Středověká filosofie – maturitní otázka

 

Otázka: Středověká filosofie

Předmět: Základy společenských věd

Přidal(a): EvaLe

 

Základní informace

• ve 4 století n.l. se křesťanství definitivně prosadilo jako hlavní náboženství římské říše
• typickým znakem středověké filosofie tak nutně bylo střetávání antického myšlenkového dědictví a křesťanského pohledu na svět
• křesťanství nerovná se filosofie
• víra je pro ně hlavní (dříve rozum)
• filosofie prvotního křesťanství-> dějiny i život člověka jsou v rukou milujícího Boha; život v pravdě a lásce, úsilí o spravedlnost; naděje, že zlo a smrt nejsou posledním slovem lidské existence
• očekává se příchod mesiáše, má začít spravedlivý věk
• Ježíš z Nazaretu- 1-33 n. l. -> dal lidem poznání boha, vzal na sebe hříchy celého světa, spasil je tím, že byl ukřižován, otevřel lidem cestu ke spáse a vše záleží na nás; oslovil především chudé, rozčílil mocné, císaře

 

2 etapy

1) Patristika

• do 8. století
• pater= otec
• křesťanství vstřebává prvky antické moudrosti a zároveň se s ní kriticky vyrovnává
• syntéza učení/ myšlení řeckého, židovského, křesťanského
• hlavní téma- pochopení Krista (poznání Boha)
• cesta k Bohu se děje následováním Krista (život v pravdě a lásce)
• v 1. a 2. století- obhajoba křesťanství
• 3-4. století vytváření náboženských dogmat (vše pochází od boha, stvořil svět a je jedinou skutečností)
• 5-8. století uspořádávání náboženské pravdy
• apologetika= obhajoba pravé křesťanské víry (nejdříve byla směřována proti Římanům); proti sektám uvnitř církve (chtějí rovnost)
• pochopení Boha jako jednoty tří osob: otce, syna a ducha-> trojjedinost

 

Aurelius Augistinus

• nejvýznamnější patrista
• formuloval křesťanská dogmata
• žil nejdříve prostopášným způsobem, pak se dal pokřtít, stává se z něj křesťan
• stojí svým učením i životem na rozhraní antiky a středověku, nechává se inspirovat novoplatonismem (poslední filosofický systém antiky- přepracovává ho ve prospěch, křesťanství a tím ho ničí)
• zabýval se pojmy, jako je duše, čas, stvoření, svoboda a zlo
• až do 13. století byl pilířem církve
• jádrem je vztah boha a člověka
• bůh stvořil svět z ničeho, protože chtěl tvořit (žádná pralátka!), tvořil podle své vůle
• člověk byl hříšník (Adam a Eva)-> jsou zatíženy dědičným hříchem
• mluví o posmrtném životě, čím více člověk trpí na zemi, tím lépe se má v nebi
• bůh dává člověku v pozemském životě hmotné statky a na každém záleží jak s němi bude zacházet; bude-li s němi zacházet správně, tak ho čeká nesmrtelnost
• na konci bude apokalypsa (poslední soud)=> ti, co následují Ježíše budou spaseni (vyvolení) a ti, co nenásledují Ježíše, budou zatraceni
• existují 2 světy- božský (dokonalý) a dočasný (nedokonalý)
• celý život je o tom, že zápasí dobro se zlem
• bůh řeší spravedlnost, rozlišuje dobro a zlo
• celý svět je oddělování dvou skupin lidí- správných, věřících a nesprávných, nevěřících, zatracených
• poznáváme pouze boha „Bůh je jednotou trojího, člověk je jednotou paměti, rozumu a vůle,“
• člověk se narodil bez hříchu, svobodný, a kdyby měl silnou vůli, nedopouštěl by se hříchů
• zlo je jen zdánlivé a je nedostatkem dobra
• největší neřestí je pýcha a troufalost
• díla: O boží trojici; O učiteli; Vyznání- o jeho životě a hříchách

