Otázka: Dějiny kultury
Předmět: Dějepis
Přidal(a): Václav Borský
1. České baroko
Baroko se objevuje v 17 a 18. stol.
Hl. znaky: ornamentální štukatura, dynamičnost – rozvinutá gesta, pohyb, hra světla a stínu, osová souměrnost staveb. Nejvýznamnější architekti na našem území: Jan Fischer z Erlachu /kašna Parnas v Brně, zámek ve Vranově nad Dyjí/. Jan Blažej Santini / Zelená Hora u Žďáru, kostel ve Křtinách/
Nejvýznamnější sochaři: Matyáš Bernard Braun, Maxmilián Brokoff /sochy na Karlově mostě, sochy neřestí a cností v Kuksu/ V období baroka se objevuje socha nového světce – Jana Nepomuckého /atributem jsou hvězdičky kolem hlavy/
Stavěly se ohromné kostely /chrám sv. Mikuláše na Malé Straně/, zámky /Trója v Praze/, kláštery /Strahov/, honosné měšťanské domy/např. na Staroměstském náměstí v Praze/, ale také malé vesnické kostelíky, kapličky, selské statky /selské baroko v jižních Čechách –nejznámější Holašovice /
S kostely je spojen barokní obraz – vznikají oltářní obrazy. Nejvýznamnější čeští barokní malíři jsou Karel Škréta a Petr Brandl.
2. Sudetská architektura /hrázděné domy/
Pro sudetskou oblast /česko-německé pohraničí v severních a západních Čechách / je typické mísení českého a německého vlivu. Např. liberecká radnice je zdrobnělou replikou vídeňské radnice. Vily v sudetských městech navrhovali architekti např. z Norimberka, Vídně, Berlína.
Typickou architekturou této oblasti je hrázděný dům. Konstrukce je vytvořena ze svislých a vodorovných trámků zpevněných šikmými vzpěrami. Tato kostra má nosnou funkci. Volný prostor mezi trámky je vyplněn mazaninou, později i pálenými cihlami. Výplň je omítnutá, trámy nikoli, tím vzniká typická kresba hrázděného zdiva.
Židovská kultura
Synagoga – židovská modlitebna, plní roli náboženského a společenského centra života židovské obce. Plzeňská Velká synagoga patří k největším v Evropě. Nejstarší synagogou ve střední Evropě je Staronová synagoga v Praze, která je postavena ve stylu gotickém. Tato synagoga je spjata s osobností rabína Löwa. Na řadě míst se nacházejí staré židovské čtvrti a židovské hřbitovy s typickými náhrobky, které mívají hebrejské nápisy/ někdy hebrejsko-německé nebo hebrejsko-české/. Židovské čtvrti a hřbitovy jsou např. v Praze, v Třebíči, v Boskovicích, v Mikulově, na Lomnici.
3. Horská architektura/roubené domy/.
Roubené domy jsou typické pro horské a podhorské oblasti, jsou dřevěné a budují se technikou roubení, to je kladení jednotlivých trámů na sebe, v rozích se spojují některou tesařskou vazbou. V našich podmínkách se používalo především dřevo smrkové, výjimkou byl nejspodnější trám, který býval dubový /aby odolával povětrnostním vlivům/, který se umísťoval na kamennou podezdívku. Spáry se vevnitř vymazávaly a natíraly vápenným nátěrem.
České sklářství.
