Babička (B. Němcová) – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Babička (Božena Němcová)

Předmět: Český jazyk – rozbor díla

Přidal(a): Mr. Kryštof

 

Božena Němcová

• *4. 2. 1820, Vídeň; †21. 1. 1862, Praha
• Spisovatelka a prozaička, považovaná za zakladatelku novodobé české prózy.
• Dětství strávila v Ratibořicích u České Skalice.
• Původní jméno: Barbora Panklová.
• Provdala se za Josefa Němce.
• Měla čtyři děti: Karla, Hynka, Jaroslava a Theodoru.
• Trpěla nouzí, špatným vztahem s manželem i smrtí syna Hynka; zemřela vyčerpaná.
• Patří k nejvýznamnějším osobnostem českého národního obrození.
• Pohybovala se mezi vlastenci, sběrateli lidové slovesnosti a vzdělanci.
• V jejích dílech se často objevuje venkov, příroda, lidové zvyky, rodina a sociální rozdíly.
• Do literatury přinesla citlivý pohled na život prostých lidí, zejména žen a dětí.
• Její tvorba je ovlivněna vlastními životními zkušenostmi, chudobou i osobními tragédiemi.
• Psala prózu, pohádky, povídky, novely i fejetony.
• Její styl je lyrický, obrazný, citově zabarvený a často idealizuje venkovský život.
• Využívá bohatý jazyk, dialogy, lidovou mluvu a přírodní motivy.

 

Díla:

• Babička – její nejznámější dílo, více viz rozbor díla.
• Divá Bára – povídka o svobodomyslné a odvážné dívce, která se vymyká společenským představám o „správné“ ženě.
• V zámku a podzámčí – povídka s výrazným sociálním kontrastem mezi chudými a šlechtou.
• Chyše pod horami – próza zachycující venkovské prostředí a prostý život lidí na vsi.

 

Literárně historický kontext

České národní obrození a počátky realistických tendencí

• Babička vznikla v období pozdní fáze českého národního obrození.
• Dílo vyšlo roku 1855 a zachycuje idealizovaný obraz venkovského života.
• V próze Boženy Němcové se objevují realistické prvky, například zájem o život prostých lidí, sociální rozdíly a každodenní skutečnost.
• Zároveň je dílo silně idealizované, lyrické a vzpomínkové.
• Typickými znaky jsou vlastenectví, zájem o lidovou kulturu, venkovské prostředí, tradice a mravní hodnoty.
• Němcová bývá řazena k autorům národního obrození, ale její tvorba zároveň předznamenává pozdější realismus.

 

Další autoři období:

• Karel Havlíček Borovský – Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest sv. Vladimíra, Obrazy z Rus.
• Josef Jungmann – Slovník česko-německý, O jazyku českém.
• František Palacký – Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě.
• František Ladislav Čelakovský – Ohlas písní českých, Ohlas písní ruských.

 

Rozbor díla: Babička

Základní charakteristika:

• Literární forma: próza
• Literární druh: epika
• Literární žánr: próza s prvky idyly, lyrizovaná próza, obraz venkovského života
• Typ díla: společenský, vlastenecký a idealizovaný obraz venkovského života
• Rok vydání: 1855

 

Hlavní myšlenka díla:

• Dílo zdůrazňuje význam rodiny, tradic, lidové moudrosti, vlastenectví, venkovských zvyků a mravních hodnot.
• Postava babičky představuje ideál laskavého, moudrého, pracovitého a mravně pevného člověka.

 

Tematický plán:

• Celkové téma: idealizovaný obraz harmonického života prostých lidí na venkově.
• Hlavní téma: postava babičky jako moudré, zkušené a laskavé ženy.
• Vedlejší téma: průběh života na venkově během roku, lidové zvyky a příběhy dalších postav.
• Zápletka: dílo nemá výraznou dramatickou zápletku; skládá se spíše z volně spojených epizod.

 

Hlavní motivy a význam:

• Rodina, tradice, vlastenectví, příroda, ženská moudrost, stáří a klidný venkovský život.
• Kontrast mezi světem venkova a světem zámku.
• Idealizace babičky jako mravního vzoru.
• Oslava obyčejného života, lidové moudrosti a mezilidské solidarity.
• Vzpomínka na dětství a svět, který je zobrazen jako harmonický a mravně čistý.

 

Námět:

• Život na venkově v první polovině 19. století a vlastní vzpomínky Boženy Němcové na dětství.
• Inspirací pro postavu babičky byla Magdaléna Novotná, skutečná babička Boženy Němcové.

 

Kompoziční plán:

• Dílo má 18 kapitol, označených římskými číslicemi.
• Kompozice je převážně chronologická, ale objevují se také retrospektivy.
• Děj není jednotný; skládá se z epizod ze života na Starém bělidle a z příběhů dalších postav.
• Významnou vloženou epizodou je příběh Viktorky.
• Dílo zachycuje příjezd babičky, její život s rodinou, venkovské zvyky, proměny ročních období i poslední dny jejího života.
• Kompozice je rámována vzpomínkou na babičku a jejím mravním odkazem.

 

Prostředky kompoziční výstavby:

• Kontrast: stáří × mládí, bohatí × chudí, venkov × zámek.
• Idealizace postav a venkovského prostředí.
• Lyrické popisy přírody.
• Epizodická výstavba děje.

 

Vypravěč:

• Vypravěč stojí mimo děj, převažuje er-forma.
• Vyprávění má vzpomínkový, citově zabarvený a idealizující charakter.
• Objevují se retrospektivy, například v příběhu Viktorky.

