Otázka: Baroko
Předmět: Dějiny umění
Přidal(a): Morder
K této maturitní otázce je dostupná také prezentace:
Pojem baroko a jeho časové vymezení
- původ slova není zcela jednoznačný, možná je odvozen z řec. slova baros = hojnost = hodně ozdob, dekoru
- možná pochází od protugalského slova barocco – perla nepravidelného tvaru
- dlouho se název používal posměšně pro označení něčeho nevkusného
- pro označení umění 17. st. se začal používat až koncem 19. st.
- spadá do let 1600 – 1750, je zhruba vymezen 30letou válkou a Velkou franc. rev.
- baroku předcházela renesance a po něm následovalo rokoko (závěrečné obd. baroka) a klasicismus
- barokní sloh vznikl v katolické Itálii v pol. 16. st. a odtud se rozšířil do katolické Evropy
- je považován za poslední jednotný umělecký směr, který se v Evropě prosadil – proniklo do všech umění, architektura dokonale propojena s ostatními uměními, do interiéru vstupuje také hudba=univerzální umělecký a životní sloh
Společensko-historická situace = jak to vypadalo v tehdejší společnosti
období vrcholného absolutismu = panovník neomezenou moc, evropští monarchové velkorysými patrony umění, ale i mecenáši přírodních věd – rozvíjí se astronomie a fyzika, Evropa rozvrácena 30letou válkou, zápasy o moc mezi evropskými státy, období neklidu ve společ., náboženské rozpory mezi katolíky a protestanty, kat. církev chtěla získat zpět své pozice = období protireformace, založen jezuitský řád, který bojoval za protireformaci, obnovena inkvizice, zostřena cenzura, posílena autorita katolické církve – chtěla manifestovat n abyté pozice, moc a ohromit novým uměleckým stylem – monumentálností, pompéznosí, dekorativností = baroko
Charakteristika a hlavní znaky baroka
- toto umění důsledně odpovídalo potřebám doby = katol. církev usilovala o upevnění pozic = aby toho dosáhla, snažila se působit v prvé řadě na city člověka, ne na rozum
- člověk neměl příliš přemýšlet, ale být ohromen, uchvácen a oslněn, když např. vstoupil do kostela – odtud znaky
- vyjadřovalo protiklad doby – dočasné a nedokonalé lidské žití na tomto světě ve srovnání s věčným životem na nebesích, proto především náboženská témata
- snaha propojit architekturu s ostaními uměními – s malířstvím, sochařstvím a hudbou, aby se zvýšila působivost na člověka
- člověk se odchyluje od přírody i světa a obrací se do vlastního nitra, hledá jistoty v nadosobních silách a nadpozemských hodnotách
- důraz je kladen na duchovnost, pomíjivost života, lidskou bezmocnost
- je to umění plné citovosti, napětí, vzrušení, efektů, patetiky
- monumentálnost – vznikají okázalé církevní stavby – kostely, kláštery, ale také zámky se zahradami a parky a městské paláce
- dynamika, pohyb a silné dramatické napětí – v baroku se odráží konflikt reformace a protireformace)
- nepravidelné formy, křivky, oblouky, kopule, složité půdorysy
- bohatost výzdoby, zdobivých prvků, ornamentů
- okázalost, nádhera
Světové baroko
baroko se rychle rozšířilo po celé Evropě a ovládlo architekturu, výtvarné umění (malířství, sochařství), literaturu, divadlo i hudbu
architektura a výtvarné umění
- zde se projevilo baroko nejvýrazněji
- znaky: rozevláté křivky, místo pravého úhlu oblouk, místo čtverců a trojůhelníku kruhy, ovály, vzácná dřeva, mramor, zlato
- staví se hlavně kostely a chrámy – měly reprezentovat bobhatství a moc církve
- stavitelé:
- Gian Lorenzo Bernini – chrám svatého Petra v Římě
- Mansart – zámek ve Versailles
- Jan Bernard Fischer z Erlachu – Schönbrunn ve Vídni, inspirován zámkem ve Versailles –
malířství
- Caravaggio – Ital, tvůre monumentálních obrazů pro římské kostely – Večere v Emauzích –
- Velazquez – Španěl- Dvorní dámy –
- El Greco – původem Řek, žil ve Španělsku
- Rembrandt – Nizozemí – Noční hlídka –
- Petr Paulus Rubens – Nizozemí – Na nebevzetí Pany Marie –
- Nizozemští umělci nezpracovávali jen náboženská témata, jako náměty volili také portréty, krajiny, motivy ze života:
- Rubens – Krajina s duhou –
- van Delft – Čtenářka –
- Dáma s červeným kloboukem –
sochařství
