Předmět: Management cestovního ruchu

Zaslal(a): Maja

Fakulta Informatiky a Managementu – Univerzita Hradec Králové

Výběrový projekt na téma Islám

Vypracovali: Nikol Bucharová, Radka Uhlířová

1. Obsah

• Obsah
• Úvod
• Podstata náboženství
• Počátky víry a původ náboženství
• Náboženské směry
• Islám
• Základní znaky muslimského náboženství
  • Bůh
  • Písmo svaté
  • Morálka
  • Spása
  • Symbol
  • Obřady, rituály, svátky
  • Sakrální stavby
• Postavení muslimských žen
  • Výchova dívek
  • Vzdělání
  • Zaměstnání
  • Láska a vztahy
  • Domácnost
  • Oděv
• Dotazníkové šetření
  • Dotazník
  • Vyhodnocení dotazníku
  • Výsledky dotazníkového šetření
• Reference

2.   Úvod

V této práci se zabýváme podstatou náboženství, původem víry, dále pak muslimským náboženstvím, popisem a přiblížením jeho základních znaků a také otázkou zabývající se postavením žen v muslimské společnosti.

Náboženství vyjadřuje vztah k transcendentní skutečnosti. Působí na myšlení a chování lidí a hluboce ovlivňuje světové dění. Z tohoto důvodu je důležité věnovat náboženství jistou pozornost. Naše práce se zabývá pochopením smyslu náboženství, důvodem jeho vzniku a seznamuje se základními charakteristikami jednoho z nejrozšířenějších a nejdiskutovanějších náboženství, kterým je islám.

Praktickou součástí naší práce je i dotazníkové šetření týkající se muslimského náboženství, dále vyhodnocení a výsledky tohoto šetření.

3.   Podstata náboženství

Náboženství je moderní pojem pro rozmanité soustavy jednání, symbolů a představ. Vyjadřuje vztah člověka k transcendentní[1] skutečnosti. Různé náboženské ideje se stávají součástí života společnosti. Působí na chování a myšlení lidí a hluboce ovlivňují světové dění.

Existuje mnoho názorů na to, jaká je podstata náboženství a jeho smysl. Odborníci tvrdí, že náboženství může být chápáno jako soustava pravidel. S jejich pomocí může jedinec změnit svou osobnost, dosáhnout vyššího stavu vědomí, a tak vytvořit propojený vztah mezi sebou samým a univerzem, jehož je součástí. Většina těchto tvrzení je doplněna skutečnostmi, že náboženství tvoří tu část, která určuje naše morální jednání. Osobnost rozpoznává tyto morální principy jako morální jednání, které nesmí být překročeno. Názory indických filozofů se od těchto tvrzení podstatně liší. Prohlašují, že náboženství není soustava pravidel, ale zkušenost. Tato zkušenost je základem uskutečnění přítomnosti boha v člověku.

4.   Počátky víry a původ náboženství

Proč vzniklo náboženství? Na tuto otázku existuje velké množství různých odpovědí. Nejčastěji se předkládají představy, že náboženství má původ v lidském strachu, nedůvěře a nejistotě. V dřívějších dobách lidé neměli přiměřené znalosti a nemohli tedy porozumět skutečné povaze života a následné smrti. Domnívali se, že musí existovat určité neznámé síly, které stojí za stvořením všech věcí, příjemných i nepříjemných. Tyto všemocné síly mohou být schopny určitým způsobem ublížit. Posunky, které sloužili k usmíření a získání přízně těchto sil, začaly být ritualizovány do forem uctívání. Každé síle bylo přiřazeno jméno a podoba. Postupem času, tyto spodobnění byly považovány za skutečné a byly přijaty jako bohové.

V dobách, kdy byla nutná společenská kontrola, se víra začala využívat pro vedení obyvatelstva správnou cestou. Vyvinuly se pojmy jako lidskost, upřímnost, laskavost, soucit, tolerance, úcta a harmonie. K zajištění existence a rozvoje těchto lidských kvalit, byl věřícím vštípen strach. Jestliže se lidé nebudou chovat přijatelným způsobem, stihne je boží trest v posmrtném životě. Zde se tedy nabízí takové pojetí náboženství, ve kterém se mísí morální zvyklosti a víra v nadpřirozeno.

5.   Náboženské směry

Existuje obrovské množství náboženských idejí a směrů. Vzhledem k tomuto faktu, se vytváří mnohé typologie, které napomáhají k lepší přehlednosti.

Světové názory je možno dělit na teistické a ateistické. Ateistické názory odmítají víru v božstva. Základem ateismu je monismus, který tvrdí, že svět je jednotný a vše pochází z jediné podstaty. Pro vysvětlení fungování světa není potřeba duchovních principů. Teistická náboženství naopak věří v alespoň jedno božstvo. Teismus dává transcendentní skutečnosti osobní rysy, bohové jsou přítomní a aktivně zasahují do chodu světa.

Dále lze náboženství rozdělit na monoteistické a polyteistické. Monoteisté věří pouze v jednoho boha, naproti tomu polyteisté uznávají bohů více.

Systematicky lze náboženství roztřídit podle rozšíření. Velice často se používá základní rozlišení na náboženství národní a světová. U většiny národních náboženství vyjadřují tuto příslušnost jejich běžné názvy: egyptské, řecké, římské, čínské, indické. Za světové náboženství je považováno takové náboženství, které přesahuje hranice ras, kultur a kontinentů. Do této kategorie lze zařadit křesťanství, islám, hinduismus a buddhismus. Dle některých zdrojů lze k tomuto systému přiřadit i judaismus.

6.   Islám

Islám je po křesťanství nejsilnějším náboženstvím světa. Podle nejnovějších informací roste rychleji, než je přirozený generační přírůstek.

Islám, čili odevzdání se do vůle Boží, patří do monoteistických náboženství. Islám z této skupiny vzniká nejpozději. Muslimy je považován za vyvrcholení a závěr cesty, která vedla od prvního člověka Adama přes Abraháma, Mojžíše, Ježíše k Muhhamadovi. Islám se opírá o definitivně poslední Boží zjevení (Štampach, 2008).

Islám je vyznáním víry v jednoho všemohoucího Boha (Alláha) a také Božího zákona. Následováním tohoto zákona je muslim veden k Bohu. Bůh zjevil poslu Muhhamadovi Korán, který je společně se Sunnou[2] považován za základy islámu. Korán má podle muslimů představovat uzavření a zpřesnění dřívějšího, avšak lidmi pokřiveného poselství Bible. Bůh, stejně jako v judaismu a křesťanství stvořil svět. Ve světě stvořil také člověka, uložil mu, aby plnil jeho vůli. Pokud to nečinní, proviňuje se. Bůh odsuzuje hřích, ale proti hříšníkovi je milosrdný a odpouští mu. Proto se člověk musí očišťovat. Na konci věků budou všichni lidé spravedlivě souzeni.

Vznik islámu lze snadno lokalizovat místně i časově. Náboženství bylo založeno v 7. století na území dnešní Saudské Arábie. Muhammad začal šířit mezi lidmi víru v Alláha. V roce 622 se přestěhoval se svými stoupenci z Mekky do Mediny. Tímto rokem začíná islámský letopočet (tzv. hidžra). Po Muhammadově smrti Arábie zůstala politicky i nábožensky sjednocena. Jeho následovníci, chalífové, si podrobili celý Blízký východ a Severní Afriku.

Později se začaly vést spory o to, kdo je pravým chalífou. Ší´ité jsou přesvědčeni, že to mají být potomci čtvrtého chalífy Alího, Muhammadova bratrance. Sunnité se přiklánějí k dynastiím Umajjovců a dalších.

PĚT PILÍŘŮ ISLÁMU

O těchto pět pilířů se opírá mravní život každého muslima.

• Šaháda – vyznání víry

Šaháda je základní motto muslimů. Vyznání muslimů je vyjádřeno větou: ,,Není boha kromě Alláha, Muhammad je Alláhův posel.“ Z čehož je patrné, že islám zdůrazňuje monoteismus.

• Salát- modlitba

Povinná modlitba se koná předepsaným obřadným způsobem v arabštině pětkrát denně. Může se konat v mešitě, kde je prospěšnější. V pátek je modlitba v mešitě doplněna kázáním. Kromě této předepsané modlitby se muslim může navíc modlit podle různých zvyklostí, osobního přání, ve svém jazyce…

• Saum- půst

V měsíci ramadánu je od východu do západu slunce zakázáno cokoli jíst, pít, kouřit a pohlavně se stýkat. Je to doba pokání.

• Zakát- almužna

Almužnou se rozumí spíše povinná daň na náboženské a charitativní účely. V islámském světě funguje vícegenerační rodina, která se postará o staré a nemocné členy, ale je k dispozici i další sociální péče, která je financována ze zakátu.

• Hadždž- pouť do Mekky

Do Mekky má putovat každý muslim alespoň jednou za život. Putuje se každý rok v určenou dobu, kdy se v Mekce konají několikadenní obřady, včetně obětování beránka.

Kromě pilířů islámu zavazují muslima i pravidla daná zákonem a muslimskou společností. Muž smí mít až čtyři manželky, a to za předpokladu, že je schopen je uživit a že předchozí manželky souhlasí. Z čehož je možné usoudit, že postavení muže a ženy není rovnoprávné.

Je třeba ocenit, že islámská rodina je soudržná a dospělý člověk je povinen pečovat o své zestárlé rodiče (Štampach, 2008).

7.   Základní znaky muslimského náboženství

7.1      Bůh

Muslimové nazývají svého Boha Alláhem. Korán zdůrazňuje, že Bůh je všemocný stvořitel nebe i země a že je všemohoucím soudcem na tomto světě i v záhrobí (König, 1994).

