Otázka: Osobnosti českého filozofického myšlení
Předmět: Filosofie, Společenské vědy
Přidal(a): silvie.s
Základní znaky:
- chybí velký filozofický systém
- nepřinesla nic nového
- odmítá spekulativní filozofie
- českých filozofů je málo
- zaměřena na filozofii praktickou, často propojena s pedagogickými, teologickými, naučnými i beletristickými díly
- je neoriginální
Historie:
- Počátky filozofování už na Velké Moravě – kníže Rostislav pozval v roce 863 Konstantina a Metoděje – přinesli vědění a písmo, byli to Řekové, Konstantin byl filozof a odborník na filozofii jazyka, 1. spisovný jazyk, povznesení kulturní úrovně, šíření vzdělanosti do okolních zemí
- 4. 1348 – založení Karlovy univerzity v Praze, filozofie se cíleně pěstovala, filozofická fakulta, počátek české filozofie vůbec (společně s fakultou teologickou, lékařskou a právnickou)
Jan Hus
- kazatel, teolog, spisovatel, univerzitní učitel, děkan, rektor pražské univerzity
- navazuje na Johna Wycliffa
- největší reformátor za celou historii, jen díky němu proběhla reforma mnohem dříve než v jiných zemích
- v učení se zajímal o oblast sociálně-politického myšlení (nesouhlasil s dobou, ve které žil)
- kritizoval církev
- byl odsouzen, nemohl kázat v Betlémské v kapli, neodvolal své názory
- zavedl pojem Boží pravda -> tj. pravda zjevená v Bibli, má silnější váhu než pravda, kterou káže církev-> Hlavou církve není papež, ale Kristus
- Po důsledném studiu Bible došel k poznání, že život církve neodpovídá životu v Kristu
- 7. 1415 upálen za kacířství a kritiku církve v knize O Církvi v Kostnici, nechal ho upálit bratr Václava IV. (zastával se Husa) Zikmund
- „Zákon boží je plně přístupný lidskému rozumu.“
- Knihy o svatokupectví
- Výklad viery, desatera a páteře
- Listy z Kostnice
Petr Chelčický
- Samouk, ovlivněn Husem, četl Husovy spisy, nebyl absolventem žádné univerzity, pouze poslouchal kázání Husa a dalších starších filozofů
- Jeho názory ovlivnily vznik Jednoty Bratrské – prvním biskupem byl Jan Blahoslav; zasloužili se o překlad Bible do češtiny = Bible Kralická; posledním biskupem byl Jan Ámos Komenský
- Byl proti Táborskému radikalismu – odmítal boj, byl pacifistou
Říká, že „Každé zlo, plodí další zlo.“
Dílo:
O boji duchovním-předchůdce pacifismu, propaguje nenásilí, odsuzuje husitské revoluční hnutí
O Trojím Lidu – kritizuje duchovenstvo, poddané a šlechtu
Sieť Viery Pravé – v tomto díle přirovnává svatého Petra, který je podle něj zakladatelem církve, k rybáři, který do své sítě chytá ryby – největšími rybami jsou papež a císař, kteří jsou příliš velkým úlovkem a rybáři přetrhají síť a za sítě utíkají spolu s dalšími rybami = přívrženci
Jan Ámos Komenský
- Teolog, filozof, pedagog, „učitel národa“
- Narodil se v Nivnici na jižní Moravě
- Vystudoval Bratrskou organizace, studoval po celé Evropě
- Po roce 1620 (bitva na Bílé Hoře) emigroval do Švédska (potkal se zde s Déscartem), Polska a Nizozemí (zde zemřel); v emigraci žil 40 let
- Je považován za největšího myslitele novověku
- Ve své filozofii se snaží vytvořit ucelenou jednotku tzv. Pansofický plán (pansofie je univerzální věda-chtěl, aby všichni měli možnost se vzdělávat ve všech odvětvích. Když bude pansofie, vznikne panharmonie – trvalý mír. Čím více bude vzdělaných lidí, tím bude na světě lépe)
- Vědění má být podle něj jednotné, chtěl zavést jednotné vzdělávání v celé Evropě
- Jeho oblíbenci byli: M. Kusánský (ekumenista) a Francis Bacon
- Neuznává racionalismus
- Díla: Labyrint světa a ráj srdce – je to největší dílo českého písemnictví; je to o poutníkovi,
který se ubírá různými světy, ale neví, který směr je správný
Všeobecná porada o nápravě věcí lidských – v tomto díle se objevuje pansofie,
Z pansofie vznikne výchovou a reformou společnosti=trvalý mír na světě
-vědění o přírodě, člověku a Bohu; je to jeho hlavní filozofické
dílo, ale je nedokončené; vyslovil zde názor, že cílem života je
globální reforma světa a náprava lidských věcí ve všech
oblastech, reforma se má týkat vzdělání, výchovy a má být
prováděna v duchu pansofie; všeobecná náprava má být ve:
vzdělání, náboženství a politice
- Jeho přezdívka je učitel národů, protože jeho díla přinesla zákon dnešního školství a škola se postupně stává hrou
Bernard Bolzano
- „český Leibniz“