- přímým protikladem renesančního, místo harmonie a klidu jsou zachycována dramatická gesta, dramatický postoji, typický je sklon k pravdivosti až k naturalismu
- Gian Lorenzo Bernini – architekt, malíř a sochař
hudba
- vzešená, majestátní, oproti renesanci členitější a proměnlivější – různé rytmy, melodie, vznikají nové hudební formy, např. sonáta a hlavně italská opera – byla hrána na všech evropských dvorech
- nové hudební nástroje, v popředí jsou v kostele varhany
- skladatelé:
- Italští: Monte Verdi, Antonio Vivaldi
- Němečtí: Georg Friedrich Händl, Johann Sebastian Bach
literatura a divadlo
- literatura odráží svět plný rozporů, je plná extrémů a dramatického napětí, hlavně náboženská témata, spisovatelé hledají jistoty v nadpozemských silách, vrací se bůh, který v době renesance v pozadí
- autoři: von Grimmelshausen – Dobrodružný Simplicius Simplicissimus – z 30leté vál.
- Miguel de Cervantes – Don Quichote – přelom 16. a 17. století
- významnou roli sehrálo divadlo, hlavně italská commedia dell´arte
České baroko
- po 30.leté válce s rekatolizací a poněmčováním českých zemí k nam pronikl i cizí barokní sloh, brzy zdomácněl a získal specificky české rysy, takže mluvíme o českém baroku
- dosáhlo světové úrovně a je jiné tím, že se stalo i lidovým slohem – nevznikaly jenom chrámy a kláštery, ale na venkově prosté kostelíky, kapličky a selské statky
- barokní prvky si tedy osvojovala i lidová architektura a došlo ke spojení baroka s tradicí lidových staveb, můžeme se s ním setkat v prosté, ale pěkné podobě hlavně v jižních Čechách u venkovských statků = selské baroko
architektura
na objednávku šlechty a církve vznikají významné stavby, jsou zváni věhlasní umělci, mnozí se zde usadili, zdomácněli, založili architektské rody a tvořili po řadu generací – nejvýznamější rody Dienzenhoferů a Luragů
- z Itálie: Carlo Lurago – pražské Klementinum, dříve jezuitská kolej, teď je sídlo Národní knihovny –
- Němci: otec a syn Dienzenhofer – přišli z Bavor a usadili se tady – chrám sv. Mikuláše=nejvýznamnějši pražská barokní stavba – příklad zdomácnělých umělců –
- Jan Santini-Aichl – narodil se u nás – kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře klášter na Zbraslavi a pražské paláce, např. Šternberský palác –
- Francesco Caratti – Černínský palác na Hradčanech –
- Francouz: Jean Baptiste Mathey – zámek v Tróji
- Vídeňák Jan Bernard Fischer z Erlachu – Clam-Gallasův palác
sochařství
hlavně sochy svatých
k největším barokním mistrům patřili:
- Jan Jiří Bendl – rané baroko, autor sochy sv. Václava, dřiv byla na Václav. nám., teď na Vyšehradě –
- Ferdinand Maxmilián Brokof– několik soch na Karlově mostě, sousoší svatého Jana z Mathy a Felixe z Valois a Ivana –
- Matyáš Bernard Braun – soubor soch na hradě Kuksu -12 soch ctností a 12 soch neřestí –
malířství
naproti architektům se mezi malíři prosadili domácí umělci
témata obrazů převážně náboženská, malovali na plátno a dřevo a rozšířené byly nástěnné a stropní fresky (malba na vlhké čerstvé omítce) v kostelích, palácích a zámcích
- Petr Brandl – portréty a autoportréty, oltářní obrazy, církevní náměty, ale i světské náměty – autoportrét –
- Karel Škréta – obrazy s nábož. tematikou a portréty
hudba
čeští muzikanti působili nejen doma, ale v celé Evropě – proto se o Čechách mluvilo jako o konzervatoři Evropy
vznikaly hlavně chrámové skladby, mše, nešpory (podvečerní pobožnosti)
- Josef Mysliveček
- Pavel Josef Vejvanovský
literatura
pojila se s protireformací, takže hlavně náboženský charakter, hrdinové= většinou světci, po Bílé hoře se lit. rozdělila na lit. domácí a emigrantskou – část učenců odešla
převažují latinsky psaná díla odborná = historická a filologická ,
v čekém jazyce jen lidové knížky a náboženské texty
- Bohuslav Balbín – jezuitský kazatel, historik, psal pouze latinsky
- česky psal Adam Michna z Otradovic –básník, skladatel, autor sborníku českých písní (ukolébavky, milostné písně, písně o světcích)
Život v období baroka
na zámku
- zámek svého majitele hlavně reprezentoval
- nesloužil jako pevnost na ochranu, ale hlavně pro pohodlí, klid a různé oslavy atd.
