Etika

 

   Otázka: Etika

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): BaBu

 

 A) Etika jako věda, základní pojmy v etice

• ETIKA (z řeckého slova ethos = mrav)
  • nauka o mravech a morálce
  • pokus o výklad morálních představ
  •  praktická filozofická disciplína
  • předmětem zkoumání mravní jevy, jejich vznik, vývoj, současný stav, zachycení vývojových tendencí

 

Základy etiky

• Každý čin posuzujeme individuálně, se všemi okolnostmi
• Pravidla etického jednání a chování se mění s časem, místem, společenskou situací
• Posuzujeme jinak činy dobrovolné a nedobrovolné, jinak posuzujeme čin dospělého a dítěte
• Každý člen společnosti předpokládá u druhých znalost míry etiky a mravnosti
• Etika a morálka nejsou dány objektivně, jsou zvykem, mění se
• Morálka a etika se týká jen –  člověka – nevztahuje se na přírodní jevy, zvířata

 

Etika se dělí na další disciplíny:

• analytická- směr v soudobé etice, rozvíjený od počátku 20. stol., Analyzuje význam morálních pojmů a objasňuje etické výroky
• autonomní – vycházejí z autonomie svědomí a svobody jako základní mravní hodnoty, – soustředí se na jednajícího člověka, jeho rozum a svobodu
• neontologická
• environmentální
• evoluční
• feministická- Teoreticky reflektuje praktické otázky související s postavením ženy v tradiční patriarchálně a hierarchicky uspořádané společnosti. Formovala se v ženském hnutí v 19. stol. v souvislosti s požadavky práva žen na vzdělání,   práci, účast na politickém dění a podobně.
• heteronomní
• individuální- řeší morální hodnoty jednotlivce
• sociální- zkoumá mravní život a normy různých společenství a spol. činností (rodina, politika, ekonomie…)
• žurnalistická
• normativní – soubory norem a morální kodexy, představa, jaký by měl člověk, patřící k určité skupině, být
• nenormativní – obecné otázky morálky, sociologický pohled (celospolečenské a skupinové normy)
• situační – podle Josepha Fletchera není moudré postupovat od pravidel k situacím. Namísto toho nastoluje ,,princip lásky“ – jediné a absolutní pravidlo je pravidlo lásky.

 

Základní etické pojmy:

• zlo – něco, co škodí, zraňuje
  • zlo jako podstata vlastně neexistuje
  • v některém případě může fungovat pozitivně – záleží na úhlu pohledu člověka
  • metafyzické – nedostatek dobra nebo jeho pnutí nesprávným směrem
  • fyzické – něco konkrétního – katastrofy, nemoci, válka, hladomor
  • mravní – člověk ho páchá vědomě a svobodně – např. pomsta
• Mrav – to jak se obvykle chováme
• Morálka – představy jak bychom se měli chovat
• Dobro – opak zla, přináší naplnění, utěšuje, má význam a smysl
  • shoda myšlení a jednání se svědomím a mravním řádem
  • tíhnutí k dobru je nejvlastnější podstatou lidského života
  • svědomí – v antické filosofii definován jako schopnost člověka posoudit jednání  z více úhlů- božský hlas v nás, v křesťanství bráno jako ozvěna Božího hlasu
  • osvícenství – schopnost neomylně vést k mravnosti – J.J.Rousseau
• mravní zákon v nás, člověk má v sobě kategorický imperativ – I.Kant
  • dnes chápáno jako míra morálního jednání, hlas odpovědnosti
  • v praktickém životě se projevuje jako výčitka svědomí, v průběhu života se dotváří
  • svoboda a mravní jednání – zčásti determinováno (předurčeno) – biologickými, společenskými, sociálními zákony.
  • člověk se rodí do určitých podmínek, ale v rámci těchto podmínek se může rozhodovat svobodně a možnost svobodného rozhodování člověka nutí k plné odpovědnosti za svá rozhodnutí.
  • mravní zákon – nejobecnější etické normy ( společné všem lidem) vycházející z podstaty lidství
• úcta k lidské osobě, respekt, solidarita, uznání lidské důstojnosti
• lidská důstojnost – všichni jsme si absolutně rovni, odmítnutí diskriminace
• povinnosti respektovat důstojnost druhého
• vnitřní – svoboda myšlení, nemá vnější omezení, i ve vězení má člověk vnitřní svobodu
• vnější – do jisté míry může být omezena, právně i protiprávně

