Otázka: Hudba starověkých kultur a středověku, gregoriánský chorál

Předmět: Hudební výchova, Dějiny hudby

Přidal(a): juli08

Styl pravěkých přírodních kultur

• od počátku – 5000 př. K.
• součástí rituálů
• převažoval zpěv a rytmická složka
• primitivní nástroje — z kamene, dřeva,…

Starověký styl řecký a orientální

• 5000 př. K. – 6. st. po K.

Antika

• 8. st. př. K. – 476 po K.
• navazuje na orientální a egyptskou hudbu
• součástí dramatu, řecké mytologie
• Řekové ovládali základy hudební teorie a notace — poznatky stupnic, intervalů,…
• strunné nástroje – lyra, kytara; dechové – aulos
• hymny (oslavné písně)
• jednohlasý zpěv, nástroje jej kopírují
• Seikilova píseň – nejstarší dochovaná hudební památka

Židovská hudba

• bohoslužebná funkce
• založena na pětitónových stupnicích
• hlavní pramen poznání byla Bible
• lidé chodívali do kostela, protože byli faráři vzdělaní a informovaní
• nejcennější formou byly žalmy = zpěvy z Bible
• jednoduchý přednes na jednom tónu, na konci jednoduchý melodický pohyb
• 2 způsoby:
  • 1. Antifonální
    • odpovědi 2 sborů
  • 2. Responzoriální
    • předzpěvák + sbor

Středověký styl

• duchovní — 7 st. – 2. pol. 10. st.
• světský — 10. st. – pol. 13. st.
• křesťanství je vším
• nadvláda církve, náměty posmrtného života, duchovní charakter
• duchovní (Bůh, láska k němu) x světské (láska k člověku, běžné starosti)

Gregoriánský chorál

• 6. st. – 10. st.
• nejstarší dochovaná historický významná hudba
• bez nástrojů — slovně
• průběh je dán deklamací
• pouze muži
• největší uplatnění při mši
• Části mše:
  • Kyrie (Pane smiluj se)
  • Gloria (Sláva na výsostech Bohu)
  • Credo (Věřím)
  • Sanctus (Svatý, svatý)
  • Benedictus (Požehnaný)
  • Agnus Dei (Beránku Boží)

Mši dělíme na 2 druhy:

• 1. Mešní ordinárium
  • z 99 % se nemění
  • pořád stejné
• 2. Mešní proprium
  • proměnlivé části
  • sekvence

Způsob přednesu:

• 1. Monologický
  • sólo
• 2. Antifonální
  • dva sbory
• 3. Responsoriální
  • sbor a sólo

Typy melodiky GCH:

• 1. Sylabická
• • 1 slabika = 1 nota
• 2. Neumatická
• • 4-5 not na 1 slabiku
• 3. Melismatická
• • kompromis

Další vývoj GCH:

• 1. Tropy
  • vsuvky
• 2. Sekvence
  • části propria
• 3. Duch. pís.
  • z litanií
• 4. Duch. hry
  •  z Bible

Rytířská hudební kultura

• 12. st. – 14. st.
• světský jednohlas
• období násilí, agrese, krutosti, tyranie, haldu, rytířských výprav,…
• kult středověkého rytíře — gentleman, slušný, křesťan, cvičený, vzdělaný, dvoří se dámám, studuje,…
• v realitě takoví rytíři nebyli
• zasáhla Francii (truvéři, trubadúři) a Německo (minnesengři)
• dochovalo se 4000 truvérských básní a 1400 melodií
• Písně trubadúru a truvérů:
  • 1. Písně dvorské
    • poslech panstva a šlechty
  • 2. Písně taneční
    • k tanci a zábavě
• píseň O Rolandovi — nejstarší francouzský národní epos
• Představitelé: Adame de La Halle, Champange
• Nejstarší památky české hudby: Hospodine, pomiluj ny; Svatý Václave; Jistebnický kancionál — Ktož jsú boží bojovníci

Článek Hudba starověku a středověku, gregoriánský chorál se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Pohyb a rytmus v hudebních činnostech

Předmět: Hudební výchova v MŠ, Pedagogika

Přidal(a): Monika Maťchová

Úvod

V seminární práci jsem si vybrala téma pohyb v hudebních činnostech. Vzhledem k propojenosti všech činností v mateřské školce je důležité vnést přirozenost propojení hudby a pohybu s výtvarnými, jazykovými a dalšími doplňujícími činnostmi. Hudba je jazyk srdce. Díky hudbě je možné se sklidit i rozproudit. V mateřské školce je velmi důležité, aby se hudba nenásilnou formou a svobodně prolínala celým dnem. Dítě dokáže hudbu vnímat všemi smysly. Hudební cvičení různorodého formátu přispívá k rozvoji prostorové orientace a k rozvíjení motorických schopností. Děti od věku tři až šesti let prochází nejvíce absorpčním obdobím, které si uvědomují  a tudíž se nejrychleji učí, proto činnosti předáváme jako celek. Poznávají okolní svět především svými prožitky. V mateřské školce, kde děti jsou v chráněném a podmětném prostředí, hudba zprostředkovává lásku k učení, vrozenou touhu objevovat, probouzet cit i pochopení pro hudbu. Při nabízených činnostech hudebně-pohybového charakteru se zaměříme na dostatečnou motivaci, která vzbudí v dětech zájem. Jestliže se nepodaří úspěšně dítě motivovat, nebudeme ho do aktivit nutit. Prostřednictvím hudebně-pohybové činnosti od držení těla, pohybových her, chůze, běhu, poskoků, hrou na tělo, vyjadřovacích prostředků, lidové taneční hry, pohyb a poslech či pohybově ztvárnění písně má vliv na celkový rozvoj osobnosti. K hudebně-pohybovým aktivitám řadíme i říkadla, rozpočítadla, hádanky, popěvky, jednoduché básničky a písně, propojenost s pohybem výrazně podporují paměť. Hudební výchova podporuje komunikaci, tvořivost, logické myšlení. Všestranná hudební činnost přispívá ke kultivaci osobnosti, ke kooperaci, k týmové spolupráci, toleranci, zodpovědnosti, úctě a vzájemného respektu. Hudba utváří sebedůvěru dítěte, jeho zdravé prosazování. Podle věku a schopnosti dětí určíme posloupnost lekcí od jednoduchého k složitému a způsobu technického provedení tzv. metodické řady.

Cílem seminární práce je charakterizovat hudebně-pohybové činnosti v rámci předškolního vzdělávání a jejich využití v praxi tak, aby rozvíjely spontánní reakce dětí, podporovali jejich vztah k hudbě, rozvíjeli jejich potenciální stránku osobnosti pozitivní cestou, kam patří tělesná, psychická a sociální dovednost.

V rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání je vzdělávací obsah a slouží k naplňování záměrů a splňování vzdělávacích cílů. Je vymezen jako učivo s očekávanými výstupy. Vzdělávací obsah je závazný pro celou věkovou skupinu předškolního věku 3 – 6 let. Jednotlivé obsahy (oblasti) se prolínají, prostupují a ovlivňují. Z toho plyne, že i jednotlivé činnosti organizované průvodcem (učitelem) nelze zcela oddělit.

Oblasti v RVP PV jsou: 

• Dítě a jeho tělo – biologická oblast
• Dítě a jeho psychika – psychologická oblast
• Dítě a ten druhý – interpersonální oblast
• Dítě a svět – environmentální oblast

Všechny oblasti obsahují dílčí cíle (záměry), vzdělávací nabídku a výstupy (výsledky). Dílčí cílem rozumíme to, co má průvodce (učitel) u dětí sledovat. Výstupy ukazují rozvoj osobnosti dítěte a jejich dosažení.

Zaměřené lekce na konkrétní činnost s dětmi se svým obsahem opírá o pedagogickou praxi. Vždy klademe důraz na organizační podmínky, mezi které patří záměr vyučujícího, počet dětí ve třídě, věková skupina dětí. Důležité je správné držení těla, kterým je základem pro pohyb.

Při nácviku na elipse či v kruhu dbáme, aby děti drželi hlavu zpříma, ramena jsou volně spuštěna a rozložena do šířky což umožňuje vyklenutí hrudníku. Záda jsou přímá a bříško zatažené. Dolní končetiny jsou u sebe a paty nevybočené.

Pohyb a poslech hudby

název: Chůze po elipse podzim

materiál: reprodukovaná relaxační hudba pro děti Ivo Richter, 1.čtyřlístek – 15minut., tři listy a jejich plody (kaštan, bukvice, ořech)

předpoklad: učení se pomalým krokem na elipse, vnímání svého těla

cíl: zklidnění, koncentrace poslechu, rovnováha těla

Pozvu všechny děti na elipsu, kde ve středu elipsy na koberečku jsou podzimní listy a plody překryty šátkem. Motivačně se ptám dětí, jaké máme teď roční období, co se děje s listy a plody a jaké znají dozrávající plody podzimu. Vyzvu jedno dítě k odkrytí šátku a děti vyzvu k jejich názvu. Uvedu, jak jsou listy křehké, jakým způsobem je můžeme vzít do rukou, aniž by se zničili. Naše ruce poslouží jako mistička. U plodů vyzdvihuji tvar, hladkost, hrubost či lehkost materiálu. Vyzvu děti, aby mě při spuštění hudby následovali. Zapnu píseň a pomalým krokem tiše si vezmu do rukou list. Po elipse se pohybuji ve směru hodinových ručiček, noha před nohu, kde se i pomalu došlapuje na vnější stranu chodidla s došlapem na celé chodidlo. Po ujetí celého kolečka na elipse si sednu na bobek a předám list dítěti, které ještě nechodilo bez mluvení. Až povstane, posadím se na jeho místo. Na elipse se pohybuje počet dětí s daným počtem listů a plodů, ostatní sedí na elipse, poslouchají hudbu, sledují, jak se na elipse chodí a jsou připravený, až k nim dítě přistoupí a nabídne mu svůj přírodní materiál pro chůzi na elipse. Když písnička skončí, děti vrací materiál na kobereček a posadí se. Mluvíme o složitosti rovnováhy na elipse, o ročním období podzimu. Z praxe mám vypozorované, že děti ve věku tří let, používají své ruce k vyvážení své rovnováhy.

Materiál a reprodukovaná hudba se mění podle ročních období, svátků či konkrétních témat.

Další aktivity poslech hudby s pohybem je spontánní ztvárnění tance, například hlasy zvířat, kde děti ztvárňují pohybem konkrétní zvíře, které zrovna slyší. Protahování těla podle vzoru průvodkyň. Příběh s písněmi Elce pelce kotrmelce, kterým provází Marek Eben je dobrou volbou.  Dětem bychom měli zprostředkovat poslech hudby všeho druhu. Hudbu artificiální – vážná, klasická a hudbu neartificiální – jedná se o hudbu módní s různými žánry.

Děti velmi rádi tančí, další činnost je tanec s hudebním doprovodem na klavír

název: Tanec Měla babka čtyři jabka

materiál: šest jablek v jednom páru dětí, doprovodný hudební nástroj

předpoklad: utváření vztahu dítěte k jinému dítěti, rozvoj komunikace, sebevyjádření

cíl: zvládnutí tanečních kroků, zapamatování si textu

Vyzveme děti, aby utvořili páry a rozhodli se, kdo bude znázorňovat babku a kdo dědka. Píseň si zazpíváme po prvé tak, že průvodkyně zazpívá jednu větu a děti ji zopakují. Poté si zazpíváme píseň společně s doprovodem na klavír. Vybídneme babky, aby přistoupili jednotlivě ke košíku s jablky, který máme již připravený a jednotlivě křehce si vzali správný počet jablek a donesli na své místo, kde budou páry naproti sobě, takto vyzveme i dědky. Vyzvu babky, k zazpívání první věty. Poté vyzvu dědky k zazpívání druhé věty.  Vyzveme babky, aby jedno jablko dali dědkům. Zkoumáme stejný počet. A společně si zazpíváme písničku. Vyzveme děti, aby jednotlivě donesli jablka zas do košíku, s položením tak, aby se nepotloukla. Dětem dopomáháme s počtem jablek z košíku, které zatím neumějí počítat. Dětem řekneme, že písnička má ještě druhou sloku, jako u první sloky předzpíváme a děti opakují. Po společném zazpívání si druhé sloky, zpíváme s doprovodem klavíru obě dvě

sloky. Děti vyzveme, aby vytvořili páry a udělali si malý prostor mezi sebou. Dědkové si stoupnou za babky a drží jim ruce nahoře. Průvodkyně předvádí kroky k písničce a děti opakují. Měla babka – úkrok vpravo, čtyři jabka – úkrok vpravo, a dědoušek – úkrok vlevo, jenom dvě – úkrok vlevo.  Dej mi babko – podíváme se na sebe vlevo, jedno jabko – podíváme se na sebe vpravo, budeme mít stejně – dítě dědek drží pravou ruku dětem babkám nahoře a babky se točí dokola. Následuje další sloka se stejnými postupy kroků. Ztížení provedení je krok poskočný a přísunný krok, jedná se o mazurku.

Po skončení tance, vybídneme děti k procvičení prstíků a zápěstí, kdy opakují po průvodkyni cviky, která jim řekne k tomu říkanku: koulím, koulím klubíčko bude z tebe jablíčko. Děti mají v kuchyňce připravené papíry ve formátu A3.  Vybídnu děti,  aby si vzali červenou pastelku a vymalují jablíčko kroužením ve směru hodinových ručiček. Dbáme na správnost položení tužky do ruky.

Hra na tělo je pro děti velkou zábavou. Poznávají rytmiku, tempo a dynamiku.

název: Hlava, ramena, kolena, palce

předpoklad: rozvoj hrubé motoriky, pozorování a napodobení, soustředění

cíl: uvědomění si vlastního těla, vnímání a porozumění pojmům

Děti pozvu na elipsu k zahrání si hry na části těla. Průvodkyně pojmenuje části těla a děti je na sobě ukazují. Poté je vyzvu k přípravě rukou a recitujeme píseň Hlava, ramena, kolena, palce. S dětmi začínáme pomalým tempem, kdy se dotýkáme jmenovaných částí těla. Tempo postupně zrychlujeme. Obtížnější varianta je, že ramen se dotkneme překříženými pažemi, kolen normálně a palců křížem.

Recitační píseň:

       Hlava, ramena, kolena, palce,

       kolena, palce, kolena, palce,

       hlava, ramena, kolena, palce,

       uši, oči, pusa, nos.

Dalšími hry na tělo je tleskání před tělem, za tělem, nad hlavou, s natočením trupu a vzájemným tlesknutím o dlaně souseda, při zpěvu a podobně. Pleskání na různé části těla jako na stehna, tváře, ramena, v dřepu o zem apod. Dupání buď celého chodidla či jen špičkou nohy, pata zůstává na zemi. Chůze a drobný běh ve spojení s pantomimou jako chůze hlubokým sněhem, jako čáp, baletka apod. Chůze a drobný běh mohou být zařazeny do součástí tanečních prvků spolu s poskoky, otáčkami, taneční chůzí.

Při těchto hrách na tělo je žádaná rytmika. Hra na rytmickou ozvěnu – průvodce zadupe, zatleská, vydá zvuk z úst a děti opakují. Rytmiku udáváme v notách celých, půlových, čtvrťových, osminových.

Pohyb a rytmus

Rytmus je základní stavební prvek každé skladby, bez níž by hudba nebyla úplná.  Od útlého dětského věku dětem pomáhá rozvíjet paměť. V mateřské školce začínáme jednoduchými rytmickými úkoly, jako je například chůze v rytmu hudby nebo tleskání do rytmu. Použití instrumentálních nástrojů například dřívek, chřestítek.

název: Rytmický buben

materiál: buben, viditelný pruh elipsovitého tvaru

předpoklad: rytmická přesnost

cíl: rozvoj citu pro rytmus, rozvoj koordinace, naučení pohyb ve směru hodinových ručiček

1. Svoláme děti do kruhu a řeknu jim, že budou chodit podle rytmu bubnu. Řeknu jim, aby se podívali na hodiny, a zeptám se, kterým směrem budou pochodovat v kruhu ve směru hodinových ručiček.
2. Budu říkat v pravidelném rytmu jdi, jdi, jdi, jako hodiny. Ve směru hodinových ručiček, ve směru hodinových ručiček, jako hodiny. Až zastaví buben, zastav taky! Zopakuju několikrát po sobě a ukážu směr. Průvodkyně zakončí bubnování dynamičtějším úderem na buben.
3. Řekneme dětem, aby pozorně poslouchali: Teď změníme směr. Otočte se na čáře. A teď všichni půjdete v protisměru hodinových ručiček. Říkám v pravidelném rytmu jdi, jdi, jdi jako hodiny. Proti směru hodinových ručiček, proti směru hodinových ručiček. Až zastaví buben, zastav taky!
4. Slabikuju v rytmu bubnování: Teď bude změna. Připomenu dětem, aby se otočily. Udávám rytmus na buben a říkám pochodovou říkanku.
5. Pokračuju se stejnými pokyny, dokud to všichni nezvládnou bez připomínání.
6. Jiný den dělám stejnou aktivitu bez povelů. Jen udávám rytmus na buben. Řeknu dětem, jakým směrem mají jít jen na začátku. Variací může být dynamika (potichu, nahlas).

Rytmus bubnu je zde velmi důležitý. Údery by měly být pevné a pravidelné. Cílem je, aby dítě reagovalo na pokyny, jako jdi, změna a stop.

Další aktivita s bubnem je tleskání s chvílemi ticha, kdy děti přestávají tleskat, když učitel přestane bubnovat a začínají znovu po signálu. Délka bubnování a ticha by měla být nepravidelně dlouhá. Mění se počet úderů například 16 úderů – pauza, pak 8 úderů pauza. Zkoušíme rychlejší a pomalejší bubnování (tempo), hlasité a tiché údery (dynamika). Místo tleskání se děti mohou pohybovat v prostoru s pohupováním těla ze strany na stranu, bubnovat rukama o stehna apod. Další lekce, která by měla následovat po tleskání je, že děti sedí na elipse a vyzveme jedno dítě, zda chce chodit podle rytmu ve středu elipsy. Řekneme mu, že kroky musí dělat přesně do rytmu. Když je dítě uprostřed kruhu, než začnu bubnovat, navážu s ním oční kontakt. Dělám podobně dlouhé sekce bubnování a ticha. Po chvíli řeknu dítěti, že nyní ono bude chodit a buben bude naopak hrát podle jeho chůze. Vyzvu dítě, aby chodilo a zastavovalo, a bubnuju na jeho kroky, Povzbudím jej, aby dělalo vedle pravidelných kroků i neočekávané. Poděkuji dítěti a vyzvu jej, aby se posadilo na elipsu. Vyzvu k aktivitě další dítě.

Do školek patří pouze libozvučné nástroje, je to pro rozvoj hudebního cítění. Cílem je dítě naučit poslechu, který v sobě kultivuje a rozvíjí. Zvonky patří do smyslového materiálu, poskytují dětem smyslové vjemy a zvyšují tak přesnost jejich sluchového vnímání.  Práce se zvonky má jasnou posloupnost lekcí, začíná se od správného zacházení s jednotlivými zvonky, pak následuje přes smyslové vjemy – párování, řazení a pojmenování zvonku. Dále se předvádí, že hudební klávesnice mají hlubší tóny vlevo a vyšší vpravo a to ve spojení s termíny hluboké tóny a vysoké tóny. Slovní zásoba se pak rozšiřuje o slova vysoký, vyšší, nejvyšší a hluboký, hlubší, nejhlubší. Spojení se stupnicí nahoru a dolů a pohybem celého těla. Děti mají se zvonky příležitost zpívat, improvizovat na ně a hrát známe melodie podle sluchu. Když děti mají stupnici na poslouchanou, řekneme jim, že každý tón má své jméno. Pro děti to může být fascinující. Zvonky jsou v dvojím provedení, tvoří páry. Mají stupnici základních 8 tónů s bílými podstavci a hnědými podstavci, plus 5 tónů, které značí půltóny s černými podstavci a hnědými podstavci. Zvonky půltóny zařazujeme až po na poslouchání stupnice. Zvonky jsou postaveny na speciálních dvou deskách, které znázorňují klávesnice. Hnědé zvonky stojí před bílými. Na zvonky používáme paličku a tlumič. Paličku držíme špetkovým úchopem. Po lekcích, kdy děti se seznámili s materiálem, nošením zvonků a jejich jednotlivých tónů, přejdeme k lekci párování.

název: Párování zvonků

materiál: zvonky, palička, tlumič

předpoklad: jak nosit a rozeznít zvonek

cíl: přiřadit k sobě stejné tóny zvonků, rozvíjení paměti na výšku tónu

prezentace: pro jedno dítě nebo malou skupinu

Zkontrolujeme zvony tak, že zahrajete na hnědé zvonky nahoru a na bílé dolů. (Od této chvíle každá prezentace začne tímto způsobem.)

Poprvé jim ukážu ukázku. Vyberu dva hnědé zvonky, dostatečně od sebe vzdálené a postavím je před podložku, promíchám hnědé zvonky. Zahraji na jeden bílý zvonek a poté hraji na hnědé zvonky, dokud nenajdu stejný tón. Po shodě postavím odpovídající hnědý zvonek před bílý zvonek. Vyzvu dítě, zda by chtělo najít taky stejný pár, takto postupujeme se zbývajícími zvonky, které jsou spárované. Zkontrolujeme všechny páry tak, že rozezníme nejdříve bílý a pak hnědý zvonek. Další kontrola je, že přehrajeme hnědé zvonky nahoru a bílé dolů.

Další hry na párování je, že hnědé zvonky, paličku a tlumič položíme promíchané na vzdálenější stolek. Na domácím stolku se zvonky je rovněž palička a tlumič. Posunu jeden bílý zvonek dopředu. Zahraju na něj, paličku odložím a přejdu k hnědým zvonkům na vzdálenější stolek a hledám pár. Další hra, polovina dětí si vezme jeden zvonek hnědý do rukou, druhá polovina bílý zvonek, děti se postaví do dvou řad proti sobě. Řady mají stejnou barvu zvonku. Dospělý zahraje na první bílý zvonek v řadě a pak na hnědý. Všichni zavrtí hlavou, aby dali najevo, že toto není pár, se nyní stanou oficiálními soudci toho, co je a co není pár. Pokud nejde o pár, dospělý zahraje znovu na první bílý zvonek a pak na druhý hnědý v řadě. Takto se pokračuje, dokud není pár nalezen. Pokud je lichý počet dětí, může jeden hrát na zvonky.

Článek Pohyb a rytmus v hudebních činnostech se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Život a dílo Ruského skladatele Dmitrije Šostakoviče

Předmět: Hudební výchova, Pedagogika

Přidal(a): Václav Pfeffer

Úvod

Výběr tohoto tématu byl pro mě jednoznačný, protože se o Šostakoviče a jeho hudbu zajímám od absolvování prvního stupně hry na klavír na Základní umělecké škole Uherské Hradiště. Absolvoval jsem s prvními dvěma tanci Tří fantastických tanců. Již v té době jsem zkoumal jeho život, abych pochopil jeho dílo a docílil správné interpretace.

Cílem mé ročníkové práce je především zmapovat Šostakovičův život skrze události, které utvářeli jeho osobnost a hudbu. Zaměřil jsem se také na skladatelovi symfonie, ve kterých se krásně zrcadlí komponistovy životní situace. Druhá kapitola je necelým seznamem jeho děl bez filmové tvorby, vokálních skladeb a orchestrací. V kapitole třetí stručně rozebírám jednotlivé obrazy jeho opery Lady Macbeth Mcenského újezdu, kterou můžete znát téže pod její redakcí Kateřina Izmailová.

Život Dmitrije Šostakoviče

Dmitrij Šostakovič byl jeden z nejvýznamnějších představitelů hudební moderny 20. století a jeho hudba je stále známá po celém světě.

Dětství a studentská léta

Dmitrij Šostakovič se narodil 25. září roku 1906 v ruském Petrohradu a již od útlého věku prokazoval výjimečné hudební nadání. Ještě aby ne, když jeho otec Dmitrij Boleslavovič, který byl fyzikem na Ústavu měr a vah, měl rád hudbu a jeho matka Sofja Vasiljevna byla vynikající klavíristka, která studovala na petrohradské konzervatoři. Do Petrohradu se oba jeho rodiče přestěhovali z ruské Sibiře. Ač přes své hudební schopnosti začal se svým klavírním vzdělaním mladý Dmitrij v 9 letech.

Jeho první učitelkou hry na klavír byla jeho vlastní matka, která si všimla, jak rychle pokroky malý Míťa dělá. Proto ho zavedla k učiteli klavíru se slovy „Přivedla jsem vám skvělého žáka“, na což se jí dostalo odpovědi „Všechny matky mají skvělé děti… “ Dva roky navštěvoval Glasserovu hudební školu, v které se učil hře na klavír. Během tohoto studia si zvládl Šostakovič zahrát všechny Bachova preludia a fugy Dobře temperovaného klavíru. Souběžně s jeho studiem hry na klavír začal mladý Šostakovič komponovat. Tuto práci bral vždy vážně. K jeho raným dílům patří klavírní skladba Smuteční pochod na památku obětí revoluce. Tímto dílem reagoval jedenáctiletý klavírista na únorovou revoluci roku 1917.

V roce 1919 byl třináctiletý Šostakovič přijat na Leningradskou konzervatoř, která byla tehdy považována za nejlepší hudební akademii v Sovětském svazu. Započal zde studium ve hře na klavír a hudební skladbě. Díky svému talentu byl považován za zázračné dítě. I přes skvělou pověst této školy se tehdy na konzervatoři netopilo, protože byl v zemi značný chaos. Šostakovič byl jeden z nejvytrvalejších studentů. V roce 1922 píše Tři fantastické tance. V té době mu bylo 16 let.

V tomtéž roce umírá otec Dmitrije Dmitrijeviče Šostakoviče a rodina se ocitá v existenční krizi a nemá z čeho žít. Sofie Vasiljevna se musela postarat o své tři děti. Byla to nejmladší dcera Zoja, která měla 13 let, starší dcera Marie, která měla 19 let a Dmitrij, který měl tehdy 16 let. Byli donuceni prodat i klavír, aby měli na nájem, který i tak nezaplatili. Marie a Dmitrij museli pracovat. Šostakovič si našel práci v biografu.

V biografu doprovází hudbou němé filmy. Znalci uvádějí, že tato práce byla pro Šostakoviče určitě prospěšná, ač na ni vzpomínal s odporem. Mimo jiné onemocněl tuberkulózou. I přes tyto skutečnosti se snažil být vždy vzorným a pilným žákem. Věděl o své genialitě, ale vždy si ji nechal pro sebe.

Jeho učitelem skladby byl Maximilian Steinberg, který se ho snažil vést ke tradici velkých ruských skladatelů 19. století. Šostakovičův styl se však přibližoval spíše Igoru Stravinskému nebo Sergeji Prokofjevovi.

Velký úspěch sklidila jeho absolventská práce 1. symfonie f moll, kterou složil v roce 1925. Poprvé ji předvedl orchestr pod vedením jednoho z nejvýznamnějších dirigentů Leningradské filharmonie. Tato skladba sklidila velké ovace a její sláva se rychle rozšířila. „Šostakovič byl považován za jednoho z nejnadanějších hudebníků nové generace“ napsal Solomon Volkov o jeho úspěchu s touto symfonií.

Mládí

Díky předchozím úspěchům dostal Šostakovič odměnu od Státního nakladatelství ve formě dobře placené objednávky k výročí deseti let Velké říjnové revoluce. Skladba se měla jmenovat Říjnu, ale později se z ní stala Druhá symfonie. Zajímavostí je, že 3. věta tohoto díla začíná tovární sirénou (znějící ve fis), která oznamuje příchod bolševiků. Šostakovič ovšem podotkl, že tuto sirénu lze nahradit unisonem lesních rohů, trubek a pozounů.

Na Chopinově klavírní soutěži ve Varšavě získal Šostakovič roku 1927 čestné uznání. Sólistická dráha však ustupuje Šostakovičovým četným skladatelským úspěchům. Skládá hudbu k filmům, operám a baletům. Na zakázku napsal spoustu rozsáhlých děl, např. jeho Třetí symfonie, které se říká Prvomájová.

V tomto období byla sovětská scéna bohatá a plná. Skladatelé nemuseli jezdit na Západ, protože Západ jezdil k nim. Sovětská avantgarda měla možnost si okusit mnoho skladeb a stylů, jako je i např. jazz. Ovšem Šostakovič byl i na krátké návštěvě v Berlíně. Toto období u skladatele vrcholí operou Nos na téma povídky od Nikolaje Gogoly.

Na konci 20. let končí doba volné hudby a nastává doba disciplíny a socialistického realismu. Po premiéře opery Nos byl nařčen z formalismu. Tato opera se znovu objevila na ruské scéně až roku 1974. V roce 1934 dokončuje též operu Lady Macbeth Mcenského Újezdu. Tato opera se dočkala během následujících dvou let 120 repríz. I přes tuto skutečnost vyšla roku 1936 nechvalně známá kritika v deníku Pravda s názvem Chaos místo hudby, pod kterým byl podepsán samotný Stalin. Gorkij napsal: „Jediné čeho článek v Pravdě docílil, je, že houf průměrných pisálků dostal příležitost všemi možnými způsoby Šostakoviče pronásledovat.“

Dá se říct, že tento článek byl napsán velice primitivně.  Avšak tato kritika nebyla přímo mířená vůči Šostakovičovi, ale proti všem svéhlavým umělcům. Šostakovič byl vybrán, protože byl v té době nejznámější a kritika na jeho osobu měla tvořit odrazový můstek pro kampaň vůči vzpurným umělcům. Byl nazván nihilistou, moralistou a formalistou. V té době to prakticky znamenalo deportaci do gulagu. Navzdory tomu Šostakovič přežil dvě stalinistické čistky.

I přes stoupající tlak Šostakovič doufá v provedení Symfonie č. 4, kterou dokončuje po otištění článku Chaos místo hudby. Šostakoviče se zmocnil strach a na premiéru této symfonie si musel počkat až do roku 1961. Toto dílo je však úplným protipólem socialistického realismu, už jen proto, že končí tragicky, tiše a mollově. Původně se měla premiéra konat v září roku 1936, což je doba po tzv. Moskevských procesech.

Předválečné, válečné a poválečné období

V roce 1937 nastupuje znovu na Leningradskou konzervatoř, ale tentokrát jako učitel. Opačný osud než jeho 4. symfonie měla 5. symfonie. V této symfonii skladatel záměrně zjednodušoval hudební jazyk a snažil se dát důraz na melodiku.

Po vypuknutí války SSSR a Německa zůstává v Leningradu, kde píše svoji nejznámější symfonii. Je to Symfonie č. 7 téže zvaná jako Leningradská. Tuto skladbu dokončil po evakuaci do Kujbyševa. Zde byla provedena premiéra tohoto díla v roce 1942 orchestrem moskevského Velkého divadla. Toto dílo se stalo jedním z nejhranějších a nejnahrávanějších skladeb autora vůbec. Symfonie se stala i symbolem boje proti fašistickému Německu. Zvláště pak leningradská premiéra v srpnu roku 1942, která se hrála v tehdy stále obleženém městě.

Šostakovič poukazuje na paradox, že válka přinesla Sovětům svobodnější tvorbu. Autor v tomto období přichází s klavírním triem č. 2 e moll. Avšak tento úspěch nepřinesl Šostakovičovi politickou úlevu.

Po válce má za úkol složit oslavné dílo na Stalina. Je to 9. symfonie, která měla být velkou ódou na vůdce. Snad paradoxně si vybral trochu primitivní motiv Stalinova zemědělství.

Toto období poměrného klidu končí v roce 1948. Autorova díla byla režimem často zakazována a jeho rodina žila takřka v ústraní, odloučena od společenského života. Šostakovič, Chačaturjan, Prokofjev, Šebalin, Mjaskovskij a Popovbyli byli těžce obviněni z formalismu. Šostakovič se snaží rehabilitovat písňovým cyklem Z židovské lidové poezie, avšak vztah SSSR vůči nově vzniklému Izraeli se obrátil.

Nejodvážnějším jeho dílem této doby se stává Antiformalističeskij rajok. Jedná se o komorní, satirickou operu, která zesměšňuje Stalina. Je to jeho reakce na události roku 1948 a výsměch na antiformalistickou kampaň. Po tomto roce upadá Šostakovičovo postavení i přesto, že díky Leningradské symfonii už nikdy nepřestal být celebritou.

Jeho Houslový koncert č. 1 a již zmíněný cyklus Z židovské poezie nebyly nikde hrány. Přichází i o své posty na konzervatoři. Je nucen se živit filmovou hudbou a bizardními propagandistickými díly. Na tomto období je pozitivní to, že po Šostakovičově návštěvě v německém Lipsku, kde byl na bachovských slavnostech, vzniká jeho dílo 24 preludií a fug.

Období uvolnění

V roce 1949 zvedl skladatel telefon a bylo mu řečeno, že mu volá samotný Stalin. Po pár otázkách na Šostakovičovo zdraví přešlo téma na USA. Byl od Stalina požádán, zdali pojede jako člen sovětské kulturní a vědecké delegace. Šostakovič souhlasil, ale nebylo mu zcela jasné, jak může reprezentovat tuto delegaci, když velké množství jeho děl je v rodné zemi zakázáno. Na to se Stalin otázal stylem „Jak to myslíte zakázáno? Kdo je zakázal? Skladatel mu odpověděl, že Glavrepertkom. Stalin mu sdělil, že jeho hudbě nic nestojí v cestě a že musela někde nastat chyba. Dmitrij Šostakovič byl tehdy nejznámějším sovětským skladatelem na Západě.

Již v ten den Rada ministrů SSSR odvolala zákaz „formalistických“ děl. Šostakovič se svěřil jednomu ze svým studentů, že znovu může volně dýchat. Větší míra uvolnění nastává až po Stalinově smrti. Jeho vztah ke komunistickému režimu byl velmi složitý.

Skladatel přichází se svou Desátou symfonií. V této symfonii autor používá hodně skrytých kódů, jako je např. DSCH nebo odkaz na jeho blízkou žačku Elmiru Nazirovovou (E La MI Re A). Šostakovič dostává roku 1954 titul národního umělce SSSR a Mezinárodní cenu míru.

Po nečekaném úmrtí jeho manželky Niny se dostává do tvůrčí krize. Sílu nachází až v premiéře své 4. symfonie. Šostakovič po ní sděluje, že tuto symfonii považuje za své nejlepší dílo. Roku 1962 se žení s literární editorkou Irinou Supinskou, která byla o necelých dvacet let mladší než on.

Období vstupu do strany a pozdní období

Šostakovič i přes svůj odpor vstupuje do Komunistické strany. Je deprimovaný ztrátou důvěry u svých přátel, avšak toto rozhodnutí mu přineslo rozvětvení jeho tvorby. Časem se jeho preference obracejí ve prospěch písňové tvorby a smyčcových kvartetů.

Roku 1963 měla premiéru jeho opera Kateřina Izmailová, což byla redakce na operu Lady Macbeth Mcenského újezdu. Autor experimentuje a píše 12. kvintet a 13. kvintet. Šostakovič se brání komplikovaně strukturovaným skladbám a dává přednost intimnímu prožitku.

Mezi zásadní tvorbu závěrečného období patří 14. symfonie, Smyčcový kvartet č.15 es moll, který se skládá z šesti Adagií a Svita na verše Michelangela Buonarrotiho. Také píše další symfonickou báseň. V roce 1975 zkomponoval Sonátu pro violu a klavír.

Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič umírá 9. srpna 1975 s vážnými neurologickými potížemi a s rakovinou plic na infarkt. Téhož roku vydává Solomon Volkov ve Spojených státech amerických knihu s názvem Svědectví s pod titulem jak je vyslechl a zapsal Solomon Volkov. Toto dílo prokázala muzikoložka Laurel E. Fay za podvrh.

Dílo

Šostakovič je autorem celkem 15 symfonií, 2 komorních symfonií, symfonické básně, několika klavírních, houslových a violoncellových koncertů. Naspal 2 opery, 3 balety, velké množství filmové a scénické hudby, několik klavírních děl, operetu a mnoho dalšího. Jeho dílo je zahrnuto do 147 opusů.

Lady Macbeth Mcenského újezdu

Tato satirická tragédie byla poprvé představen v Leningradě 22. ledna roku 1934. Premiéru dirigoval Samuil Samosud. O dva dny později se konala další inscenace v Moskvě. Opera sklidila bouřivý úspěch a během dvou let se dočkala sto dvaceti provedení. Roku 1936 vychází nechvalně známý článek Chaos místo hudby, ve kterém byl obviněn z formalismu a naturalismu.

Lady Macbeth Mcenského újezdu je strukturovaná do 4 dějstvích v 9 obrazech.

První obraz

Objevuje se zde Kateřina, která je provdaná do rodiny Izmailových. Její tchán Boris ji viní za to, že její manželství se Zinovijem je bezdětné. Zinovij odjíždí a zůstává tady Kateřina a Boris. Boris ji nutí, aby před ikonou přísahala, že bude svému manželi věrná. Aksiňja, která je služebná u Izmailových, povídá Kateřině o novém dělníku Sergejovi.

Druhý obraz

Děj se odehrává na dvoře, kde dělníci znásilňují Aksiňju. Kateřina je přeruší a přesvědčuje je, že ženy jsou stejně statečné jako muži. Svůj vztek obrací vůči Sergejovi, který řekl, že se mílí a začal s ní zápasit. Sergej spadne na Kateřinu a v tom přichází Boris. Boris rozežene dělníky a řekne Kateřině, že vše poví Zinovijovi.

Třetí obraz

Sergej vchází Kateřině do ložnice pod záminkou, že nemůže usnout a chce si půjčit knihu. Kateřina však žádné knihy nemá, protože neumí číst. Sergej svádí Kateřinu, která mu nakonec podlehne.

Čtvrtý obraz

Sergej není jediný, kdo touží po Kateřině. Touží po ní i její despotický tchán Boris. Když v noci vyjde Boris ven, tak spatří, jak z ložnice Kateřiny vychází Sergej. Boris ho uvězní a rozhodne se ho ubít k smrti. To se mu však nepovede, protože ho Kateřina otráví jedem na krysy. Kateřina dala zavolat kněze, aby přišel k Borisově smrtelnému loži. Mezitím osvobodí Sergeje. Boris se marně snaží vysvětlit, že ho Kateřina otrávila a umírá.

Pátý obraz

Nečekaně se vrací Zinovij a spatří prchajícího Sergeje, který v roli milence není spokojen a chtěl by se stát pánem domu. Za nevěru Zinovij bije řemenem Kateřinua její křik uslyší Sergej, který se vrací. V potyčce společně Sergej a Kateřina Zinovije uškrtí. Mrtvolu schovávají do vinného sklepa.

Šestý obraz

Sergej se v klidu chystá na svatbu, ale Kateřina má výčitky svědomí. Mezitím opilec, pátrající po něčem k pití, se rozhodne vypáčit dveře od sklepa. Zde nenachází jen alkohol, který hledal, ale i mrtvolu Zinovije.

Sedmý obraz

Policisté si stěžují, že nejsou pozváni na svatbu. Když v tom přijde opilec, který jim řekne o nalezené mrtvole a policisté vyrážejí na svatbu.

Osmý obraz

Kateřina objeví vypáčené dveře od sklepa a chce se dát na útěk, avšak novomanželé jsou zatčeni.

Devátý obraz

Sergej s Kateřinou jsou deportováni na Sibiř. Kateřina podplatí stráž, aby se mohla sejít se Sergejem. Sergej jí ze všeho obviňuje a nešťastná Kateřina odchází. Sergej přestane stát o Kateřinu a začne svádět trestankyni Sonětu. Soněta chce jako svou cenu pár punčoch. Sergej se snaží oklamat Kateřinu a ta mu ony punčochy dá. Sergej předá punčochy Sonětě, která se nebohé Kateřině posmívá. Kateřina to neunese a strhne Sonětu i sebe do studené vody a obě umírají.

Postavy

• Boris Timofějevič Izmailov (basbaryton)
• Zinovij Borisovič Izmailov (tenor)
• Kateřina Lvovna Izmailová (soprán)
• Sergej (tenor)
• Aksiňja (soprán)
• Potrhaný dělník/pijan (tenor)
• Soněta (alt)
• Policista (bas)
• Seržant (bas)
• Stráž/hlídka (bas)
• Policejní inspektor (bas)
• Učitel/nihilista (tenor)
• Starý odsouzený muž (bas)
• Odsouzená žena (soprán)
• První dělník (tenor)
• Druhý dělník (tenor)
• Třetí dělník (tenor)
• Kněz (bas)
• Duch Borise Timofějeviče (bas)

Závěr

Hudba Dmitrije Šostakoviče se může zdát nezkušenému posluchače příliš náročná, harmonická a těžká, ale jakmile posluchač pronikne do světa těchto skladeb, otevřou se mu dveře k intenzivnímu hudebnímu prožitku, ve kterém se dokonale střídají pocity smutku, vzteku, ale i okamžiky humoru a nadhledu. Šostakovičova hudba je velmi vrstevnatá a jsou v ní schovaná mnohá tajemství. Jeho tvorba nenechá člověka emocionálně chladného.

K docílení správné interpretace jeho děl je podle mého názoru zapotřebí, se seznámit s jeho životem a nelehkými životními situacemi, kterým musel skladatel čelit. V mojí práci jsem se právě snažil přiblížit Šostakovičův život v souvislostech a objasnit děj opery Lady Macbeth Mcenského újezdu, která nemůže nikoho nudit. Doufám, že z tohoto pohledu je má práce užitečná.

Článek Život a dílo Dmitrije Šostakoviče – seminární práce se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Romantismus v hudbě

Předmět: Hudební výchova (dějiny hudby)

Přidal(a): Martin Jalůvka

Hudební romantismus

• základní charakteristika romantické hudby
• představitelé raného romantismu: (C. M. von Weber, F. Schubert, R. Schumann,

Mendelssohn – Bartholdy, F. Chopin)

píseň v období romantismu

Romantismus

• Celé 19. století se sbližují a osamostatňují jednotlivé národní kultury
• Vliv exotických kultur Asie, Afriky, vliv Ameriky na evropskou hudbu
• V souvislosti s revolučním národním uvědomováním nastává proces hlubšího uvědomování kultury vlastního národa
• Není patrná snaha tvořit jednotné kosmopolitní umění jako v klasicismu
• Umělci osobně svobodní, ale jejich ekonomické poměry většinou nejsou dobré
• Vytvářejí si sny o budoucnosti, někteří se vrací do zidealizovaného středověku, jiní se snaží ponořit do lůna přírody
• Umělci revoltují proti společnosti
• Vítězí cit a fantazie nad rozumem
• Odklon od přísných klasicistních forem, hlavní není dokonalost, ale osobitý a opravdový výraz

Znaky hudebního romantismu 

• Velmi často má zvukomalebnou funkci
• Často se spojuje s námětem – programem – PROGRAMNÍ HUDBA 
• Narušování klasických forem, rozvolňování – vznik nových forem
• Melodika vroucí, až sentimentální,  často národní námět – vliv lidové písně
• Bohatá rytmika – často synkopy, trioly
• Složitá harmonie – septakordy, zvětšené i zmenšené, alterované akordy, časté modulace, použití chromatiky, která rozrušuje klasickou harmonii
• Harmonie nositelkou napětí, atmosféry
• Instrumentace využívá všech barevných možností nástrojů, hledají se nové barevné kombinace
• Zdokonalování dechových nástrojů, žesťů
• Vznik nových nástrojů – anglický roh, saxofon,..
• Značné rozšíření orchestru – zejména díky H. Berlioze (napsal učebnici instrumentace), ale i vlivem R. Wagnera, G. Mahlera a dalších

Nové hudební formy

• Komorní píseň
  • Pro jeden hlas, s doprovodem klavíru 
  • Dělení –    strofická báseň – doprovod stejný u všech slok
    • prokomponovaná báseň – doprovod je u každé sloky jiný
• Symfonická báseň
  •  Jednovětá instrumentální skladba s mimohudebním programem
  • Inspirace literaturou, přírodou (např. Smetanova Vltava)
• Programní symfonie
  • Vícevětá instrumentální skladba s mimohud. Programem
  • Inspirace stejná jako u symf. básně (např. Fantastická symfonie H. Berlioze)
    • Důležitá je zde tzv. idée fixe – utkvělá myšlenka – hudební motiv představující postavu, situaci,..

Periodizace romantismu 

• raný romantismus – F. Schubert, C. M. von Weber
• rozvinutý romantismus – F. Mendelssohn – Bartholdy, R. Schumann, F. Chopin
• novoromantismus – H. Berlioz, F. Liszt, R. Wagner
• klasicko – romantická syntéza – J. Brahms, A. Bruckner
• národní školy
• pozdní romantismus – R. Strauss, G. Mahler

Franz Schubert

• Jeden ze zakladatelů romantismu, tvůrce komorní písně

Život

• Z těžkých životních poměrů 
• V dětství choralistou, par učitelským pomocníkem, nakonec svobodným umělcem ve Vídni
• Samouk, nechtělo se mu studovat přísná klasicistní pravidla, komponuje spíše intuitivně
• Velké nadání, hlavně pro melodie
• Měl velké množství přátel, kteří ho finančně podporovali
• Pořádal pravidelně tzv. Schuberiády – večírky, kde se hrála a zpívala jeho díla
• Postupně začíná žít spíše bohémským životem, nakazí se syfilidou
• Přátelé zakládali rodiny –> přestával docházet
• Nedosáhl za svého života většího ohlasu
• Zhoršovalo se mu zdraví, umírá v domě svého bratra

Dílo 

• Za svého poměrně krátkého života složil poměrně velké množství skladeb
• Uznáván až po své smrti
• Především lyrikem a melodikem, vyhovovaly mu menší útvary, kde mohl uplatnit svou melodičnost
• Psal ale i rozměrnější skladby např. symfonie
• Písňová tvorba – stěžejní význam, „králem písní“
• Na texty soudobých slavných básníků (např. J. W. Goethe, H. Heine,..)
• Král duchů
• Markéta u přeslice
• Pstruh
• Smrt a dívka
• Písňové cykly – vrchol jeho tvorby – Labutí zpěv, Zimní cesta, Spanilá mlynářka
• Klavírní dílo – sonáty
  • Impromptu, Fantazie f moll pro 4 ruce
• Komorní dílo
  • 16 smyčcových kvartetů
  • Např. D moll „Smrt a dívka“, s variací na stejnojmennou píseň 
  • Klavírní kvintet „Pstruh“, s variací na stejnojmennou píseň
• Symfonie
• č. 8 h moll „Nedokončená“ – 2 věty

Carl Maria von Weber

• Německý hudební skladatel
• Otec divadelním podnikatelem, od dětství v kočovné divadelní společnosti
• Prošel několika zaměstnáními, zakotvil jako hudebník
• Žákem mj. Michaela Haydna
• Populárním klavíristou a skladatelem menších klavírních a komorních forem
• Poté operním kapelníkem, bojuje za ryze národní podobu německé opery
• Dílčí reforma operní předehry
• Tématicky propojil opery s předehrou, dosud byla operní předehra samostatná skladba
• Působil jako kapelník v operních domech, např. ve Vratislavi, Praze nebo Drážďanech
• 1813 kapelníkem opery ve Stavovském divadle
• Pozvedl pražskou operu na vysokou úroveň, uvádí díla i starších autorů – Mozarta, Beethovena,…
• Oženil se v Praze
• Později se nepohodl s vedením -> odchod do Drážďan
• V Drážďanech vrcholí jeho skladatelská činnost
• Opera Čarostřelec – první romantická opera -> světově známá
• Později působil v Londýně
• Zhoršení zdraví I přes návštěvy lékařů
• Umírá v Londýně

Dílo

Opery

• „Čarostřelec“ – 1. romantická opera (1821)
• Singspiel
• Podle české pověsti, české prostředí, jména německá
• prostém lidovém životě, tajemné démonické lesy, nadpřirozené jevy
• Moderní instrumentace – využité hlubokých poloh dechů, nové barvy smyčců
• Velký úspěch
• „Euryanthe“
• Odehrává se ve středověku, s rytířskou tematikou
• Nebyla přijata dobře, zřejmě pro slabé libreto
• „Oberon“
• Pohádkový námět, prostředí skřítků a víl
• psal také symfonie, koncerty pro klarinet, klavír nebo 1 koncert pro orchestr

Klavírní skladby 

• „Rondo brilliant“
• „Vyzvání k tanci“
• Považováno za 1. koncertní valčík, mnohokrát instrumentováno

Rozvinutý romantismus

Felix Mendelssohn – Bartholdy

• Z bohaté rodiny židovského bankéře, dědeček významným judaistickým filozofem
• Záhy se stal obdivovaným skladatelem, dirigentem, organizátorem
• Hovořil čtyřmi jazyky, znal se s významnými osobnostmi doby, např. s Goethem
  • Znal dílo F. Schuberta, C. M. Webera
• Skladbě ho vyučoval Carl Friedrich Zelter, který byl velkým obdivovatelem J. S. Bacha
• První symfonie v 12-14 letech
• První mistrovské dílo – předehra k Noci svatojánské (v 17 letech)
• Nejprve hrál své skladby soukromě, pro zámožné přátele a známé bohaté rodiny
• V letech 1826 – 1829 nastudoval a oddirigoval Bachovy Matoušovy pašije (v upravené verzi) -> obrovský úspěch u publika
  • Nastartoval zájem o Bachovu hudbu
• 1829 cesta do Británie, úspěchy
• Británii navštíví mnohokrát, inspirace při komponování (předehra Hebridy, symfonie č. 3 Skotská)
• Seznámení s Waltrem Scottem, návštěva Edinburského hradu
• Vystoupení na mnoha festivalech v Německu, dirigentem v Lipsku
• Zal. Lipskou konzervatoř (spolu s R. Schumannem)