- zámek nebyl jenom obydlím, sloužil také jako kulturné, společenské a hospodářské centrum
- v každém zámku byla kaple, knihovna, jídelna, taneční sál a salóny
- často se konaly hostiny, plesy se zámeckou kapelou, vyjížďky kočárem atd.
- ve velkých zámcích byla dokonce postavena divadla
- každý zámek byl obkolopen obrovským parkem, kde uprostřed stálo sousoší
- častá byla i malá jezírka v parku
- celý zámek byl zdoben drahocennými obrazy, sochy nebo lustry
- k panství většinou patřili i lesy, mlýny, pivovary, sýpky, rybníky atd.
- jakákoliv krádež byla většininou trestána smrtí, jelikož se krádež považovala ze těžký zločin
v podzámčí
- velmi početné služebnictvo zajišťovalo údržbu zámku a staralo se o spokojenost pánů
- nadřízený služebnictva byl panský správce, který spravoval celé panství
- všechno služebnictvo bydlelo buď v zámek nebo blízko něho, aby byli stále po ruce
- pokud panstvo odjelo ze zámku, staral se o něj panský správce
- poddaní museli celý den obsluhovat pány, ale nejhůře se vedlo poddaným na vsi
na vsi
- šlechta získávala bohatství hlavně z velkostatků
- pracovali tam pouze nizší poddaní, kteří museli na robotu 3x týdně, a v době úrodnosti ještě déle, pouze o nedělích a svátcích se nesmělo pracovat
- poddaní museli platit daň církvi, museli platit daň z půdy a poplatky z jarmarků, mlýnů, kováren a z mýt
- v zimě, kdy nebyla práce, opravovali nářadí, obydlí atd.
- panství zavedla později těžbu dřeva, rybníkářství, pivovarství atd.
- po 30. leté válce se robota začala přeměňovat na nevolnictví, poddaní se nesměli bez dovolení stěhovat, ženit, chlapci nesměli do školy nebo se vyučit nějakému řemeslu
- začala poddanská povstání, často byla povolána dokonce armáda, která je musela utlačovat nebo zahnat, vůdci povstání byli většinou veřejně pověšeni, aby zastrašili poddané
ve městě
- po 30. leté válce byla města vylidněná a pustá, ale po nějáké době opět začala vzkvétat
- centrum města tvořilo náměstí, kde se pořádaly pravidelné trhy, na náměstí byla radnice a kostel
- k domům patřilo hospodářství (pole, louky, zahrady, sady atd.), u větších měst bylo za hradbami
- v malých městech se život podobal tomu na vsi
- život ve měste byl spíše primitivní, osvětlení bylo jen málokdy, pokud vypukl požár, shořela většina města
- nejvýznamnější roli hráli měšťané (majitelé domů), byli to hlavně lékaři, obchodníci, písaři
- ostatní chudina žila většinou v útulcích
- v čele města stál rychtář (hejtman) a městská rada (konšelé), existovala i stráž a ponocný, který dával v noci pozor kdyby vypukl požár, při krádeži atd.
