Otázka: Dýchání organismů a dýchací soustava člověka
Předmět: Biologie
Přidal(a): zdenapohankova
Dýchací soustava člověka
– Dýchací soustava zajišťuje výměnu plynů mezi krví a vnějším prostředím.
– K dýchací soustavě patří dýchací cesty (nosní dutina, nosohltan, hrtan, průdušnice a průdušky) a plíce.
– Dýchací soustava zajišťuje sycení krve kyslíkem, výměnu dýchacích plynů mezi tělem a okolím a odvádí z těla oxid uhličitý.
– Dýchací cesty:
Horní cesty dýchací tvoří dutina nosní (cavum nasi) a nosohltan (nasopharynx).
– Dutina nosní – úkolem nosní dutiny je předehřívání vdechovaného vzduchu a zachycení hrubých nečistot ze vzduchu.
– Nosohltan je horní část hltanu, která se otevírá do dutiny nosní. Po stranách sem ústí Eustachovy trubice. V blízkosti vyústění Eustachovy trubice se nachází shluk lymfatických uzlin – nosohltanová mandle.
Dolní cesty dýchací tvoří hrtan, průdušnice a průdušky.
– Hrtan (larynx) je trubice tvořená pohyblivě spojenými chrupavkami. Největší z nich je churpavka štítná a pod ní je uložena chrupavka prstenčitá, ke které se zezadu připojují hlasivkové chrupavky. Hrtan je od hltanu oddělen hrtanovou příklopkou (epiglottis).
– Průdušnice (trachea) je trubice tvořená chrupavkami. Je vystlána řasinkovým epitelem a vstupuje do hrudníku, kde se dělí na dvě větve – průdušky.
– Průdušky jsou chrupavčité trubice zanořující se do plic, jsou vystlané řasinkovým epitelem a v plicích se větví na průdušinky.
Plíce
– Plíce jsou párový orgán umístěný v dutině hrudní. Pravá plíce má 3 laloky, levá pak vzhledem k srdci, 2 laloky. Povrch plic je kryt poplicnicí, která přechází v pohrudnici. Prostor mezi oběma blanami nazýváme pohrudniční dutina. Je vyplněna malým množstvím tekutiny, která zajišťuje hladké klouzání obou blan po sobě při dýchání.
– Průdušky se v plicích větví na průdušinky ústící do vlásečnicemi protkaných, tenkostěnných plicních sklípků – alveolů (tvoří houbovitou plicní tkáň), v jejichž stěně dochází k výměně dýchacích plynů mezi plícemi a krví. V plicích je obrovské množství vlásečnic a v každém okamžiku tam probíhá výměna plynů asi v jednom litru krve. Výměna plynů probíhá vzduchem.
Dýchací svaly
Nejdůležitějším dýchacím svalem je bránice, která odděluje dutinu břišní a hrudní a při nádechu klesá a při výdechu stoupá. Při jejím snížení se zvětší dutina hrudníku a vzduch je do plic nasáván. Kromě bránice je objem hrudníku zvětšován pohyby mezižeberních svalů, které zvedají žebra a zvětšují tak objem hrudníku. Nádech je aktivní pohyb, výdech je pasivní.
Při klidném dýchání se vymění v plicních sklípcích jedním vdechem a výdechem asi 0,5 litru vzduchu.
Vnější dýchání a vnitřní dýchání:
– Vnější dýchání zajišťuje výměnu dýchacích plynů mezi plicními sklípky a krví
– Vnitřní dýchání je výměna dýchacích plynů (kyslíku a oxidu uhličitého) mezi tkáněmi a krví
Vitální kapacita plic je maximální množství vzduchu, které můžeme vydechnout po největším možném nádechu. Běžná hodnota se pohybuje kolem 4 litrů a závisí na věku a celkové trénovanosti a stavu organismu.
Přenos kyslíku krví je zajišťován prostřednictvím krevního barviva (hemoglobinu), které obsahuje molekuly železa, na které se kyslík váže a vytvoří oxyhemoglobin. Vazba kyslíku na hemoglobin je slabá a velmi snadno se ve tkáních uvolňuje.
Oxid uhličitý je z tkání odváděn žilní krví.
Výměna dýchacích plynů mezi plicními sklípky a krví a mezi krví a tkáněmi probíhá prostou difúzí přes buněčné stěny.
