Filozofie v době osvícenství

 

   Otázka: Filozofie v době osvícenství

   Předmět: Společenské vědy, filosofie

   Přidal(a): Markéta

 

Anglie

  • v Anglii se v období baroka (17.stol.) rozvíjí tzv. empirismus = ‚anglické osvícenství‘ (empírie = zkušenost)
  • upřednostňuje zkušenost a smysly (oproti racionalismu – poznání založené na rozumu)
  • člověk je chápán jako bytost smyslově vnímající
  • John Locke, David Hume, George Berkeley

 

Předchůdci osvícenství v Anglii:

Francis Bacon

  • pramen opravdového vědění je zkušenost
  • varoval před jednostranným upřednostňováním rozumu nebo smyslů
  • v díle „Nové Organon“
  • přirovnává empiriky k mravencům – jen snášejí a užívají, nenechávají to projít rozumem
  • racionalisty vidí jako pavouky – předou síť ze sebe (jen to, co vychází z jejich rozumu)
  • filozofové – včely – používají střední cestu – sbírají i produkují
    • získanou látku mění a přetváří rozumem

 

Thomas Hobbes,  Isaac Newton

Anglické osvícenství

John Locke (1632 – 1704)

  • anglický filozof
  • všestranná osobnost -> lékař, politik, vysoký státní úředník, vychovatel
  • Dílo:
    • Dvě pojednání o vládě
      • politologické dílo, ve kterém se zabývá rovností lidí – např. rovnost mezi muži a ženami,..
      • přirozený stav byl stavem svobody a rovnosti, přirozený zákon – všichni jsou si rovni a nezávislí a nikdo nemá poškozovat druhého v jeho životě, zdraví, svobodě a majetku
      • zabývá se myšlenkou vzniku státu, který vznikl na základě smlouvy – a to tak, že lidé uzavřou společenskou smlouvu za účelem ochrany svého majetku, života a svobody
        • vznikem státu lidé nepřišli o svá práva na svobodu
      • panovník vládne z vůle lidu (ne z vůle boží), lidé mu smluvně postoupili moc, ale nezřekli se své svrchovanosti, jejich přirozená práva musí panovník respektovat
      • aby nikdo nemohl získat absolutní moc a zneužít ji proti přirozeným právům člověka -> požaduje rozdělení státní moci – moc zákonodárná a výkonná (soudní moc – tu k tomu přidal Montesquieu)
      • panovník bude stát v čele státu, ale zákony by měl vydávat parlament -> tímto názorem ovlivnil podobu konstituční monarchie
      • v čele státu vládne panovník, kterému dal moc lid a pokud lidé nebudou spokojeni (panovník nerespektuje jejich přirozená práva), tak mohou panovníka odvolat (svrhnout)
    • Esej o lidském rozumu
      • zde se zabýval poznáním a stanovil, co je obsahem naší mysli (našeho vědomí) -> ideje a  lidské poznávací schopnosti
      • idea
      • podle Locka je idea obsahem našeho vědomí (něco jako počitek, představa, vjem) a tato idea vychází z našeho poznání -> = gnoseologické chápání idejí –  vše, co je objektem rozumu, když člověk myslí
      • (x Platón je chápe ontologicky (dokonalé bytí jako předobraz jednotlivých jsoucen)
      • ideje nejsou vrozené – získáváme je během života
      • člověk na svět přichází jako nepopsaná deska = tabula rasa – a až díky zkušenostem se tato deska zaplňuje
      • podle něj děti a divoši žádné ideje nemají
      • podle Locka člověk nemá žádné vrozené ideje – x Descartes tvrdil, že člověk něco vrozeného má – a to ideu Boha
      • v poznání upřednostňoval zkušenost na základě smyslů -> senzualismus
      • „Nic není v rozumu (intelektu), co předtím neprošlo smysly.“ (nejdříve musíme vnímat)
      • samotné ideje pochází ze zkušeností, které se dělí:
      • a) vnější zkušenost (sensation, senzace)
        • pomocí vnější zkušenosti se nám do vědomí dostávají jednoduché ideje (nejjednodušší elementy, např. počitky)
        • je primární – jedná se vůbec o naši první zkušenost s okolním světem – hned při narození – seznamujeme se se světem
        • podává nám kvality věcí, ne věci jako takové:
        • kvality primární  – rozloha a tvar tělesa, pevnost, počet, pohyb, klid,… -> objektivní
        • kvality sekundární  – barva, chuť, vůně, teplota, zvuk -> subjektivní (mění se dle vnímajícího subjektu)
      • b) vnitřní zkušenost
        • pomocí vnitřní zkušenosti získáváme informace sami o sobě, vnitřní zkušenost pozoruje svou vlastní činnost – reflexe našeho vědomí
        • patří sem poznávání (vnímání, vzpomínání, rozlišování, srovnávání) a chtění
      • c) vnější a vnitřní zkušenost mohou působit společně -> vnímání rozkoše, bolesti (píchnu se o špendlík -> uvědomuji si to -> cítím bolest)
        • rozumovým uspořádáním vznikají z jednoduchých idejí složené
        • jednoduché ideje přichází do našeho rozumu (mysli) – rozum hraje aktivní roli, kombinuje je a vytváří z nich složené ideje – skládá je z jednoduchých idejí jako z písmen slova
        • vznikají výhradně kombinací jednoduchých v rozumu, neodpovídá jim v zásadě nic skutečného – souvisí s obecnými pojmy
    • Listy o snášenlivosti
      • dílo, kde Locke požaduje náboženskou toleranci