 

Jazykový plán:

• Jazyk je spisovný, lyrický, obrazný a citově zabarvený.
• Objevuje se lidová mluva, lidová úsloví, archaismy, historismy, knižní výrazy a zdrobněliny.
• Významnou roli mají dialogy, popisy přírody a venkovských zvyků.
• Časté jsou přirovnání, metafory, epiteton, personifikace a eufemismy.
• Větná stavba bývá bohatá, často se objevují delší souvětí, oznamovací, tázací i zvolací věty.

 

Postavy:

• Babička (Magdaléna Novotná)
  • Hlavní postava díla.
  • Je částečně idealizovaná, ale vychází ze skutečné osoby.
  • Je moudrá, laskavá, pracovitá, zbožná, zkušená, skromná, zásadová, obětavá, klidná a starostlivá.
  • Je symbolem životní moudrosti, přirozené autority, rodinného klidu a mravní čistoty.
  • Působí jako vzor pro děti i pro ostatní obyvatele údolí.
• Barunka
  • Nejstarší z vnoučat.
  • Je citlivá, vnímavá a zvídavá dívka.
  • V babičce vidí vzor.
  • Je považována za dětské alter ego Boženy Němcové.
• Vilém, Jan a Adélka
  • Mladší sourozenci Barunky.
  • Vilém a Jan jsou zvídaví a někdy nezbední chlapci.
  • Adélka je nejmladší, stydlivá a citlivá.
• Paní kněžna
  • Šlechtična žijící na zámku.
  • Je laskavá, vzdělaná, dobrosrdečná a přející.
  • Žije společně se svou schovankou Hortensií.
  • Babičky si váží a chová se k ní s úctou.
• Komtesa Hortensie
  • Schovanka kněžny.
  • Je jemná, citlivá, krásná a umělecky nadaná.
  • Je nešťastná kvůli lásce k italskému malíři.
  • Nakonec odjíždí za svou láskou.
• Viktorka
  • Dívka s tragickým osudem.
  • Dříve byla krásná a hrdá, po nešťastné lásce k vojákovi se však zbláznila.
  • Po návratu žije osaměle v lese a své dítě hodí do splavu.
  • Nakonec ji zabije blesk.
  • Její příběh tvoří jednu z nejvýraznějších tragických epizod díla.

 

Další postavy:

• Manželé Proškovi (Terezka a Jan) – rodiče Barunky, Viléma, Jana a Adélky; Jan Prošek pracuje ve službách kněžny.
• Kristla – dcera hospodského, zamilovaná do Míly.
• Jakub Míla – vesnický hoch zamilovaný do Kristly.
• Ital – sluha na zámku, který obtěžuje Kristlu a způsobí Mílovi potíže.
• Kudrnovic rodina – chudá rodina, které babička pomůže prostřednictvím kněžny.
• Pan Beyer – myslivecký/lesní úředník ve službách kněžny.
• Kovářka – žena, která se snaží Viktorce pomoci v jejím neštěstí.

 

Časoprostor:

• Doba děje: první polovina 19. století
• Místo děje: Staré bělidlo, Ratibořické údolí, okolí České Skalice a zámek
• Čas děje: dílo zachycuje především cyklus jednoho roku na venkově, ale obsahuje i retrospektivy a časové přesahy

 

Děj:

Babička dostane dopis od své dcery Terezky s prosbou, aby se přestěhovala k její rodině na Staré bělidlo. Přestože opouští svůj dosavadní domov a přátele, rozhodne se přijet. Brzy si získá lásku dětí i úctu okolí. Nenásilně předává svým vnoučatům zkušenosti, zvyky, moudrost a mravní hodnoty.

Během pobytu na Starém bělidle se seznamuje s obyvateli údolí, jejich příběhy i trápeními. Při jedné procházce s dětmi potká paní kněžnu, která ji pozve na zámek. Kněžna si babičku oblíbí a váží si její prosté moudrosti. Babička později využije její přízně k pomoci druhým, například chudé Kudrnovic rodině, pro kterou pomůže zajistit zaměstnání.

Na zámku se babička seznámí také s komtesou Hortensií. Ta je citlivá a umělecky nadaná, ale trápí ji nešťastná láska k italskému malíři. Babička její trápení pochopí a snaží se u kněžny přimluvit, aby Hortensii umožnila odejít za milovaným mužem.

Součástí děje je i tragický příběh Viktorky. Viktorka byla kdysi krásná a hrdá dívka, o kterou se ucházelo mnoho mužů. Nakonec ji však okouzlil černý voják. Když vojáci odtáhli, odešla za ním. Po čase se vrátila těhotná, zbláznila se, žila osaměle v lese a své dítě hodila do splavu. Její osud končí tragicky, když ji zabije blesk.

Další dějovou linií je láska Kristly a Jakuba Míly. Jejich vztah zkomplikuje Ital, který Kristlu obtěžuje a kvůli němuž se Míla dostane do vojny. Babička se rozhodne požádat kněžnu o pomoc. Díky jejímu přimluvení je Míla z vojny propuštěn a může se s Kristlou oženit.

Život na Starém bělidle plyne poklidně v rytmu práce, návštěv, svátků, poutí, lidových zvyků a proměn ročních období. Babička se stává přirozeným středem rodiny i celého okolí. Svou laskavostí, moudrostí a ochotou pomáhat si získává úctu všech lidí v údolí.

Postupem času děti dospívají a babička stárne. Nakonec přichází její smrt, ale její odkaz zůstává živý. Lidé v údolí na ni dál vzpomínají s vděčností a úctou jako na člověka, který jim předal moudrost, lásku, klid a mravní sílu.

 

 

Vlastní názor:

Babička je jedním z nejznámějších děl české literatury, protože spojuje krásný jazyk, citlivé líčení přírody a silný obraz laskavé, moudré ženy. Dílo působí klidně, dojímavě a zároveň připomíná význam rodiny, tradic, lidské solidarity a mravních hodnot.