- Jeho otec byl Ital, matka pocházela z Pražské Německé rodiny, on sám se považoval za Čecha, ale psal německy
- Vystudoval filozofii, teologii a matematiky
- Působil na Karlově univerzitě, mezi studenty byl velmi oblíbený pro své přednášky, přednášel teologii
tzv. exhorty = přednášky na různá témata, která byla odlišná od názorů katolické církve; měl moderní myšlenky
- V r. 1819 byl za své reformátorské názory suspendován, odešel do důchodu
- Vědosloví – kniha o logice, snaží se zde vytvořit návod, jak využít veškeré vědění pro pokrok společnosti
Staví se kriticky ke Kantovi, protože Bolzano usiluje o hledání objektivní pravdy, kdežto Kant tvrdil, že poznat můžeme jen věci o sobě a zbytek poznat nemůžeme
Logiku chápal jako tzv. „koření vědy“ a je podle něj základem všech věd
- O nejlepší státě – je to utopické dílo, představuje, jak by měl vypadat ideální stát, tvrdí, že lidé by měli pracovat celý den, neměli zneužívat děti k práci, předběhl dobu
Hovoří zde o majetkové rovnosti mezi lidmi, o ideálním státě
- Svými názory ovlivnil T. G. Masaryka, E. Husserla a J. Patočku
Další osobnosti 19. a 20. století
Pozitivizmus: František Krejčí, I. A. Bláha, Josef Tvrdý, Josef Král
Pragmatismus: Karel Čapek (Hordubal, Povětroň, obyčejný život)
Iracionalismus: Ladislav Klíma, M. Tyrš
Protestantismus: Emanuel Rádl, J. B. Kozák
Tomáš Garrigue Masaryk
- Narodil se v Hodoníně na jižní Moravě r.1850
- Vystudoval univerzitu ve Vídni a získal doktorát filozofie
- jeho žena Američanka (Charlotta Garrigue – francouzské příjmení)
- působil na UK
- Přezdívka: Tatíček Masaryk (zapříčinil se o vznik legií), prezident osvoboditel
- Roku 1918 se stal prezidentem Československé republiky, byl zvolen 4X za sebou (1918, 1920, 1927, 1934)
(zasloužil se o založení ČSR) a abdikoval v roku 1935 ze zdravotních důvodů po mozkové mrtvici, za 2 roky zemřel
- Do r. 1918 Masarykovi nikdo nevěřil->pak se stává legendou
- Zastával filozofii pragmatismu (základem je užitečnost) a pozitivismu (základem je smyslové poznání a fakta)
- Zastával názor, že rukopisy jsou podvrhy (Královédvorský, Zelenohorský)
- Své filozofické myšlenky se snažil využít a uplatnit v praxi, politice
- Byl zastáncem humanity, odmítá spekulace, filozofie má být zaměřena na praktické otázky, nebál se stát otevřeně proti většině
- Byl šéfredaktorem časopisu Athenaeum
- Má hodně blízko k pragmatismu
- Roku 1899 probíhala tzv. Hilsnerova aféra = Hilsneriáda – bylo to období obrovského projevu antisemitismu (nenávist vůči Židům)
- Příčinou byla smrt mladé české dívky, kterou údajně rituálně zavraždil židovský muž jménem Hilsner; Masaryk se ho na rozdíl od ostatních zastal a měl pravdu, protože obvinění bylo staženo a Hilsner byl propuštěn
- Masaryk byl morální člověk, má hodně blízko k pragmatismu, podílel se na vzniku Ottova slovníku naučného
- Dílo:
- Moderní člověk a náboženství – pokus o analýzu
- Otázka sociální
- Česká otázka
- Ideály humanitní
- Hovory s TGM – pátečníci ->scházeli se u Čapka každý týden
Masaryk jako filozof:
- Navazuje na Bolzána, preferuje řešení praktických problémů (morálka, politika, náboženství)
- Nepřinesl nic nového
- Filozofii propojil s vírou, etikou, sociologií
- Dílo: Spor o smyslu českých dějin
– zde hovoří o tom, že podle něj byly české dějiny ovlivňovány
především hlavními náboženskými otázkami a názory
– využívá zde 2 pohledy na víru a to:
- Katolicismus
- Protestantismus
- zastáncem byl například Jan Hus (a jeho Jednota Bratrská), J. Á. Komenský
- protestanté uctívají Boha stejně jako katolíci, ale nepřejí si, aby církev oblbovala lidi a aby byla církev plná bludů a výmyslů; nesouhlasí s církví té doby; Boha vidí jak člověka
- Masaryk se negativně staví ke katolicismu a je zastáncem protestantismu
- Říká, že Kristus není mýtickou představou ale, že je to obyčejný člověk
- Odmítá mýtické představy; náboženství má pomoci překonat skepsi a stres dnešní doby
Masaryk jako sociolog:
- Dílo: Sebevražda jako sociální masový jev současnosti
– zjistil, že v jeho době je mnoho sebevražd a bádal po příčinách, které
našel v krizi moderního člověka
- Důvodem sebevražd je společnost a především krize náboženství,
protože člověk bez víry nemá smysl života (nemluví jen o víře v Boha); jestliže člověk v nic nevěří, přivádí ho to k nihilismu
Karel Čapek
- Příznivec a přítel Masaryka, Hovory s T.G.M.