 

Spor o svobodu vůle

• lidé se domnívají, že jednají svobodně, ale ve skutečnosti vykonávají boží vůli
• každý člověk může dosáhnout blaženosti, pokud bude dodržovat pravidla (bude se držet učení Krista)
• učil, že člověk je od přirozenosti neschopný konat dobré skutky (nauka o dědičném hříchu), ale určití jedinci jsou z milosti boží předurčeni ke spasení (predestinace- je dané, kdo bude spasen)
• nauka o dědičném hříchu-> všichni lidé jsou zatížení hříchem (Adam se prohřešil, díky tomu jsme smrtelní)

 

Význam

• velké posílení církve tímto učením
• stvrzení všech základních dogmat (trojjedinost boha, dědičný hřích, proces vykoupení)
• církev se stala duchovním monopolem-> jediná strážkyně pravdy

 

2) Scholastika

• schola= škola
• úkol vyrovnat se s antickým dědictvím
• přesunout se z novoplatonismu na aristotelskou filosofii
• prověřit a podložit strukturu křesťanské nauky
• souhlasili s názory uznávaných církevních autorit- Platona a později Aristotela
• vítězí víra nad filosofií (rozumem)

 

3 období

a) Raná

• 11. -12. století
• řeší spor o univerzálie-> na základě sporu o univerzálie se vytvořili dvě skupiny: realisté (vycházejí z Platonova světa idejí a tvrdí, že obecniny existují reálně) a nominalisté (obecniny jsou pouhá jména)
• realisté
  • hlavním představitelem Anselm z Canterbury (1033- 1109)- podřizuje rozum víře; podal ontologický důkaz boží existence; podle něj teprve věřící člověk hledá rozumové zdůvodnění své víry, považoval za hlavní myšlenku boha; vše co si myslíme, má reálný základ, jestli existuje pojem bůh, tak je také reálný
  • „Věřím, abych porozuměl.“- důležitější než rozum je víra
  • Jan Scotus (1265 – 1308)- otec scholastiky; spojení filosofie a náboženství (světové dění začíná u boha, do boha se vrací)

• nominalisté
  • Pierre Abélard– umírněný nominalista; svět byl stvořen bohem, souhlasit s realistama, pro obyčejné lidi je ale směr nominalistů přístupnější, podle něj člověk naplňuje boží vůli, když má ideje v mysli, má správně poznávat, co je dobro a zlo; má být hodnocen podle toho, co dělá, ne v to, co věří; tvůrcem techniky konfrontace argumentů-> když k nějaké věci uvádíme pro a proti; „Rozum bez víry může být, ale víra bez rozumu nemůže být.“
    • „Rozumím, abych věřil.“-> poznání předchází víře
    • vytvořil kompromis-> obecniny existují ve věcech (Aristetolovi formy)
  • Rosscelinus (1150- 1120)- zpochybnil dogma o trojjedinosti boha; pojmy jsou pouze pojmenováním; odmítá zobecnění x klade důraz na jednotlivosti (neexistuje bělost, ale bílé předměty)

 

b) Vrcholná (střední)

• 13. století
• hlavní dva proudy
  • františkánské hnutí- založený Františkem z Asisi; snaha vrátit se k původním hodnotám křesťanství, chudobě, lásce k člověku a přírodě a zachránit tak svět
  • dominikánské hnutí- věnovali se osvětě lidu, vzdělávání; Tomáš Akvinský; boj proti kacířům

 

