Otázka: Dětská hyperaktivita
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): M.P.
Dětská hyperaktivita – Ročníková práce
Martina Pecková
Klíčová slova: hyperaktivita, porucha pozornosti, ADHD, doporučení
Práce se zabývá historií onemocnění, jeho charakteristikou, příčinami a příznaky. Druhá polovina teoretické části práce se věnuje léčbě a doporučením pro rodiče, či blízké nemocných dětí. Práce je zakončena praktickou částí, která obsahuje rozhovor s vychovatelkou dětského domova.
1 Úvod
Téma ročníkové práce Dětská hyperaktivita jsem si vybrala z toho důvodu, že jsem s tímto onemocněním ve svém okolí velice často v úzkém kontaktu. Myslím tím prostředí Dětského domova, ve kterém žiji. Ráda bych získala více informací o tomto onemocnění, zejména mě zajímá léčba dětské hyperaktivity. Rovněž bych ráda, aby v mé práci našli i ostatní čtenáři kvalitní informace, které je obohatí.
2 Dětská hyperaktivita
2.1 Historie onemocnění
Onemocnění popsal roku 1902 Angličan G. F. Still. Dříve se o tomto onemocnění mluvilo jako o minimálním mozkovém poškození nebo také o minimální mozkové dysfunkci, či o hyperkinetických dětech. V nedávné minulosti byl stav pojmenován pojmem ADHD (z anglického attention deficit – hyperaktivity disorder), který převádíme do českého jazyka jako hyperaktivita spojená s poruchou pozornosti (dále jen ADHD).
2.2 Charakteristika onemocnění ADHD
ADHD je vývojová porucha dítěte projevující se nepřiměřeným stupněm pozornosti, hyperaktivity a impulzivity vzhledem k věku dítěte. Potíže jsou vleklé a mnohdy nejdou vysvětlit ani na základě neurologických, senzorických nebo pohybových postižení, mentální retardace nebo závažných emočních problémů. Tyto poruchy se hojně objevují v časném dětství. Chování těchto dětí se samozřejmě mění, a to vlivem dospívání. Poruchy se mohou zmírňovat s dozráváním CNS, v porovnání s ostatními dětmi téhož věku však přetrvávají. Obtíže jsou spojené s neschopností dodržovat pravidla chování a provádět vícekrát po delší dobu některé pracovní výkony. Tyto biologické deficity ovlivňují interakci dítěte se svou rodinou, školou i společností. (Barkley, 1990). Předpokládá se, že onemocněním trpí 1 – 5% školních dětí. Chlapci jsou postiženi přibližně osmkrát častěji, než dívky.
3 Příčiny ADHD
Velmi důležitou roli hrají genetické dispozice. Podle Piedermana (in Davinson, Neale, 2001, s. 423) je u rodičů s ADHD 50% pravděpodobnost, že i jejich potomci budou trpět podobnými obtížemi. I mnohé dlouhodobé studie dvojčat dospěly k totožným závěrům. Co je doopravdy zděděné není přesně známo, ale předpokládají se změny ve struktuře a fungování mozku. Horší výkony v neuropsychologických testech zaměřených na výkonnost funkcí předního laloku mozku ukazují na vztah určitých partií mozku ke zmíněným obtížím.
U některých dětí s poruchou ADHD byly zjištěny vysoké hladiny olova v krevním séru. Tento těžký kov je v současnosti všudypřítomný v našem životním prostředí, kam se dostává zejména z výfukových plynů (olovo je totiž přidáváno do benzínu pro lepší výkon motorů).
Současná vyšetření, stejně jako výzkumy v padesátých letech 20. Století, poukazují na roli toxinů z vnějšího prostředí, a to především na aditiva v potravinách (potravinářská barviva) a na nikotin. Téměř 22% matek dětí s ADHD uvádí, že kouřilo v době těhotenství v průměru jednu krabičku cigaret týdně, zatímco u dětí bez ADHD to bylo pouze 8% matek (1996). Pozdější studie na zvířatech ukazují, že chronická přítomnost nikotinu zvyšuje uvolňování dopaminu v mozku a tím způsobuje hyperaktivitu. Další autoři také zjistili, že nikotinismus uvolňuje dopaminový systém vyvíjejícího se plodu a vrcholí v nedostatek inhibice (proces, při kterém dochází k zamezení, či omezení správného průběhu enzymatické reakce) a následně v ADHD.
