Otázka: Faktory rozvoje lidského jedince
Předmět: Pedagogika
Přidal(a): Erika
Každý člověk je od narození ve svém vývoji ovlivňován třemi faktory:
- Dědičností – je považována za biologický faktor (je to to, co si přinášíme na svět po svých rodičích), je to otázka genů. Kromě pojmu dědičnost se setkáváme také s pojmem vrozenost – širší pojem. Za vrozené se považují zděděné vlohy, předpoklady typicky lidského vývoje, nepodmíněné reflexy a instinkty, ale také různá poškození, které byly zapříčiněný vlivy působícími na vyvíjející se dítě v období před a při porodu
- Prostředím – vývoj člověka je ovlivněn i životním prostředím – upravuje výchovné působení, a i průběh a výsledek lidského vývoje
- Výchovou – základní podmínka veškeré výchovné činnosti vyplývá z tvárnosti lidského jedince
- individuální význam výchovy – úsilí o osobní rozvoj, prospěch a uplatnění jedince
- sociální nutnost výchovy – připravuje jedince pro plnění společenských úkolů a pro jeho zapojení do společnosti – ovlivňuje celkový charakter společnosti
Nejdříve je chování ovlivněno vrozenými dispozicemi (dědičností), postupně však získává rozhodující vliv výchova a prostředí.
Přehled faktorů podílejících se na utváření osobnosti
- Prostředí ovlivňuje člověka nezáměrně – funkcionálně, výchova působí záměrně – intencionálně.
- Vlivy, které z prostředí přicházejí s různou intenzitou a kvalitou, mohou člověka ovlivňovat – jeho zájmovou činnost, specifické představy, prožívání ….
- Z hlediska optimálního rozvoje člověka je vhodné zajistit příznivé působení prostředí. Je to žádoucí hlavně v raném věku.
Výchova
- Záměrné, cílevědomé působení, které se projevuje všestranným formování osobnosti a má adaptační, anticipační a permanentní charakter.
- Je to specificky lidská činnost.
Záměrné a cílevědomé působení: výchova souvisí s promyšleným, vytyčeným cílem – ideálem
Všestranné formování: vychází z potřeby harmonického rozvoje člověka jak po stránce duševní (citové, smyslové), tak po stránce kognitivní (rozumové) i volní, tak fyzické
Adaptační (přizpůsobovací) charakter: orientace výchovného procesu na potřeby současnosti – uplatnění se ve společnosti, nesmíme se přizpůsobovat nežádoucím vlivům – orientace na materiální hodnoty, touha po přepychu
Anticipační charakter: ve výchově je nutné předvídat vývoj lidského poznání a kvalit, které je nutné u člověka rozvinout, aby obstál i v budoucnosti (obsah vzdělání, dovednost dál se vzdělávat)
Permanentní působení: člověk je vystavený výchovnému působení trvale, nepřetržitě a stále
Cíle výchovy
ROZLIŠUJEME CÍLE:
- 1) Individuální – výchova je zaměřena především na osobní rozvoj jedince
- 2) Sociální – cílem je jedinec, který si zodpovědně plní své sociální role a tím je prospěšný celé společnosti. (soc. role otec, matka, dcera, syn, zaměstnanec podniku, kamarád, spolupracovník –)
- 1) Obecný – (všestranný rozvoj osobnosti) je společný veškeré výchově, zastřešuje specifické cíle
- 2) Specifický – vychází z obecných cílů, mají podobu osvojení konkrétních vědomostí, dovednosti, návyků, postojů.
- 1) Materiální – výchova zaměřená na osvojení konkrétní učební látky, konkrétní vědomosti, dovednosti, návyky.
- 2) Formální – orientace cílů znamená, že učební látka se stává prostředkem jedincova formativního rozvoje. Např. matematické učivo je prostředkem jedincova logického usuzování, zpěv a hra na hudební nástroj je prostředkem k rozvoji hudebnosti a estetického vkusu.
Měli bychom usilovat o oba cíle.
- 1) Adaptační – zaměření výchovy na stávající podmínky (ekonomika, technika, věda,
- 2) Anticipační – příprava jedince pro budoucí podmínky, do kterých aktivně vstoupí.
