupající výškou (objevuje se nad městy -> smog)

 

Předpověď počasí

Světové služby počasí = základem meteorologických měření a pozorování je síť pozemních (základem budka s přístroji) a plovoucích meteorologických stanic

 Základní meteorologické prvky:

  • intenzita slun. záření
  • délka trvání slun. Svitu
  • teplota vzduchu a půdy
  • Srážky (kapalné, pevné)
  • vlhkost a tlak vzduchu
  • rychlost a směr větru
  • oblačnost
  • proudění

! Tyto prvky určují RÁZ POČASÍ à okamžitý stav atmosféry

synoptická mapa – hodnoty jsou zakresleny pomocí smluvených symbolů

– mapa předpovědi počasí

na některých mapách znázorněny – izobary = čáry, které spojují místa se stejným tlakem

nejč. změny klimatických podmínek = klimatodiagram

 

Podnebí (Klima)

= dlouhodobý stav atmosféry, který se vytváří v dané oblasti působením klim. Činitelů

– klimatologie = věda o podnebí

 

Klimatogeografičtí činitelé

  1. zeměpisná šířka – ovlivňuje příděl slun. záření, od rovníku k pólu klesá intenzita slunečního záření
  2. vzdálenost od oceánu(stupeň kontinentality) – blíže k oceánu à více srážek = OCEANITA (oceánské podnebí), od oceánu à málo srážek = KONTINENTALITA
  3. obecný oběh atm (cirkulace) = přemisťování vzdušných vod rozdílných vlastností
  4. oceánské proudy – teplé, studené
  5. nadmořská výška = platí teplotní gradient (na 100 m výšky klesá teplota o 0,6°C)
  6. reliéf – návětrná, závětrná strana
  7. člověk a jeho činnost (antropogenní) – zvyšování teploty, úbytek ozonu, kontaminace potravinového řetězce

body 1-4 = Makroklima à určuje ráz podnebí velkých oblastí

body 5-7 = mikroklima à určuje ráz podnebí malých oblastí (místní podnebí)

 

Rozložení teploty v A (Výměna tepla)

– Zdroj tepla = Slunce

– Různý úhel dopadu paprsků à ubývání teploty od rovníku k pólu

– 58% slun. Záření à pohltí atmosféra a hydrosféra

– 42% slun. Záření à odráží se zpět do vesmírného prostoru

-> Země je v tepelné rovnováze

 

Dělení slun. záření

A) viditelné světlo – světlo, které vnímáme okem (krátkovlnná složka)

B) ultrafialové záření (krátkovlnná složka)

C) infračervené záření (dlouhovlnná složka)

radiační bilance – příjem nebo ztráta slunečního záření (energie)

Solární konstanta = množství slunečního záření dopadající na horní hranici atmosféry

– Izotermy – čáry, které spojují místa se stejnou teplotou

teplota vzduchu = tepelný stav ovzduší

– Teplotní výkyv – rozdíl mezi denní a noční teplotou (největší je na pouštích až 30°C, nejmenší na mořích a oceánech)

– Roční chod teploty – průměrné roční teploty (maximální a minimální teploty)

– Teploty na Zemi – a) maximální teplota → 57°C = Arizija, Libie – S Afrika

 b) minimální teplota → (-89°C) = Vostok, Antarktida

c) maximální průměrná teplota → 30°C = Afrika, Etiopie

d) minimální průměrná teplota → (-57°C) = Antarktida

 

Tlak vzduchu = síla, vyvolaná hmotností vzduchového sloupce. Sahá od výšky měření (2m) až k horní hranici atmosféry. Závislý na nadmořské výšce, na velikosti tíhového zrychlení, na mocnosti, teplotě a hustotě atmosféry v daném místě. Průměrná hodnota na mořské hladině při 15°C: 1013 hPa

 

Rozložení srážek na Zemi

– Výměna vláhy – výpar → kondenzace → srážky

– Množství srážek závisí na: rozložení pevnin a oceánů, tlaku, vlhkosti vzduchu à rozlišení srážkových pásů

– Teplý vlhký rovníkový pás – 0° – 20° S a J šířky à průměrné srážky nad 1000 mm

– Teplý, suchý pás – 20° – 30° S a J šířky à méně než 250 mm

– Mírný vlhký pás – 30° až 60° S a J šířky à 500 až 1500 mm

– Studený a suchý pás – 60° póly à méně než 250 mm

– Izohyety – čáry, které spojují místa se stejnými srážkami

– Rosný bod – teplota, při níž jsou vodní páry nasyceny a začínají se srážet

– Intenzita srážek – množství vody na jednotku plochy za 24h

– Maximální roční srážky – Havajské ostrovy = 12000mm

– Minimální průměrné srážky – Asuán (Afrika) = 0,5mm

 

Všeobecný oběh atmosféry

= proces proudění vzduchu, způsobený trvalým tepelným rozdílem mezi tropy a póly à tepelné rozdíly způsobují tlakové rozdíly à vodorovné proudění vzduchu à VÍTR – proudí vždy z míst vyššího tlaku vzduchu do nižšího

rovníkový pás – silné zahřívání vzduchu à teplý vzduch stoupá à kondenzace à déšť = pásmo rovníkových tišin = pás nízkého tlaku vzduchu (trvalý)

