Georeliéf – maturitní otázka ze zeměpisu

 

   Otázka: Georeliéf

   Předmět: Zeměpis

   Přidal(a): Kasal Rukáf

 

 

 

 

  • Georeliéf- tvar zemského povrchu
  • georeliéfem tedy rozumíme plochu zemské kůry tj. plochu vzájemného kontaktu exogenních (vnějších) a endogenních (vnitřních) sil
  • geomorfologie- věda zabývající se studiem tvaru zemského povrchu
  • georeliéf dělíme na oceánský a pevninský

 

  • Oceánský reliéf
  • povrch litosféry na dně oceánů
  • na dně oceánů rozlišují, v závislosti na stavbě zemské kůry a geomorfologických rysech,

 

3 základní prvky:

– podmořské okraje pevnin se zemskou kůrou pevninského typu,

– přechodná zóna se zemskou kůrou přechodného typu,

– lože oceánu se zemskou kůrou oceánského typu.

 

Pevninský šelf – zatopený okraj kontinentu, hloubka do 200 m, v šelfových mořích jsou častá naleziště nerostného bohatství (ropy, zemního plynu, rud barevných kovů – Norské moře, Severní moře, Mexický záliv).

2. Pevninský svah – je tvořen pevninskou zemskou kůrou.

3. Pevninské úpatí – pevninská zemská kůra, dochází zde k akumulaci sedimentů z pevniny.

Největší část oceánu zabírá oceánské lože tvořené oceánskou zemskou kůrou.

4. Středooceánské hřbety – dlouhá podmořská pohoří, mající ve své osní časti prolomy – rifty, kde se vytváří nová oceánská zemská kůra (Atlantský hřbet, Arabsko-indický hřbet atd.). Někde vystupují oceánské hřbety na povrch a vytvářejí ostrovy jako například Island nebo Havajské ostrovy.

5. Oceánské pánve – hluboké rozsáhlé sníženiny v oceánech (3 – 5 km). Severovýchodní tichomořská pánev, Angolská pánev, Brazilská pánev, Jihoaustralská pánev  a další.

6. Hlubokomořské příkopy – vznikají v místě subdukce litosférických desek, dochází k zániku oceánské zemské kůry. Jedná se o nejhlubší místa oceánů, několik km hluboké a stovky km dlouhé sníženiny. Mariánský příkop, Atacamský příkop, Filipínský příkop, Sundský příkop aj.

 

  • Pevninský reliéf
  • Členění reliéfu dle nadmořské výšky:

– do 200 m.n.m. nížiny

– nad 200 m.n.m. vysočiny

  • Členění reliéfu dle relativního výškové rozdílu mezi nejvýše a nejníže položenou části georeliéfu na malém území (většinou do 16 km2) tzv. morfografické typy reliéfu:

– do 30 m rovina

– 30 -150 m pahorkatina

– 150 – 300 m vrchovina

– 300 – 600 m hornatina

– více než  600 m velehornatina

 

·         Hlavní typy pevninského reliéfu:

·         Akumulační roviny

·         mořské pobřežní roviny- vznikají ze šelfu oceánského dna, který se vynořil nad hladinu

·         Erozně denudační roviny

·         Vznikají v tektonicky klidných oblastech dlouhodobým působením exogenních činitelů.

·         Klenby a pánve

·         Jako klenby označujeme oblasti, které vznikly svislými zdvihy.

·         Pánve jsou sníženiny zemského povrchu většinou kruhovitého tvaru. (Pařížská pánev)

·         Pohoří

– vrásová pohoří

– vrásno-zlomová pohoří

– příkrovová pohoří

– kerná pohoří

– vulkanická pohoří

 

  • Endogenní pochody a tvary
  • Vznikají působením vnitřních sil, které vycházejí z nitra Země.
  • vyvolává je vnitřní energie, která vzniká při rozpadu radioaktivních látek
  • vnitřní činitelé nejsou závislí na vnějších podmínkách
  • nepůsobí na všech místech povrchu současně

 

  • Způsobují:

– zemětřesení

– vulkanismus

– zdvihy a poklesy zemské kůry

– vrásnění

– přeměnu hornin

 

  • Vytváří primární tvary na zemském povrchu, většinou makro rozměrů.
    • Pohoří
    • Sopečný reliéf (viz otázka 5)
    • Přehled vybraných sopek
    • Evropa: Vesuv, Stromboli, Etna (vše Itálie), Hekla (Island)
    • Afrika: Kilimandžáro
    • Amerika: Mount Ranier (USA), Popocatépetl (Mexiko)
    • Asie: Krakatoa (Indonesie), Fudžisan (Japonsko)

 

·         Vrásový reliéf – vzniká v místě, kde se litosférické desky pohybují proti sobě, dochází ke zprohýbání vrstev, ke vzniku:

a) antiklinál – hřbetů

b) synklinál – sníženin

 

·         Takovou stavbu má pohoří Švýcarský Jura nebo Atlas.

·         Příkrovový reliéf – vzniká působením obrovských tlaků, vrásy se nasouvají na sebe. Pohoří patří k nejvyšším světovým pohořím s velice složitou stavbou, např. Alpy.

·         Kerný (zlomový) reliéf – vzniká vyzdvižením nebo poklesem jednotlivých ker podél zlomů.

·         Příkladem mohou být Jizerské hory, Krušné hory

·         Většinou vzniká v místě styku litosférických desek.

·         Roztavené horniny z nitra Země se přesouvají směrem k povrchu.

·         Dochází ke vzniku sopek, k výlevům magmatu na zemský povrch nebo k utuhnutí magmatu pod zemským povrchem.

·         Ze zemského pláště vystupuje žhavotekuté magma, které se hromadí v magmatickém krbu. Teplota zde může dosahovat hodnot 700°C – 1 300°C. Sopečným komínem neboli sopouchem proudí magma směrem k povrchu. Komín vyúsťuje na povrch ve formě kráteru (jícnu), přes který vyvrhuje sopka lávu nebo pevné částice. Kromě hlavního komínu a kráteru může mít sopka komíny a krátery vedlejší. Lávový proud vzniká odtokem a utuhnutím lávy jedním směrem.

 

Zemětřesení

·         zemětřesením rozumíme náhlé krátkodobé otřesy zemského povrchu vznikající především na styku litosférických desek.

·         Hypocentrum – je místo pod zemí, kde zemětřesení vzniklo (svrchní plášť nebo zemská kůra).

·         Epicentrum – je místo na zemském povrchu, kde je zemětřesení nejsilnější.

·         Zemětřesení dělíme na:

– tektonická (dislokační) – nejčastější a nejzhoubnější.

Vznikají náhlým uvolněním nahromaděné energie v tektonicky aktivních oblastech, přičemž dochází ke smykovému pohybu ker podél zlomových spár.

– sopečná (vulkanická) – bývají průvodním jevem sopečné činnosti. Hypocentra se nacházejí v hloubkách do 10 km. Tato zemětřesení mívají lokální význam a malou intenzitu.

– řítivá – vznikají např. zřícením stropů podzemních dutin v krasových

·         Zemětřesení lze hodnotit několika stupnicemi.

·         Mezi neznámější náleží Richterova stupnice – pro hodnocení intenzity zemětřesení.

 

Exogenní tvary a pochody

  • Svahové pochody
  • Jedná se o přenos hmot způsobených zemskou tíží.
  • laviny – rychlý pohyb sněhu ve směru svahu
  • bahenní proudy – pohyb jemnozrnného materiálu přesyceného vodou
  •  řícení – rychlý pohyb hornin ze svahu
    • Krasové jevy

·         sou způsobeny silami mající svůj původ mimo naši Zemi (sluneční energie, gravitace)

·         Vyskytují se v oblastech vápenců, dolomitů a jim podobných hornin.

·         Jsou tvořeny erozní činností a chemickým působením povrchové a podpovrchové vody.

·         Rozpouštěním vápence vznikají krasové jevy.

·         Krasové tvary můžeme třídit na povrchové (exokras) a podzemní (endokras)

·         Vědní obor zabývající se výzkumem jeskyň se nazývá speleologie.

 

Povrchové tvary:

·         škrapy: drobné rýhy a tvary vhloubené do skalního podkladu, často se vytváří škrapová pole

·         závrty: sníženina okrouhlého tvaru vznikající rozpouštěním vápence vodou podél puklin

·         ponor: místo, kde se vodní tok ztrácí v podzemí (Rudické propadání)

·         vyvěračka: místo, kde vodní tok vyvěrá na povrch (řeka Punkva)

·         propast: svislá prohlubeň, často vznikající propadnutím stropů původních jeskyní

·         polje: rozsáhlá sníženina


Podzemní tvary:
 

  • jeskyně: dutina vzniklá rozpuštěním vápence
  • krápníky: stalagtit, stalagmit, stalagnát, brčka
  • krápníkový kaňon
    • Fluviální procesy
    • Evorze- vymílání balvany a jinými materiály pohybovanými vířící vodou. Vznikají tak různé jamky až hluboké kotle (obří hrnce) velkých rozměrů
    • Říční jezero je druh jezera, který vznikl buď přirozeným erozním působením toku (řeky nebo potoka), nebo vlivem člověka při vodohospodářských úpravách toku
    • Říční nivačást údolí, která je pravidelně zaplavována, ovlivňována a formována povodněmi.
    • vzniká dvěma základními pochody, a to

·         jedná se o tvary způsobené povrchově tekoucí vodou.

·         Po deštích nebo při tání sněhu se vytváří ron tj. plošný nesoustředěný odtok vody, který postupně vytváří ronové rýhy.

·         Soustředěný odtok je nazýván vodním tokem. Při odtoku vody dochází k erozi (boční, hloubková, zpětná, evorze) nebo sedimentaci materiálu.

·         Na horním toku, kde má řeka největší spád a sklon, převažuje  hloubková  eroze nad usazováním.

·         Říční údolí má tvar písmene V – vznikají hluboká, zaříznutá, úzká údolí.

·         Na dolním toku má řeka nejmenší sklon a spád, převažuje zde usazování nad erozí.

·         Údolí má tvar písmene U.

·         Z eroze se uplatňuje především eroze boční, vytváří se zákruty řeky.

·         Zákruty mající více než 180o se nazývají meandry.

a) sedimentací uvnitř zákrutů a meandrů vodních toků

b) sedimentací na povrchu za povodní

·         říční terasy- stupňovitě uspořádané plošiny pokryté štěrky a písky jako pozůstatek původního dna koryta řeky.

  • vodopád příkrý až svislý stupeň v říčním korytě, přes který přepadá vodní tok. Příčiny vzniku vodopádu jsou strukturně geologické (odolné horniny spočívají na měkkých, síť puklin) nebo geomorfologické (visutá boční údolí).
  • povodeň přírodní katastrofa, způsobená rozlitím nadměrného množství vody v krajině mimo koryta řek
    • Marinní procesy
    • Mořská vlna je pohyb částí vody. Vlny jsou vyvolávány především větrem (eolické vlny) a mořskými proudy. Kromě toho mohou být vyvolány i zemětřesením, sesuvem půdy nebo pádem části ledovce do vody atd.
    • pobřežní jezera – vznikla z části mořských zálivů, které byly odděleny narůstáním písečných náplavů.
    • Mořský útes (ríf) je řada pevných útvarů nacházejících se na mělčině poblíž vodní hladiny. Útesy vznikají jednak procesy geologickými, jednak biologickými, jednak lidskou činností nebo jejich kombinací.
    • Pobřežní proud příbřežní proud, voda je tlakem větru hromaděna u čela pláže, uniká podél okraje břehu
    • zpětný (trhlinový) proud – 0,5-1 m pod hladinou, zakrytí vlnami
    • Moře a oceány jsou také největšími sedimentačními oblastmi světa. Sedimenty mohou být původu:

·         Činnost mořské nebo oceánské vody.

·         Důležitým modelačním činitelem na pobřeží je příboj, to znamená nárazy mořských vln na pobřeží.

·         Erozní činnost mořské nebo oceánské vody na pobřeží se nazývá abraze

– anorganického –  vše, co je spláchnuto vodou rozpadem jiných činitelů

– organického – zbytky těl a schránek živočichů

 

Eolické procesy– chemického – vrstvy solí

  • vznikají např. skalní hřiby, skalní brány, skalní okno,…

·         tvary zemského povrchu vytvořené větrem projevující se převážně v oblastech bez nebo s minimální vegetací. Projevují se vlastní odnosovou činností (deflace) a obrušováním reliéfu unášenými materiálem (koraze).

·         Transportovaný materiál může být i ukládán ve formě přesypů (dun) nebo spraše.

·         Výška přesypů je různá – od několika cm (tzv. čeřiny) až po několik desítek m.

 

Délka může dosahovat několika km

·         Přesypy srpovitého tvaru se nazývají barchany.

  • skalní okno = otvor skrz skálu nedosahující jejího úpatí (čímž se liší od skalní brány)
    • Glaciální procesy (kryogenní)
    • Vznikají v části krajiny – kryosféře, ve které je minimálně 2 roky teplota bod bodem mrazu.
    • Asi 1/10 reliéfu pokrývají ledovce. Ledovec vzniká nad sněžnou čárou přeměnou sněhu v led.
    • Ledovec je tvořen především krystaly ledu, které vznikají bud’ z firnu, nebo přímo z vody mrznoucí v led na povrchu ledovce.
    • a) ledovce horské- svahový, karový, údolní – v pohoří Himálaj, Andy, Alpy atd.
    • b) ledovce pevninské (v Grónsku, Antarktidě)
    • Ledovce se pohybují a vytváří v reliéfu charakteristické tvary: moréna, trog, fjord, bludný balvan, kar
    • moréna  horninový materiál hromadící se na povrchu, vnitru ledovce a pohybující se s ledovcem
    • trog ledovcem přemodelované údolí, s příčným profilem ve tvaru U
    • fjord údolí zatopené mořem po ústupu ledovce se strmými břehy (Norsko, Nový Zéland)
    • bludný balvanvelké zvětraliny unášené ledovcem na velkou vzdálenost
    • kar hluboká sníženina obklopená vysokými skalními svahy, leží pod vrcholem či v horní části hory nebo v uzávěru ledovcového údolí. Po ústupu ledovce vznikají často karová jezera.
      • Biogenní procesy
      • Antropogenní procesy

 

·         jedná se o činnost organismů (rostlin i živočichů) působící na reliéf.

·         Tato činnost může být tvořivá nebo rušivá, popř. mechanická nebo chemická.

·         Výsledkem činností organismů jsou např:

-termitiště

– korálové útesy

– rašelina, uhlí, vápenec, živice apod.

·         Tvary zemského povrchu vytvořené činností člověka.

·         Člověk je v současnosti rozhodující činitel na 4/5 rozlohy pevniny.

·         Tvary podle jednotlivých druhů hospodářské činnosti

– montánní – těžební

– komunikační – dopravní

– industriální – průmyslové

– agrární – zemědělské

– litorální – pobřežní

– urbánní – sídelní

– ostatní




Další podobné materiály na webu: