Baroko – dějiny umění k maturitě

dějiny

 

   Otázka: Baroko

   Předmět: Dějiny umění

   Přidal(a): zuko

 

 

Baroko: 1600 – 1750

vznik Itálie

Lze říci, že baroko vzniklo na pomyslnou objednávku katolické církve – Tridentský koncil, který se konal v letech 1545 až 1563, stanovil jakýsi umělecký kánon, v jakém mělo umění promlouvat k obyčejným lidem v kombinaci s náboženskými myšlenkami prosazovanými církví.

Baroko se tak svou těžkopádností odklonilo od vtipného a myšlenkového manýrismu a stalo se jakýmsi zřejmým a jednoduchým populistickým stylem, který byl otevřený všem vrstvám obyvatelstva. Tento robustní styl byl plný dynamičnosti a výraznosti. Baroko bylo přijato všemi vrstvami obyvatelstva pro svou srozumitelnost, citovou vřelost a okázalost jako protipól chladné a rozumové strohosti renesance. Původ pojmu baroko byl v portugalském slově ‚barrocco‘, kterým klenotníci označovali velké perly nepravidelných a komplikovaných tvarů.

Baroko tedy bylo jakýmsi propracovaným, osobitým a neobyčejným stylem. Barokní doba je epochou velkých dějinných změn – projevuje se střet světů  katolického a protestantského, rychlým tempem postupují pokroky ve vědě , které se však střetávají  s náboženskými dogmaty.

 

Povaha barokní tvorby :

baroko vyzdvihuje citové stránky života, spěje až ke stavům duchovního vytržení. Náměty jsou plné vzruchu, často se vyskytují až drastické výjevy náboženské a mytologické. Baroko znamená složitost tvarů,  vytváří dojem pohybu, vlnění, neklidu. Tvary a linie jsou složité, silně zprohýbané, až přehnaně různorodé.

 

Barokní tvorbu lze rozdělit na tyto časové úseky:

rané baroko …….1. polovina 17.století

střední  baroko …2. polovina 17.století

vrcholné baroko ..1. polovina 18.století

pozdní baroko – zahrnuje období rokoka a klasicismu  – trvá do roku 1800.

 

Barokní architektura

V baroku převládala především církevní architektura a architektura panských sídel. Mohutný sakrální prostor kostelů a chrámů působil na city člověka, kompozice vzbuzovala neklid, napětí, mystické opojení z rozsáhlosti. Interiéry budov složitých dynamických půdorysů byly plny fresek, soch, bohaté štukové výzdoby křivek a elips v osové souměrnosti. Vzorem uplatnění souměrnosti se pak stal přísně geometrický francouzský park.

Využívá týchž prvků, které vytvořila renesance ( pilíře, sloupy, balkóny, kupole,atd.), jejich využití je však v jiném duchu. Prostor již není klasicky vyvážen, ale je složitě členěný, stěny jsou silně zprohýbané, stavební prvky zaujímají různé úhly, pronikají do sebe,vše je až přehnaně dekorativní.

Nad chrámovými prostorami se pnou klenby, které jsou zdobeny freskami a opticky rozevírají prostor směrem vzhůru. Celek je zdůrazněn jak světlem, tak barvami.

Architektura je vždy dotvářena a umocňována výzdobou – sochami a obrazy tak, aby celek působil ohromujícím dojmem a působil jako iluze jakési „předsíně“ křesťanského nebe.

chrám Sv. Mikuláše na Malostranském náměstí v Praze – největší a nejkrásnější barokní chrám v Praze.

 

Barokní architekti v Čechách

Jan Blažej Santini – Aichel (1677-1723): kostel sv. Jana Nepomuckého ve Žďáru nad Sázavou, četné stavby v celých Čechách, využíval i prvky gotiky.

Karlo Lurago (1615-1684) – např. Klementinum – Praha, palác Kinských  na Staroměstském náměstí

Kryštof  Dientzenhoffer (1655-1722) – četné stavby v Praze, malostranský kostel Sv. Mikuláše

Kilián Ignác  Dientzenhoffer (1689-1751) – dokončoval stavby otce (i malostranský kostel Sv. Mikuláše), chrám Sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí

Pardubice – Jan Teplý – např. dům U Jonáše

 

Morové sloupy – ve většině českých měst – připomínky tzv. morových ran ze 17.století: Přelouč – z r. 1705 – sloup sv. Jana Nepomuckého, Pardubice, Kolín…

 

Světové baroko – uplatnilo se zejména v Itálii, ve Francii, Německu, Rakousku, Rusku…

 

Malířství

Podléhalo stejným estetickým principům jako architektura a sochařství.

Objevují se dramaticky vystupňované kompozice, snaha o co nejpůsobivější dojem vyvolává až tvarové deformace.

Technika temnosvitu –způsob malby, která vytváří střídáním světla a stínu dojem duchovnosti a tajemnosti.Celý obraz je ponořen do tmavého hábitu, exponovaná místa jsou jakoby osvětlena.

 

Hlavní představitelé:

Itálie

Caravaggio (Vl.jm. Michaelo Marisi 1573-1610)Neklidný život, různé cesty (Řím, Neapol, Malta, Sicílie, Syrakusy, Palermo)

Dílo:   Olejomalby, fresky

Náboženská tématika, lidské utrpení, bída, také zátiší

Výjevy ze života Sv. Matouše, Loutnista, Falešní hráči, Bacchus, Magdalena, Judita a Holofernes, Hlava Medúzy

 

Španělsko

Diego Velazguéz (1599-1660) – oficiální malíř španělského krále, do historie se zapsal především svými portréty španělského královského rodu a dvorních šašků a trpaslíků.

Trpící Kristus adorován lidskou duší – anděl ke Kristu přivádí lidskou duši, ta se k němu modlí, v popředí obr. umístěny nástroje mučení

Bakchus mezi sedláky – alegorie pozice umělce ve Španělsku – mladík mezi nechápajícími nachmelenými sedláky

Apolon přináší zprávu Hefaistovi (opět kontrast světů)

Imaginární portrét Esopa

– dvorské portréty stereotypní motivy, ale možnost uplatnit různá řešení koloristických problémů, portréty královské rodiny, šašků a trpaslíků

Portrét Filipa IV – mecenáš Velásqueze, aspekt přátelství a snad soucitu

– četné portréty dětských příslušníků – Vévodkyně Markéta od raně dětského do dívčího věku

 

Nizozemí

Peter Paul Rubens (1577 – 1640) – malíř a diplomat v jedné osobě, jeho obrazy často znázorňují kypré a korpulentní ženské postavy. Typické jsou jasné a teplé odstíny barokních ženských těl.

Léda s labutí – inspirace Michelangelem

Kolektivní portrét se svým bratrem pod bustou Senecy

Portrét se svou manželkou – tento maloval 100% sám; měl velikou dílnu, v podstatě rozvinul první manufakturu – obrovská produkce obrazů, některé jen dodělal a podepsal

Portrét Betsabé – silně erotický náboj, dopis přinesla služka černoška

Únos dcer Leukipových – dynamická kompozice

Rembrandt van Rijn (1606–1669) – pravděpodobně největší osobnost barokního malířství vůbec. Díky bohatství své ženy Sofie se mohl věnovat umění. V jeho obrazech je uplatněna technika šerosvitu a mistrovské zacházení s barvou. Obrazy: Noční hlídka, Anatomie doktora Tulpa, Saskie, autoportréty. Zemřel v chudobě.

Anton van Dyck – Rubensův žák, vynikající portrétista

 

Malířství v Čechách:

Karel Škréta (1610-1674)

cyklus ze života sv. Václava – pro kostel na Zderaze

Smrt kněžny Drahomíry – propadající se s kočárem do pekel

Zasnoubení sv. Kateřiny – kompozice směřující do hloubky obrazu – využití šerosvitu

Nanebevstoupení Panny Marie – nakupení hmoty dole – PM se vznáší nahoře

Portrét hraběnky Šternberkové – nevýrazná tvář, dokonalé šaty – připomíná

 

Jan Kupecký ( portréty) (1668-1735)

Portrét se synem, který se mu zjevuje ve snu

Vlastní podobizna s poutnickou holí – znalost Rembrandtovy podobizny z medicejských sbírek

Vlastní podobizna s portrétem neznámého šlechtice

Vlastní podobizna u malířských štaflí, Ideální pár

 

Petr Brandl ( oltářní obrazy)

 

Sochařství

  • je přímým protikladem sochařství renesančního.

Zakladatelská světová osobnost – Gianlorenzo Bernini

Největší čeští barokní sochaři:

Matyáš Bernard Braun – sochy velmi vypjaté, silné projevy citů. Je známý svými díly na zámku Kuks  – alegorie Ctností a Neřestí; sochy na Karlově mostě – např. sousoší sv. Luitgardy. Výzdoba mnoha pražských paláců.

Ferdinand Maxmilián Brokof – např. některé sochy na Karlově mostě

 

Lest                                                                                                  Láska

Moudrost                                                                                       Spravedlnost

 

Rokoko

Charakteristika směru:

vznik  na francouzském  královském  dvoře  v  18. století  za  vlády  Ludvíka XVI.

 

Projevy – malebné, selankovité, galantní obrázky – témata: láska, zahálka, portréty,zátiší; vybavení interiérů.

Drobné užitkové předměty byly velmi zdobené a vyznačovaly se hravostí a lehkostí. Častými motivy byly motivy galantní , hravé špásování mužů a žen, pastýřské výjevy.

Předměty byly v dokonalém provedení – s intarziemi (vkládání materiálu do dřeva – jiné dřevo, slonovina, drahé kameny), často s polychromií (nanášení vrstev barev zejména na dřevo).

Rokokový porcelán – byl častým  vybavením rokokových interiérů,  objevuje se od 18. století.

Úpravy interiérů  – množství textilu, ozdobnost.

 

Rokoková móda

Zámek Nové Hrady se zahradou (postavený ve francouzském stylu)

💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.