Geneze křesťanského umění s přesahem do současnosti

Otázka: Geneze křesťanského umění s přesahem do současnosti

Předmět: Dějiny umění

Přidal(a): Dasha

Raně-křesťanské umění 1. – 6. století

pronásledování bránilo prvním křesťanům vyznávat veřejně víru a budovat k poctě boží monumentální stavby, jak bylo zvykem u pohanů. Protose křesťanská architektura začala objevovat teprve na začátku 4. století, když Konstantin povolil zákonné vyznávání křesťanství. Skupiny věřících se zpočátku shromažďovaly v soukromých domech (např.: Dúra Európos na Eufratu).
křesťané používali těchto pohřebišť jako shromaždiště, a když bylo ve 4. století povoleno křesťanství, byly katakomby nahrazeny bazilikami a martyrii. Od té doby se staly poutními místy, ale sloužily jen jako pohřebiště.
v katakombách se neobjevuje kříž, který se sám o sobě začal používat od 4. století.
nejstarší nástěnné malby v katakombách pocházejí již z 2. století.
výzdoba je neobyčejně střídmá, kresba je jednoduchá
motivy: inspirovány římským pohanským uměním z téže doby – př. ptáci zobající hrozny z révových úponek křesťanský symbolický význam – výjevy hostin, námět pastýře s ovcí na ramennou
Ke konci 4. století se objevily triumfální náměty – výtvarné vyjádření božského původu církve, téma vítězného Krista a Krista na trůně s apoštoly a mystickým beránkem (freska v katakombách sv. Petra a Marcellina)
Adama a Eva – 3. století
Kleopatra se zmijí v pšeničném poli – pol. 4. stol., katakomby na via Latina

Mozaiková tvorba

největší rozkvět, na stěnách kostelů, používaly se kamínky, perleť a zlato, na mozaikách jsou často znázorněny rostlinné motivy s ptáky a postavičky při vinobraní, připomínají světské mozaiky pozdního římského umění – (např. ochoz kostelu Sta Constanza), dále motivy ryze křesťanské jako Zvěstování, Klanění tří králů nebo Herodův rozkaz k vraždění neviňátek (např. kostel Sta Maria Maggiore v Římě)
mozaika v kostele Sta Pudenziana – nejmonumentálnější římská raně křesťanská mozaika, počátek 5. století, Kristus – kolem hlavy zlatozář (=nimbus), na trůně, protože se chystá soudit, drží svitek s nápisem učenost, moudrost, poselství, apoštolové, latinský kříž, symboly evangelistů
Použité symboly, které znali jen křesťané: David- pastevec, Kristus – Orfeus, Apollón, křesťanský ráj – římský venkov, duše – Amor a Psyché, Poslední večeře – jídlo; Kristus jako dobrý pastýř, který pase ovečky (= ti, kterým káže), samotná ovečka/ryba = Kristus kříž – latinský kříž vznikl již dávno před křesťany v různých náboženstvích – symbol všeho, co bylo 4x (roční období, Země), pokud je zelený symbolizuje zmrtví stání, červený zas mučení, listí – připomínka ráje atributy apoštolů – Petr – klíč, Pavel – meč, Ondřej – ondřejšský kříž

Sochařství

pohřební skulptura: vznik – 3.st., vychází z pohanské tradice, výjevy z Bible. Centrum v Římě, po jeho vyplenění se přesouvá do Ravenny a Provence.

