Otázka: Dokončovací práce při ručním zpracování
Předmět: Technologie
Přidal(a): David Veselík
Škrabání:
- Je to nejpřesnější ruční zpracování kovů. Zaškrabávání se využívá tam, kde nemůžeme brousit, také na přání zákazníka.
- Zaškrabávání patří k nejnamáhavějším způsobům ručního obrábění.
- Přizpůsobujeme předem obrobené plochy, aby se tyto plochy dotýkaly pokud možno na nejvíc místech.
Pomůcky:
- Plochý škrabák, trojhranný škrabák, lžícový škrabák, tušírovací škrabák, kamenné desky, příměrná pravítka a různé hranoly a válce.
Postup:
- Zaškrabání začíná hrubým zaškrabáváním, přičemž se odstranily stopy po obrábění. Držíme v pravé ruce škrabák a levou se na něj tlačí. Posunem dopředu se odebírá tříska o síle 0,05mm až do 0,02mm. Sklon škrabáku je maximálně 30 stupňů. Hrubé škrabání – délka asi 15 mm, při jemném škrabání je 2 až 50mm.
- Při zpětném pohybu škrabák nadzvedáváme, aby nezanechával v materiálu rýhy.
Další pomůcky:
- Pilník, štětec, keramika – nebo hodně dobrý brousek, černidlo – kovářské saze s olejem, hadr + olej.
Zaškrabat tzv. Parádu
Třídy: počítá se na 25 m čtverečních
- Třída 5 – počet dotykových plošek 3-5
- Třída 4 – 6-8 plošek
- Třída 3 – 9-12 plošek
- Třída 2 – 14-22
- Třída 1 – 21-22 plošek
Kontrola:
- Po zaškrabání kontrolujeme plochu přiměřováním. Nejprve plochu začistíme jemným brusným kamenem nebo brusným papírem. Příměrnou desku natřeme slabou vrstvou příměrné barvy. Posouváme obrobek po ploše, označené výstupky dále zaškrabáváme. Při dokončování = kratší tahy.
Mechanické nástroje = snižují námahu, nejčastější pneumatické škrabáky, použití při zaškrabání velkých ploch, při odebírání většího množství materiálu.
Vystružování:
- Vystružování je přesné (díky lícování)
Postup:
- Například průměr H7
- 1) Vrták průměr – 19,25
- 2) výhrubník průměr 19,75
- 3) výstružník H7
- 4) Kalibr průměr 20H7
Výstružníky:
- S kuželovou stopkou, s rovnou stopkou, nástrčná (jde tam stopka a výstružník jde vyndat)
Ruční vystružování – rovné díry nebo kuželové díry. Na výrobu Morze kužel do díry, nebo na kolíky – loupáky se používají i strojně.
Na všechny druhy ručních výstružníků používáme vratidlo nebo srdíčko.
Ruční řezání závitu:
- Tato činnost se provádí pomocí závitořezných nástrojů. Závity vnější řežeme na svornících a závity vnitřní řežeme v dírách.
- Závitníky sadové se vyskytují v sadách po dvou či třech závitnících. Závitová sada o třech závitnících se skládá ze závitníku předřezávacího, který odebírá až 60 % materiálu a je označen jednou ryskou. Další závitník se nazývá řezací, odebírá dalších 30 % materiálu a je označen dvěma ryskami. Práci na závitu dokončí závitník dořezávací odebírající cca 10 % materiálu a není označen žádnou ryskou.
Řezání vnitřních závitů:
- Pro řezání vnitřních závitů je třeba mít vyvrtanou díru. Vyvrtaná díra musí mít určitý průměr.
Řezání vnějších závitů:
- Řezný kužel kruhové závitové čelisti vyřezává vnější závit, válcová část závit dořezává a vyhlazuje. Zpočátku je třeba kruhovou čelist přitlačovat, ale zároveň je třeba brát ohled na kolmost. Kruhovitá závitová čelist – nástroj.
Technologie povrchových úprav – mechanické, chemické
- Mechanické úpravy povrchových vrstev materiálu provádíme z důvodu čištění povrchu materiálu, vytvoření podmínek pro zvýšení korozní odolnosti, vzhledovým požadavků, zlepšení mechanických vlastností.
- Chemické úpravy Při chemických úpravách povrchu se vytvářejí povlaky, které vznikají chemickou reakcí mezi základním materiálem a roztokem. Tyto vrstvy zlepšují korozní odolnost materiálu, zlepšují vzhled. Mezi tyto technologie patří např. chromování.
Mezi chemické úpravy patří:
- Odmašťování, moření, leštění, lapování (strojní broušení), otryskávání, žárové zinkování, povrchové úpravy, galvanické pokovové směsi, superfinišování, čištění a leštění.