Počátky českého sklářství sahají do 13. století. Objevuje se v pohraničních horách /v Krušných, Jizerských horách, v Krkonoších/, v oblastech s dostatkem dřeva, kterého sklárny spotřebovaly obrovské množství / k topení a k výrobě potaše, což je surovina nezbytná při výrobě skla/. Vyrábělo se především okenní a stolní sklo, hlavními odběrateli se stala města, kláštery a šlechtická sídla. Ve vesnicích kolem hutí vznikala řemesla, která se zabývala zušlechťováním skla – broušením, rytím, leptáním, malováním a zlacením. Sklo se nejdříve roznášelo v krosnách na zádech po okolí, později na vozech i do vzdálených míst /za hranice naší země/, kde získalo velký věhlas. Významné české sklárny byly v Novém Boru, Kamenickém Šenově, Jablonci…
4. Valašská architektura. Jurkovič. Empír
Valašská lidová architektura patří do tzv. karpatských srubových staveb. Jsou to roubené stavby se šindelovou krytinou /šindele jsou tenká prkénka, která se kladou na střechu jako dnes střešní tašky/. Na Valašsku se dochoval největší soubor lidových staveb, je tam také nejstarší skanzen u nás /Rožnov pod Radhoštěm/. Dochovaly se hospodářské usedlosti, salašnické stavby, mlýny, pily, zvonice, kapličky, kostelíky, radnice, obytné domy vesnické i měšťanské /např. z Rožnova/, studny, hospodářská stavení…
Dušan Jurkovič.
Když se členové nejstaršího českého turistického spolku rozhodli postupně zpřístupňovat odlehlá místa Beskyd, vyznačit turistické trasy a zřídit horské ubytovny a hotely, jejich pozornost se zaměřila na Pustevny poblíž Radhoště. Jméno Pustevny je odvozováno od poustevníků, kteří tu údajně žili v polovině 18. století. Vznikla zde první útulna zvaná Pústevňa, pak i další. Projektoval je slovenský architekt Dušan Jurkovič ve stylu lidové secese, ovlivněné valašskou lidovou architekturou. D. Jurkovič projektoval řadu lázeňských staveb v Luhačovicích – ve stylu lidové secese. V Brně také vilu, která nese jeho jméno.
Empír – patří do období klasicismu – k nám se dostal z Francie /období císařství Napoleona Bonaparta/. Vzory hledá v antice – v římském říši. Stavby jsou souměrné, užívají se geometrické tvary, monumentální široká schodiště. Nejznámější stavby u nás zámek Fryštát v Karviné a zámek Kačina.
5. Romantismus 19. století. Chodské lidové umění.
Romantická architektura vychází ze směrů minulých století. Nejdříve a nejvíce byla napodobována gotika, tento směr označujeme jako novogotický nebo neogotický. Pak byly napodobovány i jiné slohy, hl. renesance. Tyto stavby navozovaly romantický pocit, že jde o staré a historicky významné budovy. Některé stavby romantismu byly ale inspirovány jinými vlivy – vznikají jakoby čínské pavilony nebo minarety /např. lednický park/. Někdy se stavěly dokonce zříceniny /Janohrad/. Typickými znaky jsou válcovité věže, zubaté cimbuří. Středem pozornosti je příroda ve své nespoutané kráse. Romantismus se rozvíjel v malířství, v architektuře, v zahradní architektuře. V tomto období se naplno rozjelo restaurátorství. Některé staré stavby byly v novém romantickém stylu přebudovány tak, že už se nedají vrátit – př. hrad Karlštejn, chrám sv. Václava v Olomouci.
V tomto stylu jsou dále postaveny /nebo přestavěny/např. zámky v Lednici, na Hluboké, v Sychrově, Národní divadlo /neorenesance/
Chodské lidové umění – na Chodsku se zachovaly lidové zvyky a tradice, pestrý lidový kroj, chodská keramika, bohatý folklór /ovlivněn bavorským/. Zachovalo se i chodské nářečí. Charakteristickým nástrojem jsou dudy. V Domažlicích se pořádají každoročně Chodské slavnosti. Mužský kroj = Švanda dudák – žluté kalhoty po kolena, bílé podkolenky, bílá košile, černá vyšívaná vesta.
6. Česká gotika
Gotika navázala na románský sloh, první pokusy na konci 12.století, u nás později. Vznikají mohutné stavby /katedrály/, ale i stavby menšího charakteru. Gotická architektura se oprostila od masivnosti a těžkopádnosti románských staveb.
