Předmět: Veterinářství

Přidal(a): Veterinární asistent

Vzteklina

• Infekční onemocnění nervové soustavy končící vždy smrtí

Zoonóza

• Nemoc povinná hlášením v ČR

Etiologie: virus, zařazení rod Lyssavirus z čeledi Rabdoviridae

Patogeneze:

• přenos přímý přes poranění způsobené nemocným jedincem (virus obsažen ve slinách)
• následně se virus šíří podél nervových drah do CNS, kde se pomnožuje a způsobuje encefalitidu
• následně jde podél nervových drah do slin, kterými je uvolňován
• inkubační doba rozdílná (dny až roky, záleží na místě poranění)

Symptomatologie:

• dle formy vztekliny: tichá forma (bez excitace), zuřivá forma (všechny projevy)
• zuřivá forma zahrnuje tři stádia:
• stádium prodromální: 
• změny chování (domácí zvířata jsou plachá, nepoznávají majitele, divoká zvířata ztrácí plachost)
• slinění (paralýza hltanu)
• stádium excitační: 
• agresivita vůči okolí i sobě
• pruritus
• anizokorie – rozdíl mezi velikostí pravé a levé zornice
• změny hlasu (paralýza hrtanu)
• stádium paralytické: 
• ochrnutí
• smrt v důsledku zástavy dýchacích svalů

Diagnostika:

• AN., KV
• PKV: histopatologické vyšetření mozku (nález Babes-Negriho tělísek) či biologický pokus

Terapie:

• neexistuje, prognóza je infaustní

Prevence:

• vakcinace (v ČR povinná, frekvence dle délky účinnosti vakcíny) – značena R (rabies) např.: Biocan R či Biocan DHPPiLR

Legislativa:

• kromě povinné vakcinace, je každý chovatel zvířete, jež poranilo člověka, povinen nechat dané zvíře vyšetřit v rozsahu nezbytně nutném (1. a 5. den po poranění – z důvodu uvolňovaní viru do slin již tři dny před objevením klinických příznaků)

Psinka

• infekční vysoce nakažlivé onemocnění psů 
• systémový charakter (postihuje kůži, dýchací soustavu, trávicí soustavu, nervovou soustavu)
• většinou smrtelné, přeživší jedinci mají doživotní následky
• není zoonóza
• nemusí se hlásit

Etiologie:

• virus, zařazení rod Morbillivirus, čeleď Paramyxoviridae (virus příbuzný viru spalniček)

Patogeneze:

• přenos přímý – kapénky (aerosolem)
• virus je ve všech sekretech i exkretech
• pomnožení viru v bílých krvinkách (virus ničí imunitu)
• následné šíření do buněk sliznic a neuronů

Symptomatologie: 4 formy psinky:

Respirační forma (mírná forma, závažná při rozvoji pneumonií)

• febris
• exudát z očí a nozder
• suchý kašel
• inapetence
• přemožení imunity=rozvoj těžkých pneumonií za současné sekundární bakteriální infekce

Gastrointestinální forma (závažná forma)

• inapetence
• vomitus
• diarhoea = dehydratace (projevy enteritidy)

Kožní forma s postižením zubů štěňat (mírná forma)

• červené papuly měnící se v pustuly – slabiny, břicho
• neprořezaný chrup = poškozena sklovina (psinkový chrup – nepravidelnost chrupu)

Nervová forma (zcela závažná forma onemocnění)

• spasmy
• tremor
• záškuby, ztuhlost svalů (připomínající epileptické záchvaty)
• forma většinou smrtelná, přeživší mají doživotní následky
• infikované březí feny – aborty, rození mrtvých či nemocných štěňat
• chronická forma – nosní houba a polštářky – praskání, dále může postihovat oko s rozvojem ztráty tvorby slz či oslepnutí (postižení optického nervu)

Diagnostika: obtížná (onemocnění zaměnitelné)

• An., KV, PKV (test na přítomnost viru, test na průkaz protilátek – využitelný u neočkovaných psů)

Terapie:

• pouze symptomatologická (antibiotika, imunostimulantia, infúze, léky na křeče…)

Prevence:

• vakcinace (značeno D) např.: Biocan DHPPi

Infekční hepatitida psů

• akutní horečnaté infekční onemocnění u dospělých psů postihující JÁTRA
• štěňata – celý systém
• není zoonóza
• nemusí se hlásit

Etiologie:

• virus, zařazení rod Adenovirus z čeledi Adenoviridae (Canine adenovirus 1)

Patogeneze:

• přenos přímý (alimentární cesta) 
• nepřímý (aerogenní cestou a přes vektory – ektoparazity)
• = virus je ve všech sekretech a exkretech
• přes mízní systém proniká virus do krve, kudy se šíří do celého organismu

Symptomatologie:

• psi s nedostatečnou imunitou – umírají velice rychle na selhání jater 
• příznaky poruchy srážlivosti krve (lze zaměnit s otravou jedem na krysy) – umírá až 40% psů
• psi s částečnou imunitou – projevy zánětu jater a ledvin 
• febris, vomitus, diarhoea mnohdy s krví, algezie abdomen, apatie, inapetence, v důsledku zánětu jater icterus a poruchy srážlivosti krve
• u pětiny postižených vzniká tzv: modré oko – v důsledku otoku rohovky a zánětu v přední oční komoře doprovázené slzením, mžouráním a světloplachostí
• druhotně se objevují i projevy postižení dýchací soustavy
• mírné formy probíhají se slabými symptomy postižení GIT a krátkou dobu

Diagnostika: obtížná (onemocnění zaměnitelné)

• An., KV, PKV:
• rozbory krve – jaterní enzymy ALT, ALP 
• zobrazovací diagnostika USG
• průkaz viru, protilátek – u neočkovaných

Terapie:

• pouze symptomatologická (ochranná léčba jater: ATB, hepatoprotektiva, jaterní dieta, dále pak infúze pro kontrolu dehydratace, léky proti zvracení a průjmu…)

Prevence:

• vakcinace (značeno H jako hepatitida či A jako adenovirus) např.: Biocan DHPPi

Parvoviróza psů

• Akutní, vysoce nakažlivé onemocnění psů (zejména štěňat), postihující převážně tenké střevo

Etiologie:

• virus, zařazení rod Parvovirus z čeledi Parvoviridae

Patogeneze:

• přenos přímý (alimentární cesta)
• zdroj – trus infikovaných zvířat – virus vylučován už před příznaky, v prostředí přežívá dlouho
• po pomnožení v mízní tkáni se virus šíří krví do organismu (napadá buňky tenkého střeva a srdce)

Symptomatologie: 2 formy onemocnění:

Intestinální forma (častá)

• postihuje zejména tenké střevo, kde ničí střevní buňky (porucha vstřebávání živin, ztráta tekutin trusem, průnik bakterií do krve)
• akutní projevy postižení střeva
• apatie, nechutenství
• opakovaný intenzivní vomitus s hlenem, žlučí či krví
• profúzní diarhoea s krví až kusy sliznice
• těžká dehydratace
• zvětšené břicho (v důsledku plynu a tekutiny ve střevě)
• největší možnou komplikací je bakteriální sepse
• při včasné a pečlivé terapii lze zvíře uzdravit, v opačném případě dochází k úhynu v důsledku septického či hypovolemického šoku

Myokardiální forma (vzácná)

• buňky myokardu mohou být infikovány virem do 2 týdnů věku štěněte (přenos u štěňat neočkované feny)
• projevy poškození srdce (apatie, dyspnoe, cyanóza, kašel a úhyn)

Diagnóza:

• An., KV, PKV (průkaz viru, protilátek – existují i komerční orientační testy)

Terapie:

• aplikace imunoglobulinů proti parvoviru psů (přípravek CANGLOB P)
• symptomatologická (ATB, infúze pro rehydrataci, odejmutí krmiva a vody na 24 hodin, než odezní vomitus, léky proti zvracení a průjmu)

Prevence:

• vakcinace (značíme P) např.: Biocan DHPPi

Infekční laryngotracheitida psů

• nakažlivé onemocnění dýchacích cest psa
• nemusí se hlásit
• není zoonóza

Etiopatogeneze:

• primárně virová infekce komplikovaná druhotnou bakteriální infekcí
• významní viroví původci: psí adenovirus typu 2 (CAV-2) a virus parainfluenzy psů typ 2 (CPIV-2)
• méně významní viroví původci: herpesvirus, pneumovirus, reoviry, respirační coronavirus
• významný bakteriální původce: Bordetella bronchiseptica
• zánět je následně zhoršován turbulencí vzduchu v hrtanu

Symptomatologie:

• suchý kašel (zejména při štěkání či palpaci hrtanu)
• dávení
• stridor

Diagnostika: anamnéza, klinické vyšetření

Terapie:

• spontánně odezní za 2-3 dny
• imunostimulancia, NSAID
• bez zlepšení – ATB

Prevence: 

• vakcinace (podkožně či intranasálně, dle druhu použité vakcíny)
• získaná imunita je však částečná

Herpesvirová infekce psů

• Akutní onemocnění způsobující náhlý úhyn sajících štěňat nebo postižení respiračního ústrojí a poruchy reprodukce (aborty) u různých věkových kategorií.