7.2      Písmo svaté

Pro muslimy je důležitým spisem Korán. Pro muslimy je Korán částí původního Koránu vzešlého v nebi, který v měsíci ramadánu sestoupil na zem. K základním myšlenkám Mohammadovým patří, že nejen jím zprostředkované zjevení, ale i zjevení prostřednictvím dřívějších proroků Abraháma, Mojžíše a Ježíše mají svůj původ v nebeském Koránu. Judaismus, křesťanství a islám tedy vycházejí z jediné knihy. Ovšem vedle společného existují mezi křesťanstvím a islámem zásadní rozdíly: v islámu je bůh absolutně transcendentní, svou vůli zjevuje v Koránu. V křesťanství se Bůh transcendence nezříká, zjevuje se v Ježíši Kristu; o tom nás zpravují evangelia. Zjevením je tedy v křesťanství osoba, v islámu kniha. Podle islámu křesťané a Židé zvěstují jen část zjevené pravdy, celá pravda je obsažena výlučně v Koránu (König, 1994).

7.3      Morálka

I Korán přináší pokyny, které připomínají Desatero. Zároveň muslim musí dodržovat pět základních pilířů islámu (viz. PĚT PILÍŘŮ ISLÁMU). Každý muslim je svázán pravidly, které jsou vynucovány muslimskou obcí. Věřící by se měli starat o své zestárlé rodiče, obdarovávat chudé, příbuzné, nešidit, nezabíjet…

7.4      Spása

Muslimové věří, že spásy lze dosáhnout následováním přikázání Koránu, nařízení z Tóry a různých tradic. Muslimové mohou doufat v boží spravedlnost a určení do ráje.

7.5      Symbol

Islámským symbolem je hvězda a půlměsíc. Tento symbol zobrazuje půlměsíc a planetu Venuši jako Jitřenku. Pět cípů planety Venuše symbolizuje pět pilířů Islámu.

7.6      Obřady, rituály, svátky

Muslimská náboženská obec není centralizovaná. Jednota je zaručena Koránem. Úkolem duchovního, který se označuje mullá, je vést a usměrňovat lidi. Předsedající v mešitě bývá označován výrazem ímám. Muezzin naopak svolává věřící k modlitbě. Důležité jsou rituály, které musí být doprovázeny při návštěvě mešity. Oděv musí být volný a musí zakrývat zápěstí a kotníky. Ženy by měly mít vlasy ukryté. Každé modlitbě předchází rituální omývání. Toto omývání vyplývá z faktu, že mešita není rituálně čisté místo a proto musí být čistí lidé. Z této potřeby pramení i fakt, že v prostorách určených pro modlitbu se nachází koberce, na které se nesmí vstupovat v botách.

Islámské náboženství je plné různých svátků. V srpnu začíná ramadán, který patří mezi pět pilířů islámu. V listopadu začíná Hadždž, pouť do Mekky.

7.7      Sakrální stavby

Pro potřeby muslimů jsou určeny mešity. Typickým rysem mešit a islámské architektury jsou kopule. Kopule má silný význam, protože symbolizuje jakési sklepení nebe. U většiny mešit se nachází minarety. Minaret je vysoká, štíhlá věž. Cílem stavby minaretů byl fakt, aby se mešity výškově vyrovnaly kostelům.

8.   Postavení muslimských žen

Islám, podobně jako křesťanství, není jednotné náboženství. Existuje patnáct set let a v mnoha státech se toto náboženství od sebe liší.

Život ženy závisí na tom, odkud pochází. Je-li žena z velkého města, nebo naopak z venkova, je-li z pokrokové, nebo naopak z konzervativní islámské země, je-li její rodina bohatá či chudá, jsou-li její rodiče vzdělaní či negramotní a rodina spíše tradiční, nebo naopak moderní. Vzhledem k těmto faktům nelze jednoznačně odpovědět na otázku, jaký je život muslimských žen. Ale i přesto existuje něco, co je pro muslimky společné. Do této kategorie spadá nejen kultura, tradice a náboženství, ale také rozpor mezi tradicí a modernou, který život muslimek v dnešní době dokáže velice dobře charakterizovat.

8.1      Výchova dívek

Život dívek žijících na venkově je stále velmi ovlivňován tradicí. Z chlapce by měl vyrůst muž, který by měl vydělávat peníze, zatímco žena by se měla starat o domácnost a rodit děti. Z tohoto důvodu rodiče posílají chlapce hrát si ven, zatímco dívky drží doma, aby pomáhaly s domácností a připravily se tak na svou budoucí roli manželky a matky.

Dívka by se neměla hrnout do společenského života, mohlo by to ohrozit její počestnost a ta je ještě stále pokládána za to nejdůležitější, co dívka má. Počestnost dívky je nejen její vizitkou, ale zároveň i hlavním zdrojem rodinné cti, jež je pro muslimy nesmírně důležitá.

Nechovat se cudně může znamenat téměř cokoli. Nejhorší variantou je, že ztratí panenství před svatbou. Tento čin uvalí na rodinu nesmírnou hanbu, kterou je možno smýt jen dívčinou smrtí. Čas od času se můžeme doslechnout, že otec či bratr pro čest své rodiny zabije dceru či sestru, a soud je k němu smírný, protože chápe jeho chování.

Dívčino nedostatečné zahalení, flirtování s muži, nebo třeba jen dívání se z okna, mohou být považovány za jasný důkaz toho, že dívka vyhledává kontakt s cizími muži. Takovéto prohřešky mohou vést k bití nebo alespoň k uzavírání dívek doma ve snaze uchránit je před pokušením. Když se dívka nechová dostatečně cudně, je to pro rodinu větší neštěstí než, když je muž k budižkničemu, chlípník nebo dokonce vrah. Celá společnost si svou kulturní identitu udržuje skrz ženské tělo a jeho počestnost.

Existuje mnoho tradic (hádíthů), které nabádají ženy k poslušnosti, protože poslušná žena rovná se ctnostná žena.

• Žena, která zemře a s níž byl manžel spokojen, půjde do ráje.
• Ctnostná žena je ta, která působí radost, kdykoli se na ni manžel podívá, která ho poslechne hned, jakmile jí něco nařídí, a která střeží svou cudnost i jeho majetek v době jeho nepřítomnosti.
• Žena by se nikdy neměla manželovi odpírat – ani kdyby to bylo na velbloudím sedle (Warrag; 2005).

8.2      Vzdělání

Rodiče neposílají dívky ani do škol. Vše, co se potřebují naučit, se naučí nejlépe doma. Dalším důvodem je fakt, že by to byly vyhozené peníze. Jakmile se dcera provdá, odejde do domu svého manžela. Vše, co se do ní do této doby investovalo, tak připadá druhé rodině. V muslimských zemích jsou proslulá přísloví: „vychovávat dceru je jako obdělávat cizí pole“, „mít dceru je jako trn v patě“.

I přesto, že většina dívek v dnešní době začíná chodit do škol a do zaměstnání, tradiční názory na mnoha místech přetrvávají a vytvářejí tak v životě dívek rozpor.

Islámské tradice vzdělání žen nedoporučují nebo dokonce zakazují. „Zabraňte jim v psaní, nepřidávejte zlo k neštěstí,“ to je jeden z mnoha výroků na téma žena a vzdělání. Ale i přesto se většina dívek, ve snaze vydobýt si rovnocenné postavení, vrhla na vzdělání. Zatímco v roce 1960 chodilo v arabských státech severní Afriky a Blízkého Východu do základní školy v průměru jen 27,9% všech dívek, v roce 1975 už to bylo 46% (Frouzová, 2006).

Avšak i ve vzdělání platí pro ženy jiná kritéria a podmínky. Ke vzdělání mají přístup většinou jen dívky z bohatých rodinných kruhů. Chlapci mají také snazší přístup k zahraničním stipendiím než dívky. Názornou ukázkou jsou bohaté ropné státy Perského zálivu, které podporují zahraniční pobyty chlapců. Částečně je to strategie nadací, které upřednostňují mužské stipendisty, za účelem dobré investice do budoucnosti země a své společnosti. U žen předpokládají, že skončí v domácnosti. Částečně je to také chyba rodin, které si nepřejí, aby jejich dcery odešly studovat na západ, protože se bojí, že by se tam zkazily a poškodily tak svou i rodinnou čest.

8.3      Zaměstnání

Díky vzdělání se ženy v islámských zemích dostaly také na trh práce. Mladé muslimky dnes chodí do zaměstnání mnohem častěji než jejich matky, stále častěji přispívají do rodinného rozpočtu. Zaměstnané ženy jsou dnes v islámských zemích vidět téměř na každém kroku. I v tomto případě však platí pro ženy jiná kritéria a těžší podmínky.

Ženy v práci musí bojovat s velkým množstvím překážek, a to hlavně s předsudky společnosti. Podle tradičně smýšlejících muslimů je pracující žena poběhlice, která jen hledá záminku, jak se seznámit s cizími muži. Nebo naopak s tím, že její muž je neschopný a ona mu proto musí vypomáhat s rozpočtem. Ať už jsou předsudky jakékoli, pracující žena bude vždy ženou, která na rodinu vrhá špatné světlo.

Z těchto důvodů vstoupí na trh velice malé množství vystudovaných dívek. Ve většině případů rodina zakáže dívce pracovat a raději ji provdá. V mnoha případech slouží studium tedy jen k tomu, aby si dívka našla ženicha z lepší společnosti.

Dokonce i manžel může své ženě zakázat chodit do práce, když usoudí, že by vedle ní vypadal jako neschopný muž. Dalším názorem mužů na práci žen je to, že žena zahlcená prací by pak nestíhala domácnost, a to je přece nemožné.

