Otázka: Aditiva (Přídatné látky)

   Předmět: Chemie

   Přidal(a): Adrenalinka

Gymnázium Ivana Olbrachta v Semilech

Éčka a jejich místo v našem životě

Seminář a cvičení z chemie

Mgr. Kamila Víznerová

11. března 2006, Klára Hudská, Počet stran: 42, Počet příloh: 3, oktáva

Obsah:

1. Úvod

2. Charakteristika aditiv

Konzervační látky

Náhradní sladidla

Antioxidanty

Látky chuťové

Zahušťovadla a stabilizátory

Barviva

Emulgátory

Kyseliny, zásady a regulátory kyselosti

Nosiče a rozpouštědla

2.10. Protispékavé látky (protihrudkující)

2.11. Leštící látky

2.12. Balicí plyny a propelanty

2.13. Odpěňovače a pěnotvorné látky

2.14. Zvlhčující látky

2.15. Plnidla

2.16. Sekvestanty

2.17. Látky zlepšující mouku

2.18. Tavicí soli

2.19. Kypřící látky

2.20. Modifikované škroby

3. Mezinárodní seznam látek s číslem E

4. Význam aditiv v potravě člověka

5. Závěr

1.  Úvod

Takzvaná „éčka“ jsou součástí potravin, které denně konzumujeme. Zvláště s nástupem supermarketů do našeho života se rozšířil sortiment potravin, jejichž trvanlivost, vzhled i chuťové vlastnosti se podstatně změnily. Málokdo však ví, co si má představit pod tajemným kódem E 330 či E 622.

Účelem této seminární práce je obeznámit její čtenáře s problematikou přídatných látek. Zpracovala jsem v ní přehled používaných aditiv, které fungují například jako antioxidanty, konzervační činidla, náhradní sladidla, zahušťovadla nebo barviva (přírodní a syntetická), emulgátory, kyseliny a zásady. Tímto bych ráda přispěla ke zlepšení situace v oblasti, která je relativně nová a kde informovanost je na počátku.

2. Charakteristika aditiv

Jedna z definic uvádí: Aditiva, neboli přídatné látky se do potravin přidávají s cílem prodloužit jejich trvanlivost, zlepšit chuť, zvýraznit nebo obnovit barvu potravin, zvýšit nebo regulovat kyselost a zahušťovací vlastnosti, případně dodat sladkou chuť. Použití aditiv je povolené pouze tehdy, pokud je to technologicky zdůvodněné.

Přídatné látky se smějí použít jen při výrobě potravin, pro které jsou povoleny. Pro potraviny jsou stanoveny limitní hodnoty – nejvyšší povolené množství. Potraviny, které se ještě dále zpracovávají, smějí obsahovat přídatné látky pouze v případě, že jsou přídatné látky povolené i v potravinách, které se z nich vyrábí. Pro některé přídatné látky není stanoveno nejvyšší povolené množství konkrétní číselnou hodnotou. Při výrobě potravin se v takovém případě použije pouze nezbytně nutné množství. Použití látky přitom nesmí vést ke klamání spotřebitele.

Seznam všech přídatných látek musí být uveden na obalu potraviny v oddílu složení. Pořadí je dáno sestupně, dle obsaženého množství, přičemž každá látka musí být označena buď celým názvem nebo mezinárodním číselným kódem E. Musí být uvedeny údaje o vlivu na zdraví lidí (alergie např. fenylketonurie, nesnášenlivost laktózy).

Přídatné látky se dělí podle toho k jakému účelu se používají do následujících kategorií: antioxidanty, barviva, konzervanty, kyseliny, regulátory kyselosti, tavicí soli, kypřící látky, náhradní sladidla, látky zvýrazňující chuť a vůni, zahušťovadla, želírující látky, modifikované škroby, stabilizátory, emulgátory, nosiče a rozpouštědla, protispékavé látky, leštící látky, balicí plyny, propelanty, odpěňovače, pěnotvorné látky, zvlhčující látky, plnidla, zpevňující látky, sekvestanty a látky zlepšující mouku.

Přídatné látky (kromě balicích plynů a propelantů, které se smějí používat v nezbytném množství) se nesmějí používat pro výrobu nezpracovaných potravin, medu, neemulgovaného tuku a oleje, másla, pasterovaného nebo sterilovaného mléka a smetany, neochucených kysaných mléčných produktů, minerální vody, kávy (kromě instantní), nearomatizovaného čaje, cukru, sušených těstovin (kromě bezlepkových těstovin a nebo těstovin pro hypoproteinové diety), neochuceného podmáslí. Existují však přesné výjimky, kdy je použití přídatné látky povoleno.

Někdy se stává, že se za přídatnou látku považuje látka, která přídatnou látkou není. Za přídatné látky se podle české legislativy nepovažují: látky, které jsou samy potravinami (ocet, sůl…), látky, které jsou přirozenými složkami potravin (např. sacharidy), pomocné látky, aromatické látky, včetně chininu a kofeinu, látky přidávané do potravin za účelem úpravy výživové hodnoty (např. minerály, stopové prvky a vitamíny), látky užívané při výrobě pitné vody, tekuté přípravky obsahující pektin, odvozené od sušené jablečné dřeně nebo částí kůry citrusových plodů, žvýkačkové báze, dextriny určené k výrobě potravin, pražený nebo dextrinovaný škrob, škrob pozměněný působením kyseliny, alkálie nebo amylolytických enzymů, bělené nebo fyzikálně modifikované škroby, pokud jsou určeny k výrobě potravin, chlorid amonný, krevní plazma, jedlá želatina, bílkovinné hydrolyzáty, aminokyseliny a jejich soli (kromě kyseliny glutamové, glycinu, cysteinu a jejich solí), mléčný protein, glutén kaseináty a kasein, jedlá sůl a inulin.

Někdy se stává, že v zahraničí má látka, která se v České republice nepovažuje za přídatnou látku, svůj kód E (např. želatina, polyethylenglykol).

2.1. Konzervační látky

Potravinářská aditiva (přídatné látky) se přidávají do potravin při jejich technologickém zpracování a nebo při výrobě, přípravě, ale také balení a skladování. Tyto látky se tímto stávají součástí potravin. Hlavním úkolem konzervantů je zabránit rozvoji nežádoucí mikroflóry. Mezi nejznámější přírodní konzervanty patří např. kuchyňská sůl a ocet. Z uměle vyrobených konzervačních látek je nejznámější např. oxid siřičitý, kyselina sorbová, kyselina benzoová a jejich estery a soli (hydrogensiřičitany, siřičitany a dusičitany). Tyto látky jsou reaktivní a uplatňují se při inhibici procesů enzymového hnědnutí např. u brambor nebo u sušení ovoce. Oxid siřičitý je nevhodný ke konzervování nekyselých potravin, neboť má vliv na rozklad vitamínu B1 a částečně narušuje také anthokyanová barviva. Část populace je citlivá na siřičitany a důsledkem je uvádění této látky na obalu potravin. Již uvedený oxid siřičitý se používá často, např. se přidává do sušeného ovoce, vína (do červeného 160-210 mg SO₂ na litr, do bílého 210-260 mg SO₂). Kyselinou benzoovou a sorbovou se konzervují nealkoholické nápoje, džusy, chléb s delší trvanlivostí, kečupy a hořčice.