Etiologie:

• původcem Herpesvirus canis typ I (jsou k němu citlivé jen psovité šelmy)
• nejvíce napadá epitelie orgánů dýchací a pohlavní soustavy
• vyvolává latentní infekce (v hostiteli i celý život)

Patogeneze:

přenos na štěňata

• transplacentárně (v děloze přes placentu)
• perinatálně (během porodu)
• oronazálně (tlamou a nosem po porodu)
• nepřenáší se pohlavně
• na průběh nemoci u mláďat má vliv věk štěňat a protilátky od matky 
• největší úmrtnost u štěňat do sedmi dnů věku od matek bez protilátek
• starší štěňata přežijí pomocí vytvořených protilátek (jsou pak však latentními nosiči)

virus se po pomnožení v nosní sliznici šíří lymfatickou tkání do všech orgánů

• onemocnění probíhá jako generalizované
• infekce březí feny vede ke sterilitě, abortům a porodu málo životaschopných štěňat

Symptomatologie:

Novorození:

• deprese, anorexie, výtoky z očí, bez zvýšené teploty – úhyn během 12 – 48 hodin (vysoká mortalita ve vrhu)
• výtok z nosu a změny na kůži (erytém, papuly, vezikuly)

Starší štěňata a dospěláci: 

• pozvolný průběh
• postižení horních cest dýchacích (rhinitis) s teplotou, malátností, nechutenstvím a občasným zvracením
• vzácně onemocnění očí (zánět rohovky, šedý zákal, nekróza sítnice…)

Březí feny:

• aborty a někdy i mumifikace plodu (v kterémkoliv stádiu gravidity)
• předčasné porody
• porody slabých nevyvinutých štěňat

Staré feny a samci: 

• samice- zánět vagíny
• samci zánět předkožky (v obou případech odezní sami)

Diagnostika:

• An., KV nespecifické, PKV (průkaz viru ze sekretů či pitevních vzorků a průkaz protilátek (serologické vyšetření)
• Pitva: hemoragie a dystrofie parenchymatózních orgánů, tekutina v dutině hrudní a břišní, edém plic)

Terapie:

• štěňata neúčinná (rychlý úhyn)
• mírný průběh– hyperimunní sérum z vakcinovaných či rekonvalescentních fen

Prevence a profylaxe:

• vakcinace – pouze fena, pro štěňata není vyvinuta
• vakcinace feny probíhá 2x
• během hárání či 7 – 10 dní po páření
• 2. aplikace je 1 – 2 týdny před předpokládaným porodem
• vhodné je březí feny separovat tři týdny před porodem a tři týdny po porodu
• štěňata je vhodné udržovat v teplém prostředí

Leptospiróza

• akutní multisystémové 
• selhání ledvin a jater
• vysoká mortalita (akutní infekce 30 – 90 %).

Etiologie:

• bakterie Leptospira interrogans
• spirálkovitá a výrazně pohyblivá bakterie
• bakterie přenášena hlodavci, u nichž se infekce neprojevuje
• leptospiry dobře přežívají ve stojatých nebo mírně tekoucích povrchových vodách, vlhké půdě a rezervoárech (ohnisková nákaza)
• sezónní výskyt (léto, podzim)
• vnímavý pes i kočka (výrazně méně), skot, ovce, koza, prase i kůň

Patogeneze:

• přenos transplacentárně, pohlavním stykem a sáním mléka
• bakterie proniká neporušenou sliznicí a porušenou kůží
• přenos kontaktem s hlodavcem či kontaminovanou vodou, krmivem…
• zdrojem infekce moč hlodavců, méně pak psů
• inkubační doba 3 – 30 dní
• leptospira proniká do řady orgánů, zejména JATER (akutní hepatitida až akutní selhání jater) a LEDVIN (akutní selhání ledvin)

Symptomatologie:

• nejčastěji bez příznaku (když si zvíře vytváří dost protilátek)
• klinické formy průběhu:

Perakutní

• málo častá
• úhyn před selháním ledvin a jater na šok a poruchy srážlivosti krve

Akutní

• s klinických nejčastější
• icterus, apatie, anorexie, zvracení, horečka (často nezachycena)
• časté příznaky postižení GIT a selhání ledvin vedou k dehydrataci
• eroze a ulcerace na sliznicích, stejně jako krev ve zvratkách a stolici jsou projevy uremického syndromu ze selhání ledvin
• přítomnost bilirubinu v moči způsobuje její tmavé zabarvení
• bolestivost ledvin a jater při palpaci
• někdy se objevuje ascites, fotofobie (světloplachost), u fen aborty
• dále můžeme sledovat postižení dýchací soustavy, srdce a CNS

Chronická

• často uniká pozornosti
• projev jako horečka neznámého původu, chronický zánět ledvin a jater

Vyšetření krve

• hematologie:
• hodně bílých krvinek (zejména neutrofilů, později i lymfocytů)
• anémie, málo krevních destiček 
• poruchy srážlivosti krve
• biochemie: 
• zvýšené jaterní hodnoty (zejména ALP), zvýšený bilirubin, stoupá i AST a CK
• zvýšené ledvinné hodnoty močovina, kreatinin a současně vyšší fosfor

Vyšetření moči

• přítomnost bílkoviny, krev, hnis a zejména množství bilirubinu
• sediment – bíle krvinky a červené krvinky

Diagnostika:

• anamnéza (nevakcinované zvíře, kontakt s hlodavcem…)
• klinické vyšetření (akutní nástup příznaků, těžké změny zdravotního stavu, icterus…)
• kultivace první z krve, pak z moči (obtížný průkaz)
• u uhynulých zvířat z tkání (provádí se jak kultivace, tak přímý průkaz v mikroskopu)
• průkaz původce v moči mikroskopií (orientační, nutno potvrdit dalšími vyšetřeními)
• v praxi se nejvíce využívá sérologie (průkaz protilátek)

pitva

• zjišťujeme icterus, krváceniny
• změny na játrech (velká, světlá, křehká)
• změny na ledvinách (zvětšené, světlé, špatně lze sloupnout pouzdro, krváceniny pod pouzdrem, světlá ložiska v kůře)
• zvětšené mízní uzliny
• zánětlivé změny na GIT – krváceniny a vředy
• edém plic a hnisavá pneumonie
• vzácně ascites
• patohistologické vyšetření

Terapie:

• nutno odstranit původce a potlačit poruchy srážlivosti krve, selhání ledvin a jater
• antibiotika (penicilin G)
• terapie akutního selhání ledvin (infúzní terapie)
• terapie akutního selhání jater (kromě infúzní terapie, vitamín C, A, K, D, vitamíny skupiny B), při hepatoencefalitickém syndromu léky na tlumení nervových příznaků
• terapie poruch srážení krve (heparin, transfúze krve – pozor riziková)

Prevence a profylaxe:

• deratizace
• vakcína pro psy (možná od 9-tého týdne, šetrnější od 12-tého týdne)
• vakcinace (značíme L) např.: Biocan DHPPi L
• izolovat nemocného jedince (veškerý materiál likvidovat jako nebezpečný)

Prognóza:

• dubiózní, záleží na včasně zahájené terapii
• většinou nějaké následky

POZOR!