Avšak i nyní existuje mnoho žen, kterým práce nic neříká. Většina muslimek je v tomto ohledu velice pohodlná. Nedokážou si představit, že by brzy ráno vstávaly, že by se někam „plahočily“ rozkodrcaným autobusem v horku, prachu a smogu…

V otázce zaměstnání a živení rodiny to mají muslimské ženy snazší než ženy v Evropě. Muž musí ženu uživit, i kdyby se mu nechtělo. Peníze, které vydělá, nejsou jeho, nýbrž celé rodiny. Jeho úspěch je měřen pouze spokojeností jeho ženy, a pokud ta by si někdy stěžovala, všichni by se na něho dívali jako na neschopného.

8.4      Láska a vztahy

Podle starodávné tradice vybírali dětem jejich partnery rodiče. V dnešní době si mladí lidé se souhlasem svých rodičů vybírají partnera sami.

Podle islámské tradice by měli muži stejně jako ženy vstupovat do manželství neposkvrnění. Moderní doba to zásadně změnila, avšak pouze jen u mužů. Mladý muž může mít v zásadě tolik dívek, kolik se mu podaří získat, pro dívku je však intimní vztah tabu.

Dodnes se v některých oblastech praktikuje starý zvyk „asistence při svatební noci“. Zatímco novomanželé spolu poprvé spí, čeká před domem půl vesnice na výsledek. Po aktu vyjde ze dveří matka nevěsty a na důkaz nevěstiny počestnosti všem ukáže zakrvácené prostěradlo. Všichni propuknou v radostný jásot, svatba je právoplatná. Dokonce se i v některých případech připevňuje cár prostěradla ke svatební smlouvě.

S tématem svatby také souvisí pojem „dětské nevěsty“. V Mohammadových časech nebyl neobvyklým jevem fakt, že se muslimové běžně ženili s dívkami, které právě začaly menstruovat – a dokonce i s dívkami, které ještě ani nezačaly. Toto jednání bylo natolik běžné, že Korán nařizuje, aby muž před rozvodem s ženou, která přestala menstruovat, tři měsíce počkal (aby se ujistil, že není těhotná), a poté následuje i dodatečný příkaz: „a stejně platí i pro ty, které ještě menstruaci neměly“ (súra 65:4). Ty, které ještě menstruaci neměly! Stěží si člověk dokáže představit, že by mohlo být něco horšího než vyhlídka před-pubescentního rozvodu. Dětský fond OSN (UNICEF) hlásí, že sňatky s dětmi nejsou v dnešní době nikterak zanedbatelným problémem, ve skutečnosti je více než polovina dívek v muslimských pevnostech jako Afghánistán nebo Bangladéš provdána do věku osmnácti let (Spencer, 2002: 61).

Dalším kontroverzním tématem a jakýmsi zvykem v islámském světě je tzv. dočasné manželství. Toto dočasné manželství vystihuje arabské slovo mut´a , neboli „ dočasné manželství na omezenou dobu“ či jednoduše „potěšení“.  Tento typ manželství byl v raných dobách islámu v případech nutnosti povolen, avšak Prorok jej nakonec úplně zakázal.  Nicméně v islámské republice je to poměrně běžná praxe. Obhájci tohoto dočasného manželství poukazují na súru 4:24 přeloženou takto: „A za to, co jste užívali s těmito ženami, dejte jim jejich odměnu podle ustanovení. A nebude pro vás hříchem, na čem se vzájemně dohodnete po stanovené době“. Ti, co dočasné manželství neuznávají tvrdí, že mut´a je přijatelná islámská metoda, jak se vyhnout smilstvu. Jaký je však v podstatě rozdíl mezi smilstvem a dočasným manželstvím? Darování věna? Je-li tomu tak, čím se to pak v praxi liší od prostituce – zejména v Íránu, kde smlouvy na dočasná manželství mohou mít dobu platnosti pouze jednu hodinu? „Dočasné manželky“ se často shromažďují ve školských městech, která jsou plná dychtivých studentů, kteří jsou na delší dobu pryč od svých žen. Většina „dočasných manželek“ v Íránu byly mladé vdovy, které využívaly tuto příležitost, aby si vydělaly potřebné peníze. Kdyby však v dočasném manželství otěhotněly, byly by na tom ještě hůře, neboť smlouva nekladla na jejich „dočasné manžele“ žádné závazky ohledně výživy dětí (Spencer, 2002: 63).

Nejhrůznějším způsobem, jak uchránit dívčino panenství, je obřízka. Tento starý předislámský zvyk se praktikuje hlavně po celé západní, saharské i východní Africe, v Jemenu a v Ománu. Je však potřeba důsledně rozlišovat mezi ženskou a mužskou. Zatímco mužská obřízka je islámskou praxí, o jejímž praktikování není nejmenšího sporu, ženská obřízka se zejména v posledních letech stala terčem kritik nejenom z řad obhájců lidských práv, ale též celé řady islámských autorit. Obřízka symbolizuje ovládnutí nízkých vášní a pudů, sebe-disciplínu a především plné uznání Boží svrchovanosti. Zvyklosti spojené s obřízkou se různí podle jednotlivých regionů „světa islámu“. Zatímco na Západě se tento úkon odehrává především v nemocnicích, na chudém městském venkově jej obstarává často nekvalifikovaný člověk ve zcela nevyhovujících hygienických podmínkách. Rovněž věk dítěte se různí, pohybuje se obvykle od druhého do dvanáctého roku… Ročně se obřízka týká milionů dívek. Ženská obřízka bývá často vnímána nejen jako „forma týrání dětí“, ale rovněž „porušování základních lidských práv“ či „úmyslný pokus některých patriarchálních společností omezit ženskou sexualitu“ (Ostřanský, 2009: 151). Tento zásah může zapříčinit vážné problémy při menstruaci, pohlavním styku či porodu. Navíc existuje mnoho případů, kdy dívky po tomto zákroku buď onemocní anebo zemřou.

V dnešní době se však mladé dívky nabízejí svým profesorům jen za dobré známky, spí se svými spolužáky a nemají s tím nejmenší problém. Před svatbou si zajdou na operaci a tváří se jako panny. Avšak dívky by tento zákrok podstupovat nemusely, kdyby mohly otevřeně přiznat, že už pannami nejsou. Když to nikomu nevadí u chlapců, proč to vadí u nich? Tento dvojí metr se používá dokonce i v případě prokazatelného znásilnění. Vždy je podezřelou pouze dívka. Neprovokovala? Nevyvolala v muži dojem, že smí? Dívky většinou znásilnění ani nenahlásí, bojí se, že by je okolí zavrhlo. Něco jako západní chápání pojmu znásilnění v muslimském světě téměř neexistuje. Sice vědí, o co se jedná, nicméně podle islámských zákonů o svědectví je téměř nemožné aby k tomuto činu došlo. Pokud znásilněná žena nahlásí tento trestný čin, tak její výpověď je nepřípustná. Je nařízeno, že „pokud se svědectví týká smilstva nebo sodomie, pak je zapotřebí čtyř mužských svědků“. Bohužel však nejde o nějaké dávno zapomenuté středověké právo. Platné je všude tam, kde vládne šarí´a (= soubor ustanovení Božího řádu, často bývá vykládána přímo jako islámské právo). A tak se často stává, že pokud už žena oznámí znásilnění na policii je její výpověď spíše chápána jako doznání k cizoložství či smilstvu – trestnému činu, který by ji mohl stát život.

8.5      Domácnost

Domácnost je jednou z mála oblastí, kde ženy mohou vládnout a rozhodovat. Žena rozhoduje o tom, jaký se koupí nábytek, koberec, druh záclon, značka spotřebičů. Avšak nákupy musí obstarávat muž, žena jen diktuje. Touto formou probíhají často i běžné nákupy potravin, které manžel kupuje cestou z práce.

Většina žen se v domácnosti moc nepředře. Sotva za manželem zaklapnou dveře, sejdou se ženy se sousedkami, sledují televizi či pospávají.

Avšak navzdory tomu, že ženy mají v rodině velkou moc, nelze ji považovat za moc absolutní. Ve většině rodin se žena bojí promluvit, když hovoří manžel. V opačném případě ji čeká trest, většinou ji manžel zbije. V některých rodinách se dokonce nejdříve nají muž a rodina sní až to, co zbude. Většinou je nejvíce rozhodující fakt, že je to muž, kdo vydělává a tudíž má i poslední slovo. Žena je tedy ekonomicky závislá na manželovi, chce-li prosadit svou vůli proti jeho, musí to dělat intrikami a kličkami. Muž se ženou nikdy nebude hovořit jako rovný s rovným.

Ačkoli v mnoha islámských zemích je ústava, podle které jsou si muži i ženy rovni, v praxi to tak nebývá. Pro muže je mnohem snadnější se rozvést, stačí mu třikrát říci „rozvádím se“. Žena naproti tomu musí složitě dokazovat, že ji manžel týrá nebo že je neplodný. Navíc žena přijde rozvodem o děti, ty se svěřují do péče otce. Muž má také právo mít až čtyři manželky, ale pod podmínkou že se bude ke všem chovat stejně a jeho novou manželku dosavadní ženy odsouhlasí. Avšak v praxi si ji manžel většinou přivede a nikoho se neptá.