 

George Berkeley (1684 – 1753)

  • pochází z Irska
  • teolog, filozof, přírodovědec
  • hodně cestoval po celém světě – dostal se i na Bermudy – zde chtěl založit kolonii – ideální společnost (civilizace, křesťanství, prostý a přirozený život), která by byla vzor pro Evropu, po návratu působí jako biskup
  • Filozofické myšlenky:
    • navazuje na Locka
    • nerozlišuje ale primární a sekundární kvality
    • všechny věci jsou jen souborem našich počitků, naší subjektivní představy, jsou určeny našimi smyslovými orgány
    • mimo subjekt a nezávisle na objektu žádné věci neexistují, existují pouze ty věci, které jsou vnímány (mnoho věcí pro nás neexistuje jen proto, že o nich nevíme, neznáme je, nemáme k nim vztah, nejsou součástí našeho vědomí)
    • „Být znamená být vnímán.“ -> subjektivní idealismus (svět je odvozen z našeho vědomí)
  • jestliže vše existuje pouze v mysli, jaký je rozdíl mezi sluncem na obloze, sluncem, o kterém se mi v noci zdá a sluncem, které si představují, i když ho nevidím?

skutečné slunce – představa, která je dána všem

slunce, o kterém sním – přítomno pouze v jedné mysli, je to jen má představa

slunce, které si libovolně představuji  – přítomno pouze v mém vědomí, ale

 jen pokud si ho chci představovat

    • původce všech idejí je Bůh
      • dává všem myslím stejnou ideu
      • od něj přichází ideje našeho vědomí
      • ideje nám poskytuje podle pravidel, zákonů – „přírodní zákony“
      • do jeho myšlení nemůžeme nahlédnout, nemůžeme ani pochopit ony zákony -> můžeme je poznávat jen zkušeností, pozorováním

-> spojení idealismu s empirismem

 

David Hume (1711 – 1776)

