Otázka: Estetika životního prostředí
Předmět: Dějiny umění
Přidal(a): andyarcinek
Estetika = filozofická disciplína zabývající se krásnem, jeho působením na člověka, lidským vnímáním pocitů a dojmů z uměleckých i přírodních výtvorů
Životní prostředí = Vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. (Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.)
=> Estetika životního prostředí se zabývá tím, jak na nás esteticky působí prostředí ve kterém žijeme.
Krásno na člověka velice působí. Hodně ovlivňuje jeho možnost výběru. Když vybíráme místo, kde budeme bydlet, pohlížíme na to, aby to nebylo příliš hlučné místo, aby v blízkosti nebyla hlavní silnice, která by příliš znečišťovala ovzduší, jaký budeme mít výhled z okna, jestli je v blízkosti zeleň, různé parky a zahrady… Když vybíráme školku nebo školu pro naše děti, zajímá nás, prostředí v jakém se nachází (klid, nepříliš provozu, možnost pohybu venku na zahradě, v parku, na hřišti..) a prostředí jaké je uvnitř (na člověka hodně působí barvy stěn, výzdoba, nábytek…).
Lidé rádi jezdí na výlety do přírody, kde se mohou kochat krajinou a zajímavý přírodními úkazy nebo do měst, kde na ně esteticky působí architektura, či jiného zajímavosti, které lahodí oku.
Estetické vnímání životního prostředí a zásahy do něj v průběhu dějin:
- PRAVĚK – první zásahy do krajiny, lidé se začínají věnovat zemědělství, staví si obydlí, budují megalitickou architekturu, využívají ložiska rud, zlata, mědi, cínu a železné rudy, postupně vznikají města a nakonec státy .
- STAROVĚK – V řeckém helénismu a později v římském období se objevuje prvotní estetický zájem o krajinu – vyhledávání tzv. líbezných míst (malebné údolí, hájek, zákoutí řeky..). Obdiv zejména ke kultivované krajině (zahrady, pole). První krajinomalby, rozvíjí se zahradní umění. Římané tráví rádi svůj čas na venkově mimo město. Architektura: Stavba chrámů, paláců, vil, využívání přirozeného svahu pro stavbu amfiteátrů, budování sítě silnic, viaduktů a akvaduktů (závlahový systém).
- STŘEDOVĚK – Záliba v přírodě ustupuje do pozadí. Vlivem křesťanství byl smyslový svět považován za nižší než svět duchovní. Vyskytuje se pouze několik zmínek o tom, že svět a příroda jsou nejkrásnějším dílem božím. Do lesa se nechodilo za krásami, ale na lov a pro dřevo. Architektura: stavěli se duchovní stavby (kostely, baziliky..) a hrady.
- RENESANCE – Zájem o krajinu postupně roste. V umění je stále častější vyobrazování přírodních objektů a rozšiřuje se podíl krajinného pozadí na obrazech (Leonardo Da Vinci, Albrecht Dürer) Stoupající estetický zájem o přírodu a krajinu měl svoji inspiraci v přirodních vědách, které v té době byly velmi populární. Některé hory se staly cíly náboženských poutí. Někteří jedinci již začínají do přírody směřovat kvůli jejím půvabům. Zvýšený zájem o přírodu v renesanci je také vidět na vzrůstající oblibě zahrad. Pro tehdejšího člověka však byla ideální příroda přehledná, geometrizovaná a s jasnými formami. Architektura: místo hradů se stavěli zámky (estetický charakter) – U nás: Letohrádek královny Anny s krásnou zahradou, Letohrádek Hvězda s oborou, Schwarzenberský palác, dostavba Pražského hradu, zámky Opočno a Litomyšl, „česká renesance“ = dochází k symbióze městské gotické zástavby s renesanční architekturou.
- BAROKO – obdiv k přírodě se týkal stále převážně krajiny kultivované, krajiny polí, vinohradů a zahrad, nikoli té volné. Vzniká krajinomalba jako samostatný žánr. Dík za objevení volné krajiny patří především Holanďanům (holandská krajinomalba – obrazy krajiny ploché, bažinaté, pod vysokým nebem). Objevení krásy nebe – estetické ocenění oblohy, mraků, mlhy a svitu slunce. Architektura: barokní stavební styl počítal se zasazením staveb do krajiny, celou krajinu tak svým způsobem proměňoval v umělecké dílo, do přírody se zasazují aleje, kapličky, boží muka, malebné výhledy na vesničky a města, pro baroko je práce s krajinou typická – 2 typy zahrad: francouzská – Adrien Le Notre => přesná geometrie, sestřižené keře, fontány, cestičky a anglická – volná krajina, uměle vytvořená, ale vypadala přírodní
- Velký vliv nové vnímání přírody měl Jean-Jacques Rousseau – hlásal návrat k přírodě, velmi se jí obdivoval a díky němu se čím dál více lidí začalo k přírodě obracet. Marie Antoinetta dala ve Versailles zřídit anglický park s malou umělou vesničkou, kde se převlékala i se svými dvořany do vesnického šatu a hrála si na dojičku naparfémovaných kravek.
