Otázka: Baroko
Předmět: Dějiny umění
Přidal(a): zuko
Baroko: 1600 – 1750
vznik Itálie
Lze říci, že baroko vzniklo na pomyslnou objednávku katolické církve – Tridentský koncil, který se konal v letech 1545 až 1563, stanovil jakýsi umělecký kánon, v jakém mělo umění promlouvat k obyčejným lidem v kombinaci s náboženskými myšlenkami prosazovanými církví.
Baroko se tak svou těžkopádností odklonilo od vtipného a myšlenkového manýrismu a stalo se jakýmsi zřejmým a jednoduchým populistickým stylem, který byl otevřený všem vrstvám obyvatelstva. Tento robustní styl byl plný dynamičnosti a výraznosti. Baroko bylo přijato všemi vrstvami obyvatelstva pro svou srozumitelnost, citovou vřelost a okázalost jako protipól chladné a rozumové strohosti renesance. Původ pojmu baroko byl v portugalském slově ‚barrocco‘, kterým klenotníci označovali velké perly nepravidelných a komplikovaných tvarů.
Baroko tedy bylo jakýmsi propracovaným, osobitým a neobyčejným stylem. Barokní doba je epochou velkých dějinných změn – projevuje se střet světů katolického a protestantského, rychlým tempem postupují pokroky ve vědě , které se však střetávají s náboženskými dogmaty.
Povaha barokní tvorby :
baroko vyzdvihuje citové stránky života, spěje až ke stavům duchovního vytržení. Náměty jsou plné vzruchu, často se vyskytují až drastické výjevy náboženské a mytologické. Baroko znamená složitost tvarů, vytváří dojem pohybu, vlnění, neklidu. Tvary a linie jsou složité, silně zprohýbané, až přehnaně různorodé.
Barokní tvorbu lze rozdělit na tyto časové úseky:
rané baroko …….1. polovina 17.století
střední baroko …2. polovina 17.století
vrcholné baroko ..1. polovina 18.století
pozdní baroko – zahrnuje období rokoka a klasicismu – trvá do roku 1800.
Barokní architektura
V baroku převládala především církevní architektura a architektura panských sídel. Mohutný sakrální prostor kostelů a chrámů působil na city člověka, kompozice vzbuzovala neklid, napětí, mystické opojení z rozsáhlosti. Interiéry budov složitých dynamických půdorysů byly plny fresek, soch, bohaté štukové výzdoby křivek a elips v osové souměrnosti. Vzorem uplatnění souměrnosti se pak stal přísně geometrický francouzský park.
Využívá týchž prvků, které vytvořila renesance ( pilíře, sloupy, balkóny, kupole,atd.), jejich využití je však v jiném duchu. Prostor již není klasicky vyvážen, ale je složitě členěný, stěny jsou silně zprohýbané, stavební prvky zaujímají různé úhly, pronikají do sebe,vše je až přehnaně dekorativní.
Nad chrámovými prostorami se pnou klenby, které jsou zdobeny freskami a opticky rozevírají prostor směrem vzhůru. Celek je zdůrazněn jak světlem, tak barvami.
Architektura je vždy dotvářena a umocňována výzdobou – sochami a obrazy tak, aby celek působil ohromujícím dojmem a působil jako iluze jakési „předsíně“ křesťanského nebe.
chrám Sv. Mikuláše na Malostranském náměstí v Praze – největší a nejkrásnější barokní chrám v Praze.
Barokní architekti v Čechách
Jan Blažej Santini – Aichel (1677-1723): kostel sv. Jana Nepomuckého ve Žďáru nad Sázavou, četné stavby v celých Čechách, využíval i prvky gotiky.
Karlo Lurago (1615-1684) – např. Klementinum – Praha, palác Kinských na Staroměstském náměstí
Kryštof Dientzenhoffer (1655-1722) – četné stavby v Praze, malostranský kostel Sv. Mikuláše
Kilián Ignác Dientzenhoffer (1689-1751) – dokončoval stavby otce (i malostranský kostel Sv. Mikuláše), chrám Sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí
Pardubice – Jan Teplý – např. dům U Jonáše
Morové sloupy – ve většině českých měst – připomínky tzv. morových ran ze 17.století: Přelouč – z r. 1705 – sloup sv. Jana Nepomuckého, Pardubice, Kolín…
Světové baroko – uplatnilo se zejména v Itálii, ve Francii, Německu, Rakousku, Rusku…
Malířství
Podléhalo stejným estetickým principům jako architektura a sochařství.
Objevují se dramaticky vystupňované kompozice, snaha o co nejpůsobivější dojem vyvolává až tvarové deformace.
Technika temnosvitu –způsob malby, která vytváří střídáním světla a stínu dojem duchovnosti a tajemnosti.Celý obraz je ponořen do tmavého hábitu, exponovaná místa jsou jakoby osvětlena.