2.2. Náhradní sladidla

Náhradní sladidla jsou látky, které udělují potravinám sladkou chuť, ale nepatří mezi monosacharidy a disacharidy. Za náhradní sladidla se nepovažují potraviny se sladkou chutí – např. fruktóza a med. Umožňují osladit potraviny aniž by došlo ke zvýšení jejich energetické hodnoty. Jsou po této stránce slabší než cukr (sacharóza). Umělými sladidly se sladí žvýkačky, limonády a odlehčené potraviny.

Mezi náhradní sladidla patří E 950 (acesulfam K), E 559 (neohesperidin), E 954 (sacharin), E 957 (thaumatin), E 420 (sorbitol), E 421 (mannitol), E 953 (somalt), E 967 (xylitol).

Pro všechna aditiva jsou stanoveny ADI (akceptované denní dávky). Např. pro sacharin, což je důležité při dietách často spojených s cukrovkou, je ADI 5 mg na kilogram tělesné hmotnosti. Mezi riziková náhradní sladidla patří aspartam (E 951), cyklamát (E 952) a xylit (E 967), která mohou u citlivějších osob způsobit nadýmání, průjmy, migrény a alergické reakce. Některé země nepovolují využívat např. cyklamáty jako náhradní sladidla. Potraviny obsahující více než 10 % náhradních sladidel polyalkoholických cukrů E 420, E 421, E 953, E 965, E 966 nebo E 967 musí být na obalu určeném pro spotřebitele označeny výstrahou „Nadměrná konzumace může vyvolat projímavé účinky“.

Umělá neboli náhradní sladidla jsou velmi důležitá, neboť vzrůstá počet onemocnění cukrovkou (Diabetes mellitus), a také roste poptávka po potravinách s nízkým obsahem využitelné energie. Alkoholické cukry (sorbitol, xylitol, mannitol) mají sladivost odpovídající sacharóze. Syntetická sladidla mají často sladkou chuť až 100x vyšší než sacharóza, a proto je nutná technologická úprava výrobku použitím plnidel.

2.3. Antioxidanty

Tvoří významnou skupinu aditiv a jejich úloha spočívá ve stabilizaci jednotlivých složek aroma, nebo některých vitamínů. Prodlužují trvanlivost potravin a chrání potravinu proti zkáze způsobené oxidací. Oxidace je reakce potraviny s vzdušným kyslíkem. Vzdušný kyslík s potravinami vytváří řadu sloučenin. Projevem oxidace je například žluknutí tuků při autooxidaci lipidů a jejich následné barevné změny. Patří sem přirozeně se vyskytující tokoferoly (vitamín E), ale také syntetické fenolické látky (např. estery kyseliny gallové), dále BHT (butylhydroxytoluen), BHA (butylhydroxyanisol), TBHQ (terciární butylhydroxy-thionin). V praxi jsou tyto látky používány s označením E 300 (kyselina askorbová), E 301 (askorban sodný), E 307 (alfa-tokoferol), E 308 (gymma-tokoferol), E 310 (prolypgallát) a

E 311 (oktylgallát).

Látka na bázi kyseliny askorbové připomíná přírodní vitamín C. Jednám se však o chemický produkt, který je v potravinářském průmyslu přidáván do másla, piva, sirupů, hluboce zmraženého zboží, mléčného prášku a ovocných konzerv. Celkově lze konstatovat, že můžeme považovat kyselinu askorbovou a její sloučeniny, stejně tak tokoferoly-vitamíny E

(E 300-302, 304, 306-309) a další za neškodné. Jako problémová jsou označována aditiva E 310-311, E 320-321, E 385, která mohou způsobit migrény a alergické reakce. Často používaná kyselina trihydrogenfosforečná (E 338) vyvolává omezení vápníku, hořčíku a železa. Antioxidanty najdeme nejčastěji v potravinách s vysokým obsahem tuků – oleje, masné výrobky, čokolády, burské oříšky, různé cereální výrobky aj.

Mezi látky, které mají stabilizující účinky patří také dusitany. Jejich přítomnost brání např. růstu Clostridia botulina, produkujícího toxický botulin a kromě toho také dusitany udržují barvu i chutnost mastných výrobků. Jejich význam si vyžaduje zvláštní pozornost při technologickém zpracování masa (tepelně, uzením). V uzenářských výrobcích může dojít ke vzniku nitrososloučenin a to především nežádoucích nirosaminů.

Z chemického hlediska chrání oxidanty náš organismus před volnými radikály, které vznikají v těle každého živého tvora včetně člověka a svou reaktivní strukturou – složitými procesy dokáží ničit tuky a jiné sloučeniny našeho těla a tím přispívají ke stárnutí organismu. Přítomnost antioxidantů vede ke zpomalení těchto procesů a tím i k prodloužení délky lidského života.

2.4. Látky chuťové

Jedná se o intenzifikátory chuti a vůně. Tato skupina aditiv je zastoupením méně početná, ale z pohledu praktického využití velmi důležitá. Dodávají potravinám výraznější chuť a tím zvyšují zájem konzumentů.

Patří sem E 620 (kyselina glutamová), E 621 (guanylan sodný), E 628 (guanylan draselný), E 629 (guanylan vápenatý), E 631 (inositan sodný), E 632 (inositan draselný), E 633 (inositan vápenatý). Ve žvýkačkách se používá i acesulfam K, aspartam, thaumatin a neohesperidin.

Ve směsi s kuchyňskou solí je základem hojně používaného přípravku glutasolu, který zvýrazňuje chuť v různých jídlech. Je to bílá krystalická látka, která má sladkokyselou chuť, bez vůně a zápachu. Vyrábí se z pšeničného lepku, nebo z melasy a přidává se kyselina glutamová.

Některé sloučeniny např. glutamáty (E 621-625) patří mezi riziková aditiva. Vyskytují se např. v sojových omáčkách. Tyto látky jsou nevhodné pro děti, neboť působí migrény a u zvířat změny na játrech a mozku.