Co se týče muslimského rozvodového práva, tak se může stát, že je žena přinucena ke skutečné prostituci. Šari´a stanovuje, že poté, co se muž třikrát rozvede s tou samou ženou, nemůže si ji znovu vzít do té doby, než se ona vdá a rozvede s jiným mužem. Tento druh opakovaného sňatku a rozvodu se stal v islámu běžný díky způsobu, jakým je povolen rozvod. Proto tedy na některých místech existují muži, kteří si vydělávají na živobytí jako „manželé na jednu noc“. Žení se s třikrát rozvedenými ženami, naplní své manželství a příští den se s nimi rozvedou, a ženy se tak mohou právoplatně vrátit ke svým rodinám (Spencer, 2002: 99).

V mnoha případech převyšuje názor, že žena se být smí, ačkoli je násilí vůči ženám teoreticky zakázáno. Podle většiny teologů může muž ženu tělesně trestat, pokud se odmítá zdobit pro svého muže, odmítá jeho sexuální požadavky, nebo zanedbává své náboženské povinnosti.

Od ženy společnost očekává, že bude všechno bezpráví a znevýhodnění tiše snášet. Z tohoto důvodu se většina žen ocitá v začarovaném kruhu.

8.6      Oděv

Největším specifikem muslimských žen, které na první pohled odlišuje od okolí, je jejich oděv. Jejich zahalování je dáno Koránem, avšak praktický výklad a míra zahalení se může v jednotlivých oblastech a také na základě zvyklostí mírně odlišovat. Nicméně oděv by měl zakrývat celé tělo ženy, čili ruce po zápěstí a nohy po kotníky, vlasy jsou ukryty pod šátkem. Oděv by měl být volný a neměl by obepínat postavu. Ženy by se měly odívat skromně. Žádný typ konkrétního oděvu není předepsán, jen obecný popis toho, co je zapovězeno. Obecně se muslimům nedoporučuje, aby se zabývali nadměrně svou osobní krásou, je však povoleno mít rozmanitou garderobu.

Muslimské ženy si tradičně oblékají  hidžáb. Je to dlouhý splývající plášť zakrývající i křivky těla. Hlavu i horní část těla zakrývá šátek zvaný chimar, v Íránu čádor, v arabském světě abbajas, v Afghánistánu a Pákistánu burka.

Islám klade velký důraz na cudnost, předmanželskou čistotu a slušné oblékání. Smyslem islámského oblečení není ženy diskriminovat, ale naopak umožnit jim, aby se mezi muži mohly cítit bezpečně a nebyly jimi vnímány jako erotické objekty, ale jako plnohodnotné lidské bytosti.

I přes množství negativních a zarážejících informací ohledně islámských žen, jsou právě tyto ženy symbolem krásy a inteligence v islámu. Jsou respektovány a uctívány pro svoje přednosti a talent.

9.   Dotazníkové šetření

9.1      Dotazník

Cílem tohoto dotazníku je získat informace, pomocí kterých bude posléze zpracována analýza názorů na Islám.

• Pohlaví
• Věk
• Co se Vám vybaví při vyslovení slova islám nebo muslim?
• Jak muslimové nazývají svého Boha?
• Jak se nazývá svatá kniha muslimů?
• Jak se jmenoval prorok, kterému Bůh zjevil posvátné písmo?
• Víte, co znamená hidžra a hadždž?
• V jakých zemích převládá muslimské náboženství?
• Najděte pozitivní a negativní příklad působení islámu.
• Jaký je Váš postoj k islámu? Proč, z jakého důvodu?
• Máte s islámem osobní zkušenosti? Pokud ano, jaké?
• Chtěli byste v budoucnu navštívit muslimskou zemi? Pokud ano, jakou a proč?
• Jak konkrétně byste se snažili respektovat islám a jeho pravidla?
• Je výběr Vaší prázdninové destinace ovlivněn islámským fundamentalismem?
• Znepokojuje Vás vzrůstající počet muslimů v Evropě?
• Jak se stavíte k faktu častějšího výskytu islámského fundamentalismu ve světě?
• Myslíte si, že se teroristická hrozba může týkat i ČR?
• Jaký máte názor na odlišení muslimů v Evropě oblečením (šátky, burky)?
• Jak se podle vás projevuje rozumný muslim?
• V kterých zemích podle vás funguje umírněný a tolerantní islám?

9.2      Vyhodnocení dotazníku

• Dotazníkového šetření se dohromady zúčastnilo 115 respondentů, a to konkrétně 56 žen a 59 mužů. Z hlediska věkového složení byli nejpočetnější skupinou respondenti spadající do věkové kategorie od 18 do 26 let, naopak nejméně zastoupenou skupinou byli lidé mladší 18 let.
• Při vyslovení slova islám nebo muslim se nejvíce respondentům vybaví náboženství, zahalené ženy, arabové, mešita a terorismus. Za zmínku stojí určitě také niance spojující islám s předpojatostí většiny lidí k něčemu o čem nic neví.
• 93% respondentů se správně domnívá, že muslimové nazývají svého boha Alláhem. Další nejčastější odpovědí byl Muhhamad.
• 97% dotazovaných vědělo, že svatá kniha muslimů se nazývá Korán.
• 86% respondentů správně označilo proroka, kterému Bůh zjevil posvátné písmo – Muhhamada. Další nejčastější odpovědí byl Mojžíš či Alláh.
• Pouhých 32% dotazovaných vědělo, co znamenají pojmy hidžra (počátek muslimského letopočtu) a hadždž (pouť do Mekky). Zbylých 68% tyto pojmy vůbec neznalo.
• Co se týče odpovědí na otázku, v jakých zemích převládá muslimské náboženství, nejčastěji zmiňovanou položkou byl Írán, Irák, Egypt, Turecko, Tunisko, Spojené Arabské Emiráty, Saudská Arábie a Izrael.
• Nejčastěji zmiňovanými pozitivními příklady působení islámu byly: způsob života (určité morální hodnoty, rodina jako základní hodnota, snaha pomoci druhým – almužny, nastavený režim), stavba a ochrana sakrálních staveb – mešit. Okolo 24% respondentů si myslí, že toto náboženství není spojeno s žádnými kladnými hodnotami. Nejčastější negativní příklady islámu byly: terorismus, netolerance k jiným náboženstvím a fanatismus, nerovnoprávnost žen. 5% respondentů si myslí, že na žádném náboženství nic pozitivního není. Dle jejich názoru, náboženství vzniklo jen za účelem snadnější masové kontroly a i dodnes je spojeno s válčením a zabíjením nevinných lidí.
• Pouhá 4% dotazovaných má dobrý postoj k tomuto náboženství, a to hlavně díky přátelskosti muslimů a nádherné architektuře. Neutrální vztah k islámu má 58% respondentů, toto náboženství tolerují a nevadí jim, avšak jen za předpokladu, že se jich netýká a přímo je neomezuje. Postoj 38% dotazovaných je zcela negativní. Většina respondentů se obává postupného rozvoje tohoto náboženství, někteří se bojí dokonce i ovládnutí Evropy muslimy, dále většině respondentů vadí samotné náboženství a to, co je s ním spojeno – nerovnoprávnost žen, netolerance, omezování svobody, nucená víra, terorismus, stavba mešit v Evropě, 3% dokonce přiznávají, že jejich negativní postoj k islámu je pouhým výsledkem vlivu médií.

9.3      Výsledky dotazníkového šetření

Z výsledku dotazníkového šetření vyplývá, že se s muslimským náboženstvím nejvíce spojují pojmy týkající se náboženství, zahalených žen, arabů, mešit a terorismu. Mezi niancemi se objevila i odpověď spojující islám s předpojatostí většiny lidí k něčemu o čem nic neví.

Znalosti respondentů ohledně islámu byly průměrné až nadprůměrné. Odpovědi respondentů na obecné otázky týkající se základní charakteristiky a územního rozvoje tohoto náboženství byly úspěšné. Odpovědi na otázky týkající se hlubších poznatků již tak úspěšné nebyly.

Většina respondentů má k islámu postoj neutrální či negativní, ať již z důvodu charakteristiky samotného náboženství či vlivu médií. S tímto postojem je také spojena schopnost vyjmenovat pozitivní a negativní příklady působení islámu, kdy čtvrtina všech respondentů nedokázala uvést ani jedno pozitivum tohoto náboženství. I v samotných odpovědích spíše převládaly negativní příklady působení islámu, jako je terorismus, netolerance k jiným náboženstvím, fanatismus a nerovnoprávnost žen.

10.        Reference

• ALÍ AYAAN HIRSÍ, Rebelka – odvrácená strana islámu. vyd. Praha: Ikar, 2008. 390s. ISBN 978-80-249-1018-5
• ENCYCLOPAEDIA BRITANNICA. Islám – Náboženství, historie a budoucnost. 1.vyd. Brno: Jota, 2010. 380 s. ISBN 978-80-7217-268-1
• FROUZOVÁ, M. Závoj a džíny.vyd. Praha: Vyšehrad, 2006. 208 s. ISBN 80-7021-776-6
• KÖNIG, F., WALDENFELS, H. Lexikon náboženství. 1.vyd. Praha: Victoria Publishing, 1994. 640 s. ISBN 80-85605-51-1
• OSTŘANSKÝ, B. Malá encyklopedie islámu a muslimské společnosti. 1.vyd. Praha: Libri, 2009. 255 s. ISBN 978-80-7277-404-3
• SPENCER, R. Islám bez závoje – zneklidňující otázky o nejrychleji rostoucím náboženství. vyd. Praha: Triton, 2006. 236 s. ISBN 80-7254-761-5
• ŠTAMPACH, I. O. Přehled religionistiky. vyd. Praha: Portál, 2008. 235 s. ISBN 978-80-7367-384-0
• WARRAQ, I. Proč nejsem muslim. 1.vyd. Olomouc: Votobia, 2005. 503 s. ISBN 80-7220-234-0
• Náboženství, [Online], 2009, [cit. 2011-3-13]. Dostupné z URL: http://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1bo%C5%BEenstv%C3%AD>

• Islám, [Online], 2007, [cit. 2011-3-13]. Dostupné z URL: http://www.iencyklopedie.cz/islam/>

[1] Výraz transcendentní je přejat z filozofie. Značí skutečnost, jež není poznatelná obvyklými lidskými postupy.

