Otázka: Etika
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): BaBu
A) Etika jako věda, základní pojmy v etice
- ETIKA (z řeckého slova ethos = mrav)
- nauka o mravech a morálce
- pokus o výklad morálních představ
- praktická filozofická disciplína
- předmětem zkoumání mravní jevy, jejich vznik, vývoj, současný stav, zachycení vývojových tendencí
Základy etiky
- Každý čin posuzujeme individuálně, se všemi okolnostmi
- Pravidla etického jednání a chování se mění s časem, místem, společenskou situací
- Posuzujeme jinak činy dobrovolné a nedobrovolné, jinak posuzujeme čin dospělého a dítěte
- Každý člen společnosti předpokládá u druhých znalost míry etiky a mravnosti
- Etika a morálka nejsou dány objektivně, jsou zvykem, mění se
- Morálka a etika se týká jen – člověka – nevztahuje se na přírodní jevy, zvířata
Etika se dělí na další disciplíny:
- analytická- směr v soudobé etice, rozvíjený od počátku 20. stol., Analyzuje význam morálních pojmů a objasňuje etické výroky
- autonomní – vycházejí z autonomie svědomí a svobody jako základní mravní hodnoty, – soustředí se na jednajícího člověka, jeho rozum a svobodu
- neontologická
- environmentální
- evoluční
- feministická- Teoreticky reflektuje praktické otázky související s postavením ženy v tradiční patriarchálně a hierarchicky uspořádané společnosti. Formovala se v ženském hnutí v 19. stol. v souvislosti s požadavky práva žen na vzdělání, práci, účast na politickém dění a podobně.
- heteronomní
- individuální- řeší morální hodnoty jednotlivce
- sociální- zkoumá mravní život a normy různých společenství a spol. činností (rodina, politika, ekonomie…)
- žurnalistická
- normativní – soubory norem a morální kodexy, představa, jaký by měl člověk, patřící k určité skupině, být
- nenormativní – obecné otázky morálky, sociologický pohled (celospolečenské a skupinové normy)
- situační – podle Josepha Fletchera není moudré postupovat od pravidel k situacím. Namísto toho nastoluje ,,princip lásky“ – jediné a absolutní pravidlo je pravidlo lásky.
Základní etické pojmy:
- zlo – něco, co škodí, zraňuje
- zlo jako podstata vlastně neexistuje
- v některém případě může fungovat pozitivně – záleží na úhlu pohledu člověka
- metafyzické – nedostatek dobra nebo jeho pnutí nesprávným směrem
- fyzické – něco konkrétního – katastrofy, nemoci, válka, hladomor
- mravní – člověk ho páchá vědomě a svobodně – např. pomsta
- Mrav – to jak se obvykle chováme
- Morálka – představy jak bychom se měli chovat
- Dobro – opak zla, přináší naplnění, utěšuje, má význam a smysl
- shoda myšlení a jednání se svědomím a mravním řádem
- tíhnutí k dobru je nejvlastnější podstatou lidského života
- svědomí – v antické filosofii definován jako schopnost člověka posoudit jednání z více úhlů- božský hlas v nás, v křesťanství bráno jako ozvěna Božího hlasu
- osvícenství – schopnost neomylně vést k mravnosti – J.J.Rousseau
- mravní zákon v nás, člověk má v sobě kategorický imperativ – I.Kant
- dnes chápáno jako míra morálního jednání, hlas odpovědnosti
- v praktickém životě se projevuje jako výčitka svědomí, v průběhu života se dotváří
- svoboda a mravní jednání – zčásti determinováno (předurčeno) – biologickými, společenskými, sociálními zákony.
- člověk se rodí do určitých podmínek, ale v rámci těchto podmínek se může rozhodovat svobodně a možnost svobodného rozhodování člověka nutí k plné odpovědnosti za svá rozhodnutí.
- mravní zákon – nejobecnější etické normy ( společné všem lidem) vycházející z podstaty lidství
- úcta k lidské osobě, respekt, solidarita, uznání lidské důstojnosti
- lidská důstojnost – všichni jsme si absolutně rovni, odmítnutí diskriminace
- povinnosti respektovat důstojnost druhého
- vnitřní – svoboda myšlení, nemá vnější omezení, i ve vězení má člověk vnitřní svobodu
- vnější – do jisté míry může být omezena, právně i protiprávně
Náboženství a etika
Existují tři přístupy:
- 1) autonomní – sám jedinec si určí normy jak se bude chovat
- 2) heteronomní – morálka staví na náboženských přesvědčeních
- 3) teonomní – morálka vychází ze stejného zdroje, jako náboženství
b) Dějiny etiky – vybraní autoři
- Nejstarší fáze etiky mají kořeny v době, kdy člověk hledal optimální formy chování, aby přežil a žil šťastně, řešil i první nezdůvodněné tajemné zákazy- tabu.
- V antice již byla etika rozvinutá. Jejím základním pojmem, kromě pojmu dobro a blaženost, je ctnost. V antice bylo k výchově ctnostného člověka zaměřeno celé vzdělání.
- V dějinách je důležitá křesťanská a židovská etika. Pro židovskou etiku je centrální desatero přikázání – je to etika ukazující, co má budoucnost a perspektivu, pro co stojí za to žít.
- Křesťanská etika je etika lásky – konkrétní lásky k člověku v nouzi ( např. k nemocným, hladovým, pronásledovaným…).
- Úcta k lidské důstojnosti i v těch nejponíženějších situacích lidské bezmoci je novým prvkem, který křesťanství vnesl do dějin ( na tomto základě se začíná budovat sociální pomoc – špitály apod…).