Z praktického pohledu je jasné, že do polévky uvařené z masa není třeba přidávat glutaman pro posílení chuti. Proto se zesilovače chuti nejčastěji dávají do slaných pochoutek, lupínků, brambůrek nebo hotových jídel.

2.5. Zahušťovadla a stabilizátory

Patří do skupiny aditiv, která jsou používána k úpravám fyzikálních vlastností potravin a většinou zvyšují jejich viskozitu. Také dodávají výrobku žádoucí tvar a konzistenci. Zvlhčující látky chrání potraviny před vysycháním a zpevňující udržují jejich pevnost nebo křehkost (zelenina, ovoce). Vedle zahušťovacích látek sem patří emulgátory, stabilizátory a želírovací prostředky. Tato skupina přídatných látek (zahušťovadla) se nejčastěji objevuje v čokoládě, margarínech, omáčkách, cukrářských výrobcích, marmeládě atd.

Nejběžněji jsou používána zahušťovadla: E 406 (agar), E 407 (karagenan), E 410 (pektiny), E 414 (arabská guma), E 415 (xanthan), E 1404 (oxidovaný škrob), E 1410 (fosfátový monoester škrobu), E 1412 (fosfátový diester škrobu), E 1420 (acetylovaný škrob).

Mezi zahušťovadly je řada látek, které byly získány extrahováním z mořských řas (agar, karagenan), nebo jiných přírodních materiálů. Jsou to látky většinou rostlinného původu, které nevyvolávají žádné vedlejší účinky tj. potíže. Jsou využívány v pudinku, krémech, polévkách atd. a v potravinách mají vázat vodu. Zahušťovadla jsou aditiva, která můžeme v potravinách rozpoznat smysly.

Důležité je také např. snížení biologické hodnoty tj. „nastavení“ tradiční suroviny přísadou, která je biologicky méně hodnotná (párky, ve kterých je část masa nahrazena rostlinným zahušťovadlem, že se spotřebitel nestačí divit). Stejně, tak látka „zlepšující“ těsto produkt E 415 (xanthan) umožní použít méně ovoce a více cukru a vody.

Vedle některých vlastností zahušťovadel ještě uvádím fakt, že některé látky mohou být použity k různým účelům. Např. mikrokrystalická celulóza může být zahušťovadlem, když zahušťuje kapalinu a ve druhém případě může působit jako stabilizátor, pokud zabezpečuje v potravině rovnoměrné rozptýlení některých částic.

Zpevňující látky jsou látky, které činí tkáně ovoce a zeleniny pevnými nebo křehkými a nebo pomáhají pevnost udržovat. Za zpevňující se považují i látky, které reakcí se želírujícími látkami ztužují gely.

2.6. Barviva

Barviva jsou látky, které udělují potravině barvu, kterou by sama o sobě neměla a nebo obnovují barvu, která byla poškozena nebo zeslabena během výrobního procesu. Potravina tak získá lákavější vzhled. Většina barviv byla vyrobena na bázi dusíku a mnohé z nich mohou působit na lidský organismus negativně. Nacházíme je ve všech druzích potravin od zmrzlin po ovocné jogurty, limonády atd. Nesmí se používat u nezpracovaných potravin (mléko, maso, ryby, med atd.). Další potraviny, u nichž se nesmí barviva používat, jsou dětská výživa, med, ovocné šťávy a nektary. Pro máslo se mohou používat pouze karoteny.

Rozdělují se na barviva přírodní: E 100 (kurkumin), E 101 (riboflavin), E 120 (košenila), E 140 (chlorofyly a chlorofyliny), E 150 (karamel, kulér), E 160 (karoteny). Jde o látky přírodně identické, které byly vyrobeny uměle, ale současně se také vyskytují v přírodě (beta karoten neboli vitamín A). Mohou být také získány z přírodních zdrojů např.  barviva z papriky, z červeného zelí, červené řepy atd. Tyto extrakty jsou hodnoceny jako aditiva se složením šťávy, která byla získána z téhož materiálu.

Druhou skupinu tvoří syntetická barviva: E 102 (tartrazin), E 104 (chinolinová žluť), E 110 (žluť s y), E 122 (azorubin), E 123 (amarant), E 124 (penteceau 4 r). Syntetická barviva mají tutéž funci jako barviva přírodní – žlutá u zákazníka vyvolává dojem, že v potravině jsou vejce, červená barva dokáže v masném výrobku proměnit tuk na libové maso, oranžová v aromatizované sladké vodě vyvolá dojem pomerančového nápoje,

Jak jsem již uvedla, použití aditiv je bezpečné, pokud denní příjem nepřekročí v přepočtu na 1 kilogram tělesné hmotnosti povolenou hodnotu. Příkladem může být barvivo kantaxantin E 161, které má ADI 0,025 mg/kg tělesné hmotnosti. Dospělý člověk (60kg) může bez obav konzumovat jen 1,5mg této látky denně a to po celý život. Pro zajímavost uvádím, že toto barvivo je v EU a také v ČR povoleno v jediné potravině, ale současně je tato látka povolena jako přísada do krmiva nosnic. Vejce potom mají krásně oranžové žloutky a s tím musí také konzument počítat. Barvivem amarant (E 123) lze přibarvovat pouze lihoviny a rybí jikry (do množství max 30 mg/kg).

2.7. Emulgátory

Emulgátory jsou činidla, která umožňují vznik emulzí více nemísitelných látek (např. voda a tuk). Patří mezi ně E 322 (lecitiny), E 470 (soli mastných kyselin a jedlých tuků),

E 471 (mono a diglyceridy mastných kyselin). Používají se při výrobě margarínů, v pečivu, v polévkách atd. Emulgátory typu E 450-452 zabraňují příjmu různých látek a důsledkem je ztráta kostní tkáně. Jedná se o nevyvážený příjem fosforu a vápníku způsobený vysokými dávkami difosforečnanů (E 450), trifosforečnanů (E 451) a polyfosforečnanů (E 452) a přímým důsledkem je nedostatek vápníku.

Emulgátory zvyšují užitečné vlastnosti např. vláčnost těsta pekařských výrobků, stabilitu tukových emulzí, majonézových omáček nebo margarínů, pěnotvorné látky udržují stálost pěny u našlehaných potravin.

2.8. Kyseliny a zásady, regulátory kyselosti

Kyseliny a zásady mají schopnost měnit, nebo udržet kyselost nebo alkalitu potraviny. Běžně používané jsou: E 500 (uhličitany sodné), E 501 (uhličitany draselné), E 503 (uhličitany amonné), E 507 (kyselina chlorovodíková), E 508 (chlorid draselný).