[2] Muhammadovi činy a slova.

Článek Islám – výběrový projekt MCR (VŠ) se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Předmět: Dějiny environmentálního myšlení

Zaslal(a): chimenita

Problematika Zlínského kraje

Annemarie Vlachynská

Úvod

Rozhodla jsem se napsat pár slov o problematice Zlínského kraje jako takové a to z důvodu, že mě jakožto obyvatele tohoto kraje trápí úbytek zeleně, ale také velká nezaměstnanost.

Sice se mě jako studenta ještě nezaměstnanost nedotýká přímo, ale vidím ve svém okolí, jak velké sociální problémy tento ekonomický problém způsobuje… A naopak úbytek zeleně pociťuji jako problém, který se mě jednoznačně dotýká, a můžu říct, že opravdu jde poznat v posledních letech její značný deficit. Bydlím v paneláku, proto je pro mě zeleň venku a v našem bezprostřední blízkosti důležitá.

Určitě existuje mnoho problémů, které se vyskytují ve Zlínském kraji, jako je například ještě problém s rekreací, cyklistikou nebo je zde málo parků pro venčení psíků, ale také pro děti a tím mám, namysli pískoviště a další zábavné atrakce na volný čas. V naší společnosti se bohužel podle mého názoru už na tyto věci neklade vůbec žádný důraz. Lidé, kteří by neustále jenom stavili další a další továrny a fabriky, samozřejmě za účelem zisku, zapomínají, že potřebujeme i něco pozitivního v životě než jenom práci. Člověk v této době je přece pod neustálým stresem, řeší, jestli bude mít dostatečnou výplatu, aby pokryl všechny jeho nejnutnější výdaje, proto je podle mě důležité mít tu trochu zeleně a samozřejmě i čisté ovzduší a životní prostředí.

Všichni se potřebujeme odreagovat, když už nám starosti přerůstají přes hlavu, otázkou je, kde to udělat, když nikde už nenajde to ono harmonické místo k odpočinku …

Problematika Zlínského kraje

Mezi hlavní problémy, které se ve Zlínském kraji jsou, patří jednoznačně problémy s dopravou, bydlením, ovzduším, nezaměstnaností a samozřejmě i místa pro volný čas (děti a cyklistika). Abychom nezapomněli, úbytek zeleně také trápí oblast Zlínského kraje. Přece jenom kdekoliv se podíváme je stále míň a míň stromů, trávníků. Všechny původně zelené plochy se mění v paneláky, rodinné domy, fabriky, firmy, obchodní a nákupní centra…

Velkým problémem je neustále zastavování ploch, které by se dali využít k zemědělství. Využité orné půdy k zastavění solárními panely mi přijde naprosté plývání. Jednoznačně se dá využít lépe a pro solární panely vidím mnohem lepší umístění na střeše velkého obchodního domu.

Mezi lety 2002-2006 jsou zřejmé značné rozdíly půdy. Můžete vidět rapidní nárůst fabrik a celkové skoro zmizení zemědělské a orné půdy. I přestože došlo k nárůstu zastavěných ploch fabrikami, obchody, přesto je málo pracovních míst, protože fabriky jsou vybaveny automatizovanými výrobními systémy a roboty a i to je důsledkem zvýšení míry nezaměstnanosti.

Nezaměstnanost ve Zlínském kraji

Nezaměstnanost je ekonomický problém, týkající se téměř každého občana. Dokonce i toho, který aktuálně nezaměstnaností netrpí. Bohužel míra nezaměstnanosti stále stoupá jak v celé České republice, tak i ve Zlínském kraji vzrostla na konci září 2013 míra nezaměstnanosti.

Podnikatelé moc dobře ví, jak je těžké najít si spolehlivé, adekvátní a pracovité zaměstnance a že je to v podstatě klíčem k realizaci jejich byznysových plánů.  Lidé si stěžují a berou jako velký problém nezaměstnanost. Každý chce práci!

Ke konci měsíce září evidují pracoviště úřadu práce ve Zlínském kraji 31 237 uchazečů o zaměstnání a to je ve srovnání s koncem měsíce srpna zvýšil o 194 lidí. Jedná se o nárůst počtu uchazečů o 0,62%.

Každý má určitě na nezaměstnanost jiný názor, jeden se zastává teorie, že pokud chceš, práci si vždycky najdeš. Myslím si, že je v tom i něco pravdy, protože konkrétně ve Zlínském kraji jsou někteří jedinci společnosti natolik líní a je pro ně jednoduše pohodlnější být doma, zapsán na Úřadu práce a pobírat státní příspěvky. Současně být zapsán i na České správě sociální zabezpečení, zažádat si o všechny dostupné dávky a přídavky, na které má nárok a pobírat tak od státu v podstatě za nic i 15.000,- Kč měsíčně. Když se člověk nad tím opravdu důkladně zamyslí, někdo pro takové peníze musí pracovat mnohdykrát i 200hodin měsíčně a jiný je dostane jenom proto, že není ,,schopen,, najít si práci. Ke všemu v dnešní době si člověk řekne, co je pro něho tedy výhodnější? Chodit do práce, poctivě se snažit si vydělat slušné peníze na zabezpečení celé rodiny a všechny potřeb anebo být doma, v teple, pohodlí a dostat skoro stejné peníze. Kdo by potom měl zájem snažit se najít si práci. S tímto přístupem mě osobně už ani nepřekvapuje, že míra nezaměstnanosti stoupá. Samozřejmě je jasné, že to nemůže udělat každý, ale vždy existuje možnost, jak to obejít a k penězům od státu se dostat.

Samozřejmě ještě jsou i lidé, kteří poctivě chodí do práce, a v podstatě prodávají své vlastní zdraví za pár drobných. Pracují ve všech podmínkách a za každého počasí. Konkrétně platy a mzdy jsou neadekvátní. Mám tím namysli to, jak je možné, že politik, který většinu pracovní doby má vlastně i volnou zábavu bere plat ve v řádu stotisíců a například záchranář zdravotní služby bere mzdu o řády nižší. To je dle mého a dle většiny určitě neadekvátní. Záchranář jako je ať už hasič a policajt poskytují a nasazují své životy každý den a to není pořádně ohodnoceno po finanční stránce, jak by mělo.

Mzdy, platy, finanční ohodnocení, všechno co se týká financí je v České republice od základu špatně…

Zlínský kraj netrpěl vždy velkou nezaměstnaností, v minulosti zde bylo spoustu pracovních příležitostí a byla doba, kdy opravdu pracoval každý občan (doba T.Baťi). Mezi nejznámější podnikatele patřil Tomáš Baťa, který jako jeden z mála poskytoval pro zaměstnance i výhody, zabezpečil jim bydlení… [3]

Úbytek zeleně

Jak si jistě můžeme všimnout, úbytek zeleně trápí téměř celou republiku, výjimkou není ani Zlínský kraj. Můžu konkrétně říct Uherské Hradiště, protože to je mě osobně velmi blízké. A když mám ještě specifikovat místo jedná se o obytnou část Uherského Hradiště a to jsou Mařatice.

Najdeme zde spoustu paneláků, ale každé ráno, dříve, když jsem se podívala z okna jsem měla krásný pohled na celé Kunovice a přírodu, avšak dnes když se podívám z okna můj výhled se za pár opravdu pár let velmi změnil. Nevidím už ani polovinu z toho co jsem viděla dříve. Zemědělská plocha se proměnila v paneláky… Proto to tu aktuálně vypadá jako králíkárna.

Dokonce už i z té mála trávy co zde rostla, udělali tento měsíc parkoviště pro auta. Jediná zeleň, která se tu nachází je ve středu sídliště a ještě i ta je velmi značně znečištěna výkaly od psů.

Lidé si málokdy uvědomují, jak moc je pro nás potřebné mít kromě domů, obchodních center a dalších vymožeností dnešní doby i pár stromečků, trávy, čistého vzduchu…

S tímto problémem ale ve velké míře souvisí opravdu i málo místa pro volný čas, protože když je člověk opravdu unavený, vystresovaný ze zaměstnání, kam si vlastně může jít ve Zlínském kraji, nebo konkrétně na Uherskohradišťsku odpočinou a zrelaxovat se? Ano je pravda, že zde máme nový aquapark v Uherském Hradišti, ale touží každý o sauně, vodě atd.…? Jsem přesvědčená, že ne, dále najdeme tu i zrekonstruované kino Hvězda, kam si můžeme večer, nebo o víkendu zajít na nějaký ten film. Budeme-li ale upřímní, víme, že výběr není moc pestrý. Když se už podíváme aspoň o kousek dál, a to do Zlína, kde je Golden Apple Cinema, přece jenom výběr filmů už bych řekla je obstojný. Zase se ale dostáváme k dalšímu problému, každý člověk si u filmu neodpočine a navíc, tato možnost stejně tak jako zajít si do aquaparku není zrovna levná. A relaxovat tímto způsobem by se za měsíc pro vícečlennou rodinu opravdu zrovna nevyplatilo.

Co vím, tak v létě je výborné zajít si do ZOO Lešná, udělat si tam výlet se jednoznačně vyplatí. V Zimě si zajít například zalyžovat na Stupavu a další rekreační zařízení taky není špatný nápad. Je tu však opravdu někde jenom čistá krásná příroda? Já bych si osobně nejlépe odpočinu a vychutnala procházku jenom ,,holou,, krajinou. Není přece nic krásnějšího než vidět kolem sebe jenom čisté stromy, pole, trávníky, polní cestičky.

