Charles de Gaulle – maturitní otázka

Otázka: Charles de Gaulle

Předmět: Dějepis

Přidal(a): Lucie Nováková

Jeden z nejvýznamnějších politiků 20. století (takový francouzský Masaryk nebo Beneš). Dvakrát zachránil Francii – během 2. s. v., pak 50. léta – ukončení války v Alžírsku.

Mládí, kořeny

nar. 1890 v Lille, pocházel z vlastenecké tradiční katolické rodiny z jihu fr, aristokratičtí předci; rodina poznamenána prusko-fr. válkou (1870) = vytvoření a sjednocení Německa – FR pokořena, chtěli odplatu
Vychováván v duchu velikosti a vznešenosti FR, miloval FR dějiny
Chodil na katolickou jezuitskou školu
Otec učitel katolické jezuitské školy – učil filozofii, historii.; rodiče ho učili literatuře, poezii = literární talent
Už brzy měl jasno, že je předurčen pro dráhu důstojníka, byl přesvědčen, že je předurčen, aby vykonal něco velkého pro svou zemi
Saint-Cyr – mezi nejlepšími absolventy, nadaný, motivovaný
Pak sloužil v pěchotě v Arrasu = setkání s plukovníkem Petainem – v dobrém i zlém jeho životní průvodce

Rodina

mž. Yvonne de Gaulle
Též z konzervativní, katolické rodiny; měli spolu tři děti, jedno z nich, Anna, trpělo Downovým syndromem (zemřela ve 20 letech na zápal plic) – Yvonne sama pak založila La fondation Anne-de-Gaulle – charitativní nadaci na pomoc dětem s různými poruchami a nemocemi
Syn Phillipe – ještě žije, byl jednu dobu fr. senátorem (je mu 101 let)
Nedávala žádné rozhovory, veřejně moc nevystupovala, veřejnost nezná její hlas
Bojovala proti prostituci, sexualizaci a nahotě v televizi, údajně se snažila manžela přesvědčit v době jeho prezidentství o zákonu zákazu minisukní

1. světová válka

1914 1. s. v. – FR na straně dohody s VB a Ruskem proti Rak., N; byl nadšený, že vypukla válka – jako odplata porážky b. u Sedanu 1870 – velmi odvážný velitel
účastnil se b. na Marně – utrpěl zranění (několikrát, ale vždy se rychle vrátil k jednotce, nechtěl sloužit ve štábu v křesle, chtěl být se svými vojáky v akci)
b. u Verdunu 1916 s generálem Petainem – Petain se zde velmi osvědčil – pozitivní role; de Gaulle zraněn = díky tomu v zajetí Němců – snažil se několikrát uprchnout, byl ale vysoký, což mu moc útěk neusnadnilo (195 cm??), pokusil se utéct i s Rollandem Garossem (závodním letcem, stíhacím pilotem, pojmenováno po něm tenisové centrum v Paříži, kde se hraje i French Open grandslamový turnaj), de Gaullle učitel ve vězení, školil je o průběhu války, jak to vypadá na frontě; po příměří ho propustili ze zajetí, zůstal v hodnosti kapitána (Fr výhercem 1. s. v. = evropská velmoc č. 1)
řád Čestné legie, Válečný kříž

Mezi válkami

Po válce se účastnil fr. vojenské mise v Polsku (po více než 100 letech bylo obnoveno), bolševici tam ohrožovali Poláky, chtěli totiž šířit bolševickou revoluci dál do Evropy, fr mise pomáhala Polákům při obraně Polska
Po návratu učitelem vojenské historie na vojenské akademii
Náměstkem na ministerstvu obrany, spolupráce s Petainem – psal mu i projevy; již zde s ním měl ale spory (po 1. s. v. hrdinou), většinou kvůli koncepci armády
De Gaulle o svým myšlenkách pohyblivé války psal knihu o využití tanků v budoucím válečném konfliktu, ta se ve FR nesetkala s dobrým ohlasem, zejména s odporem Petaina (zastánce nepohyblivé strategie války – viz. později Maginotova linie) – nicméně v Německu měla kniha ohlas (to už byl u moci A. Hitler), nacisté se jí inspirovali a jeho myšlenky realizovali, i Hitler četl de Gaulla
FR hegemon Evropy – velké vnitřní problémy, střídání vlád – pacifistické názory, vyhnout se válce za každou cenu – vybudována Maginotova linie = systém opevnění = důležitá je obrana, ne útok, vyčkávání, defenzivní strategie x v Německu se naopak konalo, ofenzivní strategie – de Gaulle na to upozorňoval, věděl, že válka bude, nikdo ho neposlouchal = fr nebyla připravena na válku, Němci zato ano; fr se jí chtěla vyhnout = obětovala ČSR, aby měla svůj mír a klid; de Gaulle Mnichov ostře kritizoval

2. světová válka

De Gaulle velitelem tankové divize, dokázal částečně zpomalit postup Němců ve své oblasti, ale měl omezený počet tanků, takže to bylo k ničemu; poté i generálem
De Gaulle na ministerstvu politiky vyzývá k dalšímu boji, ale politici proti němu, nechtěli bojovat – Petain předsedou kolaborantské vlády (příměří s Hitlerem, uznání porážky FR) – de Gaulle s tím nesouhlasí, myslí si, že boj je možný
de Gaulle na poslední chvíli odletěl z FR, byl na něj vydán zatykač pro jeho názory, ale zdrhl do Anglie – vystoupil v BBC 18. červen 1940 (britská vláda proti tomu, ale Churchill mu to povolil, sám totiž podobný projev měl o měsíc dříve – Nemohu vám slíbit noc, než jen dřinu, krev, pot a slzy – nechtěl se podřídit Hitlerovi) – prohlášení o tom, že FR nekapituluje, ale bude pokračovat dál v boji, zastupuje Svobodnou Francii = odbojové hnutí, nesouhlasí s Petainovou politikou, považoval ho za zrádce (stal se tak symbolem boje za svobodu FR) – Petain jej za to prohlásil za zrádce a de Gaulle byl ve FR odsouzen k trestu smrti
Sever FR = obsazen
Jih FR = Vichystická vláda = neobsazená část FR, Petainovský režim, konzervativní a fašistické prvky, Petain kolaborant, spolupráce s Německem
Nikdo jiný nebyl schopen se postavit do čela odboje v Londýně
Francouzi v bitvě o Británii – hlásili se pod de Gaulla, pod jeho ideu svobodné fr
Snažil se získat vojáky koloniálních jednotek (vojáci v koloniích FR) (oficiálně byly pod vichy), chtěl, aby se přidaly k němu, přesvědčoval je; snažil se udělat dojem na Churchilla
Postupně rozšiřoval letectvo, vojáky; i v SSSR měli svobodní fr své zastoupení, snažil se upevnit svou pozici na východě i na západě, byl otevřený ke všem stranám
Francie byla obsazena celá (i jih) = Vichystická vláda byla jen formální, neměla území, kterému by vládla = podlomena její důvěryhodnost – těží z toho de Gaulle
Churchill měl tendence de Gaulla odvolat, ale nebyl nikdo, kdo by de Gaulla nahradil; i s Rooseveltem měl komplikované vztahy – zdál se mu de Gaulle příliš výraznou osobností, měl radši loutky, byl i případně pro Vichystickou vládu, což de Gaulle nepřipustil; Churchill vždy Roosevelta podpořil – anglo-americké vztahy na prvním místě
Invaze v Normandii – osvobození Paříže (prakticky si Paříž FR osvobodili sami, v Paříži byl totiž silný odboj a proběhlo tam pařížské povstání, přijely tam ale i americké tanky; Paříž měla být na rozkaz Hitlera zničena, ale generál jeho rozkaz neuposlechl) – Návrat de Gaulla do vlasti srpen 1944 jako hrdina – zvolen prezidentem prozatímní vlády (sídlo Elysejský palác)
Vyúčtování s Petainem – soudy s kolaboranty – Petain odsouzen k trestu smrti, ale de Gaulle jako prezident mu udělil amnestii a zmírnil trest na doživotí