Mezi látky upravující chuť patří různá okyselovadla (acidulanty). Jsou to organické kyseliny-citrónová, jablečná, fumarová, adipová atd. Jsou běžnou součástí řady přírodních materiálů a nepatří ke zdravotně závadným. Naopak chinin a kofein, používané při výrobě nápojů k dosažení hořké chuti mají některé nežádoucí fyziologické účinky, a proto musí výrobce uvádět na obalu jejich nevhodnost pro děti a těhotné ženy.

Kyselé prostředí může bránit i množení choroboplodných zárodků např. kyselina octová (E 260) a její sloučeniny (E 261-263) a kyselina mléčná (E 270) nejsou lidskému zdraví škodlivé. Naopak kyselina propionová (E 280) a její sloučeniny (E 281-283), které brání plesnivění balených pekařských výrobků jsou zařazeny mezi riziková aditiva.

Regulátory kyselosti jsou látky, které mění či udržují kyselost či alkalitu potraviny.

2.9. Nosiče a rozpouštědla

Nosiče a rozpouštědla jsou látky, které se používají k rozpouštění, ředění, disperzi (rozptylování) a jiné fyzikální úpravě přídatných látek, potravních doplňků a aromat. Nesmí přitom měnit jejich technologickou funkci. Používáním těchto látek se usnadňuje manipulace, aplikace nebo použití přídatné látky. Za nosiče a rozpouštědla se nepovažují látky obecně považované za potraviny a látky, které mají primárně funkci kyseliny nebo regulátoru kyselosti a které se používají v nezbytném množství. Používání nosičů je omezeno u dětské výživy. Pro její výrobu se smí používat jako nosiče pouze některé látky.

2.10. Protispékavé látky (protihrudkující)

Protispékavé látky jsou látky, které snižují tendenci jednotlivých částic potraviny ulpívat vzájemně na sobě. Patří sem hlavně oxid křemičitý a křemičitany. Protispékavé látky se přidávají do potravin jako je rýže, práškovité potraviny, jedlá sůl a náhrady soli, plátkované nebo strouhané sýry, tabletované potraviny, doplňky stravy, koření atp. Používají se i k ošetření povrchu drobných masných výrobků a cukrovinek.

2.11. Leštící látky

Leštící látky jsou látky, které se nanášejí na vnější povrch potraviny a tím udělují potravině lesklý vzhled nebo vytváří lesklý povlak. Povlaky, které jsou jedlé nebo jsou snadno odstranitelné se nepovažují za leštící látky. Leštící látky se používají hlavně k úpravě povrchu ovoce nebo leštění (glazování) potravin, např. cukrovinek, čokolády, drobného trvanlivého pečiva s polevou, snacků, ořechových jader, zrnkové kávy a doplňků stravy. K leštění a úpravě povrchu se používají hlavně vosky – včelí, kandeliový a karnaubský a šelak.

2.12. Balicí plyny a propelanty

Balicí plyny jsou plyny jiné než vzduch, které se zavádí do obalu před, během nebo po plnění potraviny do obalu. Používá se argon, helium, dusík. Potraviny u kterých byla trvanlivost prodloužena použitím balicích plynů, se na obalu označí slovy „Baleno v ochranné atmosféře“.  Propelanty jsou plyny jiné než vzduch, které vytlačují potravinu z obalu.

2.13. Odpěňovače a pěnotvorné látky

Odpěňovače jsou látky, které snižují pěnění nebo zabraňují vytváření pěny. Pěnotvorné látky umožňují vytváření stejnorodé disperze plynné fáze v kapalné nebo tuhé potravině.

2.14. Zvlhčující látky

Zvlhčující látky jsou látky, které chrání potravinu před vysycháním. Působí proti účinkům vzduchu s nízkou relativní vlhkostí. K zvlhčujícím látkám se počítají i látky, které, které podporují rozpouštění práškovitých potravin ve vodném prostředí.

2.15. Plnidla

Plnidla jsou látky, které pomáhají zvětšovat objem potraviny a nezvyšují přitom významně její energetickou hodnotu.

2.16.  Sekvestranty

Sekvestranty jsou látky, které vytvářejí chemické komplexy s ionty kovů.

2.17. Látky zlepšující mouku

Látky zlepšující mouku jsou látky jiné než emulgátory, které se přidávají do mouky nebo těsta. Jejich účelem je zlepšení pekařské kvality.

2.18. Tavicí soli

Tavicí soli jsou látky, které mění vlastnosti proteinů. Používají se při výrobě tavených sýrů, aby se zamezilo oddělování tuku.

2.19. Kypřící látky

Kypřící látky jsou látky nebo směsi látek, které vytváří plyny. Tím se zvyšuje objem těsta.

2.20. Modifikované škroby

Modifikované škroby jsou látky, které se vyrábějí chemickými změnami jedlých škrobů. Mohou se měnit vlastnosti škrobů přímo v nativním stavu nebo škrobů, které byly předtím pozměněny fyzikálními nebo enzymovými postupy a nebo škrobů již pozměněných působením kyselin, zásad nebo bělících činidel.

3. Mezinárodní seznam látek s číslem E

Identifikace číslem E znamená, že aditivní látka prošla hodnocením své bezpečnosti. Číslo E je kód, pod kterým je přídatná látka označována v mezinárodním číselném systému, tedy kód, pod kterým je přídatná látka označována úplně stejně na celém světě. Podobný číselný systém má Evropská unie i INS Codex Alimentarius, který vychází ze systému EU.

Všechny látky uvedené v tomto seznamu jsou povoleny pro používání v potravinách v ČR i EU.  Způsob použití, skupiny potravin, pro které lze určitou látku použít, povolená množství, způsob jejich označování na obale atd. najdete v právních předpisech. (vyhláška č. 304/2004 Sb.)

1. Vyhláška č. 304/2004 Sb., která stanovuje druhy a podmínky použití přídatných a pomocných látek – původní
2. Vyhláška č. 304/2004 Sb., která stanovuje druhy a podmínky použití přídatných a pomocných látek – novelizovaná
3. Vyhláška č. 446/2004 Sb., která stanovuje požadavky na doplňky stravy a na obohacování potravin potravními doplňky
4. Vyhláška č. 54/2002 Sb., Ministerstva zdravotnictví, která stanovuje zdravotní požadavky na identitu a čistotu přídatných látek

Vysvětlivky: Ž – Látka může pocházet z živočišných zdrojů

4. Význam aditiv v potravě člověka

E-kódy, které patří mezi aditiva jsou látky, které se do potravin záměrně přidávají a to z důvodu technologických a senzorických. Zahrnují řadu látek, které nám pomáhají chránit potraviny před zkažením. Jejich pomoc je výrazná také v boji proti otylosti a přebytečnému cholesterolu náhradními sladidly s menší energetickou hodnotou. Stejně tak se do potravin přidávají různá barviva, která mimo jiné umožňují zlepšení jejich vizuálního vzhledu, což vede ke zvýšení nabídky k prodeji, stejně tak se využívají zahušťovadla, emulgátory atd.