Mě osobně například chybí i ten vesnický klid. Nyní bydlím ve městě a opravdu, kam se jenom podívám, vidím paneláky, rodinné domy, obchody, nákupní centra, firmy, zastávky. Postupem času, čím déle tu bydlím vlastně zjišťuji, že je mi lépe na vesnici. Původně pocházím z malé vesnice Javorovec, najdeme ji za Mistřicemi směrem na Bílovice. Na jednu stranu vím, že ve městě se lidé o sebe navzájem až tolik nezajímají a to se mi líbí. Ale zase vím, že když vezmu psa na procházku nikdy to nebude procházka jako tam u nás. Na procházce na vesnici opravdu můžeme potkat i zajíce, jít trávou, vidět jenom přírodu, lesy a to se ve městě nedá. Proto je tu ta velká otázka, kam se poděla všechna ta zeleň. Z jakého důvodu je všechno zastavené, lidé nepřemýšlí nad tím, jak jsou pro nás obyčejné stromy důležité u takového množství emisí, které každé auto vypouští a tím znečišťuje vzduch, který dýcháme. Kdyby stromy dávali zadarmo internetové připojení Wi-Fi, věřím, že by se na nás na každém metru usmívalo hned několik stromů.

Závěr

Jaké z této problematiky vyplývá řešení? Bohužel nejspíš by se každý měl zamyslet nad tím, jak může celkově přírodě, životu a ekonomice přispět. Lze něco udělat s nezaměstnaností? Myslím si, že každý je schopný najít si nějakou prací a něco dělat pro sebe, pro svou rodinu a společnost. Pokud opravdu není možnost žádného zaměstnání je tu možnost jeho rekvalifikace a to buďto v oboru ve kterém je vyučen, nebo ve zlepšení vzdělání a tudíž otevření nějakých pracovních nabídek. Vždy je nějaká možnost, jen musí opravdu člověk chtít a tvrdě si jít za svým cílem.

Avšak jsem určitě názoru, že s problémem úbytku zeleně se něco udělat dá, každý to může ovlivnit svým chováním k přírodě. Na druhou stranu ale vím, že s tím, že kolem nás přibývají osídlené oblasti a zastavené plochy nic neuděláme. Určitě potřebujeme spoustu benzínových pump, taky hypermarketů, ale vážně na každém kroku? Je potřeba aby mělo Uherské Hradiště, která má cca 25 000 obyvatel mělo 5 supermarketů, nespočet dalších obchodů. Města plné drogerií, lékáren na každém rohu.

Lékárny jsou pro nás také velmi důležité, hlavně pro starší z nás, nebo nějak nemocné lidi. Jedná se ale o to, že je nemožné aby se uživilo tolik lékáren kolik sčítá dohromady jen jedno z menších měst. Přece jenom Uherské Hradiště není až tak velké. Když si představím kolik je jich tady, nechci vědět ani počet, kolik jich je ve Zlíně… Už jsme se dostali tak daleko, že už i dokonce ty lékárny, které dříve žádnou propagaci nepotřebovali, mají nyní reklamní letáky a akce. Myslím si, že u tohoto je potřeba se zamyslet. Jednoznačně jde o přesycení trhu. Tato problematika se mě navíc týká velmi osobně, protože matka se jednu dobu také rozhodla pro lékárnu a vidím jak to na trhu je. Pojišťovny na léky, důležité a drahé léky, přispívají minimum. Opravdu mám už ten pocit, že se stát snaží obrat lidi úplně o všechno.

Situace je jaká je, jeden člověk nebo student s tím nic neudělá, musí to chtít všichni nebo aspoň většina… Sama jsem zvědavá, jak se příroda časem změní, pokud nějaká zůstane..

Zdroje:

[1]                 Seznam obrázky [online]. 2013 [cit. 2013-11-02]. Dostupné z:

http://www.mapy.cz/#!q=jarosov%2520uherske&t=s&x=17.507822&y=49.087141&z=14

[2]                  Google mapy [online]. 2013 [cit. 2013-11-02]. Dostupné z:

https://maps.google.com/

[3]                  Informační systém Zlín. [online]. 2013 [cit. 2013-11-02]. Dostupné z:

http://zlin.cz/510762n-nezamestnanost-ve-zlinskem-kraji-opet-mirne-stoupla-nezamestnanost

Článek Problematika Zlínského kraje – seminární práce se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Předmět: Regionální rozvoj

Zaslal(a): Josef Moravcsík

VYSOKÁ ŠKOLA REGIONÁLNÍHO ROZVOJE

Seminární práce z předmětu Regionální rozvoj

Rozbor základních rozvojových charakteristik města Židlochovice

Úvod

Cílem této práce je provést rozbor města Židlochovic po stránce rozvojového potenciálu a ekonomické situace ve městě.

Dále analyzovat město z hlediska demografické struktury, občanské, dopravní a technické infrastruktury, a také jaké možnosti se městu naskýtají z hlediska krajinné oblasti a přilehlého okolí do kterého je město zasazeno.

Rozloha, poloha, reliéf

Město Židlochovice o rozloze 593 ha, leží jižně od moravské metropole Brna v oblasti představující vstupní bránu do naší republiky od jihu a jihovýchodu, je napojeno na významné dopravní tahy a snadno dostupné zejména ze sousedních států – Slovenska, Rakouska, Maďarska. Z hlediska správního uspořádání leží v Jihomoravském kraji a je součástí administrativně správní jednotky NUTS II Jihovýchod. Město charakterizuje zámek se svým parkem, který je znám především jako moravská rezidence presidenta T.G.Masaryka a rodiště významných Habsburků.

Svojí polohou, systémem veřejné dopravní obslužnosti, zdravotnických služeb, existencí kvalitního osmiletého gymnázia a dalších škol, pracovišť některých státních institucí a především

současným statutem ORP administrativním a vzdělávacím centrem regionu. Zároveň je významnou součástí dobrovolných svazků a sdružení obcí, především dobrovolných svazků obcí Region Židlochovicko, Region Cezava a Cyklistická stezka Brno – Vídeň.

Městská správa a spádovost  

Město Židlochovice je samostatným územně správním sídlem a splňuje veškeré podmínky dané zákonem o obcích č. 128/2000Sb., které stanovují základní funkce obcí. Z historického hlediska je již od roku 1873 městem se sídlem městského úřadu. Město je zřizovatelem základní
a mateřské školy a organizačních složek: Sbor dobrovolných hasičů, Městská policie, Pečovatelská služba, Městské kulturní středisko (včetně Městské knihovny) a Regionální turistické informační centrum. Samospráva města řídí záležitosti města prostřednictvím patnáctičlenného zastupitelstva města a pětičlenné rady města.

Město Židlochovice je současně podle § 64 odstavce 1 zákona o obcích, zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů a dle zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností od 1. 1. 2003 administrativním centrem správního území Židlochovice, městem s rozšířenou působností s přenesenou pravomocí státu. Toto území zahrnuje celkem 24 obcí s počtem přibližně 33 000 obyvatel. I tato skutečnost má své historické tradice, neboť od roku 1949 do roku 1960 bylo město sídlem okresního národního výboru. Výkonnou institucí státní správy a samosprávy je Městský úřad Židlochovice se svými 9 odbory vedený tajemníkem úřadu.

Ekonomická struktura

Ve městě je nízká podnikatelská aktivita obyvatel, která může být způsobena obavou z vysoké konkurence blízkého Brna. Výrazně převažují zaměstnavatelé s menším počtem zaměstnanců (do 5 zaměstnanců).

Významní zaměstnavatelé v oblasti průmyslu:

Papírna Moudrý, s.r.o. (výroba mucholapek) – 70zaměstnanců

Dřevomonta, s.r.o. (výroba nábytku) – 50 zaměstnanců

Karlova pekárna, s.r.o. (výroba pečiva)

Hortiscentrum, s.r.o. (zahradnictví) – Zelenka s.r.o. (odchov a výkrm krůt)

Další významní zaměstnavatelé:

Městský úřad Židlochovice

Základní škola Židlochovice

Základní umělecká škola Židlochovice

Gymnázium Židlochovice

Lesy ČR (LZ Židlochovice)

Demografická struktura a trh práce

V Židlochovicích ke dni 31. 12. 2013 žilo 3 659 občanů. Z hlediska počtu obyvatel nastala změna v roce 2004, kdy se změnil trend vývoje a počet občanů se začal postupně zvyšovat.

Vývoj počtu obyvatel způsobil zejména vztah mezi přirozeným přírůstkem (rozdíl počtu narozených a zemřelých) a migrací (rozdíl počtu přistěhovalých a vystěhovalých).

Národnostní složení obyvatel Židlochovic je téměř homogenní, drtivá většina se hlásí k české nebo moravské národnosti. Dále je významněji zastoupena národnost vietnamská a slovenská.

Ekonomicky aktivní obyvatelstvo tvoří přibližně polovinu všech obyvatel města (50,18 %). Z ekonomicky aktivních obyvatel převažují zaměstnanci. Zaměstnavatelů je pouze 57, což představuje přibližně 3,5 %. Valná většina zaměstnavatelů jsou muži. Kolem 13 % je osob pracujících na vlastní účet. Pracujících důchodců je 4,3 %, osob na mateřské dovolené je 2,9 %, přičemž jsou to samé ženy.

Město Židlochovice je charakteristické výraznou vyjížďkou za prací. Z ekonomicky aktivních obyvatel vyjíždí do zaměstnání denně mimo obec plných 40,6 % z nich (zdroj SLDB 2011), což vyplývá ze skutečnosti, že město je v zázemí velkého centra s dobrou dopravní obslužností a dostupností. Do škol vyjíždí 47,1 % z celkového počtu žáků a studentů.