Znaky architektury:
- Vertikalismus = štíhlé, vysoké tvary
- Lomený oblouk – používaný v oknech portálech i při zdobení
- Vnitřní opěrný systém = žebrové klenby
- Vnější opěrný systém – používaný hl. u katedrál /opěrné oblouky a pilíře, které podpírají stěny z vnější strany/
- Zdobné prvky – fiály = drobné věžičky, chrliče – chrlily vodu stékající ze střech, měly tvar fantastické hlavy s otevřenou hubou, rozety = kruhová zdobená okna
Nejvýznamnější stavitelé: Matyáš z Arrasu a Petr Parléř / především pracovali na katedrále sv. Víta, ale i na jiných stavbách v Praze i mimo ni/
Nejznámější gotické stavby v českých zemích: Praha: chrám sv. Víta, Prašná brána, Karlův most, Týnský chrám, Betlémská kaple, Vladislavský sál Pražského hradu. Chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, Petrov a kostel sv. Jakuba v Brně, raně gotický klášter v Předklášteří. Vzniká řada hradů /nebo je přestavěno v gotickém slohu/ – např. Karlštejn, Zvíkov, Buchlov, Bezděz, Špilberk, Veveří. Gotická je i nejstarší synagoga ve střední Evropě – Staronová synagoga
Sochařské umění souviselo s architekturou – sochařská výzdoba portálů, sochy v kostelech. Výtvarné umění – deskové obrazy. Nejznámější malíř – Mistr Theodorik /dvorní malíř Karla IV. /Vyzdobil kapli sv. Kříže na Karlštejně. Další: Mistr vyšebrodského oltáře a Mistr třeboňského oltáře.
Knižní malba – iluminace.
7. Románský sloh
Románská architektura se u nás objevuje od 11. století
Vznikaly první kamenné stavby, převážně církevní. Uplatňuje se typ rotundy nebo baziliky. Rotundy jsou kruhového půdorysu, mohou být prosté, s apsidou nebo s věží. Bazilika je podélného půdorysu, je buď jednolodní nebo trojlodní. Typickým prvkem je půlkruhový oblouk, který se uplatňuje nejen jako stavební prvek, ale také u oken a dveří. Okenní otvory bývaly sdružovány a členěny pomocí sloupků. Nejznámější rotundy u nás: Rotunda sv. Jiří na Řípu, rotunda sv. Martina na Vyšehradě, rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě / s nástěnnými malbami – přemyslovský rodokmen/.
V románském stylu byl původně postaven Pražský hrad i Vyšehrad. Vznikala řada klášterů- Sázavský, Strahovský, benediktinský klášter v Třebíči – bazilika sv. Prokopa /UNSECO/- v románsko-gotickém stylu. Kamenný Juditin most přes Vltavu v Praze.
Románské sochařství navazovalo na architekturu –hl. sochařská výzdoba portálů. Sochy jsou schematické, dost primitivní, není zachována perspektiva – postavy jsou různě velké a mají různé postavení ne podle perspektivy, ale podle důležitosti v církvi /nejvýše stojí vždycky Kristus/
8. Česká renesance
Jednoduché tvary, horizontální linie, hranatá okna, sloupořadí, klenba, kupole. Nový zdobný prvek – sgrafito – ve tvaru psaníčka, nebo ornamentální či figurální sgrafito. Místo monumentálních /hlavně církevních/ staveb se stavěly zámky, paláce, vily přiměřené měřítku člověka.
V Čechách se dlouho nemohla renesance prosadit. Češi dávali přednost pozdní gotice. První stavby v renesančním stylu se objevily v Praze – při přestavbě Pražského hradu /Vladislavský sál/– hranatá okna, ale ostatní rysy ještě pozdně gotické. Pak se začaly stavět a přestavovat další zámky. Nejznámější renesanční stavby v Čechách: Letohrádek královny Anny v Praze /nejčistší renesance italského stylu – jediná stavba tohoto druhu severně od Alp/, zámek Litomyšl, Opočno, měšťanské domy v Telči a Slavonicích, letohrádek Hvězda v Praze na Bílé hoře, Schwarzenberský palác v Praze bohatě zdobený sgrafity.