 

Náboženství a etika

Existují tři přístupy:

• 1) autonomní – sám jedinec si určí normy jak se bude chovat
• 2) heteronomní – morálka staví na náboženských přesvědčeních
• 3) teonomní – morálka vychází ze stejného zdroje, jako náboženství

 

b)  Dějiny etiky – vybraní autoři 

• Nejstarší fáze etiky mají kořeny v době, kdy člověk hledal optimální formy chování, aby přežil a žil šťastně, řešil i první nezdůvodněné tajemné zákazy- tabu.
• V antice již byla etika rozvinutá. Jejím základním pojmem, kromě pojmu dobro a blaženost, je ctnost. V antice bylo k výchově ctnostného člověka zaměřeno celé vzdělání.
• V dějinách je důležitá křesťanská a židovská etika. Pro židovskou etiku je centrální desatero přikázání – je to etika ukazující, co má budoucnost a perspektivu, pro co stojí za to žít.
• Křesťanská etika je etika lásky – konkrétní lásky k člověku v nouzi ( např. k nemocným, hladovým, pronásledovaným…).
• Úcta k lidské důstojnosti i v těch nejponíženějších situacích lidské bezmoci je novým prvkem, který křesťanství vnesl do dějin ( na tomto základě se začíná budovat sociální pomoc – špitály apod…).

 

Dějiny etiky – vybraní autoři

• Démokritos
  • zajímal se otázkou dobra, nejvyšším dobrem je dobrá mysl, největšího blaha člověk dosáhne, když má v duši klid
  • lidskou přirozeností je touha po štěstí, štěstí nalézá člověk v přátelství, lásce, moudrosti, střídmosti
  • člověk si má určovat přiměřené cíle
• Sofisté
  •  učitelé moudrosti
  • člověk je mírou všech věcí, dobro a zlo relativní
• Sokrates
  • v centru pozornosti mravní problémy
  • heslo „poznej sám sebe“
  • štěstí viděl v moudrosti, moudrý člověk nemůže jednat špatně, lidé jednají špatně jen z nevědomosti
  • víra v božský hlas (vnitřní) = daimonion, který člověka vede
• Platón
  • učení o idejích – největší idea je idea dobra
  • pozemské dobro pouze odlesk nejvyššího dobra
• Aristoteles
  • největší myslitel
  • rozdělil filozofii na teoretickou, praktickou a poietickou
  • praktická filozofie – politika, strategie, rétorika, etika
  • spis Etika Nikomachova – touha po štěstí a problematika dobra, hledání štěstí
  • slasti versus strast – ideální zlatá střední cesta
  • úkolem etiky hledat dobro a cesty k jeho dosažení
  • dobro v duševní činnosti – vzdělání
• Stoikové
  • člověk by měl žít v souladu s přírodou a kosmickým řádem, s bohem a rozumem
  • svoboda – umět se podřídit určitému řádu
  • moudrý je ten, kdo ctí řád a chápe svobodu, bez odporu nese úděl, žije střídmě, krotí vášně a žádosti
• Epikurejci
  • individualistická etika – důraz na jedince
  • život ve skrytu před společností
  • důraz na zdraví těla a klid duše, klidu duše škodí strach – z bohů, smrti, bolesti
  • Lukretius (nejlepší vykladač epikureismu) – klade důraz na dobro, ideál je moudrý člověk

 