Moderní vyšetřovací metody, které zkoumaly činnosti lidského mozku, ukazují, že dospělí lidé, kterým ADHD přetrvává až do dospělosti, mají nižší spotřebu jednoduchého cukru, glukosy, a to v oblastech mozku a v oblastech, které se klíčově podílí na řízení pohybového centra a pozornosti. Glukosa je jediným zdrojem energie, kterou nervové buňky lidského mozku využívají. Proč tomu tak je, dosud není známo. Toto vyšetření je možné provést jen u dospělých a s jejich souhlasem, dětský mozek není možno vystavit ozáření, protože se k vyšetření využívá glukosa, která je radioaktivně označená.
Psychologické teorie se domnívají, že hyperaktivita je podmíněná současným spojením dispozice k tomuto chování a způsobem výchovy. Je-li dítě s dispozicemi k nadměrné aktivitě, pohyblivosti, náladovosti stresováno netrpělivým a háklivým rodičem, nemohou se u dítěte utvářet správné vzory chování a komunikace. Pokud dítě nesplňuje očekávání rodiče, je stále hubováno a často označováno za hloupé a líné, přičemž jeho rozumové schopnosti jsou naopak mnohdy nadprůměrné.
Trápení, které děti mají, vede ke strachu, nejistotě, únikům do světa fantazie, vzdorovitosti a protestům. Kontakty mezi dítětem a rodičem většinou končí různou úrovní potyček. Náhodné vzory chování se u dítěte upevňují, dítě není schopno plnit požadavky školy a dostává se do sporu se školním řádem. Stává se, že rodiče dítěti hrozí dětským domovem nebo psychiatrickou léčebnou, tedy hrozbou vyloučení ze světa lidí, kteří jsou považováni za normální. Děti si mohou vzít výhrůžky k srdci a považovat se za špatné. Je bezpochyby, že tyto příčiny mají určitou roli ve vývoji obtíží, ale nelze je považovat za dostatečné. Mají určitý podíl na upevňování negativního chování, frekvenci a intenzitě nežádoucích projevů.
Otázka hyperaktivity v ontogenetickém vývoji není jednoznačně řešitelná. Jsou zkouškou vytrvání a vychovatelského umění pro rodiče. V mnoha případech obtíže vymizí a dítě se vyvíjí v souladu s normami, jindy přetrvávají po celý školní věk až do dospělosti. Nemůžeme předpokládat naprosté vymizení symptomů s přibývajícím věkem. Symptomy jsou sice méně závažné, ale přibližně u 65-80% jedinců přetrvávají. Dospělí lidé většinou dosahují nižší socioekonomické úrovně, mění zaměstnání daleko častěji, než je běžné. (Davidson, Neale, 2001, s. 422)
4 Příznaky ADHD
Příznaky ADHD lze rozdělit do tří kategorií – příznaky nepozornosti, hyperaktivity a impulzivity. Nejvíce nápadné jsou děti s převládající nadměrnou aktivitou, naopak děti s převahou příznaků pramenících z poruchy pozornosti mohou působit jako zasněné, netečné, líné a nedbalé.
- Nadměrná aktivita
Dítě nevydrží na jednom místě, pobíhá, nevydrží u stolu, kde má rodina společně jíst, nevydrží ve školní lavici. Nepomáhají domluvy po dobrém ani po zlém, odměny ani tresty. Sliby dítěte, že se polepší, většinou nejsou reálné.
- Poruchy vnímání ve vztahu k hybnosti
Děti odpovídají na smyslové podněty nevyzpytatelnou pohybovou akcí. Působí to tak nešikovným a nesoustředěným dojmem. Toto na mnoho lidí, zvláště na ty, kteří neznají diagnostiku dítěte, působí jako zlomyslná provokace.
- Citová nevyváženost
Tyto děti mají tzv. v jednom uzlíčku smích i pláč. Rychle se citově přesmykují z dobré nálady do rozmrzelosti, smutku, podrážděnosti, útočnosti a zpět k lepšímu chování. Takové proměny nálad jsou ve škole jedním z důvodů, proč takto postižené děti bývají dospělými označovány za nesympatické jedince, kteří hrají na nervy.
- Poruchy sladění jednotlivých složek chování
Vyvážené chování se těmto dětem nedaří. Dokonce ve vážnějších souvislostech dělají dojem, jako by šaškovaly proměnami pohybů, hlasu, způsobem, kterým kladou nesouvisející otázky. Často vyrušují ostatní děti při učení i hře, ztrácejí opakovaně školní pomůcky od tužek až po žákovskou knížku, včetně součástí oděvu. Děti mluví hodně hlasitě, chovají se, jako by neposlouchaly, když na ně někdo mluví. Dospělí to však většinou považují za provokaci.
- Poruchy pozornosti
Děti s ADHD nedokážou udržet pozornost, ta jim utíká z předmětu na předmět, od činnosti k činnosti. Jejich hra je roztěkaná a nesoustředěná. Sebemenší podněty je rozptylují, ruší ostatní děti v kolektivu, spolužáky, rodiče, u ničeho nevydrží. Zajímavé ale je, že dlouho a dokonce i soustředěně vydrží sedět u počítačových her nebo televize. Lze předpokládat, že děti se schopností jen krátkého soustředění udrží v těchto případech pozornost proto, že v průběhu pořadů nebo počítačové hry se situace poměrně rychle střídají, jsou pestré a zaměřené na zrakové vnímání. Zkrácená údobí soustředění postižených dětí je pojmou. Takže jiná úkolová situace jakou je například školní výuka, která je pomalejší, jejich schopnost soustředit se, neumožňuje.
- Impulzivita
Děti odpovídají na podnět bez rozmyšlení, okamžitě, bezhlavě a zbrkle. Nepatrné podněty je hned vyvádějí z míry a odpovídají na ně bouřlivě.
- Poruchy paměti a myšlení
Poruchy paměti a myšlení bývají drobné a potřebují podrobné vyšetřování, aby se na ně přišlo. Jindy bývají i nápadnější. Paměťové poruchy a tzv. myšlenkové skoky a absurdity (vnitřní spornosti, nesmyslnosti), působí na dospělé opět jako schválnosti nebo pomatenost.
- Vývojové poruchy učení
Objevují se poruchy učení, psaní, počítání i hláskování v určitých stupních a různých kombinacích. Vývojové poruchy učení postihují asi čtvrtinu dětí s ADHD.
- Neurčité a rozmanité neurologické příznaky
Neurolog rozliší sílu a rychlost reflexních odpovědí, které nejsou jednoznačně chorobně změněné, ale v něčem se přece jen odlišují od normy. Jsou to neurologické mělké příznaky, jsou nejednoznačné (mělké dýchání, dýchací potíže, alergie, závratě z výšek, atd.), na rozdíl od tvrdých neurologických příznaků, které poznáme hned na první pohled (například ochrnutí končetin po mozkové mrtvici). Zjistilo se, že onemocnění, která jsou považována za čistě duševní (psychiatrická), jsou doprovázena početnějšími neurologickými mělkými příznaky. Tyto příčiny se projevují neurčitými, nevelkými, ale mnohočetnými odchylkami činnosti a pravděpodobně i stavby mozku. U dětí s ADHD, jelikož je to duševní nemoc, se tyto příznaky často vyskytují různě a proměnlivě.
- Odchylky elektromagnetické činnosti mozkové kůry
Jsou známy obvyklé a neobvyklé projevy elektromagnetické činnosti mozkové kůry, případně dalších částí mozku zjišťovaných elektroencefalografickými vyšetřeními. U dětí s ADHD se na elektroencefalografických záznamech objevují již zmiňované, neurčité, někdy i mnohočetné, proměnlivé odchylky činnosti mozkové kůry. U různých dětí se objevují různé složky s různou kombinací a intenzitou, vlivem času se tyto odchylky mohou proměňovat.
5 Léčba ADHD
Léčení dětí s ADHD je nutné, bývá dlouhodobé a náročné, s nezcela jistým výsledkem. Patří do rukou zkušeného odborníka na dětské psychiatrii. Léčba začíná podrobným opakovaným zjištěním, které složky duševní a nervové soustavy jsou postiženy a v jakém rozsahu. Důležité je zjistit, jaké složky postižené nejsou, protože u každého dítěte je obraz odlišný a individuální.
Léčení se zaměřuje na jednotlivé poruchy poznávacích funkcí i druhů chování u jednotlivých dětí. Výcvik v tom, jak zacházet se sebou a s okolím, se zaměřuje na pomoc rodičům, a to jak jednotlivě, tak i ve skupinách, či ve spolupráci s celou rodinou. Pro rodiče dětí s ADHD a pro děti samotné mohou být pomocí různá centra. Například Centrum poradenských služeb v Brně se věnuje žákům s ADHD, jejich rodičům a pedagogům, a to v rámci Jihomoravského kraje. Cílem tohoto centra je zvýšit šance těchto žáků při zapojení do vzdělávání a podpořit tak jejich budoucí konkurenceschopnost na trhu práce. Pracovníci centra se zaměřují na prevenci vzniku školní neúspěšnosti žáků, předčasného odchodu ze vzdělávání, zajištění kvalitní a včasné péče o tyto žáky, rozvoj produktivního chování a sociálních kompetencí žáků a prevenci rizikového chování včetně informačně osvětové činnosti.
Krátkodobě a jen některé složky ADHD ovlivňují stimulancia. Jedná se o psychoaktivní látky, které vyvolávají dočasné zlepšení duševních nebo tělesných funkcí. Účinek stimulancií na chování dětí je však opačný, než bychom očekávali, protože činnost nervové soustavy za obvyklých situací urychlují. S ohledem na to, že v pozadí ADHD je pokles látkové výměny glukosy, je možné, že tyto léky následky poklesu její výměny začnou přibližovat v některých mozkových oblastech k normě. Není však prokázáno, že by tyto léky léčily dlouhodobě, nebo poruchu hyperaktivity vyléčily. Stimulancia mají vedlejší účinky, mohou být nebezpečné. Podávání léků i vedlejší účinky je nutno pečlivě sledovat. Odborníci se domnívají, že zásadním vedlejším účinkem stimulancií je možnost povzbuzovat vyskytující se útočnost a protispolečenské chování
6 Doporučení rodičům
Tato kapitola poskytuje rodičům dětí s ADHD doporučení, jak zvládat děti s touto chorobou, naznačuje výchovu takového dítěte, například co dělat v určitých situacích a jak dítěti umožnit cestu k normálnímu životu. Doporučení rodičům dětí s ADHD jsou taková:
- nikdy děti netrestejte a o trestu nerozhodujte, pokud budete rozzlobení,
- rozhodnete – li se pro trest, kterým bude zákaz, měl by mít krátkodobou platnost, abyste trest neodvolávali, dítě by potom zákazy nepovažovalo za důvěryhodné,
- nikdy nezakazujte pohybové aktivity nebo zájmové sporty, které mohou být jedinou činností, v níž dítě vyniká a sklízí uznání; pomozte dítěti najít jakoukoli činnost, ve které vynikne,
- dávejte dítěti přiměřené úkoly, které zvládne, abyste dítě mohli pochválit; nebudete-li moci chválit za výsledek, chvalte jej za snahu; žádoucí chování podporují pochvaly, naopak tresty posilují nežádoucí chování,
- dítěti buďte nápomocní, povídejte si s ním, pohlaďte ho, aby dítě vědělo, že o něj máte zájem,
- při psaní úkolu přisedněte k dítěti, veďte ho k tomu, aby si při psaní nahlas předříkávalo (chybám při psaní napomáhá, když dítě vysloví, co chce napsat). Při prvních příznacích nepozornosti dejte dítěti domácí práci nebo cvičení pro odreagování (ideální jsou dřepy nebo kliky, obzvlášť u chlapců). Během cvičení dochází ke stimulaci CNS, jejímž cílem je potlačení již nežádoucí aktivity; můžete cvičit společně a zasmát se,
- nedovolte, aby se zvláštnosti vašeho dítěte staly středem posměchu,
- dostane – li dítě záchvat špatné nálady nebo se rozzuří, nebuďte netrpěliví, počkejte, až se uklidní a potom si s ním promluvte; komunikace je důležitá,
- důležitá je pravidelnost denních rytmů spánku a bdění, jídla, odpočinku, a práce,
- ve škole navštivte třídního učitele dítěte a sdělte mu, že jste vyhledali odbornou pomoc. Výborné je domluvit se na deníčku, do kterého bude učitel zapisovat zadané úkoly,
- léky, které děti dostávají, mohou pomoci jen částečně, ale samotnou hyperaktivitu nikdy nevyléčí.
Život postiženého dítěte s ADHD není jednoduchý. Pro rodiče je to jistě těžké, ale pro děti ještě těžší. Pří výchově takového dítěte jsou nesmírně důležité vlastnosti, jakými jsou vytrvalost, trpělivost, umírněnost a klid.
7 Rozhovor s vychovatelkou dětského domova
Praktická část je tvořena rozhovorem s paní vychovatelkou Dětského domova v Hrotovicích, paní J. N., která se s dětmi s ADHD dostává pravidelně do kontaktu.
- Jak dlouho se ve svém povolání setkáváte s dětmi, které trpí ADHD?
„V Dětském domově pracuji 13 let. S dětmi s ADHD se potkávám přibližně 9 let. Dříve jsem se s tímto onemocněním nesetkala, moc se o tom nemluvilo.“
- Co o tomto onemocnění víte?
„Vím o něm docela hodně. Na toto téma jsem zpracovávala práci na vysoké škole. Je to porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou. U ADHD mohou být lehké i těžké formy, které mohou být spojeny se specifickými poruchami učení, jako například s dyslexií, či dysgrafií.“
- Je práce s takovým dítětem náročná?
„Určitě, je hodně náročná, vše trvá dvakrát tak dlouho, děti se nesoustředí, vše lehce dítě rozhodí, spoustu času trvá, než se dítě vrátí ke své původní činnosti. Všude je nepořádek, děti si kolem sebe neumí udržet pořádek. V tomto případě je dobré, aby děti měly málo věcí.“
- Jsou tyto děti nějakým způsobem léčeny? Jestli ano, jak? Připadá Vám, že má tato léčba efekt?
„Při těžší vadě jsou děti léčeny a to léky, které vytváří spoj v mozku, aby se děti mohly soustředit. Léčba efekt určitě má, děti více poslouchají. Pokud dítě nemá léky, je to s ním k nevydržení.“
- Víte, jak se k takovým dětem chovat? Jak se chováte, když se dostanou do stresové situace? Za jakých okolností se dítě nejčastěji rozruší?
„Musí se vše řešit v klidu. Jakmile se na dítě zvýší hlas, tak se zastaví a nic neudělá. Ve stresových situacích je dobré zůstat s dítětem o samotě, aby děti neměly kolektiv, diváci jim nesvědčí, jsou potom rozpustilé. Já osobně dítě obejmu, aby se uklidnilo. Děti se nejčastěji rozruší, když se jim nedaří a je na ně kladeno hodně nároků. Děti pak takovou situaci nezvládají.“
- Jakým způsobem by děti měly být trestány? Jaká je Vaše účinná metoda nebo zkušenost?
„Účinný trest není téměř žádný. Jediná věc, která platí, je, že s dětmi nemluvíme, nevšímáme si jich. Trest, kdy děti mají například něco opsat, je problém, trvá jim to dlouho a neudrží pozornost. Účinnými tresty bývají manuální práce nebo fyzická aktivita, například dřepy. Účinná zkušenost je obejmout dítě a v klidu si vše vyříkat.“
- Jak dlouho přibližně dítě s ADHD dokáže udržet pozornost? Jsou nějaké činnosti, u kterých dítě udrží pozornost déle, a naopak kratší dobu?
„Záleží na okolnostech. Pokud děti něco baví, udrží pozornost dlouho. Například u počítače a televize může být pozornost dlouhá (1-2 hodiny). Při učení je pozornost velmi krátká, protože to děti nebaví. Po odpočinku udrží pozornost při učení nejdéle 30 minut a bez odpočinku 15 minut. Při učení je potřeba dohled vychovatelky nebo dospělého. Ve škole mají naše děti asistentku.“
8 Závěr
ADHD je vývojová porucha dětí projevující se nepřiměřeným stupněm pozornosti, hyperaktivity a impulzivity vzhledem k věku dítěte. Předpokládá se, že onemocněním trpí 1 – 5% školních dětí.
Velmi důležitou roli u ADHD hrají genetické dispozice. U rodičů s ADHD je 50% pravděpodobnost, že i jejich potomci budou trpět podobnými obtížemi. V mnoha případech obtíže vymizí a dítě se vyvíjí v souladu s normami, jindy přetrvávají po celý školní věk až do dospělosti.
Příznaky ADHD lze rozdělit do tří kategorií – příznaky nepozornosti, hyperaktivity a impulzivity. Často se vyskytují následující příznaky. Děti nevydrží ve školní lavici, nevydrží na jednom místě, pobíhají, často působí nesoustředěným dojmem. Rychle se citově přesmykují z dobré nálady do rozmrzelosti, smutku, podrážděnosti, útočnosti a zpět k lepšímu chování. Léčení dětí s ADHD je nutné, bývá dlouhodobé a náročné, s nezcela jistým výsledkem. Pro rodiče dětí s ADHD a pro děti samotné mohou být pomocí různá poradenská centra. Krátkodobě a jen některé složky ADHD ovlivňují stimulancia. Účinek stimulancií na chování dětí je však opačný, než bychom očekávali. Odborníci se domnívají, že zásadním vedlejším účinkem stimulancií je možnost povzbuzovat vyskytující se útočnost a protispolečenské chování.
K dětem s ADHD bychom měli přistupovat zvláště šetrně kvůli jejich snadnému psychickému rozladění. Dávejte dítěti přiměřené úkoly, které zvládne, aby dítě mohlo být chváleno, nebudete li moci chválit za výsledek chvalte jej za snahu. Žádoucí chování podporují pochvaly, naopak tresty posilují nežádoucí chování. Nedovolte, aby se zvláštnosti vašeho dítěte staly středem posměchu. Důležitá je pravidelnost denních rytmů spánku a bdění, jídla, odpočinku, a práce.
Závěrem práce bych chtěla říci, že můj zájem o ADHD byl naplněn zajímavostmi, kterých jsem nabyla v průběhu zpracovávání mé práce. Za nejdůležitější získané informace považuji, že jsem zjistila jak se k dětem s ADHD správně chovat. Všechny mé cíle byly splněny.
9 Résumé
ADHD described the disease in 1902, Englishman G. F. Still. Previously talked about this disease as, for minimal brain damage, or even on minimal brain dysfunction, or the hyperkinetic children.A very important role to play in ADHD genetic disposition. For parents with ADHD is a 50% chance that their offspring will suffer similar difficulties. Symptoms occur in approximately 65-80% of individuals. The most common symptoms of ADHD are such: Children do not last in the classroom, does not hold in one place. Children with ADHD disturb other children in learning or play, losing repeatedly school supplies, talking loudly. Treatment of children with ADHD is needed, it is long and difficult, with not quite certain result. For parents of children with ADHD and children themselves may be using different counseling centers. In the short term, and only some components affect ADHD stimulants. Stimulants have side effects, can be dangerous. Medication side effects and should be monitored closely. The children with ADHD, we should be particularly careful approach, due to their ease of psychological dissonance. Child be helpful, talk to him, caress him that the child knew that you are interested, do not let thepeculiarities of your child become the center of ridicule.
Zdroje:
AUTOR NEUVEDEN, Autor Neuveden. www. priznaky-projevy.cz [online]. [cit. 19.4.2015]. Dostupný na WWW: http://www.priznaky-projevy.cz/psychiatrie-sexuologie/adhd-hyperaktivita-ditete-porucha-pozornosti-projevy-priznaky-symptomy
AUTOR NEUVEDEN, Autor Neuveden. GOOGLE.CZ [online]. [cit. 19.4.2015]. Dostupný na WWW: https://www.google.cz/search?q=adHD&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=qd8zVZyoIYyvaaytgXA&ved=0CAcQ_AUoAQ&biw=1280&bih=919#tbm=isch&q=hyperaktivita&revid=604368245&imgrc=w0MIpYRoTusAZM%253A%3B0dAL-h3m9LoydM%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.fotoklub-havirov.cz%252Fget_image.php%253Fimg%253D00021327507988000%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.fotoklub-havirov.cz%252F%253Fpg%253Dgallery%2526group_id%253D1327506354%2526gallery_id%253D1272823005%2526page%253D1%2526amo
11 Seznam použitých pramenů a literatury
- Literatura
DRTILOVÁ J., KOUKOLÍK F. Odlišné dítě. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, s r.o. Praha. 1994. s.134 ISBN 8070210974
ZELINKOVÁ O. Poruchy učení. 11. vyd. Praha: Portál s r. o. Praha. 2003. s. 315 ISBN 9788073675141
- Internetové zdroje
MICHAELA HOLÁ, Michaela Holá. zdrave.cz [online]. [cit. 21.4.2015]. Dostupný na WWW: http://hyperaktivita.zdrave.cz/hyperaktivita-projevy-a-reseni/