Nebezpečná zoonóza – tzv. Weilova nemoc.

Lymská borelióza

• Akutní infekční onemocnění postihující psi, kočky, skot, kozy, ovce, koně i člověka.
• Typická přírodní ohniskovost – stále se udržuje v populacích hostitelských druhů a klíšťat. 
• Nejčastěji se projevuje postižením pohybového ústrojí, nervové soustavy, kůže a srdce.

Etiologie:

• Pohyblivá bakterie Borrelia burgdorferi – spirálovité stočení
• Borrelia garinii a Borrelia afzelii, 
• Přenašeč– krev sající členovci (klíště obecné)
• Rezervoár – drobní savci i ptáci (šíření infekce na velké vzdálenosti).

Patogeneze:

• Infikované klíště při sání přenese borelie do těla vnímavého živočicha 
• Borelie se šíří krví, lymfou a omezeně přímo v kůži
• Obvykle platí, že k infekci musí klíště sát aspoň 24 hodin.
• Inkubační doba může být až několik měsíců.
• Průběh nemoci zhoršuje infekce anaplasmozou.

Symptomatologie: U 90 % psů probíhá borelióza bez jakýchkoliv klinických příznaků

• Apatie, nechutenství, horečka vzácná
• Pohybový aparát – kulhání, zánět kloubů, bolesti svalů, nechut k pohybu
• Vzácně – postižení srdce, ledvin či mozku se vznikem křečí či změn chování a zvýšené agresivity.

Diagnostika: složitá – dá se zaměnit s jiným onemocněním 

Musí být splněny tyto faktory:

• a) pobyt v endemické oblasti 
• b) typické klinické příznaky
• c) pozitivní test na protilátky proti boreliím
• d) rychlý ústup nemoci po podání správných antibiotik
• An., KV, PKV (průkaz původce, průkaz protilátek)

Terapie:

• Odstranit bakterii – ATB

Prevence: 

• Antiparazitika – obojek proti klíšťatům, kapičky, spreje… 
• Při vytahování klíštěte dávat pozor, aby se nerozmáčklo – používat rukavice.
• Vakcinace –  vakcinují se štěňata starší 12 týdnů, s revakcinací po 3–4 týdnech a následným každoročním přeočkováním.

Článek Infekční nemoci psů – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Předmět: Veterinářství

Přidal(a): Veterinární asistent

Virová onemocnění

• Vzteklina: viz..infekční onemocnění psů (POZOR! – u koček není povinná vakcinace)
• Komplex kočičí rhinotraheitidy
• Rhinitis koček (velice časté onemocnění) – komplex kočičí rhinotracheitidy

Etiopatogeneze:

• akutní rhinitidy – v 90 % případů viry (herpesvirus FHV-1 a kalicivirus  FCV) – častý přenos asymptomatickými nosiči
• bakterie chlamydie
• herpesvirus je typický latentní virus (aktivace při oslabení organismu)
• častý rozvoj druhotných infekcí bakteriálního původu
• chronické záněty vedou k destrukci konch a nosního septa, následují opětovné infekce a jejich šíření na vedlejší nosní dutiny

Symptomatologie:

Akutní: koťata, oslabení jedinci 

• rychlý nástup se systémovými projevy (horečka, anorexie, konjuktivitis…)

Chronická: různý věk, měsíce až roky

• stridor, kýchání
• dýchání s otevřenou tlamou
• chronický výtok z nosu
• druhotné deformity obličeje

Diagnostika:

• anamnéza, klinické vyšetření –nejdůležitější 
• rhinoskopie, RTG či CT
• odběr vzorku s kultivací a případně histopatologickým vyšetřením

Terapie:

• ATB (u chronických infekcí 4-6 týdnů)
• nesteroidní antiflogistika
• mukolytika
• hydratace nosní dutiny (fyziologickým roztokem či kapkami obsahujícími fyziologický roztok)
• chirurgické ošetření u chronických stavů (turbinektomie – odstranění sliznice s konchami)

Prevence:

• vakcinace (značeno C = calicivirus a H = hepresvirus – např.: Biofel PCH), imunostimulancia

Virová leukémie koček (FeLV)

• „kočičí leukóza“
• Kontagiózní, smrtelné onemocnění kočkovitých šelem – není zoonóza

Etiologie

• retrovirus, FeLV virus (Feline Leukemia Virus), patřící mezi tzv. oncornaviry (viry způsobující nádorové bujení savců a ptáků)
• dvouvláknová RNA
• virus FeLV neodolný – snadno jej zničí teplo, dezinfekce
• Ve vlhkém prostředí při pokojové teplotě dokáže zůstat infekční několik týdnů
• Různé varianty viru (FeLV-A, -B, -C,-T)

Patogeneze:

• zdrojem jsou infikovaní jedinci
• virus je vylučován ve velmi vysokém množství ve slinách 
• méně infekční je i nosní sekret, moč, výkaly a mlezivo

přenos přímý 

• kontakt mezi kočkami – olizování, pokousání

přenos nepřímý 

• kontaminovaná potrava a voda – společné misky
• infekční močí kont. toalety
• kontaminované jehly, nástroje, při transfuzi krve 
• koťata – přes placentu, sáním mateřského mléka, olizováním matkou
• časem se zdraví kočky postupně zhoršuje, nebo se střídají období nemoci s obdobím relativního zdraví

Virus proniká do nosohltanu, především do tkáně mandlí. Tam napadá určité bílé krvinky, B – lymfocyty a makrofágy, a množí se v nich. Další průběh záleží především na stáří kočky a kondici jejího imunitního systému, velikosti infekční dávky, patogenitě viru a infekčním tlaku v prostředí.

• Abortivní infekce 
• silná imunita, virová dávka malá, nemoc nepropukne 
• Regresivní infekce
• virus se dostává do krve, kočka má nějaké příznaky
• imunita ho nezničí – kočka je infekční 
• imunita ho zničí – kočka je neinfekční
• Progresivní infekce 
• virus se dostává do kostní dřeně a kočka se stává nosičem 
• imunitní systém viry v krvi nezničí– perzistentní virémie – kočka je infekční, koťata často rychleji umírají
• Latentní infekce 
• virus se dostává do kostní dřeně a kočka se stává nosičem
• imunitní systém ale viry v krvi zničí – přestane být infekční
• dlouho nedojde k reaktivaci 
• dojde k reaktivaci onemocnění, pokud…
• kočka oslabena nemocí, při březosti a kojení, nebo při léčbě kortikosteroidy

Symptomatologie:

Regresivní inf.

• Horečka
• Zvětšené lymfatické uzliny 

Progresivní inf.

• chudokrevnost
• inapetence, anorexie
• snížení imunity
• nádory lymfatické tkáně
• záněty a vředy v ústní dutině
• infekce kůže, močového měchýře, horních cest dýchacích
• neurologické poruchy

Diagnostika:

• hematologie
• sérologie 
• imunofluorescenční vyšetření krevního nátěru
• PCR test – nejpřesnější

Terapie:

• nevyléčitelné 
• podpora celkového zdravotního stavu (infuzní terapie, ATB, antiparazitika)
• kvalitní strava
• preparáty s imunostimulanční a protinádorovou aktivitou

Prevence:

• izolace pozitivního jedince
• díky optimalizaci péče a podmínek chovu mohou pozitivní kočky přežit několik let bez zjevných zdravotních komplikací
• omezení stresu, plnohodnotná výživa a pravidelné odčervení

Prognóza:

• infaustní
• pokud je onemocnění odhaleno již v počátečních fázích, lze očekávat přežití pacienta po dobu několika let

Virová imunodeficience koček (FIV)

„Syndrom získané ztráty imunity“

Smrtelné onemocnění kočkovitých šelem – není zoonóza 

Etiopatogeneze:

• Lentivirus z čeledi Retroviridae 
• dvouvláknová RNA
• ve vnějším prostředí žije jen pár minut 
• ničí ho veškeré dezinfekční prostředky.