Architektura

a) křesťanská bazilika

podélný, k východu orientovaný chrám se střední lodí převyšující lodi boční a osvětlenou řadou oken, po obou stranách zasazenou nad nižšími pultovými střechami. Lodě oddělovala řada sloupů nesoucích architráv nebo archivolty. Typ této baziliky vycházel z římské „baziliky soudní“ nebo „tržní“, která stávala na fóru. Její střední loď někdy zakončovala apsida obsahující vyvýšené místo pro soudního úředníka. Kromě toho sehrála velkou roli „bazilika palácová“ neboli císařský trůnní sál, kde ve východní apsidě na zvýšeném pódiu pod baldachýnem stál trůn císaře. V křesťanské bazilice zaujal místo císaře Kristus, zobrazovaný na klenbě apsidy jako trůnící vládce Všehomíra a Nejvyšší soudce. Všechny nejstarší baziliky shora uzavíral podle Konstantinova nařízení plochý dřevěný strop. – za Konstantina byly v Římě postaveny 3 křesťanské baziliky:
*sv. Petra ve Vatikánu (r. 386, byla pětilodní se sloupovou předsíní, transept, nartex (= „předsíň“), je nejstarší církevní stavbou křesťanského světa
* sv. Pavla za hradbami (má 5 lodí a nádherný vítězný oblouk)
*sv. Jana v Lateránu
Ve 4. stol. byla vybudována čtvrtá největší římská bazilika S. Maria Maggiore (r.352-366, je trojlodní bazilikou, jež byla později přestavěna a vyzdobena, původní mozaika zobrazující křesťanské náměty jako Zvěstování, Klanění tří králů či Vraždění neviňátek
centrální stavby – jako předlohy sloužily opět antické centrální objekty

b) babtisterium

křestní kaple, čtvercový nebo kruhový půdorys, uprostřed vodní nádrž kupole, původ z antických lázní
Babtisterium Ortodoxních a Babtisterium Ariánských v Ravenně
Babtisterium Sant Giovanni in Laterano v Římě

c) mauzoleum

prostorná hrobka s monumentální povrchovou stavbou
Santa Constanza v Římě – 4. stol., velkolepé mauzoleum Konstantiny, dcery císaře Konstantina, se později stalo křesťanským chrámem, klenby ochozů a apsidy této centrální stavby jsou vyzdobeny mozaikami
Mauzoleum Gally Placidie v Ravenně – první pokusy o obohacení stěn architektonickými prvky – slepé oblouky a klenební pasy

d) martyrium

hrob nebo komemorativní svatyně –

Byzantské umění

Přesídlení předních patricijských rodin do Byzance a Konstantinův dekret, který přiřkl místu název Nový Řím, učinil z Byzance nové centrum říše. Jméno Byzanc dostalo město podle malé bezvýznamné vesničky, u níž se Konstantin rozhodl postavit nové sídlo. Během krátké doby bylo nové město, nazývané na počest vladaře Konstantinopol, dokončené. Pro výzdobu metropole sem byla přivezena řada soch z celého Řecka. Byzantské umění staví své základy na raně křesťanském umění, které vychází z lidové obliby nástěnných maleb, postupně se oprošťuje od římského vlivu, ovlivněno Orientem. Za vlády císaře Justiniána (6.st.) vzniká nový svébytný sloh – „byzantský“

Architektura

vychází z římských staveb, ve větším množství používaní kopule (nejprve střed chrámu, později i jinde), půdorysy chrámů ve tvaru pravidelného kříže se čtyřmi stejně dlouhými rameny (tzv. řecký kříž)
Chrám Boží moudrosti Hagia Sofia – jedna z mála dochovaných staveb Konstantinopole. Stavbu započatou Konstantinem dokončil s úpravami císař Justinián. Chrámová budova byla neobyčejně nákladná a její prostý zevnějšek skrývá nádherný interiér s obrovskou kupolí, kam přichází světlo čtyřiceti okny po jejím obvodě. Celé zatížení kupole spočívá jen na 4 pilířích. Vrchol kupole dosahuje výšky 55 m. Po dobytí Konstantinopole Turky byl chrám v r. 1453 přestavěn na mešitu, původní mozaiky byly zakryty průměrnými malbami a přistavěny minarety.
císařský Posvátný palác – směs byzantského stylu s pojetím paláců bagdádských a samarských, 10. – 11. stol., v dnešním Istanbulu se na původním místě nezachovalo nic, pozůstatky roztroušené v mešitách
chrám sv. Marka v Benátkách – 11. stol., chrám vyhořel – znovu vybudován – často upravován, dnešní stavba pochází z konce 11. století, je třílodní s příčnou lodí, spodní část je románský sloh
chrám sv. Apoštolů – dnes na jeho místě stojí mešita Murada II., měl půdorys ve tvaru kříže a 5 kopulí. Často sloužil jako předloha západním architektům
Sant Apollinare in Classe – 6. stol., jedna z nejkrásnějších ravennských staveb, mozaika v apsidě zobrazuje krajinu, která připomíná okolí tohoto kostela, mozaiky, barevnost
Sant Apollinaire Nuovo