Dílo

Klavírní tvorba

• Cyklus klavírních skladeb „Písně beze slov“

Předehry (skladby s programním charakterem, předchůdkyněmi symfonických básní)

• Předehra ke Snu noci Svatojánské
• Hebridy – inspirován tajemnými básněmi z Britského ostrova
• Klid moře a šťastná plavba
• Pohádka o krásné Meluzíně

Scénická hudba ke hře W. Shakespeara Sen noci Svatojánské (nejhranější všeobecně známý a používaný Svatební pochod) 

Symfonie

• č. 3 a moll – Skotská – inspirována pobytem ve Skotsku
• č. 4 a dur – Italská – insp. Itálií, seznámil se zde s H. Berliozem, který zde zrovna pobýval
• č. 5 d moll – Reformační – studium Bacha, rysy protestantského chorálu

Oratoria

• studium barokní hudby znamenalo pro Mendelssohna seznámení i s dalšími skladateli kromě J. S. Bacha – např. s dílem G. F. Händela
• Oratorium „Paul“

       „Eliáš“

• Houslový koncert e moll – jeden z nejslavnějších houslových koncertů
• Sborové a církevní skladby
  

Robert Schumann

• Nar. do knihkupecké rodiny, otec podporoval jeho zájem o hudbu 
• Studoval gymnázium, pak práva na univerzitě v Lipsku – věnoval se víc hudbě než studiu
• Studuje klavír u proslulého prof. Friedricha Wiecka
• Fascinován koncertem N. Paganiniho – chce hrát tak skvěle na klavír jako Paganini hraje na housle
• Snažil se zvětšit rozsah své ruky tak nešťastně, že mu zchromla
• Zal. s několika přáteli proslulý časopis Neue Zeitschrift für Musik
  • Proklamoval zde zásady nového umění, bojoval proti průměrnosti a šablonovitosti tvorby i reprodukce
  • Většinu časopisu psal sám pod různými pseudonymy
  • Představoval veřejnosti nové nadějné skladatele i interprety
    •  (např. Chopina, Brahmse)
• Oženil se s dcerou svého učitele Wiecka Clarou (také pianistka i skladatelka)
  • Schumann skládal klavírní skladby pro ni, když už sám nemohl hrát
• Onemocněl duševní chorobou – uzavřel se do sebe – odstoupil z místa dirigenta
• Dokonce se pokusil o sebevraždu skokem do Rýna
  • Zachráněn, ale zbytek života strávil v sanatoriu pro duševně choré

Dílo

• V mládí navázal na dílo Schuberta a Webera, jeho skladby vynikají lyričností, citovostí a subjektivismem

Písňová tvorba

• Přes 130 písní
• Na texty např. Heineho, Goetha, G. G. Byrona
• Písňové cykly
• „Láska a život ženy“, „Láska básníkova“
• „Myrty“
• Písně v cyklech tématicky propojeny, méně strofické, více prokomponované

Symfonie: 4 kusy

• Nejslavnější č. 1 B dur „Jarní“

Koncerty

• Koncert pro klavír a moll
• Psaný pro Claru
• 1847 proveden v Praze, Clara hrála na klavír, Schumann dirigoval
• Velmi úspěšný
• Na koncertě byl i mladý Bedřich Smetana – později Schumannovi navštívil
• Koncert pro violoncello a orchestr a moll

Předehry 

• Manfred – k Byronovu stejnojmennému dramatu

Klavírní tvorba

• „Dětské scény“ – klavírní cyklus, má části např. Snění, O cizích zemích a lidech
• Motýli, Karneval 
• Oratoria a opery – světské oratorium „Ráj a Peri“, opera „ Genoveva“

Frederic Chopin

• Polský skladatel, klavírní virtuoz
• Otec Francouz, matka ze šlechtické rodiny
• Dětství prožil ve Varšavě, od 6 let začal studovat klavír u českého učitele
• Po 7 letech psal první skladby
• Po absolvování konzervatoře koncertoval úspěšně ve Vídni, Drážďanech a v Teplicích
• Ve 20 letech opustil Polsko, kam se nikdy nevrátil
• Do Vídně, poté do Paříže, kde působí jako učitel hudby
• Pohybuje se mezi předními umělci doby, navázal cca 10 let dlouhý vztah s George Sandovou
• Poté pobýval na Mallorce, kde onemocněl tuberkulózou
• Časté pobyty v lázních
• Ve 38 letech úpdnikl uměleckou cestu do Anglie a Skotska
• Odtud se vrátil už těžce nemocen do Paříže, kde zemřel
• Pohřben v Paříži, srdce převezeno ve stříbrné schránce do Varšavy , kde je uloženo
• Na jeho počest se ve Varšavě konají mezinárodní soutěže klavíristů

Dílo

• Zejména skladby pro sólový klavír, ve všech skladbách klavírní part
• Od dětství inspirován lidovou hudbou
• Mazurky, polonézy, valčíky – nejznámější valčík Des dur „Minutový“, valčík cis moll

Preludia

• Např. Preludium cis moll

Nokturna

• Nejslavnější Nokturno c moll

Balady, Imprompta, scherza, fantazie

• Např. Fantazie impromptu cis moll

Klavírní etudy

• 2 cykly klavírních etud po 12 skladbách – zde vidíme typický Chopinův styl – arpeggia (rozložené akordy), trylky, běhy
• Nejslavnější je etuda č. 12 c moll „Revoluční“ – vznikla po pádu varšavského pozvstání

Díla pro klavír a orchestr

• Díla pro klavír a orchestr
• 2 klavírní koncerty – č. 1 e moll, č. 2. f moll

Komorní dílo

• Polonnéza C dur pro violoncello a klavír
• Skládal také písně

Píseň v romantismu

• Sborové i solové písně
• Píseň je oblíbená pro své spojení hudby s básnickým slovem
• Vyvíjí se jednodušší strofické písně a složitější prokomponované, kde hudba sleduje text
• Zhudebněná tragická + epická báseň = balada (i v hudbě).

Článek Romantismus v hudbě – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Sonáta a její historické podoby

Předmět: Hudební výchova (dějiny hudby)

Přidal(a): Jana

Sonáta

• Mimořádně důležitý útvar evropské hudby
• Nacházíme ji ve větších jednovětých skladbách (předehry, symfonické básně) a v některých větách cyklických forem (symfonie, instrumentální koncerty, komorní díla)
• Název sonáta pochází z italského slova sonare = hrát, zvonit
• Kolem roku 1600 se toto označení užívalo pro jakoukoliv instrumentální skladbu (sonata = hraná), na rozdíl od vokální skladby (cantata = zpívaná)

Rozlišujeme pojmy sonáta, sonátová forma a cyklická sonátová forma

• sonátovou formu může mít jednovětý celek
• cyklickou sonátovou formu má taková skladba, jejíž aspoˇň jedna věta má sonátovou formu
• sonáta je jeden druh cyklické sonátové formy. Je to skladba komorní psaná pro jeden nebo dva nástroje. Malá sonáta s krátkými větami a jednodušší stavbou se nazývá sonatina

Sonátová forma má tři části

• expozice – uvádění několika vzájemně odlišných témat a doplňujících myšlenek
• provedení – zpracování témat z expozice různými způsoby tematické práce
• repríza – upravené opakování expozice

> může se objevit větší či menší coda nebo introdukce

> v průběhu skladby v sonátové formě se objevují mezivěty a dílčí cody

Sonátová témata

může být větou, periodou, dvojperiodou, neperiodickou větou nebo malou formou

• hlavní téma – udává skladbě hlavní tóninu a předurčuje obsah skladby. Bývá rázné, energické a s výrazným rytmem. Začátek tématu nazýváme „hlava tématu“
• vedlejší téma – kontrastuje s hlavním tématem obsahem, výrazem, formou a tóninou. Spíše lyrické a mívá formu periody nebo dvojperiody, nebo bývá jen naznačeno
• závěrečné téma – méně významné, ve stejné tónině jako téma vedlejší, jednodušší, často chybí. Motivicky je odvozeno od tématu hlavního a uzavírá expozici

Mezivěty

= kratší nebo delší úseky hudby, motivicky méně závažné než témata. Jejich účelem je spojování a doplňování témat. V sonátové formě rozlišujeme tři druhy mezivět:

• poměrně ucelené mezivěty v rozsahu periody – podobné tématům, víceméně samostatné „epizody“, doplňují téma nebo oddělují dvě témata
• mezivěty – spojky, slouží jako přechod od jednoho tématu ke druhému
• rozsáhlejší plochy hudby – evoluční typ hudby, navazují na téma, přinášejí nové motivy, pasáže, samostatné akordy…začátek těchto mezivět bývá neurčity

mezivěty mohou být:

• uzavřené – končí zřetelným závěrem, například pauzou, po něm následuje téma
• neuzavřené – přechází do volného vývoje

Neuzavřenost znamená zrušení závěru v taktu, kde by měl být a přímý přechod do dalšího hudebního proudu

Sonátová expozice

Začíná po introdukci, anebo bez introdukce uvedením hlavního tématu. Obsahuje hlavní, vedlejší a závěrečné téma a další úseky hudby (mezivěty, opakování tématu,…). Tvoří jeden celek a obsahuje vrchol. Ten bývá umístěn po vedlejším tématu v přechodové části k závěrečné oblasti. V klasicismu se celá sonátová expozice vždy opakovala pomocí repetice. V současné době se tyto repetice nerespektují, není-li expozice příliš krátká

Podle počtu témat se člení na tzv. oblasti:

• oblast hlavního tématu – značíme A
  • V klasicismu vytvářeli skladatelé skupiny víceméně rovnocenných hlavních témat, v romantismu převažuje jedno téma hlavní doplněno o další myšlenky. Hlavní téma se většinou objevuje vícekrát, aby se utvrdil jeho význam (může být v jiné dynamice, poloze, instrumentaci…). Oblast hlavního tématu končí dominantou a nastupuje téma vedlejší

• oblast vedlejšího tématu – značíme B
  • důležitým rysem je tonální kontrast s hlavním tématem. Ve skladbě durové je vedlejší téma v dominantní tónině, ve skladbě mollové je vedlejší téma v tónině dominantní nebo v durové paralelní. Samotné téma je buď odvozeno od hlavního tématu, nebo je samostatné

• oblast závěrečného tématu – značíme C
  • závěrečné téma někdy chybí, ale závěrečná oblast je vždy. Pokud závěrečné téma nechybí, nástup je zřetelný. Bývá zpravidla odlišeno od tématu vedlejšího, ale zachovává tóninu.  Někdy je celá závěrečná oblast doplněna codou.

Sonátové provedení

= evoluce, uplatňuje se evoluční typ hudby, pracuje s tématy uvedenými v expozici, zejména s tématem hlavním¨

• Hudba prochází různými tóninami (většinou vyjma tóniny hlavní)
• Zvyšuje se dramatičnost, uplatňuje se polyfonie, imitace, modulace, změny v barvě, dynamice a v instrumentaci
• Gradace, přeryvy, nezakončené motivy, někdy se objevuje nové téma (d)

Provedení

• mírné – jednodušší, ne tak dramatické
• ostré – výrazné proměny témat a motivů

Provedení začíná zřetelně po skončení expozice. Můžeme rozlišovat tři úseky provedení:

• Vstupní část – nástup tématu v nové, ale ne příliš vzdálené tónině
• Vlastní provedení – tonálně pestrý průběh
• Závěrečná část – příprava nástupu reprízy, příprava hlavní tóniny

V klasicismu – provedení stručné, v 19. století – provedení výrazné, rozměrné a závažné

Sonátová repríza

• = uklidnění, opakování expozice.
• V klasicismu dochází k tonální nivelizaci – všechna témata jsou uvedena v hlavní tónině. Postupem doby docházelo ke změnám reprízy: bývá zkrácena
• Většinou začíná repríza zřetelným nástupem hlavního tématu v tónině hlavní
• Existuje repríza zrcadlová – hlavní téma nastupuje až po tématu vedlejším

Introdukce

• První a poslední věty symfonií obsahují introdukci

Coda

• Za závěrem reprízy (drobná i rozsáhlá). Velká Coda se pokládá za samostatný díl skladby – ta je pak čtyřdílná

Vývoj sonátové formy

Baroko, kolem roku 1600

• V tomto období docházelo k rozlišování vokálního a instrumentálního slohu
• //: A B ://: A´ B´ ://

Instrumentální skladby často ve dvoudílné formě, která se stala základem vývoje pozdější sonátové formy. Oba díly ze stejného motivického materiálu. První díl směřoval od tóniny hlavní do tóniny dominantní, druhý zpět. Oba díly měly repetici. V mollových skladbách se místo dominantní tóniny objevovala tónina paralelní

Kolem roku 1750

• Osamostatnilo se provedení, po něm pak následovala úplná repríza prvního dílu. Forma se stala třídílnou – repeticemi se stále dělila na dva oddíly
• //: A B ://: X A B ://

První skladby tohoto typu:

• S. Bach, Carl Philipp Emanuel Bach
• Haydn – rané skladby, méně výrazné druhé téma či opakování prvního tématu v dominantní tónině
• Čeští skladatelé působící v Menheimu: Jan Václav Stamic, František Xaver Richter – výrazné druhé téma

Můžeme se setkávat s vypuštěním provedení nebo zkrácenou reprízou

Vrcholný klasicismus

Ustálila se třídílná sonátová forma (v pozdějších dílech Haydna, Mozarta a v raných dílech Beethovena). Oblast hlavního a vedlejšího tématu zastoupena několika tématy a myšlenkami.

• novinkou je téma třetí, závěrečné, ale nevyskytuje se vždy
• rozšiřuje se coda a ruší se druhá repetice
• provedení je postupně stále bohatší a rozsáhlejší

W. A. Mozart – symfonie: D dur, Es dur, C dur (Jupiterská)

Beethoven – komorní díla

19. století, romantismus

Sonátová forma si uchovává dosažené rysy, ale využívá jich dle potřeby v různých obměnách

• témata se individualizují
• provedení mohutní a převažuje nad expozicí
• repetice bývá zkrácena nebo splývá s codou
• evoluční typ hudby prostupuje celou skladbu

20. století

• Skladatelé směřují k jednoduchosti, zkracování reprízy a slučování s codou

Sonátová forma v různých druzích skladeb

Sonátová forma se v průběhu staletí vyvíjela a vznikaly různé její varianty. V každé skladbě je řešena v detailech individuálně, ale přesto jsou v její skladbě obecnější platné rysy. Rozlišujeme tedy, zda je sonátová forma použita v menších či větších dílech, zda je součástí jednovětých skladeb či sonátových cyklů, nebo zda je skladba programní nebo neprogramní

Jednověté skladby

Z jednovětých skladeb mívají sonátovou formu:

• předehry – s určitými vyhraněnými rysy (patetický úvod, nezřetelné nástupy jednotlivých témat, expozice je bez repetice)
• symfonické básně – mluvíme spíše jen o příbuznosti s touto formou

Vícevěté skladby

Sonátovou formu mívají

• první (někdy poslední) věty sonátových cyklů
• první věty symfonie – dramatičnost, výrazná témata, větší introdukce
• komorní skladby
• nástrojové koncerty – dvě různé expozice (první orchestrální, druhá se sólovým nástrojem), provedení bývá mírné, zaměřené na virtuózní stránku. Před kodou první a třetí věty bývá zařazena kadence
• sonatiny

Příklady:

Klavírní sonáty L. van Beethovena:

• Sonáta C dur, první věta – pravidelná větná skladba, v oblasti vedlejšího tématu jsou dvě témata, repríza rozdílná od expozice, velká coda
• Sonáta c moll, druhá věta – nemá provedení (dvoudílná sonátová forma)
• Sonáta F dur, první věta – repríza začíná v jiné tónině než v hlavní

Klavírní sonáty W. A. Mozarta:

• Sonáta D dur, první věta – provedení navazuje na motivy závěrečného tématu expozice, repríza je zrcadlová
• Sonáta F dur, druhá věta – dvoudílná forma bez provedení

Tvorba Antonína Dvořáka:

• Předehra Karneval – autor má v expozici čtyři témata
• Koncert pro violoncello a orchestr h moll, první věta – dvě rozdílné expozice (první orchestrální, druhá se zapojením sólového nástroje
• Trio g moll pro klavír, housle a violoncello, první věta – lyrické téma (bolest nad úmrtím dcerky)

Dílo Bedřicha Smetany:

• Kvartet e moll Z Mého života, první a třetí věta – oblast hlavního a vedlejšího tématu mají evoluční charakter

Článek Sonáta a její historické podoby se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.