Otázka: Direktivní a nedirektivní komunikace
Předmět: Společenské vědy, Psychologie
Přidal(a): DV
DIREKTIVNÍ A NEDIREKTIVNÍ KOMUNIKACE
Zdroj: ČÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006. ISBN 80-86898-73-3.
- Direktivní – ofenzivní komunikace,
- Indirektivní – defenzivní komunikace,
Ve všedním policejním dnu převažuje direktivní komunikace v kontaktu s občany.
Při náročných a krizových situacích používáme indirektivních technik. Bohužel, jsou užívány spíše vyjednavači a vyslýchajícími.
Zejména začátečníci v povolání si ale myslí, že zdařilý rozhovor se vyznačuje tím, že policista prosazuje svou pozici a právo. Zejména mladí policisté mají často sklon nahrazovat profesionalitu razantním a autoritativním vystupováním.
Policista předem ví, co druhý řekne – nenaslouchá sdělení druhé strany, sám dokončí větu, mluví současně.
Chyby v komunikaci policisty s občanem
- předčasné nabízení příčin a návrhů k řešení,
- moralizování a poučování,
- zobecňování (Mnoho lidí takovou krizi zažilo a dnes jsou rádi, že sebevraždu nespáchali),
- bagatelizování (V životě jsou horší věci, najdete si někoho mnohem lepšího a zapomenete),
- devalvace – (Teď se ale chováte jako malé dítě),
- ignorování pauz (mnoho lidí nepřipustí fyziologické pomlky v hovoru a mluví povrchně – spousta slov bez obsahu – slovní sprcha),
Komunikace indirektivní (defenzivní)
Cíl:
- podporovat otevřený dialog mezi policistou a občanem,
- nechat druhé straně dostatečný prostor se projevit,
- stimulovat ochotu ke komunikaci,
- uvolnit napětí (obrousit hroty konfliktu),
Zásady
- nepřipustit vliv sympatií a antipatií na průběh rozhovoru,
- bránit zbytečným eskalacím (vystupňování konfliktu), např. Provokacím,
- zajistit, aby v rozvoru plynuly důležité informace,
- přimět osoby k žádoucím způsobům chování,
- být schopen vlastní sebereflexe – tj. Probírání vlastních zkušeností, očekávání, postojů, pocitů, které mohou navodit stres a jednání komplikovat,
- zabránit efektu citové nákazy – nejednat podrážděně – zvýší se tak pravděpodobnost bezděčného odreagování,
- neukončovat příliš rychle nepříjemnou situaci,
- akceptovat agování – příznak poruchy v komunikaci, v případě, že protistrana komunikaci vnímá jako nepřijatelnou a ohrožující převedení potlačené komunikace do jiného projevu nebo chování (jedinec nereaguje na výzvy, hrubě nadává a vyhrožuje) – agovat lze gesty, mimikou, činem, slovně zesměšňováním, pomlouváním, nadáváním, vyhrožováním,
Techniky indirektivní komunikace
- Aktivní naslouchání,
Techniky pro pokročilé:
- pacing – technika pochází z hypnoterapie a neurolingvistického programování, založena na zrcadlení a nenásilném kopírování celkového obrazu komunikace partnera , kterému přizpůsobíme vlastní projev ; k pacingu se často uchylujeme intuitivně (mladistvému se přizpůsobíme stylem hovoru nebo si dřepneme k sebevrahovi a na bobek a vykouříme s ním cigaretu),
- cirkulační technika – zahrnuje dotazy, jak by se v dané situaci zachoval někdo třetí, co by mohl vidět a myslet si,
- technika podobností – předkládání podobných příkladů, vyhýbáme se ale hodnotícím komentářům,
- paradoxní intervence – založena na neočekávaném, překvapivém postupu, učiníme např. Opak toho, co je běžné a co se očekává – pozor, technika má náboj provokace a je třeba s ní zacházet velmi opatrně,
- odkládací techniky – hrají o čas, usilují o odvrácení určitého rozhodnutí (Pokud vám to teď nepřipadá důležité, můžeme se k tomu vrátit až později),
Direktivní (ofenzivní) komunikace
Cíl:
- korektní a věcné, nicméně nekompromisní usměrnění protějšku,
- je třeba, aby komunikaci jednoznačně řídil policista,
Vhodnost použití:
- když nezabírají postupy indirektivní,
- pokud nelze použít indidrektivní postupy vzhledem k aktuálnímu psychickému stavu osob,
- pokud je třeba jednat rychle,
- pokud je třeba rychle objasnit situaci,
- když hrozí riziko eskalace agrese, násilí,
- pokud to vyplývá z přípravy či plánu akceptovat,
Techniky:
- zjišťovací otázky,
- věcná argumentace,
- striktní prosazování určité varianty řešení,
- překontextování (zasazení problému do jiných rámců či souvislostí),
- přímé prokazování na rozpory v přijatém sdělení,
- vyžadování věcnosti při emocionálních projevech a výrocích,
- přímé výzvy ke konání.