Se vstupem nadnárodních společností na náš trh se změnila nejen nabídka potravin v sortimentu, ale také způsob prodeje. Reklama útočí na potenciálního zákazníka ze všech stran včetně médií. Plně platí, že cesta k lidem vede nejen žaludkem, ale také přes obal či správnou barevnou i chuťovou přípravu jednotlivých potravin k prodeji. Zapojení zrakových a čichových receptorů je rozhodující.

Konzervované zahradní jahody jsou při normálním způsobu konzervování vybledlé = nevábné, ale za použití odpovídajících barviv si udrží nejen svůj tvar, ale také odpovídající svěží barvu. Stejně tak z praxe víme, že krouhání zelí a jeho konzervování do sklenic má často za následek zahnědnutí, což není příliš lákavé, ale po ošetření oxidem siřičitým si původní barvu zelí udrží. Sušené meruňky bez siření ztrácejí svůj krásný a lákavý vzhled, oblíbený ananas se dobarvuje, aby vynikla jeho žlutá barva a byl lákavější pro konzumenty.

Význam těchto látek spočívá nejen v prodloužení trvanlivosti použití jednotlivých potravin či lepší vizuální orientaci při nákupu, ale také ochraně spotřebitele před mikroby, plísněmi a dalšími původci i některých onemocnění, které by mohly přejít přes kontamino-vanou potravu (salámy, konzervy atd.) na člověka.

Aditiva mají své místo v potravě, svědčí o tom i skutečnost, že jejich dlouhodobé používání ve světě neprokázalo jednoznačně jejich škodlivost. Od prvního použití v USA (1870) uběhlo 136 roků a dnes mezi aditiva patří přes 3 800 těchto doplňkových látek. Konzervované potraviny mají budoucnost, neboť poskytují výhody. Nemůžeme však přehlížet skutečnost, že zdravotní stav naší populace není dobrý, počet alergických onemocnění narůstá. V ČR se ke konci roku 2002 uváděl počet lidí nemocných různými druhy alergií kolem

2 000 000. Faktem je, že alergické onemocnění mohou vyvolat i čistě přírodní látky obsažené v běžných a denně používaných potravinách jako např. v mléku, některých druzích ovoce, ale také v čokoládě, burských oříšcích atd.

Doposud se odborníci neshodli na tom, do jaké míry jsou přídatné látky našemu zdraví nebezpečné. U některých z nich však byly prokázány různé nežádoucí účinky – alergické reakce, astmatické záchvaty, poruchy chování (běžná je hyperaktivita u dětí), některé mohou mít karcinogenní účinky popř. nežádoucí účinky na reprodukci a vývoj plodu. Pokud už hodnotíme vliv kterékoli přídatné látky na náš organismus, je třeba vzít v úvahu také její množství, které je schopno vyvolat nežádoucí reakci. V každém případě nejde o přirozenou součást stravy, proto platí: pokud můžeme, vyhněme se jim. Obzvlášť to platí pro děti, protože pro vyvíjející se organismus může mít chemická zátěž mnohem horší dopad.

5. Závěr

Práci jsem zpracovala s důrazem na význam těchto látek v potravinách, na jejich množství, které populace konzumuje. Seznam aditiv uvádí 440 látek, což je vysoké číslo a dá se předpokládat jejich další nárůst. Také orientace ve značení potravin písmenem E a to jak z pohledu ochrany spotřebitele před zdravotními riziky i případnou ekonomickou újmou není jednoduchá záležitost.

S řadou potravinářských aditiv jsou spojeny některé nežádoucí účinky. Časté jsou reakce připomínající alergie, ale podle poznatků z literatury jde u většiny postižených o projevy přecitlivělosti na některé látky. V této souvislosti jsou často uváděny potravinářská azobarviva, benzoany, siřičitany, oxid siřičitý atd. Některá aditiva mohou dokonce vyvolat astmatické záchvaty, průjmy, nevolnost. Další jsou spojována se vznikem nádorů i nepřímým vlivem na vývoj plodu (chinin). Podle toxikologů patří aditiva mezi rizikové faktory např. při dietách a konzumenti je řadí hned za kontaminanty. I zde je těch pohledů celá řada a je nutné si uvědomit, že přes řadu pozitivních faktorů, což také průzkum potvrdil (např. rozšíření sortimentu potravin o různé polotovary, exotické poživatiny, zachování výživové hodnoty, stabilita hygienické nezávadnosti, snížení nákladů na produkci potravin, používání dalších druhů náhražek atd.) je nutné neustále poznatky o aditivech doplňovat a tím minimalizovat jejich případné negativní dopady na zdraví spotřebitelů.

Na konec bych chtěla říci, že dostupných informací je poměrně málo, což potvrzuje skutečnost, že problematika je v našich podmínkách „mladá“ a vyžaduje pozornost.

Seznam použité literatury

1. AMANN, W. a kol. : Chemie/učebnice pro střední školy 2b/.Scientia. Ed.l.Praha, 2000.
2. DAVÍDEK, J. a VELÍŠEK, J. : Analýza potravin. Ediční středisko VŠChT. Ed.l. Praha, 1992.
3. HÁLKOVÁ, J. a kol. : Analýza potravin. I.Straka.Ed.l.Újezd u Brna, 2000
4. HAJŠLOVÁ, J.: Aditiva. Biologie, chemie a zeměpis. 4/92. Ročník 1. Praha 1992
5. CRÁSKOVÁ, Z. a KOLÁŘ, K.: Důkaz kyseliny glutamové v potravinářských výrobcích. Biologie, chemie, zeměpis. 12/98.Ročník 7. SNP.Praha, 1998
6. INDRA, Z. a MIZERA J. : Chemické kontrolní metody. SNTL. Ed.l.Praha, 1992
7. KODL, J. a TUREK, B. : Přídatné a aromatické látky, kontaminanty a potravní doplňky v nové potravinářské legislativě. UZPI.Ed.l. Praha, 1998.
8. RABINOVIČ, A. a CHAVIN, Z.: Stručná chemická příručka, SNTL.Ed.l. Praha, 1985
9. SKOUPIL, J. A TVRZNÍK K. : Laboratorní příručka pro pekárny, cukrárny a pečivárny. SNTL.Ed.l. Praha, 1989.
10. VELÍŠEK, J. : Chemie potravin, díly 1, 2, 3. OSSIS. Ed.l. Tábor, 1999.
11. VODRÁŽKA, Z. : Biochemie (pro studenty středních škol). Scientia.Ed.l., Praha, 1998
12. VONÁŠEK, F. a kol. : Látky vonné a chuťové. SNTL.-alfa. Ed.l. Praha – Bratislava, 1987.

