Filosofie středověku (Augustinus, Tomáš Akvinský)

Otázka: Filosofie středověku (Augustinus, Tomáš Akvinský)

Předmět: Základy společenských věd

Přidal(a): Thess

STŘEDOVĚKÁ FILOSOFIE (Augustinus a Tomáš Akvinský)

Křesťanství jako hlavní náboženství Římské říše (postupně – základ evropské kultury)
Typický znak: střetávání antického myšlenkového dědictví a křesťanského pohledu na svět

KŘESŤANSTVÍ

vzniká z helénistického myšlení, na počátku 4. století n. l. se stává hlavním náboženstvím římské říše
inspirace v Platónovi a stoicismu
Ježíš – mluvil o konci starého věku a příchodu nové vlády spravedlnosti, míru, lásky a svobody → oslovil chudé
počátky křesťanství:
- filosofie – život člověka je v rukou milujícího Boha, cestou k němu je jeho následování (= život v pravé lásce, úsilí o spravedlnost – filosofie novoplatonistů)

PATRISTIKA

veškerá křesťanská literatura
snaha o překonání rozporu mezi světem křesťanské víry a světem pohanské antické filozofie → vztah křesťanské moudrosti a moudrosti pohanské (antická filosofie) = vztah víry a rozumu
např. gnóze (vyšší poznání, které může vést k extatickému zření Boha, zahrnovala perské, syrské, židovské náboženské myšlenky)
navazuje na Platóna
období:
- rané: dogmata = náboženské pravdy (např. trojjedinost Boha – je 1, ale vystupuje ve 3 osobách), vše pochází od Boha (Bůh stvořil svět a je jediná skutečnost) + heretismus (kritika církve, nemohli se smířit s představou, že Bůh je jeden ve třech osobách, podle nich byl jen člověk)
- vrcholné: Aurelius Augustinus, Tertullian, Órigen, Řehoř Veliký

Aurelius Augustinus (354 – 430)

napsal vlastní životopis (Vyznání)
jeho matka (později sv. Monika) byla bigotní křesťankou
mládí: nevázané, zarmucoval matku (nemanželské dítě) → ve 33 letech se nechal pokřtít a stal se biskupem v Hippu Regiu
novoplatonik – člověk je od přirozenosti neschopný konat dobré skutky (nauka o dědičném hříchu – determinace), určití jednotlivci jsou však z boží milosti předurčeni k věčnému spasení (predestinace)
jeho filozofie vychází ze zásady: Věř, abys rozuměl – přirozené poznání vede člověka k náboženské víře, která pak pomáhá lépe poznat Boha i svět
využíval introspekci aby prozkoumal hlubiny své vlastní duše (myšlenka „pochybuji, tedy jsem“ → Descartes)
nauka o čase: popírá objektivní existenci času, nalézá ho pouze v lidské duši a prožívání
- lidské prožívání je měřítkem času (minuta příjemná/nepříjemná)
- čas vnímáme jako:
  - minulost (vzpomínky)
  - přítomnost (přechodný okamžik)
  - budoucnost (naděje)
věří, že všechno dobře dopadne
téma Bůh a člověk – cílem člověka je směřování k Bohu
- jak poznat Boha?
  - 1. ptát se světa
  - hledat v sobě
  - iluminace (osvícení)
- X Bůh je nepoznatelný

Bůh vše stvořil z ničeho – něco končí, něco se vyvíjí
O boží obci – nastínění uspořádání společnosti, oddělení obce boží a obce pozemské

SCHOLASTIKA

systém vyučování na středověkých školách, shrnutí základních dogmat, pěstována v prostředí univerzit
usiluje o systematizaci veškerého vědění
vychází z Aristotela
Pierre Abélard, Albert Veliký
raná scholastika:
- Anselm z Canterbury – otec scholastiky
  - „Věřím, abych rozuměl“
  - „Existuje nepochybně něco, nad co nic většího nelze myslit, a to jak v rozumu, tak i ve skutečnosti. A to je Bůh sám“ → ontologický důkaz Boží existence
- spor o univerzália (obecné pojmy)
- realisté: obecniny existují v mysli Boha (Bůh to tak chtěl) – Tomáš Akvinský
- nominalisté: obecniny jsou abstraktní jména, výplody rozumu (William Ockham)
  - → ockhamova břitva (princip logické úspornosti) – když lze něco říct jednoduše, řekněme to jednoduše, oddělené církve od vedení státu

Sv. Tomáš Akvinský (1225 – 1274)

patřil k dominikánům (žebravý řád) – to se jeho příbuzným ze šlechtického řádu nelíbilo
„němý vůl“
předstíral, že je hloupý, aby měl klid ve škole
očistil Aristotela od vlivů arabských myslitelů a přepracoval ho do podoby nové a moderní filozofické obhajoby křesťanské víry → pokus o spojení křesťanské filozofie a učení Aristotela
řešil otázku poměru rozumu a víry – klade důraz na rozumové poznání → pravda je shoda věci a rozumu
vytvořil sociální teorii – člověk je určen pro život ve společnosti, dobrá organizace podporuje lidskou mravnost → učení o trojím lidu
díla: Suma proti pohanům, Teologická suma
věci mají látku a formu (i člověk)

POHYB; Vše, co se pohybuje, musí být něčím pohybováno, prvotním hybatelem je bůh

PŘÍČINA; Vše má příčinu, prvotní příčinou je bůh

NUTNOST; Není možné, aby vše bylo nahodilé, musí existovat něco, co má nutnost samo za sebe – bůh

DOKONALOST; Existuje něco nejvyššího, co má všechno v nejvyšším, absolutním stupni – bůh

CÍL; Vše směřuje k cíli – bůh