Evropská unie – maturitní otázka (2)

 

   Otázka: Evropská unie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Jana Koláčková

 

 

Obsah

≈ historický vývoj evropské integrace, instucionální podoba EU, dokumenty a politiky EU ≈

 

EVROPSKÁ UNIE

  • Regionální uskupení, které sdružuje evropské státy a jehož cílem je politická a hospodářská integrace (=začlenění) členských zemí
  • Mezi základní principy integrace patří přenesení některých pravomocí suverénních (nezávislých)států – prostřednictvím mezinárodních smluv – na společné orgány EU, model rozhodování EU tak překonává kompetence běžných mezinárodních organizací
  • V historii se idea evropské integrace opakovala v rozmanitých podobách, nejvýznamnější moderní předchůdce současného integračního procesu bylo meziválečné Panevropské hnutí, hlavní myšlenkou hnutí byla snaha o vytvoření evropské federace, která by byla schopna uhájit velmocenské postavení Evropy. Byla převálcována hospodářskou krizí.
  • EU jako taková vznikla na základě Maastrichtské smlouvy k 1. listopadu 1993
  • Sídlo – Brusel
  • Počet členů – 28 (ke dni 1.7. 2013), Česká republika byla přijata 1. května 2004

 

CÍLE EU

  • Hospodářská unie–její fungování je postaveno na sladění hospodářské politiky členských zemí a na prosazení čtyř základních svobod – volného pohybu osob, zboží, kapitálu a služeb
  • 1985 Schengenská dohoda podepsána, platnost nabyla 1995, u nás od prosince 2007
  • Společný trh
  • Měnová unie– Eurozóna = státy, ve kterých se platí eurem, euro je jednotná měna
  • Politická unie – členské země jsou ochotny postoupit část své suverenity společným evropským orgánům, zejména Evropské komisi, sladit zahraniční politiku členských států a poskytnout občanská práva občanům členských zemí na svém území (občanství Unie)

 

SMLOUVY ZAKLÁDAJÍCÍ EVROPSKOU INTEGRACI

  • PAŘÍŽSKÁ SMLOUVA(podepsána 1951, vstoupila v platnost 1952)
    • Smlouva zakládající Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), označována také jako Montánní unie
    • ESUO mělo řešit ekonomickou rivalitu v těžebním průmyslu a hutnictví mezi dvěma mocnostmi: Francií a Německem a měla vytvořit nezávislou organizaci dohlížející na uhelný a ocelářský průmysl
  • ŘÍMSKÉ SMLOUVY (podepsána 1957, vstoupila v platnost 1958)
    • Souhrnný název pro dvě smlouvy zakládající Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM)
    • EHS se odklonilo od původní integrace charakteristické pro ESUO a jeho hlavním cílem se stala snaha o postupné vytvoření celní unie a společného trhu s volným pohybem kapitálu, zboží, služeb a pracovních sil
    • EURATOM je platforma pro jadernou energetiku, podporu atomového výzkumu, zvýšení bezpečnosti jaderných zařízení a především nadnárodní kontrolu zacházení se štěpným materiálem v souvislosti s podporou mírového využívání atomové energie
  • SLUČOVACÍ SMLOUVA(podepsána 1965, vstoupila v platnost 1967)
    • Smlouva o Evropském společenství, neoficiální název pro Smlouvu o zřízení společné Rady a společné Komise Evropských společenství – ESUO, EHS a EURATOM
    • Od roku 1967 se pro tato společenství začal používat název Evropská společenství (ES)
  • JEDNOSTNÝ EVROPSKÝ AKT (JEA)(podepsána 1986, vstoupila v platnost 1987)
    • Cílem aktu byly reformní kroky, které napomohly k dokončení budování jednotného vnitřního trhu (například odstraněna kontrola osob a zboží na vnitřních hranicích ES)
  • SMLOUVA O EVROPSKÉ UNII/MAASTRICHTSKÁSMLOUVA (podepsána 1992, vstoupila v platnost 1993)
    • Po vytvoření vnitřního trhu v roce 1992 se státy zavázaly vytvořit hospodářskou a měnovou unii
    • Státy souhlasily s rozšířením aktivit na úrovni politické unie – především v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky, justice a vnitra.
    • Podpisem smlouvy vznikla Evropská unie (bez mezinárodní právní suverenity) a spolu s ní tři pilíře
    • V průběhu let byly uzavřeny další smlouvy, které postupně upravovaly způsob rozhodování a které připravily EU na rozšíření o další státy

