Otázka: Sociální učení, vnímání a interakce
Předmět: Psychologie, Společenské vědy
Přidal(a): Veronika Kovarik
Sociální učení
- společnost, ve které žijeme, má určitá pravidla a normy, kterými se v průběhu života učíme
- člověk se učí pravidlům společenského chování, řešit náročné situace, rozumět lidem, osvojení dalších sociálních dovedností
- učení začíná v rodině, pokračuje ve škole, stykem s ostatními lidmi
- všechny tyto dovednosti získáváme sociálním učením
Formy sociálního učení
učení napodobováním
- úsměv, mimika nejbližších osob, gesta, tón hlasu, zvuky
- při hře dítě zachází s panenkou tak, jak to vnímá samo na sobě při kontaktu s rodiči nebo příbuznými
- učení probíhá bezděčně – přejímá základní společenská pravidla, která jsou v rodině běžně užívána a dodržována všemi členy rodiny
- učí se nevhodným způsobům chování, které pozoruje u lidí v nejbližším okolí, vrstevníků a televize
- má-li jedinec dobrý vzor při překonávání obtíží a překážek – snaží se je zvládnout stejně
- pokud vidí, že to druhý snadno vzdává, nebojuje a utíká k nemoci
- od dětství se dítě učí vztahu ke svému zdraví i způsobu zvládání obtíže nemoci
učení pomocí slovní instrukce
- snažíme se druhého člověka učit tím, že mu vysvětlujeme, jak a proč se něco dělá, jak a proč se má v dané situaci chovat
- vysvětlováním učíme, co je nebezpečné a co by mohlo ohrozit zdraví
- učíme, jak někoho potěšit, pohladit, přinést dárek, ale i omluvit se
učení identifikací = ztotožnění
- má význam pro utváření charakterových vlastností a morální vývoj
- jde o ztotožnění se s osobou, k níž má jedinec vztah a chce se ji přiblížit
- jde o záměrné úsilí o převzetí způsobu chování a jednání vzoru
učení pozorováním
- vnímání druhých lidí kolem sebe
- reagování na to, jak je toto chování přijímáno okolím
- uvědomění si, co je správné a co není, co je a není vhodné v určité situaci
- osvojení si určité formy chování
učení sociálním posilováním
- založeno na užívání odměn a trestu (pochvala, pohlazení, úsměv X pokárání, zamračení se, pohrůžky)
- vhodná sociální odměna dítěte či mladého člověka za určité chování vede k tomu, že osoba je ochotna opakovat a upevňovat
- výchova založena na odměnách je efektivnější než výchova užívající převážně tresty
- pochvala posiluje a povzbuzuje vhodné chování a trest má oslabit nebo odstranit nežádoucí chování
- fyzické tresty jsou ponižující a zesilují dětskou agresivitu
- psychické tresty se jeví jako humánnější, ale vedou děti k pocitu viny, úzkosti a nejistoty
- pokud je dítě trestáno, musí přesně vědět, za co je trestáno
- trest je lépe přijímán, je-li ukládán osobou, která má k dítěti dobrý emoční vztah
- trest má následovat co nejdříve po přestupku, aby mohlo co nejdříve dojít k odpuštění a usmíření
- trest nesní nikdy škodit zdraví a nesmí dítě ponižovat
Sociální vnímání = percepce
- jak vnímáme ostatní osoby, se kterými přicházíme do styku ve škole, na pracovišti, v soukromém životě
- umožňuje člověku poznávat svět a orientovat se v něm
- proces, kterým získáváme informace z vnějšího i vnitřního prostředí
Chyby v sociálním vnímání
- při rychlém utvoření si názoru na druhého člověka pouze na podkladě viditelných znaků (podoba s někým, koho jsme neměli rádi)
Chyba podlehnutí prvního dojmu
- Vychází z přirozené tendence člověka co nejrychleji se orientovat v lidech, tj. zařadit je do určité kategorie (dobrý, špatný..)
efekt přání
- tendence vidět druhé lidi tak, jakými si přejeme, aby byli
chyba podlehnutí halo efektu
- spočívá v tendenci posuzovat vnímaného jedince c určitém konstantním směru
nesprávné úsudky
- přesvědčení, že jestliže má vnímaná osoba vlastnost X, pak musí mít také vlastnost Y, protože tyto vlastnosti spolu souvisí
chyba projekce
- spočívá v tom, že vnímané osobě přisuzujeme vlastnosti vlastní nebo vlastnosti osoby, která se danému jedinci podobá
chybná tendence figury a pozadí
- sklon posuzovat člověka na základě charakteristiky lidí, mezi nimiž žije, ke kterým patří a přisuzovat mu vlastnosti, jaké obvykle přisuzujeme těmto lidem
chyba mírnosti a přísnosti
- tendence hodnotit lidi obecně spíše pozitivně nebo negativně
chyba ventrální tendence
- projevuje se ve sklonu vyhýbat se při hodnocení krajním pólům vlastností či způsobu chování a používat na jejich označení pouze středních hodnot (dobrý, slušný)
Zdroje zkreslení při posuzování osobnosti:
Atribuční chyba
- Vidíme příčinu chování druhých v určité dispozici, své chování interpretujeme jako závislé na situaci
Haló efekt
- Tendence usuzovat na základě jednotlivých náhodných znaků na přítomnost dalších podstatných znaků (prospěch pro žáky s výbornými výsledky v některých předmětech)
Pygmalion efekt
- Vliv pozitivního nebo negativního očekávání na výkon
Projekce
- Posuzovatel je ovlivněn předpokládanou podobností posuzované osoby, připisuje jí i své další vlastnosti
- Podobnost ve vyjadřování nebo vnější
Kategorizace
- „typický učitel!“ „typický maminčin mazánek!“
- Podceňování individuality, pomíjíme důvod chování
Sociální interakce
- vzájemné působení jedné osoby na druhou
- při styku s určitou osobou jednáme určitým způsobem a druhá osoba naše jednání nějakým způsobem vnímá
- může z nás mít špatný dojem a podle toho na nás reaguje
- reagujeme zpětně na jeho chování
- ve zdravotnictví je nejdůležitější faktor (interakce) je chování sester k nemocným, mezi sebou navzájem, k podřízeným, pracovní atmosféra
Formy sociální interakce ve skupině
vyhledávání přítomnosti druhých osob
- afilace = potřeba přátelství
- základní lidská potřeba
- pozitivní vztahy umožňují spolupráci, přátelství, lásku, můžeme si ověřit co je a není správné
- s blízkými osobami prožíváme pocity štěstí a radosti silněji, a naopak poskytne nám úlevu ve smutku, bolesti, při zklamání
- v přítomnosti druhých osob dostáváme zpětnou vazbu našeho chování chvála x kritika a vidíme, jak na naše chování reaguje okolí
- přátelé nám poskytují sociální odměny a posilují naši sebedůvěru
sociální srovnávání
- ve skupině člověk provádí srovnávání, porovnává své vlastní síly, slabosti, přednosti i nedostatky s ostatními lidmi
- před lidmi se může člověk snažit zvýšit své výkony, ukázat své kvality
- facilitace = sociální posilování
- může nastat opak, kdy přítomnost lidí vede k zahálce a sociální lenivosti, kdy se spoléháme na anonymitu davu
- někteří lidé vyhledávají druhé, kteří jsou na tom hůře než oni, srovnávají situaci s nimi a jsou na tom lépe, než oni
vyhledávání samoty
- každý máme okamžiky, kdy chceme být sami
- například chceme přemýšlet, řešit problém, vyrovnat se s nějakou situací
- v samotě člověk nezůstává dlouho, po nějaké době se vrací do společnosti
- vyhýbá se kontaktu a opakovaný únik do samoty bývá projevem obav z prostředí, z konfliktů, z úzkosti nebo nejistoty
- přesto, že se nechceme bavit, dáváme přednost přítomnosti lidí (i cizích), než samotě
sociální izolace
- osamění mezi lidmi
- například opuštění známého prostředí, dostává se do jiného prostředí, kde nikoho nezná
- může nastat nemocí, odchodem do důchodu, po úmrtí partnera – ztráta smyslů života
- vlídný přístup, porozumění, hledání příbuzných, zajištění sociálního kontaktu
emocionální izolace
- nevytvoření si žádného důvěrného vztahu
- nedochází k porozumění mezi lidmi
společná práce ve skupině
koakce
- členové skupiny současně vykonávají určitou činnost, ale bez spolupráce či rivality nebo soutěžení
- členové si uvědomují vzájemnou existenci, společné úlohy, podmínky činnosti, ale nepociťují potřebu vzájemné spolupráce
- práce jednoho člena skupiny neovlivňuje práci dalších a naopak
- př. Žáci ve škole opisují příklad z tabule
kooperace
- členové skupiny současně vykonávají určitou úlohu a při ní jsou na sobě vzájemně závislí, spolupracují
- uvědomují si společné cíle a úkoly
- práce jednoho člena ovlivňuje práci dalších členů
rivalita
- vzájemné porovnávání členů skupiny, vytváří podmínky pro rivalitu a soutěžení
- členové skupiny se snaží zvýšit nejen svoje dosavadní výsledky, ale zároveň snížit a oslabit síly partnera
- vítězství jde na úkor druhého
- rivalita vzniká, když výsledky partnerů jsou více či méně podobné
soutěžení
dvě formy:
soutěžení jako motivace k činnosti
- úsilí zlepšit své výsledky a tím překonat jiné osoby, ale výsledky se nespojují s výsledky skupiny
- v tomto systému vztahu ve skupině každý směřuje k uskutečnění vlastních tužeb a úspěch jednoho omezuje úspěch druhého
- často přecházejí do rivality, zvláště je-li cílem odměna, kterou může získat jen jeden
soutěžení jako forma organizace práce skupiny
- takové vztahy, kdy každý člen skupiny usiluje o maximální výkon v zájmu co nejlepších výsledků celé skupiny
- sportovní družstva, závody
- vhodná a společensky zábavná forma organizace práce.