Tomáš Akvinský

• bůh stojí za světem jako stvořitel
• vztah mezi vírou a rozumem
• klade boha nad svět
• 1322 prohlášen za svatého
• víra důkaz nepotřebuje, je zřejmé, že musí existovat božský princip
• odděluje pravdu zjevnou (teologickou) a pravdu přirozenou (filosofickou)
•  lidská duše je nesmrtelná (důkazem je lidská touha po nesmrtelnosti), netělesná, nezávislá na těle, nezničitelná
• vytvořil 5 důkazů
  • důkaz z pohybu- vše, co jest, je hybné; hybatelem je bůh
  • důkaz účinku a příčiny- každý účinek má příčinu; první příčinou, která sama není účinkem, je bůh
  • důkaz z nahodilosti- nemůže existovat absolutní nahodilost a vždycky za tím stojí něco, co je nutné; nutností je bůh
  • důkaz ze stupňů dokonalosti- od méně dokonalých věcí postupujeme k dokonalejším, až se dostaneme k nejvyšší dokonalosti, kterou je bůh
  • důkaz uspořádání věcí (účelnosti)- každá věc má svůj účel; účel účelů a cíl cílů je bůh; „Jediné, co o bohu můžeme vědět je, že je.“
• „Rozum je schopen pochopit boha.“
• „Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi.“
• „Přátelé se radují a smutní pro téže věci.“
• díla -> Sborník (Summa) teologický, Summa proti pohanům
• komentoval díla Aristetolova
• učení Tomáše Akvinského se nazývá tomismus= oficiální učení církve
• zabýval se i etikou-> „Trojího je třeba člověku ke spáse, vědět v co má věřit, vědět, co má žádat a vědět, co má činit.“- předpokladem mravního jednání je svobodná vůle
• „Vláda je ustanovená pro společné dobro.“-> nástrojem vlády je zákon, ale i ten je podřízený zákonu božímu
• říká se o něm, že jeho myšlení je podřízeno víře
• nad říší poznání stojí říše víry nebo říše nadpřirozené pravdy (tajemství křesťanské víry)
• křesťanská pravda rozum přesahuje

 

vědomí je rozvrstveno

• synderesis- základní vědomí sebe sama; poznání základních mravních principů; pomáhá rozlišovat mezi dobrem a zlem
• sapientia- moudrost, kterou získáváme prostřednictvím výchovy a kontaktů s ostatními lidmi; celosvětový názor a dokážeme se podle něj rozhodovat ve složitějších případech
• scientia- vědění; výsledek každodenní lidské zkušenosti; umožňuje to člověku využít jeho minulou zkušenost

 

c) Pozdní

• 14.-15. století
• důraz na přírodní filosofii, mystiku a nominalismus
• pokračování sporu mezi realismem a nominalismem-> nominalisté říkají, že je vedle zjevné pravdy ještě pravda vědecká, která je výsledkem lidské činnosti a lze ji dokázat

 

Wiliam Occam

• jeden z posledních scholastiků
• oddělil církev od teologie-> to, co je řečené o světě, neplatí o bohu
• oddělení rozumu a víry aplikovat také na politiku, církev se má věnovat duchovnímu poslání, ne politice

 

Bacon

• kritik Tomáše Akvinského
• propagoval logický úsudek, rozum, myšlení, experiment

 

Dvě skupiny

•  vytvořili se na základě tzv. sporu o univerzálie (ante res= před věcmi)=> všeobecniny, obecné pojmy, první realisté říkali, že existuje reálnost všeobecnin
• realisté
  • všeobecniny existují reálně, podobně jako platónské ideje
  • existují v boží mysli jako vzory, modely a podle nich jsou vytvořeny konkrétní věci (napřed vznikne pojem a potom věc)
  • existuje-li pojem bůh, není pochyb, že existuje

• nominalisté
  • vycházejí z Aristotela
  • obecné pojmy jsou jen jména a názvy, kterým reálná existence nepřísluší-> nemají objektivní existenci, jen jsme si je v hlavě vymysleli
  • bylo proti církvi, věříte něčemu, co není dokázáno
  • kde je psáno, že když si vymyslím tisíc nových pojmů, toho v reálnu opravdu existuje
  • něco vzniklo a my jsme tomu dali jméno, nikdo to nevytvořil