Pozn.: tři pilíře

    • Evropské společenství
      • do prvního pilíře spadá mimo jiné i oblast kultury, vzdělání,azylové a přistěhovalecké politiky, hospodářské a měnové unie, celní unie a společného trhu
    • Společná zahraniční a bezpečnostní politika
      • do druhého pilíře patří spolupráce v zahraniční politice, dodržování míru, lidská práva, demokracie a evropská bezpečnostní politika
    • Policejní a justiční spolupráce
      • do třetího pilíře patří boj proti pašování drog, terorismu, korupci, zločinům proti dětem atd.
  • AMSTERODAMSKÁ SMLOUVA (podepsána 1997, vstoupila v platnost 1999)
      • Změněn systém obsazování Komise, určen počet poslanců v Evropském parlamentu na nejvíce 700
      • Smlouva do právního systému Evropské unie začleňovala Schengenskou smlouvu
  • NICESKÁ SMLOUVA(podepsána 2001, vstoupila v platnost 2003)
    • Neoficiálně Smlouva z Nice
    • Měla přizpůsobit instituce EU novému počtu členů. Předpokládalo se snížení počtu komisařů, posílení pozic větších států, rozšíření oblastí rozhodovaných kvalifikovanou většinou
  • LISABONSKÁ SMLOUVA / REFORMNÍ SMLOUVA(podepsána 2007, vstoupila v platnost 2009)
    • Všechny předchozí smlouvy měla nahradit Smlouva o Ústavě pro Evropu, byla odmítnuta v referendu ve Francii a Nizozemsku, později přišla Lisabonská smlouva
    • Na základě Lisabonské smlouvy EU nahrazuje Evropská společenství a je jejich nástupkyní
    • EU získává jednotnou právní subjektivitu

 

ČLENSKÉ STÁTY A LETOPOČTY JEJICH PŘISTOUPENÍ

  • 1952 (6 zemí) – Zakládající členové ESUO: Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko
  • 1973 (9 zemí) – Velké Británie, Irsko, Dánsko
  • 1981 (10 zemí) – Řecko
  • 1986 (12 zemí) – Španělsko, Portugalsko
  • 1995 (15 zemí) – Švédsko, Finsko, Rakousko
  • 2004 (25 zemí) – Litva, Lotyšsko, Estonsko, Polsko, Česko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Malta, Kypr
  • 2007 (27 zemí) – Rumunsko, Bulharsko
  • 2013 (28 zemí) – Chorvatsko
  • Kandidátské země: Turecko, Makedonie, Island, Černá Hora, SrbskoNestali se členy:Norsko, Švýcarsko

 

ZAČLENĚNÍ ČESKÉ REPUBLIKY DO EVROPSKÉ UNIE

  • Za Českou republiku předložil oficiální žádost o členství v EU tehdejší premiér Václav Klaus v roce 1996. O rok později získala ČR oficiální status kandidátské země. Přístupová jednání za naši stranu vedl náměstek ministra zahraničních věcí Pavel Telička
  • Nutným předpokladem vstupu do Unie byl pozitivní výsledek referenda, které se na našem území konalo v roce 2003. Čeští občané se většinou 77% hlasů vyslovili pro vstup republiky do Evropské unie, ke kterému oficiálně došlo května 2004
  • Vstup ČR do EU přinesl celou řadu důsledků pro fungování celého státu i pro životy jeho jednotlivých občanů (sladění české a evropské legislativy, snazší přístup na zahraniční trhy, usnadnění pohybu osob a zboží, možnost čerpání financí z fondu EU ad.)

 

KRITÉRIA PŘIJETÍ

  • Kandidátská země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii, právní stát, dodržování lidských práv a práv menšin
  • Země musí mít fungující tržní ekonomiku schopnou se vypořádat s konkurenčními tlaky uvnitř Unie
  • Země musí být schopná přijmout závazky vyplývající z členství, včetně cílů politické, hospodářské a měnové unie

 

ORGÁNY EU

EVROPSKÁ RADA(ER, nepřesně se někdy hovoří o Evropském summitu)