Onemocnění dýchací soustavy:
Přenášení – kapénkami (droboučké kapičky hlenů a slin, které prudce vydechujeme).
chřipka – akutní infekční nemoc virového původu (několik typů virů), často provázená horečkou, suchým kašlem, bolestmi hlavy…
angína – prudký zánět krčních mandlí, vyvolaný nejčastěji streptokoky nebo stafylokoky; provázená horečkou, bolestmi v krku, zduřením krčních mandlí
zápal plic – původci viry i bakterie, postihuje plicní sklípky, které se plní zánětlivou tekutinou a jsou vyřazeny z procesu dýchání, často jako komplikace jiných chorob
tuberkulóza = TBC – bakteriální onemocnění, původcem Mycobacterium tuberculosis, vede k rozpadu plicní tkáně a případně ke smrti
rakovina plic – nádorové onemocnění často spjaté s kouřením (karcinogenní účinky dehtových látek)
astma – záchvaty dušnosti způsobené zúžením průdušek (křečovité stahy průdušek) a zvýšenou produkcí hlenu, může být způsobeno alergeny (cizorodé l. vyvolávající u citlivých zvýšené imunitní reakce), infekcí, fyzickou nebo psychickou zátěží…
nebezpečí navázání CO – CO s hemoglobinem – karbonylhemoglobin – vytvoří pevnější vazbu než s O2 , může dojít až ke smrti z nedostatku kyslíku
pneumotorax – stav, kdy se poraněním hrudníku dostane do pohrudniční dutiny vzduch, podtlak zde se poruší a plíce se smrští
Živočichové dýchání
– slouží k výměně dýchacích plynů mezi vnějším prostředím a buňkami tkání, vnějším prostředím může být vzduch nebo voda
– rozlišujeme 2 typy dýchání:
– vnější – výměna dýchacích plynů mezi vnějším prostředím a tělem
– vnitřní – výměna dýchacích plynů uvnitř tkání živočicha
1) kožní dýchání – významné pro bezobratlé (obojživelníci), doplňkově i u obratlovců
2) střevní dýchání = rektální – (například ostnokožci a další mořští bezobratlí)
3) žábry – u ryb (původně pro dýchání plyn. měchýř, druhotně hydrostatická fce – ponoř. a stoupání)
4) plicní vaky – plži, pavoukovci
5) vzdušnice = tracheje – u hmyzu; zásobují přímo orgány (ne přes krev), (stigmata – otvory vzdušnic na povrchu těla)
6) pseudotracheje – nepravé vzdušnice (nejprve přes tekutinu a pak teprve kyslík do orgánů), u korýšů
7) plíce
Dýchací soustava bezobratlých:
mohou dýchat:
1) celým povrchem těla (např. žahavci, ploštěnci, máloštětinatci, drobní členovci)
2) žábry – zvrásněné vychlípeniny pokožky, např. mnohoštětinatci, někteří měkkýši, vodní korýši
3) plicní vaky – dýchací orgány na zadečku vzniklé vchlípením pokožky, např. pavouci a štíři
4) plášťová dutina – bohatě prokrvená (podobná plicním vakům), např. suchozemští plži
5) vzdušnice (tracheje)– soustava trubic vyztužených chitinovou spirálou, která prochází celým tělem a ústí navenek řadou otvorů (stigmat), např. hmyz, někteří pavoukovci
larvy hmyzu žijícího ve vodě (jepice, vážky…)mají tzv. vzdušnicové žábry – tvarem odpovídají žábrám, ale jsou prostoupeny sítí vzdušnic
u ostnokožců zajišťuje dýchání tzv. ambulakrální soustava – soustava chodeb uvnitř těla, jimiž proudí mořská voda
Dýchací soustava obratlovců:
většina dýchá pomocí:
žáber (branchiae)
– útvary složené z dobře prokrvených žaberních lupínků vytvořených na žaberních obloucích jako vychlípeniny stěn žaberních otvorů, rozlišujeme vnitřní žábry uložené v žaberní dutině (ryby, paryby) a vnější žábry vyčnívající volně do vodního prostředí (např. pulci u obojživelníků)
– u živočichů trvale žijících ve vodním prostředí a přijímajících kyslík rozpuštěný ve vodě
– paryby nemají žaberní otvory kryté, ale ryby je mají kryté skřelemi plic
– hlavní dýchací org. u dospělých obojživelníků a vyšších obratlovců, jsou párové,
– obojživelníci – vakovité plíce s nepatrně zřasenou plicní stěnou, vzduch pouze polykají (nemají hrudní koš)
– plazi – v plicích záhyby a přepážky (u hadů zachována pouze 1 plíce)
– ptáci – plíce malé pevné, málo roztažitelné, pokračují v plicní vaky zasahující mezi vnitřní orgány
– savci – nejdokonalejší plíce, bohatě prokrvená tkáň složená z plicních sklípků, dýchání umožňuje hrudní koš (mezižeberní svalstvo) a bránice
pravá plíce bývá větší než levá, u hadů je levá plíce zakrnělá
dýchací cesty vznikají u obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Tvoří je nozdry, dutina nosní, hrtan, průdušnice, 2 průdušky, v plicích se dělí na malé průdušinky, které končí v plicních sklípcích
hlasové ústrojí je součástí dýchací soustavy. U savců je na začátku hrtanu, u ptáků v blízkosti místa větvení průdušnice na průdušky