mozaiky

bohatá barevnost, vysoká kvalita, barvy se získávaly buď přidáváním různých oxidů kovů do skelné suroviny, nebo se užívalo perleťových či mramorových kostiček, někdy se i povrch kostek povlékal plátky zlata či stříbra, Sant Apollinaire Nuovo, San Vitale (Konstantinopol)

malířství

podobizny světců, Krista, P. Marie – ikony ( z řeckého ajíja íkona = svatý obraz ), malovaly se temperou na dřevěné destičky, obrazoborectví = ikonoklasmus – r.726 zákaz zobrazování lidských postav, obava z pohanského uctívání

Umění předrománské – 5. – 10. stol. – raný středověk

doba předkarolinská (5. – 9. stol.)
karolinská renesance (9. – 10. stol.)
otonská renesance (od pol. 10. stol. – do pol. 11. stol.)
umění Velkomoravské říše
V umění doby od poloviny 6. století doznívala v latinské západní kultuře tradice umění křesťanské antiky. Nová náhled na umění, odlišný od byzantského, se začal formovat na území Francké říše. Do architektury se dostává strohost a pevnost hmoty. Z této doby se dochovalo jen málo staveb.
babtisterium sv. Jana v Poitiers – 7. stol., centrální obdélníková stavba se dvěma apsidami
V polovině 8. století se stává vůdčí osobností Karel Veliký. Nejzajímavějším dílem té doby je kaple jeho sídelního paláce v Cáchách zasvěcená Panně Marii (z r. 814), na jejíž stavbu se nechal přivézt mramor z Itálie. Stavba sama je ovlivněna chrámem San Vitale v Ravenně. Je zde pochován Karel Veliký.
Stavby byly bohatě sochařsky zdobeny, a to jak reliéfy, tak i sochami.
Novým žánrem malířství se stává knižní malba. Nejstarším rukopisem palácové dílny v Cáchách je tzv. Godescalkův evangeliář z let 781-783, vytvořený na objednávku Karla Velikého. Obrázky – iluminace – již ukazují na nové pojetí malby založené na plošnosti, dekorativnosti s důležitou rolí linie. dále Lotharův evangeliář, trevírský rukopis