Občanská infrastruktura, komerční veřejné služby v obci

Co se týče odvětví ekonomické činnosti, největší část obyvatelstva pracuje ve službách (přes 50 %), přibližně pětina obyvatelstva pracuje ve zpracovatelském průmyslu. Relativně vysoký je i podíl pracujících v zemědělství, což je pravděpodobně způsobeno tím, že Židlochovice leží v oblasti, která je pro zemědělství příhodná.

Tabulka 1 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle odvětví ekonomické činnosti

Podíl ekonomicky aktivních mužů je ve srovnání se ženami vyšší, avšak v některých oblastech ženy dominují, např. zdravotní a sociální péče, vzdělávání, veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení nebo činnosti v oblasti nemovitostí.

Ve městě je nízká podnikatelská aktivita obyvatel, která může být způsobena obavou z vysoké konkurence blízkého Brna. Výrazně převažují zaměstnavatelé s menším počtem zaměstnanců (do 5 zaměstnanců).

V Židlochovicích je míra nezaměstnanosti poměrně nízká, přestože je zde velice malý počet volných pracovních míst na počet uchazečů. Tato skutečnost odpovídá vysoké vyjížďce za prací a potvrzuje zásadní vliv dobré dopravní dostupnosti a obslužnosti města na zaměstnanost. Vysokou dojížďkou za prací jsou na trhu práce znevýhodněny ženy s malými dětmi, pro které může být z důvodů časové náročnosti vzdálené pracoviště často nepřijatelné. Vývoj nezaměstnanosti v letech 2008 – 2011 (pro pozdější roky nejsou data vzhledem ke změně metodiky k dispozici) odpovídá vývoji v ČR – náhlý nárůst v r. 2009 byl způsoben pravděpodobně ekonomickou krizí, poté dochází k mírnému poklesu.

Na území katastru Židlochovic je zemědělská výroba představována především pěstováním obilovin důležitou roli hrají i malopěstitelé vinné révy a meruněk (svahy kopce Výhonu). Hospodaří zde převážně drobní pěstitelé.

Z větších subjektů v katastru působí:

• AGROVojkovice
• CEZAVA Blučina

Živočišná výroba – chov kuřic, krůt, krocanů a bažantů je soustředěn ve dvou areálech na jihu města.

Průmyslové výrobní činnosti jsou v současné době převážně soustředěny
v průmyslové zóně na jihu města na pravém břehu Svratky a dále se soustřeďují drobné výrobní činnosti na levém břehu Svratky při státní silnici. Významná je především výroba nábytku, kovozpracující výroba, elektro výroba, papírenství a chemická výroba. Významně se podílejí na vytváření pracovních míst, avšak v souvislosti s možnostmi rozvoje místního cestovního ruchu a jeho služeb zde lze spatřovat nevyužitý potenciál. Vybavenost území službami lze charakterizovat jako dostačující, případný nedostatek služeb je sycen v blízkém Brně.

Ve městě se nachází tyto služby:

• Česká pošta
• Komerční banka: pobočka, bankomat
• Česká spořitelna: pobočka, bankomat
• Obchodní domy, supermarket, potraviny: Penny market, Brněnka, Řeznictví Janíček -Čupa
• Drogerie, obchod s látkami, domácí potřeby, papírnictví

Dopravní a technická infrastruktura

Město Židlochovice svými dopravními vazbami výrazně spáduje k městu Brnu. Současně vytváří především pro veřejnou hromadnou dopravu osob z přilehlých obcí přestupní bod při cestách do Brna a částečně i stanici koncovou pro některé aktivity (úřady, cesta za prací, lékaři, školy apod.). Z hlediska druhů dopravy je v Židlochovicích téměř výhradně doprava silniční.

Železniční doprava

Do Židlochovic je vedena regionální železniční trať zakončená koncovým nádražím, na níž v současnosti vzhledem k nízké rentabilitě není provozována veřejná osobní doprava. Technický stav této trati neumožňuje obnovení osobní dopravy bez rekonstrukce
a elektrifikace tratě. V rámci zavádění integrované dopravy v Jihomoravském kraji je připravována možnost umístění koncového nádraží pro osobní dopravu v Židlochovicích, včetně návaznosti na autobusovou dopravu.

Automobilová doprava

Automobilová doprava je v přepravních vztazích dominantní.

Silční síť

Velice problematická je hlavní křižovatka A 22 – propojení dvou silnic druhé třídy
a jediným propojením dvou částí města, kde dochází ke kolizi pěšího tahu (zámek, autobusové nádraží, školy, kulturní zařízení, MěÚ x centrum, náměstí, radnice, obytná a obchodní část) s dopravou. Snížení nebezpečí pro chodce bylo částečně dosaženo vybudováním ochranných ostrůvků uprostřed silnice u přechodu a dále instalací osvětlení přechodů. V době dopravní špičky zde dochází k zácpě a kolizím jak na komunikacích druhé třídy, tak i ve vztahu k výjezdu z náměstí. Původně zvažované řešení okružní křižovatkou je vzhledem k umístění mostu a prostorovým i výškovým možnostem nereálné (doprava by byla zavlečena až na náměstí i 2 m od budov). Je tedy navrženo řízení křižovatky semafory.

Z hlediska bezpečnosti provozu je provoz na silnici II/416 městem problematický i z toho důvodu, že přechody nemají ochranné ostrůvky a nejsou předpisově osvětleny. Rychlost projíždějících vozidel se výrazně zlepšila po instalaci světelných rychlostních tabulí při vjezdu do města a zejména skříní pro umístění radaru pro měření rychlosti.

Místní komunikace – vozovky

Místní komunikace jsou tvořeny především obslužnými komunikacemi funkční tř. III a IV (obytné zóny).

Hromadná doprava osob

Hromadná osobní doprava je v současnosti zajišťována v rámci Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje.

V současnosti to jsou :ADOSA a.s. Rosice, Tourbus a.s. Brno, BORS Břeclav a.s.
a VYDOS BUS a.s. Vyškov. Četnost této dopravy je vyhovující ve všední dny přes den. Autobusová doprava navazuje na železniční s přestupem v Hrušovanech u Brna a v Rajhradě, avšak spoje na noční vlaky chybí. Stávající autobusové nádraží je nedostatečně vybavené, chybí te čekárna a bezbariérové nástupiště. Přínosem je světelný informační terminál s aktuální nabídkou odjezdů autobusů.

Cyklistická doprava

V celé oblasti a okolí Židlochovicka má cyklistická doprava poměrně značný význam, a to jak z hlediska každodenní, tak rekreační dopravy. Městem vede nadregionální cyklistická trasa Brno – Vídeň ulicí Masarykovou, náměstím a dále již po samostatné stezce podél řeky přes lávku. Ulicí Masarykovou je nevyhovující průjezd. Atraktivní je cyklistická trasa podél Litavy ve směru Blučina. Další cyklistická stezka vede ulicí Komenského do Nosislavi, další ulicí Brněnskou do Vojkovic, Ivančic a do Hrušovan u Brna.

Pěší doprava

Pěší doprava probíhá po chodnících podél stávajících komunikací. Významnější samostatná pěší trasa vede podél Svratky od mostu jižním směrem (souběh s cyklistickou stezkou) přes lávku přes řeku Svratku ve vazbě na sportovní areál.

Veřejný pořádek a dopravní bezpečnost

Ve městě je situována služebna Policie ČR. Dále bezpečnost zajišťuje Městská policie Židlochovice.

Požární a jiná nebezpečí na území města Židlochovice

V současné době jsou vážným ohrožením četné živelní pohromy. Tento stav je potvrzován výjezdy jednotek požární ochrany v katastru města, jejichž počet a náročnost narůstá. Rizikovost města Židlochovice je vyjádřena stupněm nebezpečí II B.

Požární nebezpečí v katastru města Židlochovice není zvýšené oproti okolním obcím, ve městě se nenachází žádný významně ohrožující faktor (podnik, firma, produktovod apod.), který by zvyšoval požární nebezpečí.

Velkým nebezpečím pro město je ohrožení přírodními živly, a to zejména v důsledku působení řeky Svratky, která hrozí svým vylitím z břehů v důsledku povodní. Tyto situace v minulých letech reálně nastaly. Potenciálním nebezpečím je skutečnost, že na úpatí Výhonu se nachází několik sesuvných území.

Zařazení faktoru nebezpečí ve městě do třídy II B klade poměrně velké nároky na zajištění požární ochrany. Místní jednotka zajišťuje bezpečnost téměř 45 obcí v širokém okolí a je určena pro řízení zásahu, tzn. ostatní JSDH obcí jsou jí v případě operačního řízení podřízeny. Jednotka HZS je ze zákona určena pro likvidaci mimořádných událostí a jejich následků.

Vliv dopravy na životní prostředí

Dopravní zátěž na státních silnicích dosahuje hodnot, jež mohou negativně ovlivnit hladiny hluku v obytné zástavbě podél komunikací. Většina obytných budov je však umístěna v dostatečné vzdálenosti od těchto zdrojů hluku. V širším okolí se nejvíce projevuje hluková zátěž, jejímž zdrojem je dálnice D2 a železniční trať.

Zásobování vodou

Obec je pitnou vodou zásobena z Vírského oblastního vodovodu. Voda čerpána do vodojemů nad Židlochovicemi samostatným výtlačným řadem. Kvalita vody je dobrá. Výtlačný řád je převážně ve špatném stavu (časté poruchy). Zásobovací vodovodní řad je postupně rekonstruován. Na veřejný vodovod je napojeno téměř všechno obyvatelstvo a všechny výrobní podniky ve městě. Kapacita zdroje je dostatečná.

Užitková voda v Židlochovicích rozvedena není, avšak obnovují se soukromé studny
s ohledem na zdražení pitné vody.

Vodní toky – Současný stav

Vodními toky v katastru Židlochovic jsou řeka Svratka říčka Litava, které jsou ve správě Povodí Morava, a.s. Brno. Občasná vodoteč (svodnice Farský potok) na levém břehu je ve správě státního podniku Lesy České republiky.

V současné době je připraven projekt pro územní řízení III. etapa protipovodňových opatření, která má ochránit zbývající část města – ochrana před nástupem vod z Litavy (ochrana části rodinných domů v ulici Masarykova).

Podrobně je stav a nebezpečná místa rozpracován v Povodňovém plánu města Židlochovice.

Odvodnění území

Svahy Výhonu přivádějí při velkých deštích vodu do města a proto je částečně vybudovaná záchytná síť svodnic a vpustí tak, aby vody byly sváděny buď do vodoteče Farský potok nebo příkopů a kanalizace. Tyto vody jsou velice problematické a v některých lokalitách je jejich svedení nedořešené, voda se potom valí po silnicích a vymílá krajnice (zejména na ulici Komenského). Současně se svedení těchto vod musí řešit i na polních cestách, neboť tyto jsou po dešti často místy neprůjezdné.

Odkanalizování území

Zástavbu obce tvoří převážně nízkopodlažní objekty (běžná vybavenost, drobná průmyslová výroba, zámek s parkem) a tomu odpovídá kvalita odpadních vod (komunální).

V Židlochovicích je vybudovaná kanalizace jednotná, v nových částech a na sídlišti oddílná, napojená v roce 1998 na ČOV na jihu města. ČOV je mechanicko-biologická s aerobní stabilizací kalu a kapacitou 6990 EO. Likvidace přebytečného kalu z ČOV Židlochovice je řešena strojním odvodněním kalu.

Přibližně 1/3 celkové délky kanalizace byla vybudována v posledních 20 letech. Zbývající kanalizace je starší (některá až z 20. let minulého století), část je ve špatném stavu (Komenského ul., Havlíčkova ul., Strejcův sbor). Kanalizace chybí jen na Žerotínově nábřeží, na konci ul. Komenského – za hřbitovem.

Zásobování plynem

Město Židlochovice je od roku 1982 napojeno na VTL plynovod Břeclav – Brno od jihozápadu a Křepice – Brno od severovýchodu. Plynofikace je dokončena.

Zásobování elektrickou energií

Město Židlochovice je zásobováno elektrickou energií z rozvodny, která je situovaná v obci Hrušovany. V současné době je ve městě v provozu 25 trafostanic.

Spoje a zařízení spojů

v Židlochovicích jsou stávající objekty bytové, občanské vybavenosti i průmyslové
a zemědělské výroby jsou připojovány výhradně kabelovým vedením v zemi, ve výkopu, částečně ve stávajícím podpovrchovém kabelovodu (nám. Míru). Nová digitální telefonní ústředna je v prostoru před zámkem, do které jsou převedeny stávající kabely. Přes Židlochovice vedou i dálkové kabely TELECOMU. Převážně v souběhu s telefonními rozvody jsou položeny rozvody fy SelfNET pro kabelovou televizi i internet.

Krajina a životní prostředí

Celé k.ú. Židlochovice má poměrně složitou geologickou stavbu. Území náleží do povodí řeky Svratky, územím protékají řeky Svratka a Cézava (Litava). Pro odtok z území Výhonu jsou směrodatné přívalové srážky, které způsobují silné erozní procesy narušující přírodní reliéf, a občasné záplavy místního charakteru toků.

Řešené území je charakterizováno jako mírně teplé (Výhon) do nadm. výšky 400 m n. m. a tvoří v dané lokalitě přechod mezi teplým, suchým až mírně suchým klimatem s mírnou zimou (nivní polohy) a mírně teplou, mírně suchou, mírně vlhkou oblastí (Výhon) s mírnou až studenou zimou a krátkým trváním sněhové pokrývky. Převládající směr větrů je severní (19%) a jižní (16%). Průměrný úhrn atmosférických srážek za rok je 551 mm.

Vegetace a fauna

V dané lokalitě se vyskytují druhy dnes chráněných a zvláště chráněných druhů rostlin (např. Orchis militaris, Gymnadenia conopsea, Aster amelus či Quercus pubescens). Výhon je pozoruhodný fenoménem starých sadů a vinic, v nichž přežívá množství těchto teplomilných druhů významných fytogeograficky i z hlediska ochrany přírody.

Nejvýznamnějším stanovištěm pro velké množství druhů živočichů je území Výhonu. Výhon je významnou entomologickou lokalitou (otakárek ovocný, otakárek fenyklový), ornitologické průzkumy registrují 66 druhů ptáků včetně chráněných a zvláště chráněných druhů obratlovců se zde vyskytují např. ještěrka obecná, slepýš křehký či sysel obecný. Celé území Výhonu je významným stanovištěm zvěře, a tudíž významné z hlediska myslivosti. Území kolem řeky Svratky jižně od Židlochovic patří k nejvýznamnějším nocovištím havranů u nás.

Stav veřejných prostranství ve městě

V bezprostřední blízkosti města Židlochovice je naprostý nedostatek přírodních dřevinných vegetačních prvků lesního typu. O to větší jsou požadavky obyvatel města na plochy veřejné zeleně v intravilánu. Prostorové uspořádání města umožňuje kvantitativně i kvalitativně naplnit požadavky na veřejnou zeleň. Aktuální stav však zatím tyto požadavky splňuje jen částečně.

Za největší problém lze považovat nedostatek kvalitních odpočinkových prostorů.
Dalším výrazným problémem je nedostatečná údržba travních porostů, která neumožňuje zachování a rozvoj kvalitních trávníků. Třetím největším problémem je nekázeň obyvatel
a návštěvníků města při udržování čistoty veřejných prostranství a následná nedostatečná údržba ze strany města.

Stav jednotlivých částí města

a) Centrum – Náměstí Míru se vyznačuje především neustále rostoucím pěším
i automobilovým provozem. Nejvýraznější prvek – výsadba 26 ks stromů platanů tvoří důležitou kostru dřevinné vegetace v centru města. Stávající mobiliář je již ve stavu, kdy potřebuje nutně rekonstrukci. Prostranství kolem pošty a část ulice Brněnské je v dobrém stavu a dobře slouží svému účelu. Mladé výsadby stromů platanů a lip je třeba důsledně udržovat, aby se mohly stát součástí kostry dřevinné vegetace. Jedná se o pohledově velmi exponovaný prostor města. Autobusové nádraží je s jistotou nejhorší místo bezprostředního centra města. Nádraží čelí obrovskému každodennímu provozu cestujících – především studentů, na které není dostatečně vybaveno. Jsou zde nedostatečně zpevněné plochy, špatný či chybějící mobiliář a nedostatek zeleně. Často se zde vyskytuje vandalismus. Navazující prostor kolem nové budovy MÚ je nově upraven s dostatečným množstvím zeleně. Kvalita prostranství je ze zadní strany budovy narušena provizorním řešením parkoviště
a přístupových komunikací, které budou dořešeny až po dostavbě plánované druhé části budovy MÚ.

b) Sídliště Družba: Původní výsadby dřevin procházejí postupnými pěstebními zásahy
a postupně se stávají perspektivním základem okrasné zeleně sídliště. Některé výsadby dřevin z doby zakládání sídliště byly situovány dost nevhodně – často jsou vysázeny velké stromy v těsné blízkosti domů a na četné žádosti obyvatel dochází k jejich postupnému kácení. Sídliště však již bylo částečně zrekonstruováno.

c) Obytné ulice: až na několik málo výjimek bylo možné stav židlochovických ulic označit jako neutěšený až havarijní. Současnost je mnohem příznivější. Přesto některé problémy – např. chybějící obrubníky a vymezené parkovací plochy pro automobily –
v některých místech přetrvávají. Velmi významným způsobem se na současném stavu odrazily úspěšně dokončené regenerace sídlišť. Přesto některé ulice stále představy
o dokonalosti nesplňují.

Závěr

Závěrem lze město Židlochovice zhodnotit jako město rozvojové, kde je velmi patrná snaha ze strany členů zastupitelstva nejen o zřizování kvalitního města zasazeného do udržovaného prostředí ale zejména snaha o moderní rozvoj města korespondující s chodem dnešní moderní doby.

Autorka se dále domnívá, že obnovením vlakového spojení na trase Brno-Židlochovice, dojde k výraznému zlepšení dostupnosti z hlediska dopravy, a tím příliv nových obyvatel, které povede k rozvoji ekonomického stavu.

Město využívá ke své revitalizaci dotačních zdrojů z EU, které umí efektivně využívat ve prospěch nejen města ale zejména občanů. Neustále je také kladen velký důraz na preventivní protipovodňová opatření – výstavba protipovodňových zdí a bariér.

Autorka za klad, ale zároveň i negativní stránku rozvoje města považuje blízkost, tak velkého města jakým je Brno, jelikož je toto město z hlediska zaměstnanosti a pracovních nabídek výrazně dominujícím oproti Židlochovicím, což všechny potenciální drobné podnikatele odrazuje od zavedení své výdělečné činnosti v samotných Židlochovicích.

Použitá literatura – zdroje

Strategický plán rozvoje města Židlochovic Dostupné z http://www.zidlochovice.cz  [online], [cit 2017-3-12].

Článek Rozbor rozvojových charakteristik města Židlochovice se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.