9. Funkcionalismus a kubismus
Funkcionalismus – přímé linie, jednoduché formy. Důležité bylo sledovat funkci stavby a její účel, nikoli zdobnost, dekoraci. Nový styl budov s rovnými střechami, čistými liniemi a prosvětlenými interiéry. Brno se po vzniku Československa stalo druhým největším městem republiky. Vznikala zde řada vysokých škol a úřadů, u kterých se uplatňoval právě funkcionalismus. Nejvýznamnější stavba funkcionalismu u nás je vila Tugendhat v Brně – arch. Ludwig Mies van der Rohe /UNESCO/. Tato stavba je velmi cenná, protože téměř neprošla žádnými změnami. /Navíc nedávno byla zrekonstruovaná do úplně původní podoby – včetně interiéru/. Hotel Avion – architekt Fuchs měl k dispozici extrémně úzkou a přitom dlouhou parcelu, kdy přední fasáda hotelu měřila pouhých 7 metrů. To, jak se architekt vypořádal s tak omezeným prostorem, představuje světový unikát. Další funkcionalistické stavby v Brně: budova cestovní kanceláře Čedok /u nádraží/, nádražní poštovní úřad, výstaviště, krematorium na Ústředním hřbitově, Městské lázně v Zábrdovicích. Dalším významným architektem byl vídeňský architekt Adolf Loos, který vytvořil některé stavby i na našem území /př. Müllerova vila v Praze/
Kubismus – unikátní český styl, který nemá ve světě obdoby. Prvky tohoto stylu: ostré hrany, průniky ploch, krystalické struktury. Nejznámější stavbou je Dům u Černé Matky boží v Praze. Nejvýznamnějším architektem je Josef Gočár.Ten vytvořil podobu moderního Hradce Králové. Jako v jediné evropské zemi se u nás kubismus uplatnil v architektuře, nábytku, bytových doplňcích, v keramice, sklu, porcelánu i textilu.
10. Folklór, lidové kroje a lidové stavby.
Folklór – lidové zvyky a tradice, ústní lidová slovesnost, písně, lidové kroje, které se zachovávají na určitých místech po předcích. Lidové kroje v různých oblastech se velmi odlišovaly. Lidé velmi málo cestovali, neměli možnost kopírovat jiné vzory, a tím se vytvořil svéráz , typický pro každý kraj. Bohatší kraj měl i bohatší kroj na rozdíl od kraje chudšího. Kroj z Hané je bohatě vyšívaný, z lepší látky utkaný a sestává z více sukní a ozdob, než například kroj z Valašska, který je jednodušší ve vyšívání i ve výběru látky /typická je modrotisková sukně/ V Čechách se nejdéle udržel kroj na Chodsku a Plzeňsku. Chodsko tolik nezasáhl průmysl a lidé déle trvali na svých zvycích. Morava se vyznačovala velkou pestrostí a rozmanitostí krojů – jiné kroje byly na Horňácku, na Dolňácku, v Podluží, na Kopanicích. Kyjovský kroj se stal základem pro používání krojů v oblastech, kde se místní kroje nedochovaly, ale zároveň se tam udržují tradice např. v podobě krojovaných hodů. /Kuřimsko, Tišnovsko, Bítešsko…/. Folklór z jižní a východní Moravy je turistickou atrakcí. Pořádá se zde nejvíce folklórních festivalů, uchovalo se zde nejvíce lidových písní, ale také starobylých vinných sklípků, domků s krásně malovaným žudrem /ozdoba kolem dveří a okna/.
11. Kultura střední Evropy
Baroko
V 17. a 18. stol. se rozšířilo v celé Evropě. Proniklo do všech druhů umění – architektura, výtvarné umění, literatura, divadlo, hudba. Byl to poslední jednotný umělecký styl celé Evropy.
Hl. znaky: ornamentální štukatura /štuk = práce se sádrou/, nesymetrické formy, různá zaoblení, ideálem je ovál nebo elipsa. Nadsazené proporce /př. kůň s velkým tělem a malou hlavou/, rozvinutá gesta. Baroko je dynamické – v pohybu. Jednotlivé prvky architektury /sochy, kašny/ je třeba vnímat v pohybu, musíme je obcházet, vědomě byly tyto věci tvořeny k obcházení.