- Jeden z nejuznávanějších českých spisovatelů
- Měl odmítavý postoj ke komunismu – napsal fejeton Proč nejsem komunistou a vyslovil zde názor, že velké ideály komunismu nám říkají, že se musíme obětovat, a pak teprve přijde náš úspěch
- Byl hlavním představitelem skupiny Pátečníku, kteří se scházeli v jeho vile a probírali politické události, kulturu, literaturu, filozofii a na vše nahlíželi ze všech úhlů
Ladislav Klíma
- Představitel iracionalismu
Emanuel Rádl
- Byl filozofem přírody a náboženství
- K filozofii se dostal až v době, kdy vážně onemocněl
- Dílo: Dějiny filozofie – usiluje o spojení vědy s vírou
Jan Patočka 1907-1977
-jeden z nejznámějších filozofů 20.století
– témata – fenomenologie, filozofie dějin, filozofické dílo
-navazuje na Komenského, Masaryka a Husserla
-výrazně ovlivnil české myšlení, mezi jeho žáky patří např. V. Bělohradský, L. Hejdánek, Petříček, J. Sokol
-lidský život chápe, jako pohyb-hovoří o třech základních momentech pohybu existence
- Zakotvení ve světě (člověk se narodí, vyvíjí se, vyrůstá, najde si místo, prostor na vymezení se vůči okolí, doma-ve škole, někde zakotví)
- Sebezbavení prodloužením (praxe, obstarávání člověka, stále se musí starat o sebe-blízké..)
- Sebenalezení („péče o duši“, ve stáří si uvědomujeme, že to nejdůležitější co máme je duše, výrazná návaznost na Platona)
- Narodil se v Turnově
- Působil na Karlově univerzitě, pocházel ze 3 dětí, vystudoval Sorbonnu a zde se také seznámil s Husserlem, který ho ovlivnil svojí fenomenologií
- V r. 1934 se podílí na založení Pražského filozofického kroužku
- Po 2. světové válce působí na UK v Praze, jen 4 roky, protože nebyl pro komunismus v r. 1968 se na UK zase vrátil, ale byl zde pouze 4 rok ze stejných důvodů (byl penzionován)
- V 50. Letech působil na ústavu TGM
- Věnoval se editorské práci Komenského, na akademii věd
- Byl však vyhledáván studenty a vedl „bytové semináře“ v 70. letech u někoho doma
- Studoval spisy Komenského na akademii věd
- Byl odpůrcem fašismu a později komunismu; nemohl publikovat; žil v domácí emigraci během normalizace
- Byl jedním ze zakladatelů Charty 77 spolu s Václavem Havlem a Jiřím Hájkem
- Byl vyhozen z Karlovy univerzity; v jeho bytě se scházela pražská smetánka filozofů a myslitelů, kteří měli zakázáno veřejně cokoliv hlásat a publikovat
- Knihy vychází v exilu a samizdatu
- Umírá při jednom z mnoha výslechů komunistů (11 hod) na infarkt – jeho pohřeb byl rozehnán policisty, protože se do Prahy sjely osobnosti z celého světa
Dílo:
- Přirozený svět jako filozofický problém
- Úvod do Husserlovy fenomenologie
- Aristoteles jeho předchůdci a dědicové – toto dílo je považováno za největší filozofické dílo celé české filozofie
-V tomto díle navázal na Husserla a hovoří o třech základních momentech pohybu existence
– Kacířské eseje a filozofie dějin –jeho poslední kniha
– Vznik a konec Evropy
– Platon a Evropa
Současná filozofie
Ferdinand Peroutka-filozof poúnorové emigrace roku 1948
Ivan Sviták-působil na univerzitě v Kalifornii po celou dobu vlády KSČ v České republice
Václav Bělohradský – filozof, sociolog, představitel postmoderny, žák Patočky
- Působil na univerzitě v Janově
- Vrátil se z exilu, publikuje dodnes
Josef Šafařík – pochází z Brna; stoupenec postmoderny a existencionalismu
Milan Machovec – zabývá se problematikou dějin, otázky náboženství a etiky
- Byl signatářem Charty 77
Zbyněk Fišer – jeho pseudonym byl Egon Bondy
Jan Sokol – zeť Patočky
- Po revoluci se stal ministrem školství
- Zasloužil se o ekumenický překlad Bible
- Navázal na Patočku
Miroslav Petříček
Václav Černý
Ladislav Hejdánek