  • ze Skotska
  • diplomat, filozof, historik, knihovník v Edinburghu
  • Dílo:
    • Dějiny Anglie
    • Pojednání o lidské přirozenosti
  • zabývá se otázkou poznání a v názorech navazuje na Locka
  • zkušenost – jediným zdrojem poznání
  • Zabývá se rozdělením jednoduchých představ:
    • a) imprese (dojmy)
      • jsou to živé, bezprostřední, aktuální vjemy, které vznikají, když právě vnímáme (vidíme, slyšíme, hmatáme, nenávidíme,..)
      • jsou dané prostřednictvím vnějšího a vnitřního vnímání
      • jsou primární
    • b) ideje (představy)
      • obrazy dojmů – tvořeny vzpomínkami a fantazií
      • druhotné, časově následné stavy vědomí, ve které se přeměnily ty imprese (imprese se mění v ideje)
    • v rozumu se kombinací, spojováním jednoduchých elementů (impresí a idejí) vytváří složené ideje
      • principy, podle kterých k takovému spojování dochází, se nazývají principy asociace idejí:
        • princip podobnosti a odlišnosti
        • princip časové a prostorové sounáležitosti
        • princip příčiny a účinku (kauzalita)
  • je skeptický vůči kauzalitě – kauzalita objektivně neexistuje  (kauzalita – příčinnost)
    • to, co vnímáme je jen současnost a následnost určitých počitků
    • př. kulečníková koule se dala do pohybu, protože do ní jiná narazila – tento důsledek
    • očekáváme (vždy to tak bylo, ale může to být i jinak), ale není to dáno v impresích! –
    • vnímám pouze: po události A následuje událost B
    • vnímání mi neukazuje příčinnost jen následnost
    • vidíme po sobě dvě události (př. slunce a tající sníh) – pravidelně se takto opakují -> usuzujeme na kauzalitu
    • kauzalita vzniká jako výsledek zvyku – jsme zvyklí klást za sebou určité smyslové zážitky, předpokládáme, že tomu tak bude i do budoucna – ale to není zaručeno (může to být i jinak)
      • -> kauzalita není záležitostí objektivní, ale spíše subjektivní
      • -> navrhuje v přírodních vědách nahradit přísnou kauzalitu pravděpodobností
  • představitel novověkého skepticismu a agnosticismu (přesvědčení, fil. stanovisko, že člověk nemůže poznat nic, co přesahuje jeho zkušenost)
  • ovlivnil I. Kanta

 

Francie

  • 18. století
  • hodně ovlivněno anglickým osvícenstvím – zájem o vše, co pocházelo z Anglie (Francouzi studují anglickou ústavu, společenský systém, anglickou přírodovědu a filozofii)
  • tok myšlenek z Anglie do Francie a odtud do celé západní Evropy
  • fr. osvícenství bylo nejradikálnější
  • základní znaky francouzského osvícenství:
    • 1 – Francouzské osvícenství se staví proti autoritám a starým pořádkům
      • čerpali inspiraci z J. Locka
      • požadovali změnit zákonodárství a řízení státu
      • byli proti absolutismu
      • doporučovali rozejít se s tradicí
    • 2 – Důraz na rozum – racionalismus
      • kladli důraz především na rozumovou stránku
      • požadovali stanovit nové zákony – to jak v oblasti morálky, tak i etiky a náboženství – tak, aby byly v souladu s rozumem
    • 3 – Myšlenka osvícenství
      • „osvítit“ co nejširší vrstvy obyvatel
      • chtěli zbavit lidi předsudků a nevědomosti, boj proti fanatismu, pověrám
      • kladli důraz na vzdělání a výchovu, také na rozvoj pedagogiky
        • tomu se věnoval hlavně J.J.Rousseau (dílo Emil čili o výchově = Emil čili o vychování)
    • 4 – Návrat k přírodě
      • tato myšlenka se objevila hlavně u Rousseaua, který požadoval návrat jakéhosi přirozeného (původního) vztahu, protože příroda je podle něj dobrá – i člověk je dobrý, nezkažený, ale kazí ho společnost =) R. požaduje návrat k přírodě
    • 5 – Humanistické křesťanství
      • požadovali, aby křesťanství bylo v souladu s rozumem
      • boj proti fanatismu, dogmatům, pověrám
      • vznikají tři skupiny:
        • ateisté – odmítají Boha a náboženství
        • teisté – tvrdí, že Bůh stvořil svět a i ho řídí
        • deisté – Bůh stvořil svět, ale už do něj nezasahuje – př. Voltaire
      • osvícenští filozofové byli buď deisté nebo ateisté
    • 6 – Důraz na lidská práva
      • především důraz na přirozenou rovnost lidí
      • objevuje se zde myšlenka přirozeného práva – myšlenka nezcizitelných, přirozených práv, která náleží všem lidem už jen pro to, že jsou lidé
      • této myšlence napomohla i Deklarace práv člověka a občana (1789) – jsou zde zakotvena přirozená práva – práva na život, na majetek, na svobodu, bezpečnost, … (práva pouze pro muže)

 

Charles Louis de Montesquieu (1689 – 1755)

