Direktivní a nedirektivní komunikace – maturitní otázka

společenské vědy

 

   Otázka: Direktivní a nedirektivní komunikace

   Předmět: Společenské vědy, Psychologie

   Přidal(a): DV

 

DIREKTIVNÍ A NEDIREKTIVNÍ KOMUNIKACE

Zdroj: ČÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006. ISBN 80-86898-73-3.

  • Direktivní – ofenzivní  komunikace,
  • Indirektivní – defenzivní komunikace,

Ve všedním policejním dnu převažuje direktivní komunikace v kontaktu s občany.

Při náročných a krizových  situacích používáme indirektivních technik. Bohužel, jsou užívány spíše vyjednavači a vyslýchajícími.

Zejména začátečníci v povolání si ale myslí, že zdařilý rozhovor se vyznačuje tím, že policista prosazuje svou pozici a právo. Zejména mladí policisté mají často sklon nahrazovat profesionalitu razantním a autoritativním vystupováním.

Policista předem ví, co druhý řekne – nenaslouchá sdělení druhé strany, sám dokončí větu, mluví současně.

 

Chyby  v komunikaci policisty s občanem

  • předčasné nabízení příčin a návrhů k řešení,
  • moralizování a poučování,
  • zobecňování (Mnoho lidí takovou krizi zažilo a dnes jsou rádi, že sebevraždu nespáchali),
  • bagatelizování (V životě jsou horší věci, najdete si někoho mnohem lepšího a zapomenete),
  • devalvace – (Teď se ale chováte jako malé dítě),
  • ignorování pauz (mnoho lidí nepřipustí fyziologické pomlky v hovoru a mluví povrchně – spousta slov bez obsahu – slovní sprcha),

 

Komunikace indirektivní (defenzivní)

Cíl:

  • podporovat otevřený dialog mezi policistou a občanem,
  • nechat druhé straně dostatečný prostor se projevit,
  • stimulovat ochotu ke komunikaci,
  • uvolnit napětí (obrousit hroty konfliktu),

 Zásady

  • nepřipustit vliv sympatií a antipatií na průběh rozhovoru,
  • bránit zbytečným eskalacím (vystupňování konfliktu), např. Provokacím,
  • zajistit, aby v rozvoru plynuly důležité informace,
  • přimět osoby k žádoucím způsobům chování,
  • být schopen vlastní sebereflexe – tj. Probírání vlastních zkušeností, očekávání, postojů, pocitů, které mohou navodit stres a jednání komplikovat,
  • zabránit efektu citové nákazy – nejednat podrážděně – zvýší se tak pravděpodobnost bezděčného odreagování,
  • neukončovat příliš rychle nepříjemnou situaci,
  • akceptovat agování – příznak poruchy v komunikaci, v případě, že protistrana komunikaci vnímá jako nepřijatelnou a ohrožující převedení potlačené komunikace do jiného projevu nebo chování  (jedinec nereaguje na výzvy, hrubě nadává a vyhrožuje) – agovat lze gesty, mimikou, činem, slovně zesměšňováním, pomlouváním, nadáváním, vyhrožováním,

 

Techniky indirektivní komunikace

  • Aktivní naslouchání,

Techniky pro pokročilé:

  • pacing – technika pochází z hypnoterapie a neurolingvistického programování, založena na zrcadlení a nenásilném kopírování celkového obrazu komunikace partnera , kterému přizpůsobíme vlastní projev ; k pacingu se často uchylujeme intuitivně (mladistvému se přizpůsobíme stylem hovoru nebo si dřepneme k sebevrahovi a na bobek a vykouříme s ním cigaretu),
  • cirkulační technika – zahrnuje dotazy, jak by se v dané situaci zachoval někdo třetí, co by mohl vidět a myslet si,
  • technika podobností – předkládání podobných příkladů, vyhýbáme se ale hodnotícím komentářům,
  • paradoxní intervence – založena na neočekávaném, překvapivém postupu, učiníme např. Opak toho, co je běžné a co se očekává – pozor, technika má náboj provokace a je třeba s ní zacházet velmi opatrně,
  • odkládací techniky – hrají o čas, usilují o odvrácení určitého rozhodnutí (Pokud vám to teď nepřipadá důležité, můžeme se k tomu vrátit až později),

 

Direktivní (ofenzivní)  komunikace

Cíl:

  • korektní a věcné, nicméně nekompromisní usměrnění protějšku,
  • je třeba, aby komunikaci jednoznačně řídil policista,

Vhodnost použití:

  • když nezabírají postupy indirektivní,
  • pokud nelze použít indidrektivní postupy vzhledem k aktuálnímu psychickému stavu osob,
  • pokud je třeba jednat rychle,
  • pokud je třeba rychle objasnit situaci,
  • když hrozí riziko eskalace agrese, násilí,
  • pokud to vyplývá z přípravy či plánu akceptovat,

Techniky:

  • zjišťovací otázky,
  • věcná argumentace,
  • striktní prosazování určité varianty řešení,
  • překontextování (zasazení problému do jiných rámců či souvislostí),
  • přímé prokazování na rozpory v přijatém sdělení,
  • vyžadování věcnosti při emocionálních projevech a výrocích,
  • přímé výzvy ke konání.
💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Content is protected !!