  • Formuluje národní zájmy členských států, hledá společná stanoviska zúčastněných zemí, formuluje strategie dalšího vývoje, řeší politické krize, iniciuje úpravy zakládajících smluv a prohlášení, která se týkají vnějších vztahů EU. Rozhodnutí ER nejsou právně závazná
  • Složení ER: nejvyšší představitelé všech členských států – hlavy států nebo ministerští předsedové (za ČR – Bohuslav Sobotka)
  • Jednání předsedá stálý předseda Evropské rady (volen na 2,5 roku), účastní se ho hlavy a předsedové vlád 28 členských zemí, předseda Evropské komise, vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, ministři zahraničních věcí.
  • 4x ročně v Bruselu
  • V minulosti přijímala tak zásadní politická rozhodnutí, jakým bylo např. přijetí jednotné měny Euro, či rozšíření Evropské unie o nové členy jako je Česká republika

 

RADA EVROPSKÉ UNIE (nepřesně Rada ministrů)

  • Zákonodárný orgán
  • Kolektivní vrcholný orgán Evropské unie, který reprezentuje zájmy členských států. Její hlavní činností je přijímání legislativy společně s Evropským parlamentem(schvalují návrhy právních předpisů předkládané Evropskou komisí –nařízení, směrnice, předpisy a pak i rozpočet EU).
  • Tvořena ministry členských států – 28 ministrů (sejdou se ti, jejichž problematika se projednává, jedná-li se o zemědělství, Radu EU tvoří 28 ministrů zemědělství) – každý ministr v Radě je zplnomocněn k závaznému jednání jménem své vlády -> podpis ministra je tím pádem zároveň podpisem celé vlády. Zároveň může zasedat několik složení Rad současně.
  • Předsednictví:1 země za půl roku (ČR v období leden-červen 2009). Předsednická země má právo určovat agendu (program jednání) a priority rady. Své priority musí předsednická země konzultovat se zemí předsedající před a po ní, tvoří trojku.
  • Výbor stálých zástupců (COREPER) – složen ze stálých zástupců členských států v Bruselu. Připravují podklady pro rozhodování Rady EU
  • Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politikuse během svého pětiletého mandátu stará především o zviditelnění EU na mezinárodní scéně

 

EVROPSKÁ KOMISE (EK)

  • Prosazuje zájmy EU jako celku a je výkonným orgánem EU
  • Předkládá návrhy právních předpisů Evropskému parlamentu a Evropské radě, vymáhá, kontroluje a zajišťuje dodržování evropského práva, spravuje rozpočet, zastupuje EU na mezinárodní scéně
  • Složení: 28 komisařů (včetně předsedy EK, platí 1 komisař=1 země) na 5 let

k ruce mají cca 25 000 úředníků

  • Komise je zodpovědná Evropskému parlamentu, který jí jako celku může vyslovit nedůvěru a tím ji odvolat
  • Sídlo: Brusel, scházejí se 1x týdně
  • Za ČR Štefan Füle

 

EVROPSKÝ PARLAMENT (EP)

  • Zákonodárný orgán, volen občany členských států
  • Celkový počet europoslanců (ke dni 1.7.2013) 766, za ČR 22. Voleni jsou na dobu 5 let, předseda volen na 2,5 roku
  • Pravomoci EU: Spolurozhodovací pravomoci (zákonodárná činnost) – společně s Radou EU ve vymezených případech spolurozhoduje a podílí se na vytváření evropské legislativy. Poslanci EP nemají právo zákonodárné iniciativy – ta náleží pouze Evropské komisi.

 

Rozpočtové pravomoci – schválení rozpočtu vyžaduje souhlas EP

Pravomoci ve vztahu k Evropské komisi– schvaluje předsedu EK a nové komisi vyslovuje důvěru (nedůvěru)

Interpelační pravomoci – EP může interpelovat(=dotaz poslance členům vlády se žádostí o vysvětlení věci)ER a EK

EP jmenuje evropského ombudsmana – ten je zmocněn přijímat stížnosti od občanů Unie a osob s bydlištěm nebo sídlem v Unii.

  • Sídlo: oficiálně ve Štrasburku – poslanci se zde scházejí 1 týden v měsíci na plenární zasedání(=konaný za účasti všech členů). Další sídla v Bruselu a Lucemburku

 

EVROPSKÝ SOUDNÍ DVŮR

  • Nejvyšší soud EU (justiční orgán)
  • Dbá na to, aby zákony EU byly nadřazeny zákonům členských států
  • Tvoří ho 28 soudců volených na dobu 6 let
  • Sídlo: Lucemburk

 

EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR

  • Sídlo – Lucemburk
  • Tvořen souborem 28 nezávislých účetních kontrolorů jmenovaných Radou EU, kteří přezkoumávají všechny příjmy a výdaje EU (voleni na 6 let)
💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Content is protected !!