  • filozof, šlechtic, cestovatel
  • nějaký čas pobýval v Anglii, kde se seznámil s anglickým uspořádáním společnosti, ale i s politickým uspořádáním a s filozofií -> zalíbilo se mu to -> chtěl to zavést i na Kontinentu
  • Dílo:
    • Perské listy
      • psáno formou dopisů
      • objevuje se zde kritika francouzské společnosti
      • dva kamarádi (Peršané) cestují po Francii, píší domů do Persie dopisy a kritizují v nich francouzskou společnost, státní a církevní poměry
      • srovnává Francii s Persií (východní despocie) – dochází k názoru, že je to skoro stejné – moc má v rukou jeden panovník
        • ! Montesquieu byl velký kritik absolutismu – požadoval rozdělení moci na tři složky: zákonodárnou, výkonnou a soudní
          • dopracoval tak Lockovo rozdělení – přidává moc soudní
          • klade důraz na nezávislost soudů a soudců na moci zákonodárné a výkonné
    • O duchu zákonů
      • zákony = nutné vztahy
      • všechny bytosti mají své zákony – Bůh, hmotný svět, člověk, zvířata
      • člověk je řízen neměnnými zákony
      • člověk – tvor nedokonalý, chybující – porušuje zákony, má jen omezený rozum, podléhá vášním
      • tři typy zákonů:
        • zákony náboženské – ty představuje Bůh
        • zákony morální – předkládají je filozofové
        • zákony politické a občanské – představovány zákonodárci
  • v přirozeném stavu – člověk myslel na zachování života – cítil se slabý, bázlivý, méněcenný, nikdo netoužil napadat druhé (x Hobbes – touha lidí podrobit si jeden druhého)
    • -> prvním přirozený zákon – mír
      • jednotlivé zákony a vláda se liší podle toho, kde vznikají a kde působí -> ovlivňuje je povaha kraje, podnebí, způsob života lidí, zda je tam dostatek pitné vody, tamější náboženství, bohatství, .. -> geografický determinismus
  • -> zakladatel geografického směru v sociologii
    • přírodní, klimatické, geografické a demografické podmínky utvářejí morální charakter národa, povahu zákonů a typ vlády
    • správný zákon je ten, který je nejlépe přizpůsoben charakteru a stupni historického vývoje daného národa
  • význam: kritika absolutismu a despocie; dělba státní moci

 

Voltaire (1694 – 1778)

  • syn notáře
  • spisovatel
  • rád cestoval
  • byl to vynikající řečník, volnomyšlenkář (bohém)
  • vysmíval se pověrám a předsudkům
  • náboženství neodsuzoval, protože podle něj má udržovat morálku ve společnosti
  • byl proti absolutismu, proti válkám, proti násilí
  • byl silně proti náboženskému fanatismu a víře v zázraky
  • byl deista
    • věřil v Boha, uznával ho jako prvotní příčinu světa, ale poté už prý do světa nezasahuje
    • každý má prý svého Boha v srdci a on tomu svému nechal postavit kostel v Paříži
  • vedl bouřlivý život – měl mnoho milenek, měl vztah i s vlastní neteří, bohémský život
    • „Zvykl jsem si na ne pořádek těla i duše.“
  • vedl neustálé spory s představiteli vlády a s duchovenstvem
  • kvůli urážkám vévody (Filipa II. Orleánského – regent vládnoucí Francii po smrti Ludvíka XIV.) byl uvězněn v Bastile – po propuštění odchází do Anglie
  • r. 1778 – vrací se zpět do Paříže, kde umírá
  • v současné době pohřben v Pantheónu
  • před svou smrtí měl údajně říci: „V okamžiku smrti vyznávám, že uctívám boha, miluji své přátele, nepociťuji nenávist ke svým nepřátelům a nenávidím pověru.“
  • celou dobu se snažil o svobodu slova a svobodu tisku
  • prosazoval myšlenku tolerance:

„Nesouhlasím s vaším názorem, ale do krve se budu bít za vaše právo jej veřejně hlásat.“

  • představitelé Francouzské revoluce ho považovali za svého duchovního předchůdce
  • Díla:
    • Filozofický slovník
    • Candide
    • přispíval svými texty do Encyklopedie

 

Jean Jacques Rousseau (1712 – 1778)

  • nejvýznamnější představitel francouzského osvícenství
  • ač patřil mezi osvícence, svými názory se vymykal, protože byl skeptický vůči rozumu x preferoval city a emocionální stránku -> tím ovlivnil následující směr – romantismus
  • představitel osvícenství, ale též jeho kritik
  • narodil se v Ženevě, jeho matka brzy po porodu zemřela
  • otec se o něj moc nestaral, a tak byl dán na výchovu k tetě
  • v 16 letech odešel ze školy, nic nevystudoval a živil se např. jako písař, sluha, učitel hudby, potulný muzikant či opisovač not, …
  • měl hodně milenek – nejvíce ho ovlivnila žena, se kterou žil v 16 letech – byla o 13 let starší a přivedla ho ke katolické víře
  • střídal ženy, nakonec se oženil s negramotnou dívkou, se kterou měl pět dětí – všechny skončily v sirotčinci (byl to velký teoretik výchovy, ale vlastní děti nezvládal – nevěděl, co s nimi počít -> ‚jsou hlučné a hodně stojí‘)
  • je pro něj typická neuspořádanost v životě i v myšlení
  • Dílo:
    • Vyznání
      • vyšlo po jeho smrti
      • zde otevřeně popisuje svůj život a přiznává i své chyby
      • je velmi citlivý, mírumilovný x nestálý, rozporuplný, plný vnitřní disharmonie
    • Rozprava o vědách a umění
      • tímto dílem vyhrál hlavní cenu na Akademii v Dijonu (soutěž o nejlepší filozofické pojednání na téma, zda pokrok věd a umění přispívá ke zlepšení mravů)
      • v této práci se zabýval tím, zda věda a pokrok ve vědě a umění přinesly společnosti něco dobrého, zda přispěly ke zlepšení mravů a zda jsou užitečné pro lidské štěstí -> dochází k názoru, že nikoli
      • naopak tvrdil, že rozvoj věd, umění a vzdělanosti přináší úpadek v morálce
        • také tvrdil, že pokrok ve vědě a umění je příčinou bídy a pokrytectví, že věda a umění potlačili přirozenost člověka a vedou k úpadku lidskosti
        • aby se toto vše zastavilo a nastal nějaký obrat, požaduje: návrat k přírodě, nevinnosti, chudobě – chce, aby se lidé vrátili do přirozeného stavu, aby žili v souladu s přírodou, protože člověk je od přirozenosti dobrý (lidská přirozenost je dobrá), ale společnost ho kazí
    • „Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi“
      • rozdělil dva typy nerovnosti
        • a) přirozená = fyzická nerovnost
          • tu nemůžeme ovlivnit – způsobena stářím, tělesnými silami a duševními kvalitami
        • b) mravní = politická nerovnost
          • vzniká na základě smlouvy, mezi lidmi je pěstována nebo alespoň trpěna
        • přírodní stav – stav rajský (x Hobbes – boj všech proti všem)
          • všichni jsou zdraví – příroda sama vyhlazuje všechno slabé
          • lidé jsou izolovaní, nezávislí, nikomu nepoddaní
          • sexuální vztahy jsou čistě animální a nekomplikované
          • není tu výroba, řeč, přemýšlení
    • konec přírodního stavu
      • díky vzniku soukromého vlastnictví (člověk obsadil kus pozemku a prohlásil: Tohle je mé)
      • rozdělení půdy – nerovnoměrné
      • -> rozdělení společnosti – bohatí (majetní)
        – chudí (nemajetní)
      • -> bohatí začali vládnout – další rozdělení společnosti
        • vrchnost – vládci
        • ovládaní, poddaní
      • -> vrchnost začala svou moc zneužívat, zvrat moci v libovůli
    • O společenské smlouvě
      • stát – chrání osobu a majetek každého člena, který zároveň zůstává svobodný jako dříve
      • stát vzniká na základě společenské smlouvy
      • každý dává svou osobu a moc pod nejvyšší řízení obecné vůle
      • společenskou smlouvou člověk
        • ztrácí svou přirozenou svobodu a neomezené právo
        • získává občanskou svobodu a vlastnické právo
      • blaho všech je postaveno na svobodě a rovnosti
      • jediným nositelem suverenity je lid
      • obecnou vůli lidu zjistíme hlasováním
      • zákony vznikají ve shodě s obecnou vůlí – přímá demokracie (lid rozhoduje, ne zástupci)
      • do obecné vůle vchází i vůle naše vlastní – podřizujeme se „vlastnímu“ zákonu
      • („Převáží-li opačný názor, než je můj, znamená to pouze tolik, že jsem se mýlil a že to, co jsem považoval za všeobecnou vůli, nebylo vůlí celku.“ – menšina se má podřídit)
    • Emil čili o výchově (= Emil čili o vychování)
      • jedná se o pedagogický román
      • stal se základem moderní pedagogiky a Rousseauovy názory na výchovu měly vliv na celou moderní pedagogiku
      • člověk je od přírody dobrý, ale společnost ho kazí -> je potřeba dávat důraz na výchovu dospívajícího jedince, protože v tomto období je nejzranitelnější – je třeba ho uchránit od negativních vlivů společnosti
      • Rousseau je, nejen pro toto dílo, nazýván největším vychovatelem lidstva
  • Význam Rousseaua:
    • R. je poslední velký představitel francouzského osvícenství, ale zároveň jeho velký kritik
    • ovlivnil Francouzskou revoluci, která mnoho čerpala z jeho díla (O společenské smlouvě)