– při ohřívání vzduchu vznikají výstupní proudy = větry, které vanou od rovníků k obratníkům = antipasáty

– kolem 30° S a J šířky vanou při zemi à tlaková výše a částečně se stáčejí zpět k rovníku =pasáty (vzduchové proudy)

S polokoule – SV pasát

J polokoule – JV pasát -> Coriolisova síla (vzduch stáčí do spirály)

– část proudění pokračuje do mírného pásu, kde kolem 60° S a J šířky à tlaková níže, nejproměnlivější počasí, vliv pevnin a moře (převládá západní proudění)

póly – těžký studený vzduch, převládá východní proudění, oblasti vysokého tlaku

 

Monzuny

= vzdušné proudy, které vznikají nestejným zahříváním pevniny a oceánů

– zesilují nebo zeslabují obecný oběh atmosféry

nejvíce: Asie, Severní Amerika

letní monzun: pevnina se rychleji zahřívá, à teplý vzduch stoupá à na jeho místo chladnější od oceánů (vlhký) à monzunové srážky

zimní monzun: vzduch z pevniny na moře, vzduch je suchý, nepřináší srážky

Evropský monzun: Medard (8. červen) à přináší srážky

 

Místní větrné proudění

– působí na menším území, způsoben tepelnými tlakovými rozdíly na daném území

a) pobřežní větry – „Bríza“ – proudění z moře na pevninu (opačně z pevniny na moře)

b) horský vítr – den – svahy se ohřívají – teplý vítr stoupá

noc – studený dolů

c) teplý vítr – „Fén“ – nárazový, z hor do údolí (Alpy)

d) studený vítr – „Mistral“ – ve Francii, v údolí Rhony

„Blizzard“ –USA

„ Buran“ – Sibiř

„ Bóra“ – Itálie

 

Vzduchové hmoty

– vzduch o stejných fyzikálních vlastnostech, který se přemisťuje z jedné oblasti do jiné

a) dělení podle místa vzniku

1) arktická (antarktická)

2) polární (v mírných šířkách)

3) tropická

4) rovníková

vzhledem k místu svého vzniku se od sebe odlišují hlavně teplotou, tlakem a vlhkostí

b) podle teploty

1) teplé

2) studené

3) neutrální

c) podle vzniku

1) oceánské

2) pevninské

– vzduchové hmoty jsou od sebe oddělené pomyslnou plochou, à frontální plochou à protíná zemský povrch ve frontální čáře (hranice frontální plochy na povrchu)

– atmosférická fronta – pásmo styky dvou různých vzdušných hmot

arktická (antarktická) fronta – odděleny jsou arktická a polární hmota

polární fronta odděleny jsou polární a tropická hmota

tropická fronta – odděleny tropická a rovníková plocha

– na frontách vznikají frontální poruchy:

– Cyklóna – vzduch do výšky -> oblasti nízkého tlaku à vznikají na rozhraní teplých a studených vzduchových hmot -> vzduch vtéká spirálovitě od okrajů do středu (na S polokouli proti směru hodinových ručiček, na J ve směru) ->zhoršení počasí, velká oblačnost,srážky

– Tropické cyklóny – různé názvy: „ cyklón “ – Indický oceán

„ hurikán “ – JV USA

„ tajfun “ – JV Asie

„ tornádo „ – spirální cyklón

Anticyklóny – výrazné oblasti vysokého tlaku vzduchu

                                            – Chladný vzduch klesá a stlačuje se -> roztéká se spirálovitě od středu k okrajům (na S polokouli ve směru hodinových ručiček, na J opačně) à rozpouští se oblačnost à zlepšení počasí, jasné a suché..v zimě silné mrazy, v létě tropy

 

– Evropu ovlivňují: A) Islandská tlaková níže

B) Azorská tlaková výše

C) Sibiřská tlaková výše

D) Iránská tlaková níže

Nazýváme je stacionární (nepohyblivé)

 

Klimatické pásy Země

– vznikly na základě ubývání teploty od rovníku k pólům

 1) Tropický pás – zaujímá 40% zemského povrchu

– průměrné srážky: 1000 – 3000 mm

– průměrná roční teplota: 24 – 28°C

 2) Subtropický pás – přechod mezi tropickým a mírným podnebím

 3) Mírné pásy – zaujímá 52% zemského povrchu

– režim srážek a teplot je velmi rozdílný à závisí na zeměpisné poloze oblastí

 4) Subpolární pásy – přechod mezi mírným a polárním

5) Polární pásy – arktický a antarktický

– zaujímají 8% zemského povrchu

– v nejteplejších měsících průměrná teplota: max 0°C

– srážky: 100 – 200 mm

-Dle ruského klimatologa Alisova + 2 : subekvatoriální (pás rovníkových monzunů), ekvatoriální (rovníkový)





Další podobné materiály na webu: