Georeliéf – maturitní otázka

Otázka: Georeliéf

Předmět: Zeměpis

Přidal(a): Kasal Rukáf

Co je to georeliéf

tvar zemského povrchu
georeliéfem tedy rozumíme plochu zemské kůry tj. plochu vzájemného kontaktu exogenních (vnějších) a endogenních (vnitřních) sil
geomorfologie- věda zabývající se studiem tvaru zemského povrchu
georeliéf dělíme na oceánský a pevninský

Oceánský reliéf

povrch litosféry na dně oceánů
na dně oceánů rozlišují, v závislosti na stavbě zemské kůry a geomorfologických rysech,

3 základní prvky:

podmořské okraje pevnin se zemskou kůrou pevninského typu,
přechodná zóna se zemskou kůrou přechodného typu,
lože oceánu se zemskou kůrou oceánského typu.

1) Pevninský šelf – zatopený okraj kontinentu, hloubka do 200 m, v šelfových mořích jsou častá naleziště nerostného bohatství (ropy, zemního plynu, rud barevných kovů – Norské moře, Severní moře, Mexický záliv).

2) Pevninský svah – je tvořen pevninskou zemskou kůrou.

3) Pevninské úpatí – pevninská zemská kůra, dochází zde k akumulaci sedimentů z pevniny.

Největší část oceánu zabírá oceánské lože tvořené oceánskou zemskou kůrou.

4) Středooceánské hřbety – dlouhá podmořská pohoří, mající ve své osní časti prolomy – rifty, kde se vytváří nová oceánská zemská kůra (Atlantský hřbet, Arabsko-indický hřbet atd.). Někde vystupují oceánské hřbety na povrch a vytvářejí ostrovy jako například Island nebo Havajské ostrovy.

5) Oceánské pánve – hluboké rozsáhlé sníženiny v oceánech (3 – 5 km). Severovýchodní tichomořská pánev, Angolská pánev, Brazilská pánev, Jihoaustralská pánev a další.

6) Hlubokomořské příkopy – vznikají v místě subdukce litosférických desek, dochází k zániku oceánské zemské kůry. Jedná se o nejhlubší místa oceánů, několik km hluboké a stovky km dlouhé sníženiny. Mariánský příkop, Atacamský příkop, Filipínský příkop, Sundský příkop aj.

Pevninský reliéf

Členění reliéfu dle nadmořské výšky:
- do 200 m.n.m. nížiny
- nad 200 m.n.m. vysočiny
Členění reliéfu dle relativního výškové rozdílu mezi nejvýše a nejníže položenou části georeliéfu na malém území (většinou do 16 km²) tzv. morfografické typy reliéfu:
- do 30 m rovina
- 30 -150 m pahorkatina
- 150 – 300 m vrchovina
- 300 – 600 m hornatina
- více než 600 m velehornatina

Hlavní typy pevninského reliéfu:

Akumulační roviny
- mořské pobřežní roviny- vznikají ze šelfu oceánského dna, který se vynořil nad hladinu
Erozně denudační roviny
- Vznikají v tektonicky klidných oblastech dlouhodobým působením exogenních činitelů.
Klenby a pánve
- Jako klenby označujeme oblasti, které vznikly svislými zdvihy.
- Pánve jsou sníženiny zemského povrchu většinou kruhovitého tvaru. (Pařížská pánev)
Pohoří
- vrásová pohoří
- vrásno-zlomová pohoří
- příkrovová pohoří
- kerná pohoří
- vulkanická pohoří

Endogenní pochody a tvary

Vznikají působením vnitřních sil, které vycházejí z nitra Země.
vyvolává je vnitřní energie, která vzniká při rozpadu radioaktivních látek
vnitřní činitelé nejsou závislí na vnějších podmínkách
nepůsobí na všech místech povrchu současně
Způsobují:
- zemětřesení
- vulkanismus
- zdvihy a poklesy zemské kůry
- vrásnění
- přeměnu hornin

Vytváří primární tvary na zemském povrchu, většinou makro rozměrů.

Pohoří

Vrásový reliéf – vzniká v místě, kde se litosférické desky pohybují proti sobě, dochází ke zprohýbání vrstev, ke vzniku:
- a) antiklinál – hřbetů
- b) synklinál – sníženin
Takovou stavbu má pohoří Švýcarský Jura nebo Atlas.
Příkrovový reliéf – vzniká působením obrovských tlaků, vrásy se nasouvají na sebe. Pohoří patří k nejvyšším světovým pohořím s velice složitou stavbou, např. Alpy.
Kerný (zlomový) reliéf – vzniká vyzdvižením nebo poklesem jednotlivých ker podél zlomů.
Příkladem mohou být Jizerské hory, Krušné hory

