Otázka: Doba bronzová ve střední Evropě
Předmět: Dějepis
Přidal(a): Jan Gutvirt
BRONZ:
- slitina mědi a cínu
- snadno tavitelný kov
- tvrdší než měď
- výrobky – z bronzu se odlévají
– mědi se tepají, kovají
DOBA: 2200-750 př.n.l.
ROZDÉLENÍ:
starší doba bronzová: 2200-1600
střední: 1600-1250
mladší: 1250-750
nerovnoměrnost vývoje
– Přední Asie: rychlý rozvoj, pokroky v zemědělství, výrobě, vznik zavlažovacího systému, velká naleziště meďi a cínu
– Evropa: horší přírodní podmínky, drsné klima, tíže obdělávatelná půda, poměrně vzácná měď
způsob obživy
– hlavní zdroj: zemědělství, doplňkově lov a sběr
– pěstování plodin, chov dobytka a obdělávání půdy je stále primitivní
– novinky: úprava a konzervace potravin (sušení, nasolení)
kvašení (víno, ocet)
výroba nástrojů a zbraní
– metalurgie: tavení pomocí dřevěného uhlí
– rozvoj hornictví, hutniczví, slévačství, kovotepectví
– nástroje: srpy, rádlo, motyka, sekery
– zbraně: meče, kopí, dýky, přilby
– hrnčířství: vznik hrnčířského kruhu na přelomu 3. a 4. tis. – Palestina, Mezopotamie, Egypt
– počátky sklářství
– textilní výroba: len, bavlna, vlna, barvení látek
společenské vztahy
– patriarchální rodové společenství
– opevněná sídliště
– majetková diferenciace
– válečné střety
– ve střední Evropě ještě nedošlo k vytvoření státu (narozdíl od vyspělých oblastí Přední Asie, Egypta, egejské oblasti)
různé kultury:
starší doba bronzová:
Kultura unětická
doba: 2300-1550 př.n.l.
název podle naleziště v Čechách – Unětice u Prahy
– Čechy: kulturní centrum střední Evropy
území: Německo, Čechy, Morava, Slovensko, Polsko, Rakousko
pohřby:
– kostrové ve skrčené poloze na boku, hlava směřuje k jihu
– hroby v řadách
– bohatá výbava: zbraně, šperky, nádoby, maso, nápoje
– nalezly se i případy, kdy mrtví byl pohřben do dřevěné rakve: vydlabaný kmen stromu
– nad hroby se stavěly v některých případech mohyly: zřejmě se jednalo o knížecí hroby
– pro pohřby žárové i kosterní, ale převaha žárových
– vybudování mohyly nebylo snadnou záležitostí
– průměr mezi 5-20 metry
– někdy až několik metrů vysoká
– proti splavení navršené zeminy byla zajištěna kamennými zídkami a často měla i složitou vnitřní strukturu
– důvod stavby: náboženské důvody, souvisí s slunečním kultem (tomu by odpovídalo o to, že většina pohřbů je žárového stylu, a také oheň byl chápán jako očisťující prostředek)
– obecně přijímané vysvětlení mohyl není
– v pozdější době se zřejmě stavěli jen z tradice
keramika
– bez hrnčířského kruhu, ale kvalitní
– 1 nebo 2 ucha
vesnice
– velké i malé chaty (velké – zřejmě shromaždiště)
– 5-7 budov
– přibližně 80 osob
– většinou nížinné osady, ojediněle ve vyšších polohách
rozvinuté zemědělství
směnný obchod
střední doba bronzová
Mohylová kultura
doba: 1500-1300
pohřbívání
– název podle typu pohřbívání: převaha mohylových staveb nad hroby
– žárové pohřby (ojediněle kosterní)
– pohřebiště asi o 100 mohylách
obyvatelé
– pastevci z východu
území
– celá střední Evropa
vznik nových zbraní
– dlouhé bronzové meče, hroty, kopí, dýky
– válečnické založení lidu
společenské uskupení
– kmenové svazy v čele s mocnými náčelníky
– náčelníci ovládají svá kmenová území za pomoci ozbrojené družiny
mladší doba bronzová
Kultury popelnicových polí
doba: 1250-750
území
– nejen území střední Evropy, ale i oblast Baltu, Ukrajiny
pohřbívání
– žárové (i kosterní, ale ojediněle)
– popel v keramických nádobách (popelnicích)
– rozsáhlá pohřebiště
sociální diferenciace
– náčelnická vrstva (rodová aristokracie) s větším majetkem a politickou mocí
depoty
– ukryté bronzové předměty do země (zakopané)
– nalezeno mnoho takovýchto úkrytů
– pozoruhodný jev této kultury
– příčina: a, dočasná ochrana cenností
b, uložení rituální
náboženství
– složitější magické obřady
– přechod od původního přírodního animismu (víra v nadpřirozené síly, duchy) v polyteismus (víra ve velké množství bohů)
– oběti zvířat i lidí
– bohatá výbava hrobů, již ale existují doklady o vylupování hrobů
převaha zemědělců
opevněné osady
časté války
zvláštní typ kultury popelnicových polí:
Kultura knovízská
doba: 1200-600
– název podle naleziště Knovíz u Slaného ve středních Čechách
– charakteristické: depoty
pohřbívání
– nejpozoruhodnější na této kultuře
– kosterní i žárové
žárové:
– popel byl dán do urny, ve které ale byla díra (otvor) na spodní straně, zřejmě připravená cesta pro duši nebožtíka na jiný svět
kosterní:
– téměř se nesetkáváme s klasickými pohřby s dary, lidské pozůstatky jsou ukládány do odpadních jam, kde spočívají společně s rozbitou keramikou a zvířecími kostmi
– někteří zemřelí byli dokonce zohaveni, mají vyvrácené dolní končetiny, odťatou nohu, nebo byla jejich těla doslova rozsekána, případně byly ostatky rozděleny do více jam
– našli se i lidské kosti nesoucí stopy po štípání, což zřejmě dokazuje rituální kanibalismus. Mohlo se jednat ale i kanibalismus nesouvisející s náboženskými obřady, prostě pouhá strava
3 typy kultur popelnicových polí:
- typ hornodunajský: J Německo
- typ středodunajský: Rakousko, Německo, Z Slovesnko
- typ lužický: Čechy, Morava, Polsko, Sasko
Utváření pravěkých národů
– v závěru doby bronzové (8. stol. př.n.l.) můžeme již na území Evropy rozlišit rozmístění pravěkých národů, které známe jménem
– všechny národy hovořily tzv. indoevropskými jazyky, ty se vdalším období dále rozvíjely, dělily, některé dokonce i zanikly
– tato doba byla asi patrně rozhodující pro utváření řady etnických skupin, které se vydělily ze společného indoevropského základu, byli to např.:
- Germáni – severozápad
- Baltové – okolo Baltu
- Veneti, Italikové – oblast Itálie
- Slované – mezi Karpaty a Dněprem
- Ilyrové, Thrákové – oblast Balkánu
- Foiničané, Řekové – Středomoří