Přenos:

• virus je přítomen v krvi, ve slinách, v mlezivu 
• přímý kontakt – pokousání 
• koťata se mohou infikovat již v děloze – matka je nakažena v poslední třetině březosti, během porodu, slinami, mlezivem 

Symptomatologie

• snížení obranyschopnosti – vysoká náchylnost kočky k infekcím, které by jinak bez problémů zvládla
• období projevu klinických příznaků může trvat měsíce i roky

Fáze onemocnění:

Stádium akutní infekce 

• po nakažení dochází po dobu několika týdnů k nespecifickým příznakům
• horečka
• apatie
• průjem
• zánět spojivek
• zánět dásní
• zvětšené uzliny

Stádium nosičství viru

• Většina příznaků nemoci ale odezní s tvorbou protilátek a kočka se dostává do stadia nosičství viru.
• Než se u kočky rozvine syndrom selhání imunity, uhyne z jiných příčin. 
• U koťat (a starších koček) se může imunita zhroutit už po dvou měsících.

Stadium perzistentní generalizující lymfadenopatie

• hubnutí, nechutenství
• horečka
• zvětšené uzliny
• záněty dásní
• chudokrevnost
• chronické infekce dýchacích a močových cest
• chronické záněty kůže
• selhání imunity – nádory…

Diagnostika:

• testování: výsledek je znám od 5-10 minut – testují se protilátky v krvi
• laboratorní vyšetření – imunofluorescenční test

Terapie:

• nevyléčitelné
• Vhodná péče – prodloužení stadia asymptomatického nosičství, zmírnění a zkrácení průběhu druhotných infekcí
• dobré krmení, omezení stresů a pravidelné odčervení
• pravidelné odstraňování zubního kamene

Prognóza:

• infaustní – nemoc je neléčitelná a kočky většinou hynou do 3 let po nakažení

Infekční panleukopénie koček

• „kočičí mor“, nemoc velice podobná parvoviróze psů
• Smrtelné onemocnění kočkovitých šelem – není zoonóza 
• Vysoce kontagiozní

Etiopatogeneze: 

• Původce: parvovirus z čeledi parvoviridae
• Velice odolný ve vnějším prostředí
• zdroj nákazy: moč a výkaly (a další tělesné tekutiny) nakažených zvířat
• přenos přímý častěji
• přenos nepřímý – kontaminované předměty, potrava, voda
• inkubační doba 2-9 dní
• po uplynutí inkubační doby – velmi rychlý průběh – kočka hyne do 24 hodin

Průběh nemoci:

• virus vstupuje do organismu většinou dutinou ústní / vdechnutím.
• dostane se do hltanu, kde se pomnoží v mandlích na zde přítomných bílých krvinkách
• jakmile je viru dostatečné množství, pronikne do krve
• v krvi je virus přítomný už 2. – 3. den po infekci – tam se nemnoží
• kostní dřen – narušuje krvetvorbu
• střevní sliznice – střevní klky mizí a vnitřní povrch střeva se pokrývá vrstvou hlenu a mrtvých tkání, především zadní část tenkého střeva
• slezina, brzlík a mízní uzliny – ničí bílé krvinky a jejich pokles v krvi je zjistitelný už před prvními zjevnými příznaky onemocnění, ještě v inkubační době.

Symptomatologie:

Perakutní forma

• náhlý úhyn
• nákaza během březosti – aborty, náhlé úhyny koťat 

Akutní forma: nejčastěji koťata od 6. do 16. týdne věku

• a) nechutenství, apatie, slabost, horečka, zvracení šťáv
• b) rychlé hubnutí 
• c) těžký zánět sliznice, žaludku a střev – již bez horečky
• nejvýraznější příznak – silné, kašovité až vodnaté – profúzní průjmy, krvavé průjmy – melena
• odlupuje se střevní sliznice, cáry nalézáme ve stolici
• průjmy vedou k rychlé dehydrataci, která vede k hypovolemickému šoku
• zapadlé oči, viditelná třetí víčka, srst suchá a matná

Subklinická forma:

• U starších, jinak zdravých koček
• skrytá forma nemoci
• teplota a nechutenství

Terapie:

• Léky proti zvracení, nevolnosti
• ATB – zabránění otravy krve
• Infuze – zavodnění organismu
• Transfuze krve
• Vitamín B12

Prevence: vakcinace (značeno P, např.: Biofel PCH)

Infekční peritonitida koček (FIP)

• Smrtelné, časté, neléčitelné onemocnění kočkovitých šelem – není zoonóza 
• Postihuje koťata, mladé dospělé kočky, kočky s oslabenou imunitou 
• Útulkové a kočky a kočky z větších chovatelských stanic, množíren

Etiologie:

Původce: kočičí koronavirus zvaný FeCoV (Feline Corona Virus), podčeleď alphacoronavirinae, čeleď coronaviridae

• poměrně odolný (vnější prostředí)
• mohou se přenášet i na předmětech či oděvu 
• v suchu, při pokojové teplotě mohou přežit až 7 týdnů
• dezinfekce a vysoké teploty je zničí
• koronaviry jsou proměnlivé – tvoří se nové mutace, kmeny

Patogeneze: 

• virus se vylučuje do vnějšího prostředí trusem nakažené kočky (i několik měsíců)
• přenos nepřímý – předměty kontaminované trusem, především pokud kočičí záchodek sdílí víc koček
• čistokrevné kočky onemocní častěji 
• plemenná predispozice k FIP (britky, bengálské kočky, himalájské..)
• možné opakované infekce

Symptomatologie:

• Existují 2 formy 

Suchá (neefuzivní) forma

• může přejít ve vlhkou formu 
• organismus je schopný částečně udržet zánět pod kontrolou
• vznikají ohraničená zánětlivá ložiska, pyogranulomy v různých orgánech.
• může být bezpříznaková nebo s lehkými příznaky
• únava, nechutenství, hubnutí
• nemocná koťata pořádně nerostou
• časem se můžou objevit nervové poruchy 
• nekoordinované pohyby
• přecitlivělost
• křeče, obrny
• změny osobnosti až demence
• poruchy smyslového a pohybového ústrojí, systémové poruchy
• změny na očích, zánět spojivek a záněty nebo krvácení v přední oční komoře 
• záněty kloubů
• příznaky selhávání jater či ledvin

Vlhká (efuzivní) forma:

• může přejít do suché formy
• kočky se slabou imunitou
• nechutenství
• netečnost 
• zvýšená teplota – nereaguje na léčbu ATB
• zvětšení břišní dutiny v důsledku hromadícího se výpotku (85%) 
• ascités
• ztížené dýchání kvůli výpotku v dutině hrudní 
• fluidothorax
• výpotek je světlý, žlutý, většinou čirý, velmi viskózní a lepivý
• podobá se selhání srdce, jater či ledvin
• může vyvolat nádor
• bakteriální záněty seróz 
• pohrudnice – pleuritida
• pobrišnice – peritonitida
• osrdečník – perikarditida
• občas zvracení, průjem nebo žloutenka

Diagnostika: složitá, diferenciální

Anamnéza, klinické vyšetření

• hematologie (typická chudokrevnost, velké množství bílých krvinek neutrofilů a málo lymfocytů)
• vyšetření bílkovin krevní plasmy
• PCR – z výpotků, příp. z krve se dá odhalit přímo zmutovaný virus
• Pitva – průkaz viru uvnitř makrofágů ve tkáních

Terapie:

• Nevyléčitelná

Prognóza:

• Infaustní – přežití u vlhké formy – 2 až 4 týdny, u suché FIP 2 až 6 měsíců.