Hlavní představitelé:
Itálie
Caravaggio (Vl.jm. Michaelo Marisi 1573-1610) – Neklidný život, různé cesty (Řím, Neapol, Malta, Sicílie, Syrakusy, Palermo)
Dílo: Olejomalby, fresky
Náboženská tématika, lidské utrpení, bída, také zátiší
Výjevy ze života Sv. Matouše, Loutnista, Falešní hráči, Bacchus, Magdalena, Judita a Holofernes, Hlava Medúzy
Španělsko
Diego Velazguéz (1599-1660) – oficiální malíř španělského krále, do historie se zapsal především svými portréty španělského královského rodu a dvorních šašků a trpaslíků.
Trpící Kristus adorován lidskou duší – anděl ke Kristu přivádí lidskou duši, ta se k němu modlí, v popředí obr. umístěny nástroje mučení
Bakchus mezi sedláky – alegorie pozice umělce ve Španělsku – mladík mezi nechápajícími nachmelenými sedláky
Apolon přináší zprávu Hefaistovi (opět kontrast světů)
Imaginární portrét Esopa
– dvorské portréty stereotypní motivy, ale možnost uplatnit různá řešení koloristických problémů, portréty královské rodiny, šašků a trpaslíků
Portrét Filipa IV – mecenáš Velásqueze, aspekt přátelství a snad soucitu
– četné portréty dětských příslušníků – Vévodkyně Markéta od raně dětského do dívčího věku
Nizozemí
Peter Paul Rubens (1577 – 1640) – malíř a diplomat v jedné osobě, jeho obrazy často znázorňují kypré a korpulentní ženské postavy. Typické jsou jasné a teplé odstíny barokních ženských těl.
Léda s labutí – inspirace Michelangelem
Kolektivní portrét se svým bratrem pod bustou Senecy
Portrét se svou manželkou – tento maloval 100% sám; měl velikou dílnu, v podstatě rozvinul první manufakturu – obrovská produkce obrazů, některé jen dodělal a podepsal
Portrét Betsabé – silně erotický náboj, dopis přinesla služka černoška
Únos dcer Leukipových – dynamická kompozice
Rembrandt van Rijn (1606–1669) – pravděpodobně největší osobnost barokního malířství vůbec. Díky bohatství své ženy Sofie se mohl věnovat umění. V jeho obrazech je uplatněna technika šerosvitu a mistrovské zacházení s barvou. Obrazy: Noční hlídka, Anatomie doktora Tulpa, Saskie, autoportréty. Zemřel v chudobě.
Anton van Dyck – Rubensův žák, vynikající portrétista
Malířství v Čechách:
Karel Škréta (1610-1674)
cyklus ze života sv. Václava – pro kostel na Zderaze
Smrt kněžny Drahomíry – propadající se s kočárem do pekel
Zasnoubení sv. Kateřiny – kompozice směřující do hloubky obrazu – využití šerosvitu
Nanebevstoupení Panny Marie – nakupení hmoty dole – PM se vznáší nahoře
Portrét hraběnky Šternberkové – nevýrazná tvář, dokonalé šaty – připomíná
Jan Kupecký ( portréty) (1668-1735)
Portrét se synem, který se mu zjevuje ve snu
Vlastní podobizna s poutnickou holí – znalost Rembrandtovy podobizny z medicejských sbírek
Vlastní podobizna s portrétem neznámého šlechtice
Vlastní podobizna u malířských štaflí, Ideální pár
Petr Brandl ( oltářní obrazy)
Sochařství
- je přímým protikladem sochařství renesančního.
Zakladatelská světová osobnost – Gianlorenzo Bernini
Největší čeští barokní sochaři:
Matyáš Bernard Braun – sochy velmi vypjaté, silné projevy citů. Je známý svými díly na zámku Kuks – alegorie Ctností a Neřestí; sochy na Karlově mostě – např. sousoší sv. Luitgardy. Výzdoba mnoha pražských paláců.
Ferdinand Maxmilián Brokof – např. některé sochy na Karlově mostě
Lest Láska
Moudrost Spravedlnost
Rokoko
Charakteristika směru:
– vznik na francouzském královském dvoře v 18. století za vlády Ludvíka XVI.
Projevy – malebné, selankovité, galantní obrázky – témata: láska, zahálka, portréty,zátiší; vybavení interiérů.
Drobné užitkové předměty byly velmi zdobené a vyznačovaly se hravostí a lehkostí. Častými motivy byly motivy galantní , hravé špásování mužů a žen, pastýřské výjevy.
Předměty byly v dokonalém provedení – s intarziemi (vkládání materiálu do dřeva – jiné dřevo, slonovina, drahé kameny), často s polychromií (nanášení vrstev barev zejména na dřevo).
Rokokový porcelán – byl častým vybavením rokokových interiérů, objevuje se od 18. století.
Úpravy interiérů – množství textilu, ozdobnost.
Rokoková móda
Zámek Nové Hrady se zahradou (postavený ve francouzském stylu)