- ROKOKO – interiérový sloh, zaměřuje se na detaily, stěny rozčleněny vysokými zrcadly a panely z bílého dřeva, zlacené dekorativní orámování, barevnost je bílá a zlatá, dekorace se uplatnila i v uměleckém průmyslu, nábytku a porcelánu.
- KLASICISMUS A ROMANTISMUS – opravdový obdiv k volné přírodě, takové, jaké jí stvořil bůh bez zásahů člověka, které ji ničí, rostoucí tendence přírodu chránit pro její vlastní hodnotu. velký zájem o krajinomalbu (angličtí krajináři, barbizonská škola), rozvoj turistiky Architektura: staví se činžovní domy, zřizují se veřejné parky, staví se tovární, hospodářské a správní budovy, řetězové mosty, plovárny, nádraží, využití železné konstrukce (vznikají obrovské budovy, kde železná konstrukce umožňovala zastřešit nebývalý prostor), vznikají veřejné sady (Stromovka, Chotkovy sady, Kinského zahrada), koncepce přírodního krajinářského parku: využívá přirozených výtvarných vlastností rostlé zeleně, bývá doplňován drobnou architekturou antických chrámků, pavilonků, skleníků, altánů, rozhleden, umělých zřícenin a jeskyní (Lednice, Veltrusy)
- IMPRESIONISMUS – zachycení prchavého okamžiku přírody, malují konkrétní scenérie v plenéru
- 20. STOLETÍ: Funkcionalismus – tento styl upřednostňoval při architektonickém řešení funkční požadavky, důležité je, aby budova sloužila, nemusí krásně vypadat, 50. léta: obdiv k technice a průmyslu (kouřící továrny, přehrady, dopravní prostředky)
- Postmodernismus – začínají se stavět obrovité kancelářské budovy s prosklenými stěnami, které dostávaly pro svou snadnou montáž přednost před jiným typem architektury, estetika šla stranou, budovy byly jednotvárné, odosobněné, podobné po celém světě, panelové výstavby na sídlištích, dopravní stavby (metro, mosty, dálnice, průmyslové stavby, sportovní stadiony..)
Urbanismus – je disciplína, jejímž cílem je utvářet a rozvíjet sídelní útvary (města, vesnice) jako funkční a vyvážené celky. Urbanistické projektování navrhuje uspořádání sídel, jejich částí a navazujících částí krajiny a navazuje tak na architekturu, popřípadě krajinnou architekturu.
Územní plánování – zabývá se plánováním a regulací vývoje měst, venkovského osídlení a krajiny. Usiluje o směřování k optimálnímu vývoji sídelních struktur, harmonickému uspořádání území, udržení ekologické rovnováhy a ochraně kulturního dědictví s cílem zajištění udržitelného rozvoje území v environmentálním, sociálním a hospodářském ohledu.
Životní prostředí u nás:
– Po průmyslové revoluci se životní prostředí začalo měnit, charakteristickým rysem krajiny se začaly stávat železniční tratě, přibývalo průmyslu, byly budovány první vodní hráze pro výrobu elektrické energie. Ochrana životního prostředí u nás nabyla významu až po roce 1989. Příroda a krajina zůstala pro moderního člověka stálým a jedním z nejdůležitějších zdrojů krásy. Stavba nových dopravních staveb (silnice a dálnice) ovšem vedla k větším rozčlenění krajiny na stále menší části. Byla zavedena řada chráněných území, které jsou esteticky významné a jedinečné: Národní parky (NP Šumava, Krkonošský NP, České Švýcarsko..), chráněné krajinné oblasti (Beskydy, Český ráj, Moravský kras..). Příroda ve městech byla z velké části zničena zástavbou nebo zastřena úpravou terénů, ovzduší znečištěno dopravou. Je vyvíjena snaha o udržování a rozšiřování zeleně. V Praze najdeme mnoho míst, kde příroda zůstala zachována (Šárecké údolí, Prokopské údolí) a také mnoho parků a zahrad (Petřín, Stromovka, Trojská zámecká zahrada, Vyšehrad…)
Významná architektonická kauza: Co bude stát na Letné v lokalitě dřívějšího Stalinova pomníku? Návrh obrovské žluto-fialové chobotnice od Jana Kaplického, v které měla být umístěná moderní městská knihovna byl zamítnut, protože vyvolal vlnu protestů a zastiňovala by výhled na Pražský hrad. Spekuluje se o tom, že by místo ní mohla stát např. moderní galerie Alfonse Muchy a jeho Slovanské epopeje.
Prostředí MŠ:
– Je vhodné, aby MŠ byla situována v klidné lokalitě s možností pobytu venku (ideálně na vlastní zahradě s hřištěm nebo zahradě v blízkém okolí). Interiér MŠ by měl být příjemný a útulný, měly by se zde vyskytovat teplé barvy, je vhodné, aby zde byla plovoucí podlaha kvůli alergikům. Nábytek by měl mít oblé rohy, dobře působí kulaté stolky. Nábytek musí být přizpůsobený výšce dětí. Možnost nápaditě uspořádaného herního prostoru (např. patro a pod ním domeček s kuchyňkou). Důležitá je i výzdoba výtvarnými pracemi předškoláků – možnost výzdoby oken, zdí a nástěnek, různými visícími objekty (např. planety). Tématické výzdoby ročního období…