Bakteriální onemocnění

Infekční anémie koček

• Hemobartoneloza, nemoc kočičího škrábnutí
• Celosvětové onemocněni koček a psů způsobené bakterií parazitující na povrchu erytrocytů.
• Vyskytuje se u koček různého věku (vážnější u koček s FeLV a FIV)

Etiopatogeneze:

• Původce: bakterie Mykoplasma hemofelis (Haemobartonella felis)
• přenos infekční krvi (od nemocné kočky či latentního nosiče)
• přenos přímý i nepřímý
• vstup infekce:
• per os i parenterálně
• intrauterinně a sáním mléka
• infekce skrze zranění (u často peroucích se kocourů)
• infekce skrze krví kontaminované, nedesinfikované chirurgické nástroje
• infekce z nevyšetřené krve při transfuzi 
• přenos skrze krev sajícími členovci (výskyt u zablešených koček)

3 stádia nemoci:

Inkubační (1 – 7 tydnů)

Akutní

• trvá měsíc či déle
• cyklický výskyt bakterie v krvi (kolísavé změny hematokritu)
• napadené erytrocyty jsou likvidovaný imunitním systémem, zejména ve slezině, játrech, plicích a kostní dřeni (rozvoj anemie)

Latentní: (dlouhodobé nosičství)

• kočky, jež přežily akutní stadium, jsou přenašečky viru 
• trvá měsíce, roky až cely život
• likvidace hemobartonel a dostatečná krvetvorba braní klinickým projevům

onemocnění

• stres může infekci opět aktivovat

Symptomatologie

• někdy subklinické mírné infekce – bez příznaků
• objevuje se však i forma s intenzivními klinickými projevy (silné anemie)
• horečka (jen v akutním stádiu, v terminálním naopak snížené teploty)
• anemie nebo icterus
• deprese
• nechutenství – hubnuti
• dehydratace
• může byt splenomegalie (zvětšení sleziny) 

Diagnostika

• kompletní biochemické vyšetření krve
• kompletní krevní obraz – regenerativní anémie
• vyšetření moči 
• vyhodnocení krevního nátěru – nátěry zhotovovat ihned po odběru krve – nutné opakovat –  nález hemobartonel
• PCR

Terapie

• ATB 21 dnů
• někdy podávaný kortikoidy (prednisolon) – k potlačení autoimunitně způsobenému rozpadu červených krvinek
• při výrazném poklesu hematokritu indikováno podat transfúzi krve

Prevence

• zabránit přenosu kontaminované krve
• eliminace krev sajících členovců (antiparazitika)
• používaní jednorázových injekčních materiálů
• dezinfekce chirurgických nástrojů
• vyšetřeni krve před transfuzi

Prognóza

• bez terapie úhyn asi jedné třetiny koček
• pokud současně infekce FIV a FeLV, prognóza je infaustní
• kočky, které překonaly akutní onemocnění, mají dobrou prognózu, ale s možnými recidivami.

Článek Infekční nemoci koček – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Infekční nemoci králíků

Předmět: Veterinářství

Přidal(a): Veterinární asistent

Významná onemocnění:

Virová onemocnění:

• Myxomatóza králíků
• Mor králíků

Bakteriální onemocnění:

• Pasteurelóza králíků 
• Tularémie (zajíců)
• Plísňová onemocnění (dermatofytózy)
• Parazitární onemocnění
• Kokcidióza králíků

Viry

Myxomatóza králíků

• Myxomatóza je infekční virové onemocnění králíků přenášené krev sajícím hmyzem nebo přímým kontaktem s vysokou morbiditou a mortalitou
• Není povinná hlášením.

Etiologie

• Leporipoxvirus z čeledi Poxviridae

Epizootologie

• Vnímaví jsou jihoameričtí a evropští králíci. 
• Pouze u evropského králíka probíhá závažné klinické onemocnění.
• Zdrojem nákazy je infikovaný králík.
• Virus je vylučován očními a nosními sekrety nebo z kožních ložisek.
• Přenos nákazy je možný přímým kontaktem v úzkém styku mezi zvířaty v kotci.
• Hlavní cesta přenosu je krev sajícím hmyzem, hlavně komáry a blechami, který se infikuje sáním na viremických zvířatech.

Patogeneze

• Pomnožení viru v podkoží s množením buněk s jejich následnou nekrózou. 
• Zároveň dochází k virémii a množení viru v dalších tkáních s jejich poškozením. 
• Rozvíjí se imunosuprese.
• Mortalita dosahuje 20 – 100 % v závislosti na virulenci.
• U přeživších jedinců dochází vlivem imunosuprese k sekundárním bakteriálním infekcím, hlavně dýchacích cest, což může vést k dalším úhynům. 
• Protilátky vytvořené po prodělání infekce chrání několik měsíců.

Klinické příznaky

• Zánět spojivek (konjunktivitida)
• tvorba uzlů (myxomů) v podkoží hlavy s následným zvředovatěním
• otoky pohlavních orgánů
• sekundární infekce: výtoky z dýchacích cest a poruchy dýchacího aparátu

Patologicko-morfologický nález

• V podkoží se nacházejí typické uzly, tzv. myxomy.

Diagnostika

• Klinické příznaky jsou velmi specifické. 
• V nejasných případech se provádí průkaz viru metodou PCR nebo kultivace viru na králičích buněčných liniích. Stav imunity lze sledovat sérologickým vyšetření metodou ELISA.

Léčba

• ATB, likvidace chovu

Profylaxe

• Používá se podkožně aplikovaná živá vakcína. Dříve používaný virus Shopeho fibromu byl nahrazen nízkovirulentními kmeny myxomatózy.

Mor králíků

• Je infekční, vysoce nakažlivé onemocnění virového původu s vysokou morbiditou a mortalitou. 
• Mor králíků není povinný hlášením.

Etiologie

• Calicivirus z čeledi Caliciviridae
• velmi odolný k vlivům vnějšího prostředí, ve kterém zůstává infekční několik týdnů až měsíců. 
• Virus nebyl adaptován na žádnou buněčnou linii a jeho množení je možné pouze na vnímavých králících.

Epizootologie

• Vnímavý je pouze domácí a divoký králík evropský (Oryctolagus cuniculus). 
• Zdrojem nákazy je infikovaný králík.
• Virus vylučován všemi sekrety a exkrety.
• Infekce přímým kontaktem i nepřímým (kontaminovaným krmivem, stelivem, nářadím, ošetřovateli i prachem unášeným vzdušnými proudy)

Patogeneze

• Virus se do organizmu dostává vdechnutím, polknutím nebo kontaminací sliznic. 
• V organizmu se množí, v plicích, slezině a v játrech dosahuje nejvyšších koncentrací. 
• Postižení jater vede k zánětu jater. 
• Dochází ke vzniku mnohočetných mikrosraženin v cévách různých orgánů, které vedou k jejich morfologickým a funkčním postižením s následnými úhyny. 
• Mortalita dosahuje 70- 90%. U části zvířat se vyvine specifická imunita a zvířata přežívají.
• Ochranné protilátky u nich cirkulují několik měsíců. 
• Uvádí se, že mláďata do věku 4 – 5 týdnů klinicky neonemocní.

Klinické příznaky

Perakutní forma 

• úhyn bez klinických příznaků. 

Akutní forma 

• masivní krváceniny vnitřních orgánů a dýchacích cest 
• postižení centrálního nervového systému

Subakutní forma 

• podobná předchozí, ale není tak závažná a část králíků přežívá.
• U obou forem dochází k úhynu za 12 – 36 hodin po prvních klinických příznacích.
• Ojediněle se vyskytuje chronická forma, u které dochází k úhynu po 7 – 14 dnech.

Patologicko-morfologický nález

• Při pitvě je nalézáno překrvení vnitřních orgánů (játra, slezina, plíce, ledviny) a krváceniny.

Diagnostika

• Potvrzení podezření z průběhu klinických příznaků a pitvy se potvrzuje průkazem viru elektronovým mikroskopem, imunochemicky nebo RT-PCR.
• Živý virus lze prokázat pouze biologickým pokusem na vnímavých králících.
• Serologické vyšetření se používá pouze k průkazu proběhlé infekce nebo ke zjištění účinnosti vakcinace.

Terapie

• Neprovádí se.

Profylaxe

• K imunizaci se používají inaktivované vakcíny, v současné době vyráběné z jater laboratorně infikovaných králíků.
• Bakterie

Pasteureloza králíků

• Není zoonóza. 