- 1) Teoretické – vytvoření systému vědomostí
- 2) Praktické – rozvoj dovednosti a návyků
Tyto cíle by měly být vyvážené.
- 1) Autonomní (vnitřní cíle) – vycházejí od jednotlivce z jeho potřeb a vůle
- 2) Heteronomní (vnější) cíl – stanoví ho jiní (rodiče, skupina, vychovatelé) Ideální je, pokud se tyto cíle shodují.
SEBEVÝCHOVA
- Cílevědomý, plánovitý, systematický proces formovaní vlastní osobnosti
- S cílem dosáhnout žádoucích mravních a charakterových vlastností. Tzn. rozvinout kladné vlastnosti a překonávat záporné vlastnosti.
- Sebevýchova je pokládána za autonomní pokračovaní činnosti vychovatelů sebezdokonalováním, přičemž dochází ke ztotožnění vychovatele s vychovávaným. Vychovávaný se stává sám sobě vychovatelem.
- KDO CHCE ZAČÍT SE SEBEVÝCHOVOU, MUSÍ SE SÁM DOBŘE POZNAT!
- Každá sebevýchova předpokládá dovednost samostatně hodnotit své chování a srovnávat je s jiným, které je stanoveno jako vzor a opírá se o schopnost sebeuvědomování, sebepoznání a sebekoncepce, sebekritiky.
Sebeuvědomování
- vědomí vlastní -> takovému člověku je jasné, že ho ostatní vnímají a také on stejně vnímá sebe, a tak poznává sebe i okolní svět.
- výraz sebeuvědomování spatřujeme vpojmech já, ego
- sebeuvědomování je prvním předpokladem
Sebepoznání
- uvědomění si specifik v průběhu vlastního prožívaní a chovaní (hlavně kladu a záporu). Sebepoznání nastává v rámci sociální interakce člověka, protože tak jak hodnotí druhé lidi, učí se poznávat lidské vlastnosti a ty potom také rozeznává u
- sám sebe člověk poznává analýzou vlastního chování, jednání a činností. K sebepoznání dochází také pomocí jiných lidi, kteří člověka hodnotí.
Sebekoncepce, sebekritika
- úroveň sebepoznání člověka má svůj odraz v sebekoncepci, která zahrnuje postoje a hodnoty, které člověk přijal za své a jejich prostřednictvím spatřuje sebe a svět.
- verbalizované sebehodnocení, hlavně vlastních nedostatků je sebekritika.
Sebevýchovné tendence se objevují poměrně brzy, a to již v období kolem třetího roku věku dítěte, kdy si dítě začne uvědomovat své vlastní JÁ. Tehdy však ještě není možné opřít sebevýchovné procesy o určité znalosti, schopnosti, pracovní návyky atd., které jsou pro sebevýchovu důležité.
Intenzivněji vystupují sebevýchovné tendence do popředí především v pubertě, adolescenci a dospělosti, kdy člověk má již určitý výchovný proces za sebou, tehdy by výchova měla postupně začít přecházet v sebevýchovu.
Úkolem školy není připravit absolventy na všechny požadavky života, ale motivovat je k další sebevýchově.
Sebeyýchovné cíle středoškoláka:
- dobře se učit
- získat pracovní kvalifikaci
- správně se chovat
- změnit jednotlivé vlastnosti
- změnit své chování
Adolescenti spatřují význam sebevýchovy ve:
- formováni vůle, charakteru, správného vztahu k sobě
- boji se zlozvyky, odstraňování negativních vlastnosti
- utváření správných společenských návyků při vystupování na veřejnosti
- umění přizpůsobovat se zájmu kolektivu
- narůstání samostatnosti v rozhodování a v jednání systematickém osvojování poznatků
Jak na to??? Prostředky vedoucí k cíli sebevýchovy:
- uvědomit si, s čím nejsem spokojena (srovnání se vzorem)
- pravdivě si přiznat a pojmenovat chybu
- Prostředky:
- osobní závazek
- osobní závazek před kolektivem (návykové látky)
- sebekontrola, evidence výsledku
- volní úsilí se děje prostřednictvím osobního příkazu! Musíš!
Příklad: člověk je poleno a sekerou se musí vytesat v ČLOVĚKA.