Sopečný reliéf

Většinou vzniká v místě styku litosférických desek.
Roztavené horniny z nitra Země se přesouvají směrem k povrchu.
Dochází ke vzniku sopek, k výlevům magmatu na zemský povrch nebo k utuhnutí magmatu pod zemským povrchem.
Ze zemského pláště vystupuje žhavotekuté magma, které se hromadí v magmatickém krbu. Teplota zde může dosahovat hodnot 700°C – 1 300°C. Sopečným komínem neboli sopouchem proudí magma směrem k povrchu. Komín vyúsťuje na povrch ve formě kráteru (jícnu), přes který vyvrhuje sopka lávu nebo pevné částice. Kromě hlavního komínu a kráteru může mít sopka komíny a krátery vedlejší. Lávový proud vzniká odtokem a utuhnutím lávy jedním směrem.
Přehled vybraných sopek
- Evropa: Vesuv, Stromboli, Etna (vše Itálie), Hekla (Island)
- Afrika: Kilimandžáro
- Amerika: Mount Ranier (USA), Popocatépetl (Mexiko)
- Asie: Krakatoa (Indonesie), Fudžisan (Japonsko)

Zemětřesení

zemětřesením rozumíme náhlé krátkodobé otřesy zemského povrchu vznikající především na styku litosférických desek.
Hypocentrum – je místo pod zemí, kde zemětřesení vzniklo (svrchní plášť nebo zemská kůra).
Epicentrum – je místo na zemském povrchu, kde je zemětřesení nejsilnější.
Zemětřesení dělíme na:
- tektonická (dislokační) – nejčastější a nejzhoubnější.
  - Vznikají náhlým uvolněním nahromaděné energie v tektonicky aktivních oblastech, přičemž dochází ke smykovému pohybu ker podél zlomových spár.
- sopečná (vulkanická) – bývají průvodním jevem sopečné činnosti. Hypocentra se nacházejí v hloubkách do 10 km. Tato zemětřesení mívají lokální význam a malou intenzitu.
- řítivá – vznikají např. zřícením stropů podzemních dutin v krasových
  - Zemětřesení lze hodnotit několika stupnicemi.
  - Mezi neznámější náleží Richterova stupnice – pro hodnocení intenzity zemětřesení.

Exogenní tvary a pochody

Jsou způsobeny silami mající svůj původ mimo naši Zemi (sluneční energie, gravitace)

Svahové pochody

Jedná se o přenos hmot způsobených zemskou tíží.
laviny – rychlý pohyb sněhu ve směru svahu
bahenní proudy – pohyb jemnozrnného materiálu přesyceného vodou
řícení – rychlý pohyb hornin ze svahu

Krasové jevy

Vyskytují se v oblastech vápenců, dolomitů a jim podobných hornin.
Jsou tvořeny erozní činností a chemickým působením povrchové a podpovrchové vody.
Rozpouštěním vápence vznikají krasové jevy.
Krasové tvary můžeme třídit na povrchové (exokras) a podzemní (endokras)
Vědní obor zabývající se výzkumem jeskyň se nazývá speleologie.

Povrchové tvary:

škrapy: drobné rýhy a tvary vhloubené do skalního podkladu, často se vytváří škrapová pole
závrty: sníženina okrouhlého tvaru vznikající rozpouštěním vápence vodou podél puklin
ponor: místo, kde se vodní tok ztrácí v podzemí (Rudické propadání)
vyvěračka: místo, kde vodní tok vyvěrá na povrch (řeka Punkva)
propast: svislá prohlubeň, často vznikající propadnutím stropů původních jeskyní
polje: rozsáhlá sníženina

Podzemní tvary:

jeskyně: dutina vzniklá rozpuštěním vápence
krápníky: stalagtit, stalagmit, stalagnát, brčka
krápníkový kaňon

Fluviální procesy

Jedná se o tvary způsobené povrchově tekoucí vodou.
Po deštích nebo při tání sněhu se vytváří ron tj. plošný nesoustředěný odtok vody, který postupně vytváří ronové rýhy.
Soustředěný odtok je nazýván vodním tokem. Při odtoku vody dochází k erozi (boční, hloubková, zpětná, evorze) nebo sedimentaci materiálu.
Evorze- vymílání balvany a jinými materiály pohybovanými vířící vodou. Vznikají tak různé jamky až hluboké kotle (obří hrnce) velkých rozměrů.
Na horním toku, kde má řeka největší spád a sklon, převažuje hloubková eroze nad usazováním.
Říční údolí má tvar písmene V – vznikají hluboká, zaříznutá, úzká údolí.
Na dolním toku má řeka nejmenší sklon a spád, převažuje zde usazování nad erozí.
Údolí má tvar písmene U.
Z eroze se uplatňuje především eroze boční, vytváří se zákruty řeky.
Zákruty mající více než 180^o se nazývají meandry.
Říční jezero je druh jezera, který vznikl buď přirozeným erozním působením toku (řeky nebo potoka), nebo vlivem člověka při vodohospodářských úpravách toku
Říční niva– část údolí, která je pravidelně zaplavována, ovlivňována a formována povodněmi.
- vzniká dvěma základními pochody, a to
  - a) sedimentací uvnitř zákrutů a meandrů vodních toků
  - b) sedimentací na povrchu za povodní
říční terasy- stupňovitě uspořádané plošiny pokryté štěrky a písky jako pozůstatek původního dna koryta řeky.
vodopád– příkrý až svislý stupeň v říčním korytě, přes který přepadá vodní tok. Příčiny vzniku vodopádu jsou strukturně geologické (odolné horniny spočívají na měkkých, síť puklin) nebo geomorfologické (visutá boční údolí).
povodeň– přírodní katastrofa, způsobená rozlitím nadměrného množství vody v krajině mimo koryta řek