Etiologie

• bakterie Pasteurella multocida
• Ve vnějším prostředí není bakterie příliš odolná. Ničí jí UV záření, teplo a všechny běžné dezinfekční přípravky.
• Bakterie je běžným původcem abscesů z kousných ran a dále vyvolává zápaly plic u činčil, skotu, ovcí a koz. Také je jedním z původců sípavky prasat a významným patogenem drůbeže, u které způsobuje choleru.
• Naštěstí se nemoc nepřenáší z jednoho druhu zvířete na druhé a nemocní králíci nakazí zase jen jiné králíky. 
• Špatné podmínky chovu
• Prašné, chladné, vlhké prostředí
• velký počet králíků na malé ploše
• dráždění dýchacích cest plyny
• stres + způsobený jinými nemocemi či onemocnění zubů
• Obranyschopnost oslabuje nedostatečná výživa nebo vyhubnutí. Králice jsou citlivější během březosti a kojení.

Epizootologie

• Přenos přímý kapénkovou infekcí
• Nepřímý přenos kontaminovanými pomůckami, krmivem či vodou
• Pohlavní přenos při postižení pohlavních cest. Králíčata se mohou nakazit při porodu, pokud ramlice trpí poševní pasteurelovou infekcí.
• Infekce králíčat je však vzácná. Pravděpodobnost infekce stoupá s věkem králíka.
• inkubační doba je 8 dní – 3 týdny. 

Patogeneze

• Vstup bakterie nozdrami nebo poraněnou kůží – imunitní reakce

Dostatečná imunita

• a) Bakteriální množení na uzdě a bakterie jsou následně zničené slizničními protilátkami.
• b) králík se stává bezpříznakovým nosičem. Při oslabení organismu může dojít k propuknutí choroby.

Nedostatečná imunita dochází k onemocnění.

Symptomatologie:

• Zánět horních cest dýchacích
• vodnatý výtok z nozder, mění v hlenovitý až hnisavý
• výtok je bělavý nebo žlutý 
• kýchá, frká a může hlasitě chrčet
• Králíci nemohou dýchat tlamou
• Ztížené dýchání – nechutenství a nezájem o péči o srst
• Úhyn z vyčerpání nebo udušení.
• Zánět spojivek – výtok z očí
• Zánět středního a vnitřního ucha 
• U živého králíka se zánět středního ucha klinicky nedá poznat.
• Zánět vnitřního ucha viditelně narušuje zdraví králíka.
• stáčí hlavu na stranu, motá se a kmitají mu oči – vestibulární syndrom.
• zánět se může rozšířit i do mozku, pak se přidávají neurologické poruchy či křeče
• Zápal plic – akutní do týdne úhyn, horečka, apatie, nechutenství; chronicky abscesy
• Abscesy
• Pohlavní infekce – zánět pochvy/dělohy/varlat – neplodnost
• Septikemická pasteurelóza králíků – sepse, otrava krve

Diagnostika:

• Anamnéza, klinické vyšetření
• bakteriologická kultivace (z hlubokého nosního výtěru, z abscesů, z postižených orgánů) 
• citlivost bakterie na antibiotika
• RTG zubů

Terapie:

• Léčba pasteurelózy je nesnadná, zdlouhavá a často nezničí nákazu zcela – bezpříznakové nosičství
• ATB
• U chronické rýmy je potřeba ověřit rozsah infekce nejlépe CT vyšetřením a chirurgicky odstranit uložený tuhý hnis
• Narušení konchů – neléčitelná rýma
• Drahá terapie – masní králíci – utracení 

Prevence:

• Dobré podmínky chovu 
• Vakcinace – nespolehlivá

Tularémie

Charakteristika

• široké spektrum hostitelů a napadá jak divoce žijící, tak domácí zvířata
• Jednotlivé druhy zvířat se od sebe liší vnímavostí, to znamená potřebnou infekční dávkou k vyvolání nemoci, a také citlivostí, to znamená množstvím bakterií, které způsobí smrtelné onemocnění.
• Je to Zoonóza (potkani, myšice, bobr, sysel a ježek, z domácích zvířat nutrie, činčila a králík domácí. Mezi vysoce vnímané, ale málo citlivé živočišné druhy patří také člověk.)
• Nevnímavá zvířata – málo výrazné onemocnění (psi, kočky, lišky, norci, lasičky, domácí přežvýkavci, prasata)

Etiologie

• bakterie Francisella tularensis. 
• Ve vnějším prostředí ji ničí vyšší teploty. Likvidují jí také všechny běžné dezinfekční prostředky.
• Při nižších teplotách dokáže v prostředí dlouhodobě přetrvávat (v kožkách, v klíšťatech)
• Mražené maso zajíců může být zdrojem infekce člověka i za dlouhou dobu.

Epizootologie

• Nepřímý přenos – hlodavci kontaminují prostředí výkaly, močí i svými mrtvými těly a v krvi mají dostatečné množství bakterií k infekci krev sajících parazitů (vši, blechy, komáři, klíšťata) 
• Jiná zvířata se nemocí snadno nakazí, jsou vysoce vnímavá, ale jejich těla infekci zvládají bez příznaků nemoci (ovlivnění sníženou imunitou) 
• Délka trvání nemoci je krátká, zvířata hynou během dvou dnů až dvou týdnů.

Symptomatologie

Akutní infekce 

• otrava krve a celková sepse
• nechutenství, malátnost, zježená srst, ztráta plachosti
• zvětšené a zhnisané mízní uzliny 
• průjem 
• hlenohnisavý výtok z nosních otvorů
• vysoká horečka a rychlé hubnutí

Chronická infekce 

• podobá se příznaky akutní tularemii, ale ke smrti dochází až za několik měsíců.

Nevnímavá zvířata – nespecifické

• horečka, nechutenství, zvětšení mízních uzlin. 
• Nemoc většinou spontánně ustupuje.

Diagnostika 

• Průkaz protilátek
• Průkaz původce – imunofluorescenční test nebo kultivace
• biologický pokus na laboratorních myší

Terapie

• ATB 

Plísně

Dermatofytoza 

Zoonóza 

Etiologie

• Králík divoký a králíci chovaní venku – T. mentagrophytes
• pet králíci v domácnostech trpí především plísní způsobenou Microsporum canis

Epizootologie

• Často subklinický průběh, kdy je králík po určitou dobu skrytým nosičem plísní. U takových zvířat se může klinické onemocnění objevit při stresu, podvýživě nebo při současně probíhajícím jiném onemocnění. Častěji se plíseň objeví u mladých králíků.

Symptomatologie

• Na hřbetě nosu, očních víčkách a ušních boltcích se vytváří žluté stroupky, které později pevně lpí na pokožce 
• olamování a vypadávání chlupů
• Pokud kožní změny svědí, mohou se škrábáním roznést na končetiny včetně drápových lůžek. 
• Podobně se projevuje především zamoření různými kožními parazity, ať už blechami, dravčíkem nebo ušním či vzácnějším tělovým svrabem, syfilis, záněty kůže po zapaření nebo kontaktní dermatitida a u pet králíků také autoimunitní onemocnění sebaceózní adenitida a některé nádory kůže.