13. VRBOVÁ, T. : Víte co jíme aneb průvodce „Éčka“ v potravinách. Ecohouse. Ed.l. Praha, 2001.
14. http://www.sweb.cz/aditiva/
15. http://www.fitlife.cz/clanky/ecka-v-potravinach.html
16. http://www.ohz.cz/Publikace/14.html
17. http://www.celostnimedicina.cz/pridatne-latky-aditiva-v-potravinach.htm
18. http://aditiva.d2.cz/data/db_adit.xls
19. http://www.vyziva.2v1.cz/Dietologie/nahradni%20sldidla.htm
20. http://www.szpi.gov.cz/cze/informace/article.asp?id=56554&cat=2190&ts=3ec91
21. http://www.vejprtsko.cz/aktualne/Pravy_pruh/Symbol%20E.htm

Seznam příloh

1. Tabulka rakovinnotvorných chemických látek
2. Seznam potravin, při nichž mohou být použity pouze vyjmenované látky
3. Seznam potravin, které nesmí obsahovat žádné přídatné látky

Přílohy

1. Následující tabulka vyjmenovává chemické látky bezesporu rakovinotvorné, ale používané: jsou přidávány do potravin, které denně jíme.

2. Potraviny, při jejichž výrobě mohou být použity pouze vyjmenované látky

3. Seznam potravin, které nesmí obsahovat žádné přídatné látky

Článek Aditiva (Přídatné látky) – seminární práce se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Voda – seminární práce

   Předmět: Chemie

   Přidal(a): MrLuciprd

VODA

…základní podmínka života

-nejvýznamnější chemická sloučenina (vodíku a kyslíku)

– sumární vzorec : H2O

– systematický název : oxidan (označována někdy jako destilovaná voda)

– v odborné literatuře se také můžeme setkat s názvy  dihydrogenmonooxid ; oxid vodný ; kyselina hydroxylová

– molární hmotnost : 18,01528 g/mol

VÝSKYT

– mezihvězdný prostor

– volná i vázaná ( př. v hydrátech )

– v přírodě: ve skupenství  (nevyskytuje se čistá):

pevném – LED,SNÍH

kapalném – VODA

plynném – VODNÍ PÁRA

– zabírá 2/3 zemského povrchu (97,2% voda slaná a 2,7% voda sladká)

HYDROLOGIE – zabývá se rozšířením vody na Zemi a jejím pohybem

– je složkou minerálů, půdy a vzduchu

– tvoří 2/3 hmotnosti lidského těla

koloběh vody

= Dochází účinkem sluneční energie a zemské gravitace. Voda se vypaří z oceánů, vodních toků, ze zemského povrchu, z rostlin (= evapotranspirace).Po kondenzaci páry dopadá srážkami na zemský povrch ve formě deště nebo sněhu.Zde voda odteče jako povrchová voda,vypaří se nebo vsákne pod zemský povrch pro doplnění živin.Podzemní doba postupně znovu vystupuje na povrch a děj se opakuje

FYZIKÁLNÍ VLASTNOSTI

– slabý elektrolyt (= slabě vede el. proud)

– teplota tání : 0 °C

– teplota varu : 100 °C

– vyšší hustota jako kapalina, než jako pevná látka (led)

– anomálie vody – nejvyšší hustota při 4°C – hlavní význam pro vodní organismy

– má 3 skupenství :

1. Led – krystalizuje v šesterečné soustavě

2. Kapalina – na každou molekulu se váže 6 vodíkových můstků

3. Pára – má volné molekul

CHEMICKÉ VLASTNOSTI

– bezbarvá kapalina bez chuti a zápachu

– obsahuje polární vazby = silně polární charakter – polární rozpouštědlo

– vytváří vodíkové můstky

– hydrolyzuje některé soli (protolytická reakce iontů soli s vodou)

2 Na⁺ + 2 H₂O → 2 NaOH + H₂

– schopnost rozpouštět plyny O₂, CO₂  ( závislé na teplotě – čím vyšší teplota, tím vyšší obsah O₂ )

 TVAR MOLEKULY VODY

– atomy vázané v molekule vody nejsou lineární – díky dvěma volným elektronovým párům na kyslíku má molekula „lomený tvar“ (svírají úhel 104,5°)

VODÍKOVÉ VAZBY – MŮSTKY

– síla, která působí mezi molekulami vody

– slabší než iontová nebo kovalentní vazba

– tvoří ji : H- silně elektronegativní prvek a O s volným elektronovým párem

– v kapalném a pevné skupenství – interakce dvojího druhu :

1. vodíkové vazby mezi molekulami H … O –

2. kovalentní vazby H – O uvnitř molekul

– reaguje za:

– normálních teplot – s alkalickými kovy, kovy alkalických zemin

CaO + H₂O → Ca(OH) ₂

– vysoké teploty (pára) – s některými kovy za vzniku vodíku a oxidu daného kovu

Cu + H₂O → CuO + H₂

– vzniku kyseliny – s kyselinotvornými oxidy

H₂O + SO₂ → H₂SO₃

– vzniku hydroxidu – se zásadotvornými oxidy

NaOH + HCl → NaCl + H₂O

– může být :

– reaktantem reakce

H₂O + SO₂ → H₂SO₃

-produktem reakce

NaOH + HCl → NaCl + H₂O

– reakčním prostředím – látky, které spolu reagují jen ve vodním roztoku

význam : biochemie – transport živin a odpadních látek

– autoprotolýza vody  (reakce 2 stejných částic za vzniku nové kyseliny a zásady)

H₂O + H₂O → H₃O⁺ + OH^–

– krystalické látky, které obsahují vázané molekuly vody ve své struktuře (= hydráty )

– krystalohydráty

př . CuSO₄ . 5H₂O ( skalice modrá = pentahydrát síranu měďnatého)

– aquakomplexy

př .  [Cu(H₂O)₄]²⁺ (kation tetraaquaměďnatý )

DĚLENÍ VODY

1.Měkká

– obsahuje málo minerálních látek (př. dešťová voda)

2.Tvrdá

– udává koncentraci Ca, Mg ve vodě; zdroj tvorby vodního i koktejlového kamene

– význam : využití pitné a užitkové vody

a)přechodná (karbonátová)

– způsobují rozpustné hydrogenuhličitany

– lze odstranit varem – dekarbonizací

Ca(HCO₃)₂ → CaCO₃ + H₂O + CO₂                                                        (CaCO₃= vodní kámen)

Mg(HCO₃)₂ → MgCO₃ + H₂O + CO₂                                                    (MgCO₃= koktejlový kámen)

b)trvalá (nekarbonátová)

– způsobují sírany

– k odstranění používáme chemickou úpravu – srážení hydroxidu vápenatého a uhličitanu sodného (změkčovadly, sodou )

Ca(HCO₃)₂ + Ca(OH)₂ → 2CaCO₃ + 2H₂O

Mg(HCO₃)₂ + Ca(OH)₂ → CaCO₃ + MgCO₃ + 2 H₂O

MgSO₄ + Ca(OH)₂ → CaSO₄ + Mg(OH)₂

CaSO₄ + Na₂CO₃ → CaCO₃ + Na₂SO₄

– slaná (mořská) – obsahuje nejvíce soli (cca 3,5%- př. Mrtvé moře)

– voda minerální – obsahuje hodně minerálních látek (solí a plynů); léčebné účinky

– voda pitná – musí být zdravotně nezávadná; získává se z podzemní vody (pramenů nebo úpravou povrchové vody ve vodárnách)

– voda užitková – pro průmyslové účely, musí být zbavena minerálních solí; obsahuje choroboplodné zárodky; použití: k mytí, koupání, praní (ne na pití)

– voda destilovaná- chemicky čistá, připravená destilací, používá se k přípravě roztoků v laboratořích, průmyslu ( automobilech)

– odpadní voda- znečištěná voda; přečišťuje se v čistírnách odpadních vod

ZDROJE

http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda

http://www.unium.cz/

učebnice :

Chemie pro čtyřletá gymnázia 1.díl (Aleš Mareček, Jaroslav Honza)

Chemie /obecná a anorganická/ I. pro gymnázia (SPN- pedagogické nakladatelství)

Obrázky :

http://www.spektrumzdravi.cz/wp-content/uploads/voda-12.jpg

http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:3D_model_hydrogen_bonds_in_water.svg

http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Water_molecule_dimensions.svg

http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Watercycleczechhigh.jpg

Článek Voda – seminární práce se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Chemická vazba

   Předmět: Chemie

   Přidal(a): Vadelma

–     soudržné síly poutající navzájem sloučené atomy v molekulách a krystalech
–     může vzniknout a zaniknout pouze při probíhajících chemických reakcích

Dělení vazeb podle hodnot vazebné energie
–     jaderné – 10⁵ – 10⁷ kJ/mol
–     chemické – 100 – 400 kJ/mol
–     kovalentní
–     kovové
–     koordinačně-kovalentní
–     slabé vazebné interakce
–     vodíkové 10 – 10 kJ/mol
–     van der Walsovy síly – 1 – 4 kJ/mol

Podmínky pro vznik chemické vazby
–     musí dojít k překrytí valenčních orbitalů, k tomu musí mít vhodnou energii (srážka)
–     musí mít vhodně uspořádány valenční elektrony – musí být nepárové, aby mohlo dojít ke vzniku elektronového páru, musí mít opačný spin
–     musí mít vhodnou prostorovou orientaci

Vazebná energie (Ev)
–     energie, která se uvolní při vzniku vazby
–     2 atomy -> jedna molekula
–     tzv. molární energie
–     hodnota energie – kJ/mol

Disociační energie (Ed)
–     energie, která je nutná k tomu, aby došlo k zániku vazby
–     1 molekula -> dva atomy
–     |Ev|=|Ed|

Délka vazby
–     nejdelší vzdálenost od jednoho jádra atomu k druhému

Vaznost
–     počet kovalentních vazeb vycházejících z atomu prvku v molekule
–     halogeny, vodík – jednovazný
–     kyslík – dvojvazný
–     dusík – trojvazný

Kovalentní vazba
–     dvě částice jsou k sobě poutány pomocí elektronového páru (z každého atomu stejný počet valenčních elektronů – jeden, dva nebo tři)
–     dojde ke srážce dvou atomů, a tím k překrytí valenčních  orbitalů, vznikne elektronový pár, a tím se zvýší elektronová hustota mezi atomovými jádry
–     mezi prvky stejných nebo podobných vlastností

Dělení kovalentní vazby
1) podle prostorového uspořádání
a) vazba sigma σ
–     charakteristická tím, že největší elektronová hustota je na spojnici atomových jader
–     vzniká překrytím orbitalu

     b) vazba pí π
–     charakteristická tím, že největší elektronová hustota vzniká nad a pod spojnicí jader

2) podle počtu vazebných elektronových párů
a) jednoduchá
–     tvořena jediným elektronovým párem
–     tvoří ji vždy vazba sigma (σ)
–     nejdelší

     b) násobná
I) dvojná
–     tvořena dvěma elektronovými páry
–     tvořena jednou vazbou sigma a jednou pí (přednostně vzniká sigma)

         II) trojná
–     tvořena třemi elektronovými páry
–     tvořena jednou vazbou sigma a dvěma vazbami pí
–     nejkratší

3) podle rozdílné elektronegativity vazebných partnerů
–     elektronegativita – schopnost atomu poutat k sobě vazebné elektrony
a) nepolární vazba
–     kolem prvků, které podílí na vazbě, je stejnoměrné rozložení elektronové hustoty
–     rozdíl elektronegativit je menší než 0,4
–     ∆X ≤ 0,4
–     mezi atomy jednoho prvku nebo atomy s podobnou elektronegativitou
–     štěpí se homolyticky a vznikají radikály
–     mezi stejnými atomy – ∆X = 0  – čistě nepolární vazba
–     nerozpustné ve vodě
–     nízké teploty tání a varu
–     nevedou elektrický proud

     b) polární vazba
–     rozdíl elektronegativit 0,4 < ∆X  < 1,7
–     mezi oběma vazebnými atomy je nestejnoměrné rozložení elektronové hustoty
–     elektronová hustota (el. pár) se posune na stranu elektronegativnějšího prvku
–     na atomech vznikají tzv. parciální (částečné) náboje a dochází ke vzniku dipólů
–     štěpí se heterolyticky – vznikají ionty (H-Cl -> na H kladný dipól, na Cl záporný dipól
–     rozpustné ve vodě

     c) iontová vazba
–     rozdíl elektronegativit ∆X ≥ 1,7
–     někdy se vůbec neřadí mezi kovalentní vazby
–     mezi prvky, které mají rozdílné vlastnosti
–     mezi prvky 1A a  7A skupiny, a mezi prvky 2A a 6A skupiny
–     dochází k úplnému přesunu elektronové hustoty na stranu elektornegativnějšího prvku, vznikají ionty, které jsou k sobě poutány elektrostatickými vazbami
–     extrémní případ kovalentní vazby, která nedrží pomocí elektronového páru
–     mají vysoké body tání a varu
–     vodivé – disociují se na ionty
–      rozpustné ve vodě