Marinní procesy

Činnost mořské nebo oceánské vody.
Důležitým modelačním činitelem na pobřeží je příboj, to znamená nárazy mořských vln na pobřeží.
Erozní činnost mořské nebo oceánské vody na pobřeží se nazývá abraze
Mořská vlna je pohyb částí vody. Vlny jsou vyvolávány především větrem (eolické vlny) a mořskými proudy. Kromě toho mohou být vyvolány i zemětřesením, sesuvem půdy nebo pádem části ledovce do vody atd.
pobřežní jezera – vznikla z části mořských zálivů, které byly odděleny narůstáním písečných náplavů.
Mořský útes (ríf) je řada pevných útvarů nacházejících se na mělčině poblíž vodní hladiny. Útesy vznikají jednak procesy geologickými, jednak biologickými, jednak lidskou činností nebo jejich kombinací.
Pobřežní proud– příbřežní proud, voda je tlakem větru hromaděna u čela pláže, uniká podél okraje břehu
zpětný (trhlinový) proud – 0,5-1 m pod hladinou, zakrytí vlnami
Moře a oceány jsou také největšími sedimentačními oblastmi světa. Sedimenty mohou být původu:
- anorganického – vše, co je spláchnuto vodou rozpadem jiných činitelů
- organického – zbytky těl a schránek živočichů

Eolické procesy– chemického – vrstvy solí

tvary zemského povrchu vytvořené větrem projevující se převážně v oblastech bez nebo s minimální vegetací. Projevují se vlastní odnosovou činností (deflace) a obrušováním reliéfu unášenými materiálem (koraze).
vznikají např. skalní hřiby, skalní brány, skalní okno,…
Transportovaný materiál může být i ukládán ve formě přesypů (dun) nebo spraše.
Výška přesypů je různá – od několika cm (tzv. čeřiny) až po několik desítek m.
Délka může dosahovat několika km
Přesypy srpovitého tvaru se nazývají barchany.
skalní okno = otvor skrz skálu nedosahující jejího úpatí (čímž se liší od skalní brány)

Glaciální procesy (kryogenní)

Vznikají v části krajiny – kryosféře, ve které je minimálně 2 roky teplota bod bodem mrazu.
Asi 1/10 reliéfu pokrývají ledovce. Ledovec vzniká nad sněžnou čárou přeměnou sněhu v led.
Ledovec je tvořen především krystaly ledu, které vznikají bud‘ z firnu, nebo přímo z vody mrznoucí v led na povrchu ledovce.
- a) ledovce horské- svahový, karový, údolní – v pohoří Himálaj, Andy, Alpy atd.
- b) ledovce pevninské (v Grónsku, Antarktidě)
Ledovce se pohybují a vytváří v reliéfu charakteristické tvary: moréna, trog, fjord, bludný balvan, kar
moréna– horninový materiál hromadící se na povrchu, vnitru ledovce a pohybující se s ledovcem
trog– ledovcem přemodelované údolí, s příčným profilem ve tvaru U
fjord– údolí zatopené mořem po ústupu ledovce se strmými břehy (Norsko, Nový Zéland)
bludný balvan– velké zvětraliny unášené ledovcem na velkou vzdálenost
kar– hluboká sníženina obklopená vysokými skalními svahy, leží pod vrcholem či v horní části hory nebo v uzávěru ledovcového údolí. Po ústupu ledovce vznikají často karová jezera.

Biogenní procesy

Jedná se o činnost organismů (rostlin i živočichů) působící na reliéf.
Tato činnost může být tvořivá nebo rušivá, popř. mechanická nebo chemická.
Výsledkem činností organismů jsou např:
- termitiště
- korálové útesy
- rašelina, uhlí, vápenec, živice apod.

Antropogenní procesy

Tvary zemského povrchu vytvořené činností člověka.
Člověk je v současnosti rozhodující činitel na 4/5 rozlohy pevniny.
Tvary podle jednotlivých druhů hospodářské činnosti
- montánní – těžební
- komunikační – dopravní
- industriální – průmyslové
- agrární – zemědělské
- litorální – pobřežní
- urbánní – sídelní
- ostatní