Otázka: Filosofie starověku a helénistická filozofie
Předmět: Společenské vědy, Filosofie
Přidal(a): xxx
Filosofie starověku
Sokrates
- narozen v Athénách, tam i zemřel, vyrůstal v chudobě
- vlastní pílí dosáhl špičkového vzdělání
- nikdy nic nenapsal, všechnu filozofii vedl prostřednictvím dialogu za své učení nebral peníze, občas mu kupovali jídlo a pití
- Daimonion = vnitřní hlas, kterému má člověk naslouchat, když mu rozum nestačí
- Maieutika – myšlenkové porodnické umění, stav, kdy se člověk mentálně posune výš
- Sokratovská metoda = systematické kladení otázek, které mají přimět člověka posunout své myšlení a poznání
- jeho nejvýznačnější žák – Platón „Vím, že nic nevím.“
Platón
- řecký filozof, matematik a pedagog
- pocházel z přední aristokratické rodiny
- Kalokaghatia = pěstování krásy těla i duše
- vlastním jménem Aristoklés – přezdívka Platón
- i přesto, že měl možnost učit se od bohatých fil., tak se rozhodl pro Sokrata
- psal formou mezi učitelem Sokratem a dalšími osobami
- zakládá typ střední školy akademie
- člověk má dar myšlení a měl by ho používat, a ne se chovat jako tupá ovce ve stádu
- nejvyšším dobrem je láska – idea dobra
- věřil v reinkarnaci
- zabýval se životem po životě
- ptal se řeckých vojáků, kteří přežili klinickou smrt, co prožili
díla:
- Obrana Sokratova – dialog je veden formou obhajoby před senátem
- Ústava a zákony – popisuje složení a strukturu státu
- Kritón (O poslušnosti zákonů)
- Symposión (O lásce)
- Faidón (O nesmrtelnosti)
- Gorgiás (o umění řečnickém)
Aristoteles
- 4. st. př. n. l.
- žák Platónův
- díla: Fyzika, metafyzika – nehmotný svět
- podstata všeho jsoucího je jednota látky a tvaru
- látka = Hylé – prapůvodní, všudy přítomná
- celý svět a vesmír je složen z hylé a z ní vzniká úplně vše morfováním do konkrétních tvarů
- vše na světě má svou příčinu podle Aristotela – první příčinou první Hybatel
dílo:
- Estetika – v antice je těsné propojení mezi učením o bytí a učením o dobru a kráse
- ideálem výchovy tzv. Kalokagáthia (kalos = krásný, agathos = dobrý) – harmonie tělesné krásy a ctnostného ducha
- „Osvícené sobectví, znamená činění druhým dobré věci.“
- „Je mi přítelem Platón, ale větším přítelem je mi Pravda.“
Helénistická filozofie
- první pojmenování historikem Droysenem jako označení Období prolínání řecké a římské fil. římská čerpá z řecké, navazuje na aristotelovskou tradici, zastoupena těmito školami – stoa, epikurejci, skepse, novoplatonici
Stoicismus
- pojmenování pochází od místa, kde se stoupenci stoicismus původně scházeli – stoa poikilé – pestré sloupořadí v Athénách
- jednota logiky (teorie poznání), fyziky (přírodní filozofie) a etiky
- logika – založena převážně na senzualismu – důraz na smyslové vnímání – součástí je kritéria
- pravdivosti (pravdivé je to tvrzení, které není možné vyvrátit rozumem)
- fyzika – svět jako nerozdělitelné spojení pasivního principu s aktivním – přísná determinovanost skrze logos
- Etika – „Žij ve shodě s přírodním řádem“ – žít ctnostně
- Seneca – úkolem je osvobodit ducha od hříšného těla a jednat v souladu s přírodními zákony Marcus Aurelius – římský císař, nebyl považován za filozofa v jeho době, po jeho smrti nalezeny fil. zápisky – „sobě samému“ – „žij podle zákonů přírody, pěstuj filozofii, neboť je učitelka moudrosti a ctností (střídmost, statečnost, pokora), používej rozum a logiku a dbej své vnitřní logiky
Epikurejsmus
- Epikuros ze Samu
- navázal na Demokrita, odmítl však předurčenost drah atomů, atomy dle Epikura padají shora dolů a pohybují se paralelně, také mají možnost svobodného odchýlení se od své dráhy a spojení, či nespojení (spojením vznikne nová věc)
- lidskou duši nepovažoval za nesmrtelnou
- bohové se podle něj o svět a osud člověka nezajímají, člověk si musí smysl života najít a uskutečňovat sám
- etika – rada zbavit se strachu a všech strastí, to znamená žít umírněně, avšak příjemně jenom slasti, které nejsou provázeny strastí, považuje za dobré
Skepticismus
- Pyrrhon z Elidy
- naše poznání nevede k pravdě, je však pravdě podobné
Novoplatonismus
- Plotinos
- pyramida bytí – na vrcholu – prapodstata, absolutní jednota a plnost bytí, další stupeň – Duch, plodem Ducha je světová duše – duševní i pozemská, světová duše se vylévá do jednotlivých duší, které se spojují s hmotným světem skrz hmotná těla, nejnižším a posledním stupněm je Hmota.