Karolinská renesance

Dvůr Karla Velikého se stal významným střediskem kultury. Po pádu římské říše se kulturní vývoj na západě ubíral složitými cestami. Barbarské národy neuměly číst ani psát a vědění starověkého Říma upadalo pozvolna v zapomnění. Určitého vzdělání se dostávalo pouze kněžím a mnichům, kteří potřebovali číst církevní spisy, především Bibli, aby ji mohli vykládat věřícím. Teprve ve franské říši za panování Karla Velikého a mnohdy právě z jeho popudu došlo k rozkvětu vzdělanosti, výtvarného umění a stavitelství. Tato snaha po obnově kulturního života bývá nazývána karolinskou renesancí (znovuzrození, ve smyslu obnovení antické kultury). Karolinská doba však nevzkřísila ducha antické vzdělanosti, spíše se jím jen inspirovala a snažila se ho napodobit. Dala však pevné základy dalšímu vývoji kultury a umění, který později dospěl k vytvoření románského slohu.
Novými nositeli kultury se staly především kláštery. V jejich písařských dílnách (skriptoriích) se opisovaly staré rukopisy a zdobily se malbami. Jednalo se především o biblické texty, ale také o spisy antických autorů. Ty byly využívány především pro zlepšení znalostí spisovné latiny – jazyka církve. Svým obsahem byla antická díla chápání středověkých křesťanů již značně vzdálená. Díky těmto opisům se však řada z nich dochovala do pozdější doby.
Karel Veliký se od počátku své vlády snažil, aby duchovní získali dobré vzdělání. Podporoval proto zakládání škol při klášterech a biskupstvích. Ke svému dvoru povolal mnohé učence z Anglie, Itálie a Španělska. Ti pak působili na církevních školách i v Karlově družině. Jedním z nich byl všestranně vzdělaný anglosaský mnich Alkuin z Yorku, Karlův přítel. Právě on nepochybně podnítil vznik řady významných děl v oblasti umělecké, literární i stavební.
Otonská renesance – ideová politika, byla zacílena na „obnovu říše“, která by zároveň sjednotila další křesťanské útvary zejména ve střední Evropě
umění Velkomoravské říše – s přijetím křesťanství přijímá naše umění i prvky křesťanské kultury, především pak v architektuře. V 9. století už bylo na území Velké Moravy aspoň 19 velkých hradišť s církevními budovami (např. Děvín). K nejstarším stavbám patří dvouapsidová rotunda v Mikulčicích asi z první čtvrtiny 19. století. Z 1. poloviny 9. století pocházejí i kostel sv. Jana Křtitele v Modré nebo kostel v Uherském Hradišti – Sadech, který vynikal složitou koncepcí a náročnou vnitřní úpravou. S příchodem Konstantina a Metoděje pak souvisí i stavby dalších kostelů (např.: kostel ve Starém Městě – Na valách, na Špitálkách, rotunda sv. Michala ve starém Městě). v roce 921 nechal kníže Vratislav vystavět na hradě trojlodní baziliku sv. Jiří, vedle ní pak byla vystavěna čtyřapsidová rotunda sv. Víta, pak na jejím místě nechal kníže Spytihněv vybudovat baziliku. Zlatnické výrobky, náušnice, medailóny, gombíky, nákončí a další předměty nalezené v hrobech při vykopávkách svědčí o vysoké úrovni řemeslné i umělecké dovednosti našich předků.

Křesťanské motivy v umění 20. a 21. století

Zvěstování – Gabrielovo proroctví o panně, která porodí syna – Ježíše Krista, Gabriel drží lilii, často se objevují v gotických stavbách – symbol víry
Raphael Soyer – 1980

Ukřižování

Edvard Munch (1863-1944) – bez detailů, expresionismus
Paul Gauguin (1848-1903) – Žlutý Kristus (1889), Umělec byl tehdy členem skupiny impresionistů a syntetistů
Marc Chagall (1887–1985) byl židovský běloruský malíř. Je představitel surrealismu. V letech 1910 – žil v Paříži, kde spolupracoval s fauvisty. Poté se vrátil do Ruska, odkud v r. 1922 odešel znovu do Paříže. V letech 1941 – 1948 žil v USA. Jeho dílo bylo ovlivněno jednak dětskými a jednak židovsko-ruskými mýtickými a náboženskými představami. Dělal ilustrace k mnoha knihám, ze nejzdařilejší bývají považovány ilustrace Gogolových Mrtvých duší (Paříž 1923 – 27), La Fontainových Bajek (Paříž 1927 -1936) a Bibli (Paříž 1931 – 1936). Na několikrát přijal zakázku na malování na okna, veškeré malby tohoto typu, byly církevní zakázky a jednalo se o biblické výjevy. Jejich provedení je odborníky považováno za velice kvalitní. Nejvíce se proslavil nástěnnými malbami v Metropolitní opeře v New Yorku a v Opeře v Paříži.
Salvador Dalí – návrat k renesanci, tvůrce surrealismu, 1904-1989
Pablo Picasso – cyklus kreseb zobrazujících námět Kristova ukřižování z roku 1927, nezvykle pojatou „Kalvárií“ z roku 1930 a kresbu z roku 1932, jež vychází z Grünewaldova Isenheimského oltáře, cyklus rytin 1959 zachycující postavu Krista na býčích zápasech