Kovová vazba
–     tvořena ionty kovů, které mají delokalizované (volné) valenční elektrony
–     ionty jsou uspořádány do pravidelné krystalické mřížky, elektrony vyplňují prostor mezi nimi
–     elektrony jsou volně pohyblivé a říká se jim elektronový plyn
–     z kovové vazby vyplývají základní vlastnosti kovů:
     a) vodivost
–     jsou tu volné elektrony, které jsou schopné přenášet elektrický náboj a po zapojení do el. proudu dojde k usměrnění pohybu elektronů

b) kujnost a tažnost
–     při tvarování kovů dochází k deformaci krystalické mřížky

Koordinačně-kovalentní vazba
–     donor-akceptorová vazba
–     je tvořena elektronovým párem, ale je charakteristická tím, že vazebný el. pár poskytuje jeden z vazebných partnerů (donor=dárce) a druhý vazebný elektron musí mít volný orbital
(akceptor=příjemce)
–     typická u komplexních sloučenin

Slabé vazebné interakce (vazby)
1) vodíková vazba
–     spojuje molekuly do větších celků
–     podmínky pro její vznik – atom vodíku se musí vázat na atom s velkou elektronegativitou
– tento atom musí mít volné elektronové páry
–     spojením molekul do větších celků roste relativní molekulová hmotnost (-> látky, které by měly být plyn, jsou kapaliny)

2) van der Walsovy síly
–     mezi molekulami i v rámci jedné molekuly
–     vznikají na základě vzájemného působení molekulových dipólů a projeví se přitahováním opačných pólů molekul nebo nábojů iontů
–     u nepolárních molekul se může dipól vytvořit jako důsledek okamžitých nerovností v rozložení elektronů v molekule
–     mezi atomy vzácných plynů
–     zahrnuje síly columbické, indukční a disperzní

Hybridizace
–     metoda, která nám pomáhá určit tvar molekul
–     při vzniku vazeb dochází ke sjednocení energie valenčních orbitalů a ke změně jejich tvaru
–    existují různé typy hybridizace, podle toho, které orbitaly se zapojují (sp, sp², sp³, sp³d, sp³d²)
–     orbitaly, ze kterých vychází vazba π se na hybridizaci nepodílejí
–     volný elektronový pár se počítá jako další substituent, i když dochází k deformaci vazebných úhlů

–     hybridizace sp – lineární tvar
–     hybridizace sp²– tvar trojúhelníku
–     hybridizace sp³ – tvar tetraedru
–     hybridizace sp³d – tvar trojbokého dvojjehlanu
–     hybridizace sp³d² – tvar čtyřbokého dvojjehlanu

Článek Chemická vazba se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Aminokyseliny, peptidy a bílkoviny

   Předmět: Chemie

   Přidal(a): barxi

Krátký popis: AMINOKYSELINY: Přehled, Charakteristika, Konstituce, Názvosloví, Vlastnosti, PEPTIDY: Význam, BÍLKOVINY: Struktura bílkovin (konstituce), Rozdělení bílkovin, Vlastnosti, Praktické využití, Význam.

*Stránky využívají reklamu zkracovače odkazů Adf.ly

**Pro stažení vyčkejte a po uplynutí času klikněte na SKIP

Článek Aminokyseliny, peptidy a bílkoviny se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Atom

   Předmět: Chemie

   Přidal(a): Kikusska94

Krátký popis: HISTORIE NÁZORŮ NA STAVBU ATOMU, MODELY ATOMŮ, POPIS ATOMU:, JÁDRO, RADIOAKTIVITA, ELEKTRONOVÝ OBAL, PRAVIDLA PRO ZAPLŇOVÁNÍ ORBITALŮ, ELEKTRONOVÁ KONFIGURACE.

*Stránky využívají reklamu zkracovače odkazů Adf.ly

**Pro stažení vyčkejte a po uplynutí času klikněte na SKIP

Článek Atom se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Sacharidy

   Předmět: Chemie

   Přidal(a): barxi

Krátký popis: Biologický význam sacharidů, MONOSACHARIDY, Konstituce, Názvosloví, Typy vzorců, RIBOSA, GLUKOSA, FRUKTOSA, GALAKTOSA, MANNOSA, DERIVÁTY MONOSACHARIDŮ, FOSFOREČNÉ ESTERY, DISACHARIDY, POLYSACHARIDY…

*Stránky využívají reklamu zkracovače odkazů Adf.ly

**Pro stažení vyčkejte a po uplynutí času klikněte na SKIP

Článek Sacharidy se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Chemické reakce v anorganické a organické chemii

   Předmět: Chemie

   Přidal(a): Jakub0002

Krátký popis: Třídění chemických reakcí, Redoxní reakce v organice, Substrát, Činidlo, Reakce podle reakčního mechanismu.

*Stránky využívají reklamu zkracovače odkazů Adf.ly

**Pro stažení vyčkejte a po uplynutí času klikněte na SKIP

Článek Chemické reakce v anorganické a organické chemii se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Chemická kinetika a chemické rovnováhy

   Předmět: Chemie

   Přidal(a): Jakub0002

Krátký popis: Kinetika, Faktory ovlivňující rychlost reakce, Chemické rovnováhy, Termochemie, Termochemické zákony.

*Stránky využívají reklamu zkracovače odkazů Adf.ly

**Pro stažení vyčkejte a po uplynutí času klikněte na SKIP

Článek Chemická kinetika a chemické rovnováhy se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Hydroxyderiváty uhlovodíků

   Předmět: Chemie

   Přidal(a): Nemám – Samanta

Krátký popis: Alkoholy, Fenoly: Názvosloví, Alkoholy, Fyzikální vlastnosti, Chemické vlastnosti, Příprava a výroba, Významné alkoholy a jejich využití, Příklady.

*Stránky využívají reklamu zkracovače odkazů Adf.ly

**Pro stažení vyčkejte a po uplynutí času klikněte na SKIP

Článek Hydroxyderiváty uhlovodíků se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Heterocyklické sloučeniny

   Předmět: Chemie

   Přidal(a): klarris.simako

Krátký popis: Heteroatomy, výskyt, názvosloví, rozdělení, aromatický charakter, reakce. PĚTIČLENNÉ HETEROCYKLY, ŠESTIČLENNÉ HETEROCYKLY, KONDENZOVANÉ HETEROCYKLY.

*Stránky využívají reklamu zkracovače odkazů Adf.ly

**Pro stažení vyčkejte a po uplynutí času klikněte na SKIP

Článek Heterocyklické sloučeniny se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.