V Rakousku je nejvýznamnější ukázkou barokního stavitelství klášter v Melku. Nejkrásnější je tam knihovna s nádhernou stropní freskou /toto místo inspirovalo Umberta Eca při psaní románu Jméno růže/
Rokoko/ve střední Evropě pozdní baroko/
Jméno se odvozuje od francouzského slova rocaille /rokaj/, což je ornament připomínající ušní boltec.
Typický znak: dekorativnost – stěny a klenby jsou pokryty lehkými elegantními ornamenty ve štuku a zlatě, ve formě fresek a motivů popínavých rostlin. Půvabné kudrlinkové ozdoby zdobí každou tehdejší stavbu a hýří zlatou a bílou barvou. Obydlí jsou plná zprohýbaného nábytku, zrcadel, tapiserií, květované keramiky nebo keramiky ve tvaru ptáků či ovoce.
12. Jižní Evropa
Secese /Sagrada Familia v Barceloně od Antonia Gaudího/
Styl z přelomu 19. a 20. stol. Projevovala se v architektuře, výtvarném umění a užitém umění /bytové zařízení, vitráže/
Hl. znaky: ornamenty rostlinné/listy, větvičky lipové kaštanové, vavřínové, květy kosatců…/ i geometrické /kruhy/, záliba v neobyčejných barvách, mužské i ženské figury na fasádách, které volně přecházejí do prostoru /vztažené paže, povlávající drapérie…/, reliéfy s mýtickými náměty, skleněné a keramické ornamentální doplňky, kachlíky, glazované prvky. V kovových částech se používá mosaz připomínající zlato nebo přímo pravé zlacení, ozdobné kovové konstrukce – kované mříže, zábradlí. V interiérech se používá štuková a malířská výzdoba, mramor, kvalitní dřevěné obklady, ozdobné lustry a lampičky, zrcadla, prosklení s barevnými, leptanými a lazurovanými skly, různá ozdobná dlažba
Antická architektura / zachovaná v celé jižní Evropě/
Antické chrámy se stavěly ve 3 základních stylech – dórském, jónském a korintském. Hl. znaky u každého stylu se poznají podle tvaru sloupu. Vymysleli Řekové, od nich převzali Římané.
Dórský styl – sloup bez patky, je silnější, nižší, obvykle nemá žlábkování, stavby působí těžkopádně
Jónský – sloup má patku, je štíhlejší, žlábkovaný. Hlavice je zdobená volutami / šroubovicemi/
Korintský – je stejný jako jónský, liší se pouze hlavicí – zdobená akantovým listím. V období klasicismu se napodoboval hl. korintský styl.
V antice se budovaly chrámy, obytné domy, lázně, amfiteátry… Krásné jsou antické sochy, které se staly vzorem pro sochy období renesance.
Z řecké antiky se dochovalo méně památek /jednak jde o starší kulturu, jednak častá zemětřesení/. Z římského období je hodně památek – jak v Itálii, tak v jiných zemích
13. Severská kultura a umění
Vikingové
Nejznámějším prvkem vikingské kultury je runové písmo, které se tesalo do kamene. Používalo se např. k zapsání čarodějných formulí, psalo se jím na náhrobní kameny, ale také se jím psaly balady severských potulných písničkářů /skaldů/
Výtvarné umění – mělo ornamentální charakter. Na dřevo, kosti, kovy, paroží, jantar se ryly hl. zvířecí motivy. Tyto motivy nacházíme i na zlatých špercích, sponách či zbraních.
Vikingské výtvarné umění končí s pokřesťanštěním skandinávských států.
Vikingové byli vynikající mořeplavci. Pozůstatky jejich lodí se vystavují ve skandinávských muzeích. Lodě byly s velkou plachtou a spoustou veslařů ukrytých za hradbou z kruhových štítů. Vpředu byla loď zdobena dračí hlavou, proto se jí říkalo drakkar /některé měly hadí hlavu = snekkar/. Vikingové vozívali na lodích také koně, aby byli pohyblivější na souši.
Keltové – původní obyvatelstvo západní Evropy a Britských ostrovů. Keltské umění se soustředilo na umělecké řemeslo, vyráběly se např. náramky, spony, opasky, zrcadla, mince…. z kovu, skla, jantaru. Hlavními prvky jsou esovité – spirálovité linie, lidské a zvířecí motivy /pes, kůň, kráva, zajíc, ptáci …/
Náboženská víra je založená na znovuzrození.
14. Pravoslaví v Rusku, Bělorusku a na Ukrajině
Architektura vychází z byzantského umění. Vznikaly malé pravoslavné kostelíky i obrovské komplexy s charakteristickými cibulovitými kupolemi. Kupole představuje nebeskou sféru, zatímco chrámová loď pozemskou sféru. Stavby jsou bohatě zdobeny mozaikami, nástěnnými malbami. Významné místo v pravoslavném kostele zaujímají deskové malby – ikony. Jsou to přenosné svaté obrazy. Malují se vaječnými temperami na dřevěné desky s bílým nebo zlaceným podkladem. Ježíš Kristus, Marie a světci jsou malováni ve stylizované podobě, která se po staletí nemění. V pravoslavném kostele jsou věřící odděleni od oltářní části /ta je přístupná jen kněžím/ stěnou s ikonami /ikonostas/. V průběhu bohoslužeb se často nosí některá z ikon kostelem a věřící ji líbají. V době mimo bohoslužby mohou věřící líbat ikony na stěně.
Pravoslavný kříž je jiný než v západním křesťanství /dvě šikmá ramena/
Pravoslavní se křižují opačně něž římští katolíci /prvně vpravo, pak vlevo/
Bulharská kultura
Bulharská kultura vychází z řecko-byzantské tradice, ale zároveň je ovlivněna i prvky turecké kultury, protože bylo pod nadvládou Osmanské říše. Lidová slovesnost si ale uchovala znaky slovanské kultury. Významnou roli v bulharské kultuře hrály pravoslavné kláštery.
15. Aztékové
Aztécká města hýřila barvami, domy byly bílé nebo tmavočervené. Domy měly stinná místa s kašnami, uvnitř stěny ze dřeva, nástěnné koberce. Města u jezer byla doplněna plovoucími zahradami. Byly to vory z rákosí a proutí pokryté bahnem, které hluboko zapouštěly kořeny a měnily se na ostrovy. Největší byly až 100m dlouhé a pěstovalo se na nich ovoce, zelenina, vzácné květiny. Aztékové vyráběli hlavně rituální předměty, dokázali zpracovat kámen, dřevo, lávu, křišťál, měď, bronz, olovo, stříbro, co však nedovedli zpracovat, bylo železo. Používali obrázkové písmo, jednotlivé obrázky zachycovaly jednotlivé události.
Mayové
Mayská kultura se rozvíjela na území dnešního Mexika, Guatemaly, Belize, Salvadoru, Hondurasu. Hlavními středisky byla města Tikal, Palenque, Copán. Mayové praktikovali lidské oběti, kterým bylo zaživa rozříznuto tělo a vytrženo srdce, které pak bylo obřadně spáleno. Nejzajímavějšími památkami Mayů jsou stupňovité pyramidy, které byly budovány v náboženských střediscích a poblíž paláců jejich vládců. Mayové se zajímali o astronomii. Jejich přesné kalendáře se vyrovnají těm dnešním.
Severoameričtí indiáni
Severoamerickým indiánským kmenům je společná víra v nejvyšší bytost zvanou Manitú. Po smrti se odeberou do říše mrtvých /“do věčných lovišť“/, kterou považují za šťastné místo. Prostředníkem mezi tímto a oním světem je kouzelník – šaman. Silný je kult předků. Indiáni vytvářejí totemový sloup zdobený řezbami, často vysoký mnoho metrů. Na něm jsou vyřezávané zvířecí nebo lidské figury.
16. Maoři /Maorové/
Původní obyvatelstvo Nového Zélandu. Jejich původní kultura zažívá v současnosti znovuzrození – vyučuj se maorština, spolky udržují tradici her, zpěvů a tanců, umělci zhotovují krásné řezbářské práce. Nejpoužívanějším materiálem je dřevo, které se opracovávalo kamennými sekerami a dláty. Takto pracovali vždy jenom muži. Zhotovovali hlavně bohatě zdobená kánoe. Ženy pracovaly s rostlinnými vlákny, vlasy a peřím. Umění výroby šperků se předávalo z pokolení na pokolení, šperky byly důležité hl. pro náčelníka a další vysoce postavené osoby. Pro Maory je typické černé tetování „moko“, jednalo se v podstatě o vyřezávání vzorů do kůže pomocí dlátka z kosti. Do hlubokých zářezů se naneslo barvivo z holubího trusu a sazí. Byl to krvavý bolestivý a dlouhotrvající proces. Měli na něj nárok jen válečníci.
Aboridžinci
Původní obyvatelstvo Austrálie. Odedávna ztvárňují své fantazie hl. na stěnách skal a jeskyní. Mnohé kresby jsou tisíce let staré. Některé byly stále po tisíce let přemalovávané, aby se barvy oživily. Skalní umění znázorňuje převážně každodenní život a činnosti domorodců, ale hlavně jejich náboženskou víru. Při tvorbě Austrálci používají 4 základní barvy: bílou, černou, žlutou a červenou. Pravděpodobně ještě starší než skalní kresby jsou obřadní kresby na tělo, kde se užívá tradiční symbolika. Dnes se prodávají malby složené z malých bílých teček, to je metoda malby využívající původní aboridžinské symboly.
Inkové
Incká architektura má monumentální charakter, je reprezentována opevněnými městy /Cuzco, Machu Picchu/, paláci, chrámy, kláštery a závlahovými systémy pro terasovitá pole. Stavby byly budovány z velkých kamenných bloků kladených nasucho s malými spárami. V řemeslné výrobě se jednalo hl. o zpracování kovů – zlata, stříbra a bronzu / lití a tepání/. Typické jsou drobní plastiky z drahách kovů /zvířata, květiny/ a kultovní předměty – zlaté poháry, misky, šperky. Vlastnictví velkého množství zlata se stalo Inkům osudným. Pro Inky bylo zlato symbolem slunce a krásy a darem bohů bez jakékoli materiální hodnoty. Ve jménu zlata byla mocná říše Inků Evropany zničena.
17. Islámská kultura a umění
Nejtypičtější prvky architektury: kopule, různé druhy oblouků, neustále se opakující motivy, zákaz zobrazování lidské podoby. Tím, že se nesměly zobrazovat osoby, nevytvářely se sochy, a tak bylo možné využívat celé stěny ke geometrické výzdobě budov – tzv. arabesky, které spočívaly v nekonečném opakování stejného motivu. Důležitou roli v islámské architektuře hraje také zahradní architektura s vodotrysky, vodními kanály, jezírky.
Hlavními náboženskými islámskými stavbami jsou mešita a minaret. Mešita je islámská modlitebna s výklenkem, který směřuje k Mekce. V mešitě je oddělené místo pro ženy. V mešitě nejsou žádné lavice ani židle. Věřící klečí na podlaze. Do mešity se vstupuje bez obuvi. Na dvoře je studna pro rituální omývání. Minaret je štíhlá věž u mešity, z jejíhož ochozu volá muezzin věřící k modlitbě.
S islámskou kulturou a uměním se setkáváme v některých asijských zemích /především arabských /, v severní Africe, na Balkáně, ale i v jižním Španělsku – v Andalusii /Cordóba, Granada/.
18. Buddhismus a hinduismus
Jsou to náboženství jihovýchodní Asie. V některých zemích existují obě náboženství bez problému po staletí vedle sebe, dokonce od sebe přejímají některá božstva a další prvky. Základní náboženské stavby buddhismu a hinduismu jsou pagody, shikary a stúpy.
Pagody jsou svatyně, které mají několik střech nad sebou, jejich počet je vždy lichý, protože lichá čísla jsou příznivější než sudá. Pagody mohou sloužit buddhistům i hinduistům.
Shikary mají majestátní kupolovité střechy, které jsou přirovnávány k uzavřenému květu lotosu. Mohou sloužit jak buddhistům, tak hinduistům.
