Otázka: Historismus v architektuře

Předmět: Betonové konstrukce

Přidal(a): Lukýno H.

Historismus v kontextu umění a zejména pak architektury, kde je nejvíce dodnes zachovalý a viditelný se označuje jako období mezi neoklasicismem tzv. třetí fází klasického uměleckořemeslného projevu v umění a architektuře až do období, kdy se naplno projevil umělecký sloh nazýván jako secese.

Vlivem převládajícího filozofického směru romantismu v období konce 18. století a počátku 19. století se začíná měnit postoj společnosti a od revolucionářského a po maximální racionalitě toužících tendencí se začíná společnost opět obracet směrem k více tradičním a již trochu historicky bájným příběhům, jež jsou masivně v literatuře během rozvíjejícího se romantismu prosazovány.

Fáze historismu

Jelikož je architektura a umění s ní spojené vždy obrazem sociálního rozpoložení společnosti lze na ní velmi dobře popsat vývoj i v tomto období a rozeznat pro ni tak typické fáze historismu v architektuře, jež jsou základně děleny na tři, než plynule přechází právě do secese, která nabývá svébytné znaky slohu.

• Prvotní fáze se vyznačuje uvolněnou formou čerpající z členitých středověkých slohů a vychází v rámci romantické malebnosti například i z byzantské architektury a částečně i z orientu. Tyto středověké slohy se staly inspirací pro různé variace děl a staveb.
• Druhou fází, jež následuje po určitém znovuobjevování na základě archeologických průzkumů a zkoumání historických pramenů začíná tzv. fáze striktního neboli také přísného historismu, která právě již vychází z jednotlivých slohových norem historické architektury a je tedy jakousi definicí pro podoby Neo-slohů (Neogotika, Neorenesance, Neobaroko)
• Konečnou a tedy i třetí fází je Architektura pozdního historismu neboli eklekticismu (řec. eklegein = volit, vybírat), pro niž je charakterní uvolnění slohových norem a tedy i následné experimentální kombinování historických především z (neklasických) slohových prvků do jednoho celku.

Je také důležité zmínit, že zejména první a konečná fáze i přes své dochované stavby a leckdy i typické současně historizující podoby v rámci urbanismu měst, obcí, čtvrtí v rukou a moci jednotlivců častokrát přispěla právě k nevratnému poškození stávajících staveb a byla tak necitlivou tendencí k překrytí minulých vrstev, nebo dokonce i zničení jich stávajících funkčně i umělecky dostačujících.

Právě po tomto né vždy podařeném začlenění nebo znovuobnovení určitých architektonických prvků vzniká potřeba jakého si odborného dohledu v rámci archeologie a restaurování památek. Hlavním mecenášem tohoto začínajícího oboru byl francouzský architekt a historik umění Eugène Viollet-le-Duc.

Viz. vznik jednoty roku 1844 pro dostavbu chrámu sv. Víta-necitlivé zásahy J.O. Krannetra a Josefa Mockera-dokončeno vzdělaným Kamilem Hilbertem podle modernějších zásad.

Pražská historizující architektura

Státní opera

• (1888-1939) Nové německé divadlo-Pro nedostačující kapacity ve stavovském divadle, kde působili jak pražští němečtí umělci, tak i český soubor roku 1886 vznikl plán na výstavbu nové budovy, která splní poptávku po zábavě a kultuře tehdejších obyvatel Prahy. Architektonické plány byly svěřeny vídeňské firmě Fellner und Helmer, která přizvala ke spolupráci architekta tamního Burgtheatru Karla Hasenauera. Vedením stavby byl pověřen pražský architekt Alfons Wertmüller. Plně funkční divadelní budova byla postavena za necelé dva roky a to na místě dříve vyhořelého dřevěného Novoměstského divadla. Budova zahájila svou činnost dne 5. ledna 1888.
• Ačkoliv kombinuje více prvků slohově je tato budova spíše Neoklasicistní. je zde tedy patrný návrat k typickým antickým a renesančním prvkům v architektuře, jako je štít vystavěn na vlysu,římsy,triglyfy s guttae Iónský sloup (dřík) s kanelurami na němž je posazena korintská hlavice, ale s přidanými figurálními plastikami připomínajícími svým motivem barokní putto (amoret) a figurativní akroterion.
• Interiér je velmi zdobný zlaceným rokajem (Rokoko) a dekorativním orámováním.
• Strop hlavního sálu zdobí také několik typicky barokních maleb (fresky).
• Dynamika prostoru je díky tomu velmi silná, ale podkresová bílá dokáže celou dekorativnost v prostoru zmírnit a tak dělat jednotlivé prvky v interiéru přehlednější.
• Od roku  2017 do roku 2020 procházela budova státní opery rozsáhlou provozní i historickou rekonstrukcí za celkovou cenu 1,3 mld. Kč. V průběhu přestavby došlo k významným stavebním a restaurátorským zásahům a také k razantní modernizaci divadelní technologie. Z technického hlediska se Státní opera díky těmto úpravám stala nejmodernější divadelní scénou v České republice

Autoři rekonstrukce: Masák & Partner

Ing. Jan Luštický, Martin Růžička, Ing. arch. Jakub Masák, Ing. arch. Jaroslav Svěrek

Článek Historismus v architektuře se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Životní sloh a předhistorické stavitelství

   Předmět: Betonové konstrukce

   Přidal(a): Nikola CH.

ŽIVOTNÍ SLOH

• budovy výtvarného umění, oblečení jsou vždy v určité vývojové etapě příbuzné svými znaky, které vytvářejí určitý styl,
• v moderní době má velký vliv rozvoj techniky a technologií,
• činnost člověka převážně negativně ovlivňuje životní prostředí na což musí reagovat i architektura (řešení budov),
• při architektonickém řešení se snažíme o komplexnost, co nejlepší soulad estetiky, techniky v uživatelské vstřícnosti, začlenění do okolní výstavby i přírody,

PŘEDHISTORICKÉ STAVITELSTVÍ

• jedná se hlavně o mladší dobu Kamennou, dobu Bronzovou a Železnou,
• jako konec prehistorické doby považujeme přibližně 3000 př. n. l. (v různých oblastech jsou tato období velmi odlišná),
• příkladem je vznik písma,
  • 3200 př. n. l. – Mezopotámie a Egypt,
  • 1500 př. n. l. – Čína,
  • 1000 př. n. l. Indie a Řecko,
  • století n. l. České země,
• výtvarné umění (kresby, plastiky) vznikaly už v období jeskyních pralidí (jeskyně ALTAMIRA – Španělsko),
• s rozvojem zemědělství vznikly 1. stavby z přírodních materiálů) dřevo, kámen, traviny),
• nejvýznamnější pravěké naleziště ČR v oblasti Pálavy na jižní Moravě (plastika – Věstonická Venuše),
• megalitické stavby,
• megalitické kultury v Evropě známe v období 4800–3000 př. n. l. a 3000–1200 př. n. l.,
• hlavní centra jsou severozápadní Francie (Bretaň), jižní Anglie (Stongehenge) a Irsko,
• jednotlivé menší megalitické stavby z období Keltského osídlení můžeme najít i ve středních Čechách.

Článek Životní sloh a předhistorické stavitelství – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Mimoevropské starověké civilizace

   Předmět: Betonové konstrukce

   Přidal(a): Nikola CH.

MIMOEVROPSKÉ STAROVĚKÉ CIVILIZACE

Mezopotámie

• doba trvání 6000 – 500 př. n. l.,
• v oblasti řek Eufrat a Tigris s pravidelnými záplavami (úrodná půda),
• postupně se zde vystřídaly říše Sumerů, Asyřanů a Babyloňanů,
• hlavní typy staveb,
  • chrámový areál,
  • stupňovitá věž (Zikkurat),
  • palácové komplexi,
  • domy atriového typu,
  • stavby hrobů,
  • vojenské stavby (hradby),
  • inženýrské stavby (zavodňovací kanály, akvadukty, vysuté zahrady, kanalizace),
• používané materiály,
  • hlína, jako zdroj pro sušené a pálené cihly pro omítky a glazované obkladačky,
  • dřevo pro stropy a spoj. kce. (kombinované s prvky rákosu),
• speciální spojovací prostředek – asfalt,
  • používán jako lepidlo,

Starověký Egypt

• civilizace se rozvíjela zhruba v průběhu 5000 – 50 př. n. l.,
• území se dělilo na horní Egypt (Théby) a dolní Egypt (Memfis),
• dle polohy na toku Nilu,
• postupně vládli dynastie faraonů (stará a nová říše) území bylo obsazeno Alexandrem Velikým, Asyřany, Peršany a nakonec se stalo součástí Římské říše,
• typy staveb,
  • Sakrální stavby (pohřební),
    • Pyramidy (hrobka vládce),
    • Mastaba (menší hrobka vys. státním činitelům (max. 15x10m)),
    • skalní hroby,
    • chrámy stojící volně (Karnak) nebo vytesané do skály,
      • chrámy měla jednotné dispoziční řešení, obdélníkový areál,
    • Světské stavby,
      • palácové komplexy a obydlí běžných lidí,
        • nezachovaly se ve velkém rozsahu, protože nebyly z trvanlivého materiálu,
      • Ve městech byly oddělené čtvrti dle bohatství obyvatelstva,
      • inženýrskými stavbami byly zavlažovací kanály, které rozváděly vodu z Nilu,
      • použité materiály a konstrukce,
        • na náboženské stavby se používal kámen na kci. většinou pískovec, obklady – hornina typu žula,
        • plochy kamene přesně opracované, spojovaný bez malty, někdy na tesařské spoje,
        • světské stavby většinou z nepálených cihel (sušené nilské bláto), ze dřeva a rákosu,
        • stavby doplňovaly kamenné sochy, tesané reliéfy a malby,
        • používali systém sloup – průvlak s mohutnými sloupy z několika dílů a krátkými mohutnými průvlaky (hlavice sloupů zdobeny náboženskými nebo rostlinnými motivy),

Starověká Čína

• Časové období zhruba 3000 př. n. l. – 200 n. l.,
• Postupně se sjednocovala východní Asie, velká rozloha i vysoký počet obyvatel,
• Náboženský život ovlivněn hlavně budhismem a konfucianismus,
• Charakteristickou stavbou je chrámová Pagoda (několik podlaží, přečnívající střechy s nadzdviženými konci),
• Nejznámější stavba: Velká čínská zeď (200 př. n. l. – 200 n. l.),
• Palácové komplexy, chrámy, zavlažovací soustavy,
• Velký důraz na propojení architektury s přírodou,
• Nejčastější materiál – kámen, hlína, dřevo, bambus, rákos, keramika, porcelán,
• Obdobné architektonické stavby rozšířeny po celé východní Asii např.: Japonsko, Vietnam, Korea,

Indie

• Kultura se vyvíjí přibližně od roku 2500 př. n. l. kontinentálně do období přelomu tisíciletí, starověku a současnosti,
• Určujícím náboženstvím: hinduismus, později někde budhismus,
• Ve středověku v některých oblastech Islám,
• Středověká města s dopravní infrastrukturou (dlážděné ulice), domy z pálených cihel a hygienická zařízení,
• Chrámy s pyramidovými střechami věžovitého kupolovité náhrobní stavby, (stupy),
• Obdobné stavební materiály jako v Číně,
• Architektura ovlivnila okolím země např.: Kambodža,

Amerika

• Vyspělé civilizace starověku se nacházeli ve střední a jižní Americe,
• Kontakt Evropy a Ameriky až od počátku 16. století, výzkumy původních civilizací až v 19. století,
• Původní civilizace nebyly přímo propojeny s jinými světadíly, přesto tvořily obdobné stavební principy např.: stupňovité pyramidy,
• Stavby chrámové, palácové a inženýrské sítě,
• Hlavní civilizace v Mexiku (Toltékové, Astékové), ve střední Americe (Mayové) a v jižní Americe (Inkové).

Článek Mimoevropské starověké civilizace – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Egejská kultura

   Předmět: Betonové konstrukce

   Přidal(a): Nikola CH.

EGEJSKÁ KULTURA

• 3400 – 1200 př. n. l.,
• Nejstarší evropská kultura vznikla na ostrovech v Egejském moři a okraji pevniny, kterého lemuje,

• Hlavní lokality:
  • Kréta – Knóssos,
  • Řecká pevnina – Mykény,
  • Pobřeží Malé Asie – Trója,

• Hlavní typy staveb:
  • Chrámové stavby (Megarony),
    • Obdélníkový půdorys, předsíň a hlavní místnost, výchozí řešení pro antické chrámy,
  • Palácové stavby,
    • Složité půdorysy – labyrinty,
  • Pohřební stavby,
    • Hrobky kruhového půdorysu se zaklenutím,
  • Technické řešení,
    • :Nepravá (přečnělková) klenba,
    • Masivní kyklopské kamenné zdivo,
    • Staticky odlehčující trojúhelník nad překladem otvoru (brány, hradby,…),
    • Dělení sloupu na patku, dřík, hlavici,
    • Dlážděné ulice, vodovod i kanalizace, poschoďové budovy, široké schodiště.

Článek Egejská kultura – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.