Diagnostika

• kultivace plísně z chlupů nebo kožních šupinek 

Terapie

• Ecosin, vynikající a funkční, přitom netoxický a “nechemický” přípravek proti plísním zvířat.
• Léčbu usnadňuje ostříhání a spálení chlupů nemocného zvířete
• koupele fungicidy nebo sírou
• lokálně protiplísňové masti (Canesten a podobně)

Parazité

Kokcidióza u králíků

Etiologie:

• mikroskopický parazit – prvok, který napadá povrchové buňky tenkého střeva a jater, méně často tlustého střeva a konečníku
• existuje více než 14 druhů králičích kokcidií napadající střeva a  jeden druh kokcidie, která napadá buňky žlučovodu v játrech (Eimeria stidae)

Epizootologie:

• zdrojem nejčastěji jiní králíci v chovu, ale mohou to být i divocí králíci, kteří nakazí trávu a tu pozřou domácí králíci
• u králíků v malochovu je často zdrojem nákazy stará neudržovaná králíkárna
• pro infekci kokcidií je ideální vlhké, znečištěné prostředí s intenzivním chovem
• oocysty mohou v prostředí přežívat roky, ale nesnášejí sucho a čpavkovou vodu

Predisposice:

• nejčastěji postihuje kokcidióza králíky během odstavu a v době, kdy králík mění své životní prostředí (změna majitele)
• případně onemocnění propukne v době, kdy králík prodělává infekci Escherichia coli (bakterie žijící ve střevě

Symptomatologie:

• střevní kokcidióza:

Akutní

• nechutenství, hubnutí, průjem (i krvavý), „pilka“ (vystouplé obratle na hřbetě vlivem vyhublosti), „skřípání zuby“

Chronická

• zauzlení střev (volvulus) – obvykle fatální průběh
• jaterní kokcidióza:
• projevuje se hubnutím, žlutým zbarvením sliznic, zvětšením jater, ascitem, zaostáváním v růstu, zvětšením břicha
• nejzávažnější forma kokcidiózy

Diagnostika:

• střevní forma – ze stolice (koprologie)
• jaterní forma
  • v krvi jsou zjištěny zvýšené hladiny bilirubinu a jaterních enzymů
  • při pitvě jsou typické skvrny na játrech a zvětšený žlučník a žlučovod

Terapie:

• současné době se nejčastěji používá přípravek na bázi sulfadimidinu
• po prodělané infekci se králík stává imunním vůči stejnému druhu  kokcidie, ale může být později napaden kokcidiemi jiných druhů

Prevence:

• dodržování zoohygieny v odchovu králíků (desinfekce, obměna králíkáren).

Článek Infekční nemoci králíků – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Infekční nemoci drůbeže

Předmět: Veterinářství

Přidal(a): Veterinární asistent

Některé významné nemoci:

Virové nemoci:

• Markova choroba
• Ptačí influenza (chřipka)
• Newcastelská choroba
• Infekční laryngotracheitida drůbeže

Bakteriální nemoci:

• Pseudotuberkulóza ptáků

Markova choroba

charakteristika:

• vysoce nakažlivá nemoc kura domácího, vzácněji křepelek a krůt
• projevuje se vznikem nádorů, postižením kůže, očí nebo nervů s následným ochrnutím končetin (klasická forma postihuje periferní nervy s následnou oboustrannou obrnou běháků)
• nebezpečná nákaza povinná hlášením v ČR
• nejedná se o zoonózu a nejsou vnímavá žádná jiná zvířata

etiologie:

• DNA virus, taxonomie: rod Mardivirus, čeleď Herpesviridae
• virus vykazuje výraznou latenci (jako všechny herpesviry)
• ve vnějším prostředí velice odolný (v prachu, peří či v půdě měsíce až roky)

epizootologie:

• choroba je rozšířena po celém světě a prakticky ve všech chovech slepic
• zdrojem nakažené zvíře (velice často asymptomatický nosič) – většina chovů je tedy trvale promořena
• přenos přímý (kontakt) 
• zejména nepřímý (kontaminovaným materiálem např.: prachem, vzduchem, mechanickými vektory např.: člověkem…)
• nedochází však k přenosu na zárodky ve vejcích

patogeneze:

• vstup infekce nasální cestou
• následně je virus transportován bílými krvinkami do lymfatických orgánů (brzlík, slezina, Fabriciova buza)
• množí se v bílých krvinkách a jimi se dál šíří po těle → zničení imunitního systému
• následně se virus množí v péřových folikulech 
• pelicháním se uvolňuje do vnějšího prostředí
• v závěrečné proliferativní části se začínají vyvíjet nádory (lymfomy)
• inkubační doba minimálně dva týdny (ovlivněna řadou vnějších i vnitřních faktorů… např.: zoohygiena či odolnost jedince)

symptomatologie:

• rozlišujeme akutní, chronickou a bezpříznačnou formu

Akutní:

• v kterémkoliv věku ptáka staršího než měsíc, vysoká mortalita
• nespecifické příznaky (hubnutí, bledost, nechutenství a průjem, ptáci se mohou dusit a mít fialové hřebínky a mohou se objevit i nervové poruchy, nemocná kuřata hynou vysílením)

Chronická:

• hlavně u pohlavně dospělé drůbeže, nižší mortalita je 1 – 15 %
• zahrnuje 2 FORMY: nervovou formu a formu oční
• klasická nervová forma 
• převažují nádorové nebo zánětlivé, případně kombinované změny v periferních nervech s poruchami jejich funkce
• postižení sedacího nervu vyvolává obrny běháků (ptáci ztrácí schopnost koordinovaného pohybu, padají, tahají nohy za sebou, běháky mohou i zcela ochrnout, posed v „provazu“), poškození nervů křídel vede k jejich svěšení
• postižení je obvykle oboustranné
• zvíře hyne v důsledku neschopnosti přijímat vodu a potravu
• vzácná oční forma
• vyvíjí pouze u dospělých zvířat
• duhovka při ní mění barvu na šedou nebo bledě modrou, zornice se deformuje a ztrácí schopnost reakce na světlo
• změny jsou trvalé, ale nemusí být doprovázené žádnými dalšími příznaky nemoci
• bezpříznaková
• nejčastější forma
• asymptomatičtí nosiči trvale vylučují virus do prostředí
• někdy se u této formy může objevit nádorové zbytnění folikulů

diagnostika:

• není možná u živé drůbeže (latentní nosiči)
• anamnéza, klinické vyšetření (zcela nespecifické)
• paraklinická vyšetření po smrti jedinou cestou diagnostiky
• histopatologie (typické změny na periferních nervech)

terapie:

• neexistuje

prevence:

• existuje vakcína (není zcela spolehlivá, jen brání rozvoji nádorů), očkovaná drůbež je pak většinou zdrojem infekce pro jiná zvířata
• zásadní jsou zoohygienická opatření
• dnes je volena i genetická selekce jedinců odolných Markově chorobě

Ptačí influenza (ptačí chřipka)

charakteristika:

• závažné infekční nakažlivé onemocnění drůbeže virového původu (kur, krůty a pštrosi jsou oproti vodní drůbeži vysoce vnímaví)
• příznaky postižení dýchacího, trávícího, nervového a cévního systému
• nebezpečná nákaza povinná hlášením v ČR i EU (v ČR potvrzena v roce 2007)
• je zoonóza

etiologie:

• rod: Orthomyxovirus typ A, čeleď: Orthomyxoviridae

epizootologie:

• zdrojem virů je volně žijící vodní ptactvo (množení hlavně ve střevě oproti savčím chřipkovým virům, které se množí v dýchacích cestách)
• přenos přímý (kontaktem) i nepřímo (kontaminovaným materiálem např.: vodou či krmivem)

patogeneze:

• virus do organismu vstupuje většinou oronazálně
• následně se množí na sliznicích trávicí soustavy či vzácněji na dýchacích
• vysoce virulentní kmeny se množí ve tkáních a způsobují smrtelnou formu

symptomatologie:

• nízce virulentní kmeny způsobují mírné projevy
• změny v příjmu krmiva a vody, průjmy, dýchací potíže, pokles produkce vajec
• vysoce virulentní kmeny způsobí:
• stejné projevy jako u nízce virulentních kmenů, ale s prudkým zhoršováním klinických projevů a rozvojem nervových obtíží
• mortalita v hejnu může být až 100% (úhyny mohou být i náhlé, bez předchozích klinických příznaků)

diagnostika:

• anamnéza, klinické vyšetření (nespecifické projevy)
• paraklinická vyšetření:
• průkaz protilátek (sérologie)
• průkaz původce např. PCR

terapie:

• neexistuje terapie (vždy volena radikální metoda stamping out)

prevence:

• existuje vakcína (v ČR možná vakcinace pouze po schválení SVS)
• dodržovat zásady zoohygieny

Newcastleská choroba (pseudomor drůbeže)

charakteristika:

• vysoce nakažlivé onemocnění postihující všechny druhy domácích i volně žijících ptáků
• projevuje se různými klinickými příznaky (skleslostí, dýchacími a nervovými příznaky, poruchami reprodukce a průjmy)
• dominuje postižení dýchací soustavy velice často komplikované sekundární bakteriální infekcí
• vysoce virulentní formy Newcastleské choroby jsou povinné hlášením v ČR i EU (v ČR zaznamenána naposled v roce 2013 u holubů)
• jedná se o zoonózu (projevuje se však jako mírná konjunktivitida)

etiologie:

• RNA virus, taxonomie: rod Paramyxovirus (aviární paramyxovirus sérotyp 1 = APMV-1), čeleď Paramyxoviridae

epizootologie:

• může infikovat více jak 200 druhů ptáků (nejvnímavější je hrabavá drůbež, zvláště kur domácí, a papouškovití)
• zdrojem infekce infikovaní jedinci (uvolňují virus všemi sekrety a exkrety) a dále pak volně žijící ptáci a vodní drůbež sloužící jako rezervoár – nevýhodou uvolňování viru již v inkubační době a v době rekonvalescence
• přenos přímý (kontaktem) i nepřímo (kontaminovaným materiálem…)

patogeneze:

• vstup infekce oronasální cestou
• tvorbu otoků, krvácenin, nekróz a vředů na vnitřních orgánech a tkáních
• inkubační doba v rozpětí 2 – 20 dní

 symptomatologie:

• závažnost klinického průběhu onemocnění závisí na druhu ptačího hostitele, jeho stáří, imunitním stavu a na kmeni viru, který onemocnění vyvolal
• vysoce virulentní kmeny vyvolávají závažné klinické příznaky, hlavně u kuřat
• charakteristická vysoká morbidita i mortalita
• projevují se dýchacími a nervovými příznaky, průjmy, otoky a krváceninami

středně virulentní kmeny

• mnohem nižší mortalita
• pozorovány poruchy dýchacího a reprodukčního traktu, které se po určité době spontánně upraví

nízce virulentní kmeny

• velice nízká mortalita
• pouze subklinické infekce dýchacího traktu

asymptomatické kmeny

• probíhají obvykle jen jako subklinická střevní infekce

všeobecné příznaky:

• slabost, posedávání, netečnost
• inapetence, vodnatý až krvavý průjem
• načepýřené peří
• cyanóza, zvýšená tělesná teplota, koma
• náhlé úhyny

respirační příznaky:

• dyspnoe, chrapoty, frkání, kýchání
• edém očí, obličeje případně i okolí hrtanu
• konjunktivitida, rhinitida

nervové příznaky:

• inkoordinace pohybu
• klonické křeče nebo tremor svalstva
• tortikolis, opistotonus, parézy až paralýzy končetin a křídel 

snáška:

• pokles až zástava 
• změna kvality vaječné skořápky i bílku
• pokles oplozenosti a líhnivosti násadových vajec

diagnostika:

• anamnéza, klinické vyšetření (nespecifické změny)
• paraklinická vyšetření:
• průkaz protilátek (sérologie)
• průkaz původce izolací na kuřecích embryích
• pitva (velká variabilita nálezů, nález odpovídá klinické formě nemoci)
• dominantní hemoragie na sliznicích, serózách, srdci…

terapie:

• neexistuje (metoda stamaping out)

prevence:

• vakcinace, zoohygiena

Infekční laryngotracheitida

charakteristika:

• akutní, vysoce kontagiózní onemocnění hrabavé drůbeže (kur, krůta, bažanti, perličky)

etiologie:

• DNA virus, taxonomie: rod Alphaherpesvirus, čeleď Herpesviridae
• virus odolný i mimo hostitele

epizootologie:

• přenos přímý (kapénkovou infekcí) i přenosu nepřímý (prostřednictvím kontaminovaného krmiva, vody atd.)

patogeneze:

• inkubační doba je 5-12 dní

symptomatologie:

Perakutní infekce:

• dyspnoe, kašel, epistaxe, krvavé sputum, úhyn

Akutní infekce: 

• kašel s natahováním krku při nádechu a třepáním hlavou (sputum – hlen či hnis)
• chrčení, dyspnoe
• časté sinusitidy (purulentní výtok z očí a nozder)
• hypoxie vede k cyanóze
• malátnost, neaktivita
• inapetence
• pokles snášky

Chronická infekce: 

• křečovitý kašel a lapání po dechu, rhinitis, zakrslost
• trvá klidně déle než měsíc, nepravidelný úhyn

diagnostika:

• anamnéza, klinické vyšetření
• paraklinické vyšetření:
• průkaz protilátek (sérologie)
• průkaz původce
• využívá se zejména pitva s odběrem necropsie (patognomický nález: krev, hlen a hnisavý výpotek v průdušnici ptáků), histopatologicky je patrný nekrotický zánět průdušnice s odloučením řasinkového epitelu a v prvotních fázích infekce i virové inkluze v jádrech buněk

terapie:

• neexistuje specifická terapie
• druhotná bakteriální infekce kryta ATB

prevence:

• vakcinace
• zoohygiena

Pseudotuberkulóza drůbeže

Charakteristika

• nakažlivá nemoc hlodavců a ptactva, charakteristická tvorbou velkých zánětlivých ložisek ve vnitřních orgánech, které připomínají při pitvě tuberkulózu. 
• Je to zoonóza.  (Je možný i přenos na psy, kočky a přežvýkavce. Nakazit se může také člověk – průběh podobný salmonelóze)

Etiologie:

• Bakterie Yersinia pseudotuberculosis
• Přežívá delší dobu při nízkých teplotách ve vodě a na předmětech kontaminovaných fekáliemi, včetně krmiva. Dosti rychle ji ničí teplo, sucho, sluneční záření a všechny běžné dezinfekční prostředky.

Epizootologie:

• Bakterie přežívá ve střevech a do vnějšího prostředí se dostává trusem. 
• Rezervoárem jsou divoce žijící hlodavci a ptáci. 
• Bezpříznakovými nosiči mohou být i psi, kočky, skot a ovce. Tato zvířata se ale taky většinou nakazí od hlodavců a ptáků.
• Do chovu je nemoc zavlečena potravou nebo vodou kontaminovanou trusem rezervoárových hostitelů. Tažní ptáci mohou pseudotuberkulózu šířit a na velké vzdálenosti.
• V chovech se přenáší rychle přímým kontaktem, infikovanými výkaly i vzduchem. 
• Pes a kočka se mohou nakazit pozřením nemocného hlodavce nebo ptáka či i zkrmováním syrového masa.
• Inkubační doba je několik dní až několik týdnů dlouhá. Zvíře může být i bezpříznakovým nosičem nákazy.

Symptomatologie:

Perakutní

• Bakterie ze střeva masivně proniknou do krve a celého těla zvířete a způsobí rychlý úhyn na otravu krve – velmi rychle nastupující zápal plic se současným postižením jater a sleziny.

Akutní

• Vysoká úmrtnost
• jen pár hodin před smrtí se objevují nespecifické příznaky.
• Savci: Malátnost, zježená srst, nechutenství, objevují se dýchací potíže. 
• U ptáků je to podobné, nechtějí se pohybovat, nežerou, mají načepýřené peří, průjem. 
• V chovech se také může vyskytovat společně s chronickou formou, kdy po zavlečení nemoci některá zvířata rychle uhynou na perakutní a akutní formu a další časem onemocní formou chronickou.

Chronická

• Granulomy ve slezině, v játrech, v okruží nebo ve střevní stěně.
• Chronický zánět – hubnutí, slabost, vyčerpání, srst nekvalitní, může se objevit chronický hlenovitý výtok z očí či nozder, který v okolí zasychá ve stroupky. 
• Často se objevuje bolest břicha při prohmatání a vzhledem k vychrtlosti zvířat bývají granulomy a nekrotická ložiska v játrech i hmatná.
• Chronická forma postihuje morčata, křečky, králíky, papoušky, u krůt jsou granulomy také v kostech a svalovině.

Diagnostika

• Anamnéza, klinika 
• Kultivace bakterie z obsahu abscesů, z krve
• Pitva

Terapie

• Složitá terapie – ATB
• Jinak se spíše neprovádí.

Prevence

• Odstranění hlodavců
• Správná zoohygiena.

Článek Infekční nemoci drůbeže – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.