Po 2. světové válce

Snažil se dostat do popředí – Velká trojka (Stalin, Roosevelt, Churchill) – chtěl se tam narvat – Velká čtyřka – nepovedlo se mu to
Roosevelt – Truman – komplikované vztahy s FR
De Gaulle prosazoval ústavu, která by omezila moc politických stran a posílila moc prezidenta (= prezidentský systém demokracie) – požadavek neúspěšný = 4. republika – systém pol. stran, prezident byl symbolický, něco jako u nás, v rozporu s de Gaullem – odchod do ústraní (odstoupil z prezidentského úřadu) – sledoval vše z ústraní
Studená válka, rozdělení Evropy na systém západní a východní, on to vše sledoval – chtěl, aby FR hrála jednu z hl. rolí, aby nebyla podřízena USA a VB – nicméně 4. republika se nesla v duchu střídání vlád (od konce války do r. 1958 se vystřídalo 23 premiérů), výrazně podřízeny USA; NATO 1949 – chtěli evropskou armádu, de Gaulle proti
De Gaulle vytvořil Sdružení francouzského lidu – politika, pokus návratu do politiky, ne úplně úspěšný (1953)
Fuckupy Fr. vlády 4. republiky:
- FR ztrácí kolonii Indočína po válce v Indočíně (nově Severní komunistický a Jižní nekom. Vietnam)
- Suezská krize 1956 – FR VB Izrael domluvili se, že potrestají Násira (Egyptský vůdce) za to, že znárodnil Suezský kanál – chtěli svrhnout jeho režim a dát tam režim jim věrný; nezapojili USA ani SSSR, nedali jim vědět; vojensky zničující převaha, SSSR začali protestovat, i USA s Eisenhoverem byla proti – zřejmé, že nemohou akci vykonat do konce = další známka toho, že FR 4. republika je neschopná se prosazovat
- Krize Francouzské Alžírsko – válka – FR se snažila tento department (nebyla to kolonie jako taková) si udržet = alžírská válka – velké ztráty na životech, povstalci v Alžírsku teroristické útoky, atentáty na bílé osadníky, krvavé; hrozba vojenského puče (nespokojenost fr. armády, nechtěli o Alžírsko přijít)
- De Gaulle jako zachránce se vrací do politiky – květen 1958 – politici mu nakloněni, byli už zoufalí, doufali v záchranu, vojáci v Alžírsku díky de Gaullově minulosti předpokládali, že je podpoří; de Gaulle ale! chtěl vytvořit svůj pol. systém, který mu bude vyhovovat – chtěl prezidentský systém – stal se premiérem = různé zákony = 1958 vznik 5. republiky – naplněny představy de Gaulla = poloprezidentská republika, premiér má menší moc než prezident, předseda vlády Pompidou
Stal se prezidentem = rozhodující pravomoci
rozvíjel jaderný program = fr jadernou velmocí = záruka fr nezávislosti, vstup více do popředí
fr.-něm. spolupráce
golistická politika – silný vůdce, jednota vedení;
Systém de Gaulla úspěšný, růst životní úrovně fr., nové železnice, továrny, sídliště, infrastruktura, vzkvétal průmysl; nezávislá fr. politika, hlavně vojenská – 1966 FR vystoupila z vojenských struktur NATO (formálně a politicky zůstali v NATO, ale neúčastnili se vojenských cvičení NATO, dělali si vše po svém), Američani museli přestěhovat všechny vojenské základny, které měli na území Francie; sídlo NATO byla původně Paříž, díky tomu se muselo sídlo přestěhovat do Bruselu, kde je dodnes; Zpět do vojenských struktur NATO Fracii přivedl až prezident Nicolas Sarkozy po 43 letech v roce 2009.
EHS (evropské hosp. společenství) – de Gaulle blokoval vstup VB, ti se tam dostali až po jeho smrti
Zásadní je však jeho víra v historickou velikost Francie. Mohla by podle něj být permanentně světovým hegemonem, kdyby nepodléhala častým vnitřním rozporům. Jako svůj cíl si tak dal ustanovení stabilního politického režimu. Francouzská společnost je přitom tradičně ostře rozdělena na levici a pravici už od revoluce v roce 1789. De Gaulle se to snažil překonat ideou silného státu vedeného nadstranickým prezidentem se širokými pravomocemi.
Legitimitu si prezident nechával potvrzovat prostřednictvím referend a přímé volby hlavy státu. I to u některých jeho odpůrců vyvolávalo strach z diktatury.
- v Alžírsku válka pokračovala (fr. kolonisté mají půdu, plus se tam našla ropa), de Gaulle věděl, že musí válku co nejdříve ukončit; říkal, že tato válka se vyhrát nedá, že by hrozila FR poté rozpolcenost a možná občanská válka (většina lidí válku nechtěli); nejprve se pokoušel Alžírsko udržet, poté si uvědomil, že to již není možné; Francouzi nezávislost Alžírska schválili v referendu; mnoho alžírských Francouzů muselo opustit své domovy a odstěhovat se do FR
- bezpečnostní riziko = OAS – organizace tajné armády – nespokojení důstojníci, kteří byli proti ukončení války v Alžírsku, vnímali ukončení války a nezávislost Alžírska jako zradu – snažili se o atentáty na de Gaulla – většinou se jednalo o výbušniny, jež byly nastražené na silnicích, ale jednou po něm dokonce pálili kulometem ze zaparkované dodávky. Celkem prý přežil neuvěřitelných 30 pokusů o atentát

Konec kariéry

Krize systému 1968 – demonstrace proti de Gaullovi a zkostnatělému systému(mladší), i Gaullistické demonstrace (starší) – demonstrace ustál, zůstal prezidentem, vypsal předčasné volby, ale vůdčí pozice mírně otřesena; konzervativní hodnoty, antiamerikanismus;
1969 referendum – neúspěch jeho návrhů – ale nevadilo by to, mandát mu končil až r. 1973, nicméně pro něj to bylo signálem, že by měl asi skončit = 1969 rezignoval – post prezidenta = odchod do ústraní
1970 zemřel přirozenou smrtí (výduť břišní aorty)
Člověk sloužil i v dobrém i zlém (nejtěžší ob – 2. s. v., 4. fr. republika a její krize, Alžírská válka)
2. vedle Napoleona v novodobé FR
Jeho jméno nese mezinárodní letiště Paříže. Vyhrál také v roce 2005 hlasování v televizní soutěži o největšího Francouze. Českou verzi pro srovnání ovládl Karel IV. a v Británii vyhrál Winston Churchill.