Křesťanství v českém umění

Vznikl jako reakce na impresionismus v 90. létech. Zobrazuje skutečnost pomocí symbolů. Symbolisté chtěli proniknout hlouběji ke skutečnosti tím, že se soustředili na vnitřní život. Vyjadřují své myšlenky zahaleně a obrazně, velkou pozornost ponechávají fantazii. Hlavním přínosem symbolismu je rozvinutá obraznost.
Jan Zrzavý (1890 – 1977). Jeho raná tvorba byla ovlivněna kubismem, později se projevuje vliv neoklasicismu i vliv studia gotických mistrů a děl Leonarda da Vinci. Pro značnou část jeho děl je typický lyrický a snově měkký výraz. Svatá večeře, Zvěstování, Kleopatra, Kázání na hoře, Adam a Eva
narozen: 5. 11. 1890 v Okrouhlici (okres Havlíčkův Brod)
zemřel: 12. 10. 1977 v Praze, pohřben v Krucemburku (v letech 1949–93 Křížová)

František Bílek (1872-1941) Český sochař a grafik. Byl nejvýraznější osobností české symbolistické sochařské generace. Jeho dílo se svou poetičností těsně váže s dílem Otakara Březiny – spirituální charakter jejich umění přesáhl dobové konvence. Za zmínku stojí i Bílkovy plastiky s novozákonní tématikou.

Bohumil Kubišta (1884-1918), český malíř, grafik, kreslíř a výtvarný kritik. Člen Skupiny Osma. Přední představitel moderního umění, první uplatnil principy kubismu v českém malířství. Křížová cesta, Vzkříšení Lazara

Bohuslav Reynek (1892-1971) Básník, překladatel z francouzštiny a němčiny, spolupracovník vydavatele J. Floriana, grafik, vydavatel bibliofilií. Celé jeho dílo, vycházející na počátku z expresionismu, je prodchnuto hluboce prožívanou křesťanskou spiritualitou vnímající člověka i přírodu v dimenzích spásy a zavržení. suchá jehla – Pieta, Job, Oplakávání, Ukřižování

Mikuláš Medek (1926-1974) vnuk Antonína Slavíčka. Zprvu se s výtvarnou profesí nemohl uplatnit. Od roku 1950 se jeho tvorba opírala o tradici surrealismu a ovlivnila ji i duchovní atmosféra skupiny kolem K. Teigeho. Žíznivý anděl v okně, Božské srdce Páně

Jaroslav Šerých (1928- 2014) – narodil se v Havlíčkově Brodě. Zabývá se grafikou, malbou, ilustrací, plastikou a monumentální tvorbou. Jeho ilustrační tvorbě se dostalo ocenění doma i v zahraničí (Paříž, Brno, Bologna, Nejkrásnější knihy roku 1970, 1976). Ilustrace Jaroslava Šerých úzce souvisejí s jeho volnou grafickou a malířskou tvorbou. Významná role je v nich dána imaginací, obrácené víc k lidskému nitru než k rozmarné hře smyslů. Tak více napovídají, než rozvádějí, spíše staví před čtenáře otázky, než aby za něj dávaly odpověď. Zřejmě právě pro imaginační schopnost a pro umění nápovědi byly od začátku umělci zadávány k výtvarnému doprovodu především verše. Spojení ilustrace s principy volné tvorby Šerých nikdy neuplatňuje na úkor vztahu k literárnímu textu. I když třeba připomínají jeho obrazové kompozice, objeví čtenář literární inspiraci již při prvním čtení. Někdy výtvarně transponují třeba jediný verš, jindy již v barevné volbě předznamenávají charakter jednotlivých oddílů básnické sbírky nebo uplatní jako základní výrazový princip svár světla a tmy. V posledních letech rozšířil umělec svůj zájem o dětskou knihu, kde upoutávají zejména jeho ilustrace pohádek vzdálených východních kultur.