Stúpy slouží jako náboženský pomník, relikviář, nechodí se dovnitř, ale obchází se kolem něj ve směru hodinových ručiček. Stúpy slouží jen buddhistům.
Specifickým výtvarným dílem je mandala – složitý geometrický vzor, který slouží k meditaci.
Hinduistické chrámy nás někdy překvapí množstvím erotických motivů.
Buddha – bývá nejčastěji zobrazován jako sedící /při meditaci/, někdy i ležící/při vstupu do nirvány/. Ztvárnění Buddhy v různých zemích může být různé /v Číně starý tlustý muž, v Thajsku mladý muž/.
19.
Jde o oblast s převládajícím buddhistickým náboženstvím, takže se zde setkáváme s buddhistickými chrámy – pagodami, sochy Buddhy jsou všudypřítomné.
Čína
Čína přivedla na svět porcelán /už před n.l., ale dokonalost až asi v 11. stol./ Každé období dějin je charakterizováno jinou barevností – v některých dynastiích byl porcelán modrý, v jiných modrobílý, barevný, smetanový, s kovovým leskem, lišila se výzdoba. Do Evropy přinesl první čínský porcelán pravděpodobně Marco Polo.
V architektuře se rozvíjely stavby s keramickými taškami, svatyně – pagody, paláce a pevnostní stavby /Velká čínská zeď/
Čínské malířství se soustředilo na zobrazení krajin a figurálních motivů /to se projevilo i na zdobení porcelánu/
Sochařství tvořilo jen dekorativní doplněk architektury nebo vznikaly terakotové sochy /terakotová armáda/
Japonsko
Ostrovní charakter země předurčil svébytnou kulturu a umění. Japonské umění se vyznačuje citem pro přírodu a dekorativnost. Ukázkou japonské kultury jsou japonské zahrady. V japonských zahradách se projevuje úcta k přírodním silám, úctou k neživé přírodě /k horám, říčním proudům…/
Zahrady byly původně součástí buddhistických chrámových komplexů, byly určeny hl. k rozjímání. Některé druhy zahrad byly zaměřovány na omšelost stářím, protože Japonci si váží starých předmětů /kámen porostlý mechem a lišejníkem, ohlazený říčním proudem …/ Japonci se snaží na minimálním prostoru zachytit přírodní scenérii, která původně zabírá obrovský prostor. Tudíž kámen znázorňuje horu, potůček zobrazuje mohutný vodní tok a jezírko oceán. Japonci se dopracovali k dokonalosti v pěstování miniaturních stromků – bonsají.
20. Africké umění
Na rozdíl od západního umění není africké umění téměř nikdy určeno pro okrasu a dekoraci. Je určeno k domorodým bohoslužbám, rituálům, kouzlům a komunikaci s vyššími přírodními silami. Vysoký společenský statut měli v mnoha kmenech umělci a řezbáři. Umění se stalo jedním ze způsobu odlišení jednotlivých kmenů. Materiály se využívaly podle přírodních zdrojů, např. v Ghaně bylo dostupné zlato a bronz. V Kongu se dělaly vyřezávané obrazy žen s nádobami. Jinde to byly pohřební sošky s geometrickými vzory, vyřezávané dřevěné masky, sošky z tmavého dřeva, někde se používala terakota.
Africké umění je v širokém povědomí spojeno s maskou, která se stala symbolem tohoto světadílu. Tvorba a užívání masek není rozšířena v celé Africe, ale omezuje se na tzv. černou Afriku.
Egyptské umění
Pyramidy – nejmohutnější stavby, které kdy člověk vytvořil. Stěny pyramid a hrobek jsou pokryty hieroglyfy, ze kterých se dovídáme hodně o životě starých Egypťanů. Egyptské sochy jsou těžkopádné, strnulé, nezachycují pohyb. Na drobných předmětech se často setkáváme s vyrytým posvátným skarabem /broukem/. Staří Egypťané vytvářeli nádherné zlaté šperky. Těch se nejvíce našlo v Tutanchamonově hrobce. Všechny umělecké předměty z této hrobky jsou uloženy v Egyptském muzeu v Káhiře.