Dějiny etiky – vybraní autoři
- Démokritos
- zajímal se otázkou dobra, nejvyšším dobrem je dobrá mysl, největšího blaha člověk dosáhne, když má v duši klid
- lidskou přirozeností je touha po štěstí, štěstí nalézá člověk v přátelství, lásce, moudrosti, střídmosti
- člověk si má určovat přiměřené cíle
- Sofisté
- učitelé moudrosti
- člověk je mírou všech věcí, dobro a zlo relativní
- Sokrates
- v centru pozornosti mravní problémy
- heslo „poznej sám sebe“
- štěstí viděl v moudrosti, moudrý člověk nemůže jednat špatně, lidé jednají špatně jen z nevědomosti
- víra v božský hlas (vnitřní) = daimonion, který člověka vede
- Platón
- učení o idejích – největší idea je idea dobra
- pozemské dobro pouze odlesk nejvyššího dobra
- Aristoteles
- největší myslitel
- rozdělil filozofii na teoretickou, praktickou a poietickou
- praktická filozofie – politika, strategie, rétorika, etika
- spis Etika Nikomachova – touha po štěstí a problematika dobra, hledání štěstí
- slasti versus strast – ideální zlatá střední cesta
- úkolem etiky hledat dobro a cesty k jeho dosažení
- dobro v duševní činnosti – vzdělání
- Stoikové
- člověk by měl žít v souladu s přírodou a kosmickým řádem, s bohem a rozumem
- svoboda – umět se podřídit určitému řádu
- moudrý je ten, kdo ctí řád a chápe svobodu, bez odporu nese úděl, žije střídmě, krotí vášně a žádosti
- Epikurejci
- individualistická etika – důraz na jedince
- život ve skrytu před společností
- důraz na zdraví těla a klid duše, klidu duše škodí strach – z bohů, smrti, bolesti
- Lukretius (nejlepší vykladač epikureismu) – klade důraz na dobro, ideál je moudrý člověk
Křesťanství (Středověk)
- zjevná pravda
- Tomáš Akvinský – teologický systém tomismus
- zabýval se otázkou dobra – nositel největšího dobra Bůh, který dal člověku rozum a svobodnou vůli
- přirozená mravnost, teologická mravnost (dán pud pravdy a dobra)
- platónské ctnosti – rozumnost, spravedlivost, statečnost, uměřenost
- teologická vyšší mravnost – člověku vnuknul Bůh – víra, láska , naděje – vede k blaženosti
- otázka svobodné vůle
- vyšší mravnost – pomoc od Boha
Renesanční teori
- návrat k antice
- cílem osvobodit člověka a jeho poznání
- člověk jedná svobodně, podle vlastního rozumu, za své jednání je zodpovědný
Nicolo Machiavelli
- důraz na individualitu (svět je arénou individualit)
- dva typy lidí – manipulovaní x manipulovatelné
- podmínky pro lidi – osud, nutnost a štěstěna, důležitá ctnost – síla a schopnost k jednání
- zajímal se o politiku – podle něj politik může páchat i zločiny, ale nesmí udělat chybu => tento názor zneužit např. Hitlerem
Reformační etika
- usilování o očištění církve => rozchod s katolickou církví => vznik nových církví
- John Wiklif (ovlivnil Husa), Martin Luther, Jan Kalvín
- protestantismus- rozdělení- Německo- Luterství, Kalvinismus- Švýcarsko, Anglikánství- Anglie -> snaha sjednocení církví
- odlišné znaky od katolictví- osobní víra, odmítají vnější cesty ke spáse (zpověď, modlitby), člověku je spása předurčena
Jan Ámos Komenský
- poslední biskup Jednoty Bratrské
- Jednota Bratrská- řád Jednoty Bratrské (představy o mravní kázni)- základní etické ctnosti, které jednota vyznávala (šetrnost, pracovitost, hospodárnost, nakládání s časem, spořádan
- rodinný život, cílevědomost -jednotlivce, rodiny, obce)
- odsuzoval nekázeň, věřil v moc lidského poznání- rozumní lidé zabrání válkám, věřil ve schopnost vychování, vzdělání
Novověké etické teorie
- Anglie, Francie doby osvícenství
- zakladatel novověké etické teorie- Thomas Hobbes (17.stol.)- kladl důraz na státní uspořádání, výchova, mravnost ve státě, kladl důraz na vůli mravnosti (vůle všech), (představoval si, že mravní normy budou právem vynutitelné) John Locke
- lidské vědomí- tabula rasa, žádné vrozené mravní principy neexistují, dobro x zlo (rozkoš x bolest)
- Francie- kritika náboženské morálky
- Jean Jacque Rousseau- zlo v člověku roste s civilizací
- Diderot- kritika církve (Jeptiška), šetrnost, pracovitost
Soudobé teorie
- filozofická antropologie (filozofické otázky směřující k člověku)- kde se člověk vzal, jak vypadá, jaké potřeby má, problematika morálky
- reakce na kult techniky
- Arthur Schopenhauer
- Friedrich Nietzche
- Sigmund Freude
- láska k bližnímu, ochrana slabých
- Friedrich Nietzche- vláda silných
Freude
- psychoanalýza- člověka ovládají 2 protikladné principy- slast a realita, osobnost tvořena 3 složkami:
- id= ono- pudová složka (sexuální pud a agresivita)-> dosažení slasti
- ego= já empirické duševno
- super ego- princip reality, funkce soudce a vzoru- osobní morálka, vychází z požadavku společnosti
- osobní konflikty- duševní poruchy
- Novofroidismus- návrat k Froidovi- problematika mezilidských vztahů, člověk se dostává do střetu s ostatními lidmi, představitel – Erich Fromm- konflikty se nemají odkládat, možné je řešit, respektovat přirozenost