Ústava francouzské republiky – koncipována podle jeho „Společenské smlouvy“

heslo „Volnost – Rovnost – Bratrství“ – čerpalo z Rousseaua

    • svými názory ovlivnil Kanta, Marxe, Nietzscheho

 

Francouzští encyklopedisté a materialisté

Encyklopedisté

  • pojmem Encyklopedisté se označuje skupina francouzských filozofů a vědců, kteří se sdružili k sepsání a vydání Encyklopedie (=Encyklopedie věd, umění a řemesel)
    • shrnovala veškeré dosavadní vědění
    • měla 28 svazků
    • hlavní tvůrci byli: Denis Diderot, Jean d’Alembert
    • motto Encyklopedie: „Věk náboženství a filozofie ustoupil století vědy.“
  • mezi hlavní myšlenky Encyklopedistů patřily:
    • důraz na rozum
    • snaha shrnout veškeré poznatky doby
    • byli nepřátelé církve

 

Denis Diderot (1713 – 1784)

  • filozof a spisovatel, mnohostranný myslitel – zájem i o přírodní vědy
  • hlavní redaktor Encyklopedie – napsal do ní více jak tisíc hesel
  • odmítal despocii = absolutismus
  • přikláněl se k osvícené konstituční monarchii – v čele by byl moudrý vladař
  • dílo: Filozofické myšlenky

 

Výklad přírody

Jean d’Alembert (1717 – 1783)

  • zabýval se matematikou, fyzikou a astronomií
  • filozoficky i literárně vzdělaný
  • autorem úvodu k Encyklopedii

státní moc a církev proti tomuto dílu -> d´Alembert se stahuje do ústraní, Diderot pokrač. v práci sám

Materialisté

  • = „mechaničtí materialisté“
  • dle nich existuje pouze hmota
  • radikálně napadali myšlenky církve a náboženství
  • La Mettrie, Adrien Helvétius

 

Julien Offroy des La Mettrie (1709 – 1751)

  • lékař a filozof
  • radikálně vystupoval proti církvi
  • dílo:
    • Člověk stroj
      • člověka chápal jako stroj, který podléhá prostým fyzikálním zákonitostem stejně jako jiná tělesa – mechanické pojetí
      • vše je v člověku materiální podstaty, není tam nic duchovního
    • byl to hýlozoista – základem je hmota, která je obdařena oživujícím principem – není potřeba žádného prvního hybatele (boha), princip pohybu je v hmotě samotné, hmota je aktivní
    • samostatná zvláštní duchovní (myslící) substance neexistuje
      • myšlení – je pouze přirozenou funkcí těla vedle jiných
        • je to fyziologický produkt (analogický vyměšování, jako např. míza stromů)

 

Adrien Helvétius (1715 – 1771)

  • existuje podle něj pouze hmota – tu když pochopíme, tak pochopíme úplně všechno
  • kritizoval, napadal církev – podle něj je náboženství pouze výmysl a klam
    • „První ničema, který potkal prvního blázna, byl první kněz.“
  • podle něj je tu věda, aby tyto výmysly ohledně náboženství popírala
💾 Stáhnout materiál   🎓 Online kurzy
error: Content is protected !!