Křesťanství (Středověk)

• zjevná pravda
• Tomáš Akvinský – teologický systém tomismus
• zabýval se otázkou dobra – nositel největšího dobra Bůh, který dal člověku rozum a  svobodnou vůli
• přirozená mravnost, teologická mravnost (dán pud pravdy a dobra)
• platónské ctnosti – rozumnost, spravedlivost, statečnost, uměřenost
• teologická vyšší mravnost – člověku vnuknul Bůh – víra, láska , naděje – vede k blaženosti
• otázka svobodné vůle
• vyšší mravnost – pomoc od Boha

 

Renesanční teori

• návrat k antice
• cílem osvobodit člověka a jeho poznání
• člověk jedná svobodně, podle vlastního rozumu, za své jednání je zodpovědný

Nicolo Machiavelli

• důraz na individualitu (svět je arénou individualit)
• dva typy lidí – manipulovaní x manipulovatelné
•  podmínky pro lidi – osud, nutnost a štěstěna, důležitá ctnost – síla a schopnost k jednání
• zajímal se o politiku – podle něj politik může páchat i zločiny, ale nesmí udělat   chybu => tento názor zneužit např. Hitlerem

 

Reformační etika

•  usilování o očištění církve => rozchod s katolickou církví => vznik nových církví
• John Wiklif (ovlivnil Husa), Martin Luther, Jan Kalvín
• protestantismus- rozdělení- Německo- Luterství, Kalvinismus- Švýcarsko, Anglikánství- Anglie -> snaha sjednocení církví
• odlišné znaky od katolictví- osobní víra, odmítají vnější cesty ke spáse (zpověď, modlitby), člověku je spása předurčena

 

Jan Ámos Komenský

• poslední biskup Jednoty Bratrské
• Jednota Bratrská- řád Jednoty Bratrské (představy o mravní kázni)- základní etické ctnosti, které jednota vyznávala (šetrnost, pracovitost, hospodárnost, nakládání s časem, spořádan
• rodinný život, cílevědomost -jednotlivce, rodiny, obce)
• odsuzoval nekázeň, věřil v moc lidského poznání- rozumní lidé zabrání válkám, věřil ve schopnost vychování, vzdělání

 

Novověké etické teorie

• Anglie, Francie doby osvícenství
• zakladatel novověké etické teorie- Thomas Hobbes (17.stol.)- kladl důraz na státní uspořádání, výchova, mravnost ve státě, kladl důraz na vůli mravnosti (vůle všech), (představoval si, že mravní normy budou právem vynutitelné) John Locke
• lidské vědomí- tabula rasa, žádné vrozené mravní principy neexistují, dobro x zlo (rozkoš x bolest)
• Francie- kritika náboženské morálky
• Jean Jacque Rousseau- zlo v člověku roste s civilizací
• Diderot- kritika církve (Jeptiška), šetrnost, pracovitost
  

 

Soudobé teorie

•  filozofická antropologie (filozofické otázky směřující k člověku)- kde se člověk vzal, jak vypadá, jaké potřeby má, problematika morálky
• reakce na kult techniky
• Arthur Schopenhauer
• Friedrich Nietzche
• Sigmund Freude
• láska k bližnímu, ochrana slabých
• Friedrich Nietzche- vláda silných
  
  

Freude

• psychoanalýza- člověka ovládají 2 protikladné principy- slast a realita, osobnost tvořena 3 složkami:
• id= ono- pudová složka (sexuální pud a agresivita)-> dosažení slasti
• ego= já empirické duševno
• super ego- princip reality, funkce soudce a vzoru- osobní morálka, vychází z požadavku společnosti
• osobní konflikty- duševní poruchy
• Novofroidismus- návrat k Froidovi- problematika mezilidských vztahů, člověk se dostává do střetu s ostatními lidmi, představitel – Erich Fromm- konflikty se nemají   odkládat, možné je řešit, respektovat přirozenost