Otázka: Divadlo a drama v antickém Řecku
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): lada
Kulturní centra rané egejské civilizace:
Kréta (mínojská kultura: 2500-1400 př.n.l.)
Mykény (heladská kultura: 1600-1100 př.n.l.)
Trója (zničena Řeky asi 1300 př.n.l)
- nepřímý vliv: bohové a hrdinové se obj. v Iliadě a Odysseii i ve většině dramat
Řecká civilizace
-formovala se v 8.-6.př.n.l., hl.polit.jednotky: polis = městské státy, Dórové = Sparta, Korint.., Iónové = Athény..(rozhod.postavení Sparta, po válce s Persií Athény)
-králové→tyrani(často podporovali umění)→demokracie(Athény)
-bohové-lidské vlastnosti, také podléhají osudu (věčná nejistota=příznivé pro vznik dramatu)
-„Člověk je mírou všech věcí.“(Protágorás)
Původ tragédie
6.stol.př.n.l. : Thespis, Choirilos, Pratinas, Frýnichos
-záznamy od r.534 př.n.l., kdy byla oficiálně v Athénách vyhlášena soutěž o nejlepší tragédii v rámci Městských Dionýsií (náb.slavnosti): 1.vítěz Thespis
= kozlí písně (původ neznámý: možná šlo o tance kolem obětního kozla,nebo byl 1.cenou)
– Aristoteles-Poetika: drama se vyvinulo z dithyrambů (hymnus zpívaný a tančený na počest Dionýsa) – malý improv.příběh + refrén (lit.je zaznamenal Arion, jeho písním se říkalo tragikon drama) jak dlouhá byla cesta od dithyrambu k tragédii se neví, zás.krok bývá připis Thespidovi
+ existuje mnoho dalších teorií o původu tragédie
– Městské Dionýsie: poslední ze 4 Dionýsií(od r.534 nejdůl.), orgie+intoxikace+oběti(i lidské)
5.stol.př.n.l.: Aischylos, Sofokles, Euripides
– z více než 1000 dramat mnoha autorů se dochovalo 31 tragédií od 3 autorů
– shodné rysy: prolog (seznamuje s dřívějšími událostmi), parodie (vstup sboru), 3-6 epizod rozdělených sborovými písněmi, exodus (odchod sboru a všech postav)
– většinou jednota místa, času a děje (dramatizována pouze poslední část příběhu)
– všechny dochované trag. vychází z mýtu nebo historie
– soustředili se na psychologické a etické atributy postav (sociál. a fyzické ne)
– Aischylos zavedl druhého herce, Sofokles třetího (toho pak využ.i např.Aischylos)
Aischylos (asi 523-456, z asi 80 her dochováno 7)
Peršané, Sedm proti Thébám, Oresteia (trilogie), Prosebnice, Upoutaný Prométheus
(všechno pravděpodobně byly součásti trilogií)
ORESTEIA (jediná řecká dochovaná trilogie)
- schéma: vyhrocování jednoho principu proti druhému a jejich následné smíření obecnějším principem (osobní msta vytváří řetěz soukromé viny a trestu a v závěru je vytlačena neosobní silou státu – smíření konfliktu všeobjímajícím principem umožňuje rozřešit děj šťastně)
- postavy ztělesňují kosmické konflikty (jen málo, ale ostře řezaných a mohutných rysů)
- filozofický a náboženský dramatik + velké nároky na div.potenciál
- častá vizuální symbolika, neobvyklé tance sboru, nákladná scéna a kostýmy
Sofokles (asi496-406, asi 120/7her)
Aiás, Antigona, Oidipus král, Élektra, Trachiňanky, Filoktétés, Oidipus na Kolóně
+ velká část satyrského dramatu Slídiči
-vyhrál 24 soutěží (poprvé r.468 porazil Aischyla), zavedl 3 herce, poprvé použil malované dekorace
-větší důraz na indiv. charakter – psychol. motivace (nejsou bezchybní), obvykle vystaveni krizi vedoucí k utrpení a sebepoznání (+ poznání existence vyššího zákona)
OIDIPUS KRÁL (platí za nejdokonalejší řeckou tragédii)
– účinnost v samotné síle dram.jednání (žádné složité efekty), pečlivě motivovaná expozice, gradace napětí
Euripídés (asi 480-406, asi 90/18)
Médeia, Élektra, Andromaché, Hekabé, Prosebnice, Trójanky, Ifigenie v Tauridě, Orestes…
+ Kyklóps (s.d.)
- ve své době nepříliš oblíben: zpochybňoval tradiční hodnoty, vybíral si „nevhodné“ náměty (Faidřina láska k nevl.synovi, Médeina vražda dětí…)
- zpochybňuje smysl bohů pro spravedlnost – světem vládne náhoda
- realistické prvky charakterizace, dialogu i kostýmování
- prvky, které se rozvinuly až později: náměty z podružných mýtů, měnil velké mýty..
- Ión, Helena, Ifigenie v Tauridě – přesah k tragikomedii a melodramatu
Satyrské drama : sbor = satyrové (průvodci Dionýsa), náčelník – otec satyrů Silénius
– strukturou podobné tragédii (epizody/sbory)
– hovorový jazyk, venkovské prostředí, často bujný tanec a neslušné řeči a gesta
– burleskní: často zesměšňují bohy a jejich činy
– dohra po tragédiích (komická úleva po vážných dramatech) – někdy spojené tématem
– jediné kompletní: Kyklóps od Euripída
Komedie
– r.487(486) přijata do Městských Dionýsií
– původ: Aristoteles – vznikla z improvizací zpěváků falických písní (mnoho různých fal.obřadů – taneční sbor ve zvířecích maskách, sbor tlusťochů, satyrů, na chůdách, nesoucí obří fal.symboly…)
– vliv mohl mít Epicharmos (Sicílie) – fraškovité situace,slovní hříčky,parodie…
– jiná teorie: spojení falických sborů a scének mimu (mimos = krátké satirické scénky všed.života nebo burleskní verze mýtů)
5.stol.př.n.l. : Aristofanes, Magnés, Ekfantidés, Kratinos, Kratés, Eupolis (hl.soupeř Aristofana)
Aristofanes (asi 448-380, asi40/11-jediné dochované z 5.stol.př.n.l.)
Acharňané, Jezdci, Oblaka, Vosy, Mír, Ptáci, Lysistrata, Žáby, Ženský sněm, Bohatství,
Ženy o Thesmoforiích
– ozn.jako „stará komedie“: komentář soudobé společnosti, politiky, literatury a peloponéské války
– fantastická nadsázka (sexuální stávka, která ukončí válku – Lysistrata)
– nejlepší lyrika i nejobscénnější scény řecké lit. (slasti jídla, pití, sexu..)
– schéma:
1.část: prolog (atmosféra),sbor,debata o přednostech daného plánu – rozhodnutí vyzkoušet ho, sborová óda k publiku (disk.někt soc.a polit.problémy, obhajuje zvolenou linii nebo chválí autora),
2.část: důsledky zvoleného plánu, závěr: smíření postav a jejich odchod na nějaké radovánky
r. 404 Athény poraženy v peloponéské válce → konec polit. a spol. satiry (vzn. nové typy kom.) → pokles kvality tragédie = konec první velké epochy dramatického písemnictví v dějinách lidstva
