Otázka: Gravitační pole
Předmět: Fyzika
Přidal(a): Michaela H
Newtonův gravitační zákon. Centrální a homogenní gravitačním pole. Gravitační a tíhové zrychlení, síla gravitační, tíhová, tíha tělesa. Pohyby těles v homogenním tíhovém poli Země. Pohyby v centrálním poli Země a Slunce. Keplerovy zákony.
Všechny objekty kolem sebe vytvářejí gravitační pole. Gravitační síla je přitažlivá. Gravitační interakce se vyznačuje tím, že je velmi slabá a působí mezi hmotnými objekty libovolně vzdálenými.
Newtonův gravitační zákon.
Isaac Newton v 17. století; na základě pozorování pohybu Měsíce kolem Země a pohybu planet kolem Slunce vyslovil na myšlenku, že příčinou pohybu těchto těles jsou gravitační síly.
- Gravitační síla – přitažlivá síla, kterou na sebe působí jakákoliv dvě hmotná tělesa, aniž by muselo dojít k jejich přímému dotyku
- Gravitační pole – existuje v okolí všech hmotných těles a zprostředkuje působení gravitačních sil mezi nimi
- GRAVITAČNÍ ZÁKON – Dva hmotné body se navzájem přitahují stejně velkými gravitačními silami Fg, -Fg navzájem opačného směru. Velikost gravitační síly Fg je přímo úměrná součinu hmotností m1, m2 hmotných bodů a nepřímo úměrná druhé mocnině jejich vzdáleností r.
- Fg = ϰ((m1m2)/(r2))
- Kde ϰ je Newtonova gravitační konstanta. (někdy označovaná G)
- ϰ = 6,672 ·10-11N*m-2*kg-2
Centrální a homogenní gravitačním pole
- Centrální (radiální) g. p.
- Je v prostoru kolem hmotného bodu nebo homogenní koule
- Vektory intenzity K směruji do středu a jejich velikost se zmenšuje se vzdáleností od hmotného bodu nebo středu koule
- Homogenní g. p.
- Pole jehož intenzita má ve všech místech stejnou velikost i směr
- Jde o idealizované gravitační pole
Gravitační a tíhové zrychlení, síla gravitační, tíhová, tíha tělesa
- Gravitační síla Fg
- Přitažlivá síla, kterou na sebe působí jakákoliv dvě hmotná tělesa, aniž musí dojít k jejich přímému dotyku
- Gravitační zrychlení
- Udělováno gravitační silou; platí pro něj ag= Fg/m
- Po dosazení z gravitačního zákona ag=K(M/r2), kde M je hmotnost kulového tělesa, které pole vytváří
- Udělováno gravitační silou; platí pro něj ag= Fg/m
- Tíhová síla FG a tíha tělesa
- Tíhová síla a tíha tělesa jsou tedy fyzikálně různé veličiny, které však obě svůj původ v tíhovém poli.
- Liší se svým působištěm. Tíha tělesa vyjadřuje působení tělesa umístěného v tíhovém poli Země na jiná tělesa. Projevuje se jako tlaková síla na podložku nebo jako tahová na závěs.
- Těleso je ve stavu tíže pokud se projevuje účinek tíhy na jiná tělesa. Pokud tyto účinky vymizí těleso je v beztížném stavu.
- Tíhové zrychlení
- Tíhové zrychlení g je způsobené tíhovou silou.
- Svislý směr – tedy stejně jako směr tíhové síly
Pohyby těles v homogenním tíhovém poli Země
- Jde o pohyby těles, které probíhají v blízkosti povrchu Země a jejichž trajektorie jsou vzhledem k rozměrům země velmi malé
- Předpokládáme přitom, že na tělesa nepůsobí jiná než tíhová síla, ani odporová síla vzduchu – uvažujeme tedy pohyby těles ve vakuu
1) Volný pád
- Nejjednodušší pohyb v homogenním tíhovém poli Země
- Rovnoměrně zrychlený pohyb s nulovou počáteční rychlostí
- Pro okamžitou rychlost platí: v = g*t
- A pro dráhu s a výšku y platí: s = (1/2)g * t2y = y0 – (1/2)g * t2
2) Svislý vrh vzhůru
- Jde o složení dvou pohybů:
- 1) rovnoměrného pohybu směrem vzhůru s rychlostí v0
- 2) volný pád
- Pohyb tělesa vzhůru je rovnoměrně zpomalený pohyb
- Jakmile se těleso zastaví v největší výšce následuje pád
- Velikost okamžité rychlosti v při stoupání v čase t je dána vztahem:
- v = v0 – g*t
- Pro okamžitou výšku y tělesa platí:
- y = y0 – (1/2)g * t2
3) Vodorovný vrh
- Tělesu udělíme počáteční rychlost v0 ve vodorovném směru
- Složením rovnoměrného přímočarého pohybu ve vodorovném směru rychlosti v0 a volného pádu se zrychlením g vzniká pohyb, jehož rychlostí je část paraboly s vrcholem v místě vrhu
- Okamžitá poloha vrženého tělesa v čase je dána souřadnicemi x a y
- ϰ = v0 * ty = h – (1/2)gt2
4) Šikmý vrh vzhůru
- Udělíme-li tělesu počáteční rychlost v0 ve směru, který svírá s vodorovným směrem úhel α, koná šikmý vrh vzhůru
- Úhel α se nazývá revalvační úhel
- I v tomto případě je to složení rovnoměrného přímočarého pohybu rychlosti v0 a volného pádu se zrychlením g vzniká pohyb o trajektorii šikmé paraboly, ale to jen ve vakuu
- Ve vzduchu se těleso pohybuje v důsledku odporových sil po nesouměrné balistické křivce
- Pro polohu tělesa v čase t platí:
- x = v0tcosay = v0tsina – (1/2)gt2
Pohyby v centrálním poli Země a Slunce
U pohybů raket, mezikontinentálních střel, umělých družic a kosmických lodí již nelze považovat gravitační pole za homogenní. Gravitační síla Fg, která na tato tělesa podél jejich dlouhých trajektorií působí, směřuje stále do středu Země.
- Jestliže tělesu udělíme dostatečně velkou rychlost, může se pohybovat kolem Země po kružnici. Tuto rychlost nazýváme kruhová rychlost vk – její rychlost musí být taková, aby se odstředivá síla družice vyrovnala s gravitační silou
- vk = √((kMZ)/(RZ+h))
- Uvažujeme pohyb tělesa v blízkosti povrchu Země, kde h je mnohem menší než RZ, je velikost kruhové hybnosti
- vk = √((kMZ)/(RZ)) = 7,9 km*s-1
- Tato hodnota se nazývá první kosmická rychlost. Oběžná doba družice při 1kr T = 84,4 min
- Jestliže má těleso opustit gravitační pole Země, musí mu být udělena parabolická rychlost nebo také úniková rychlost. V blízkosti Země je velikost parabolické rychlosti vp = vk√2 = 11,2 km*s-1 a nazývá se druhá kosmická rychlost
Keplerovy zákony
Johannes Kepler
- žil v letech 1571 – 1630; několik let působil na dvoře císaře Rudolfa II v Praze, kde zformuloval dva ze tří jeho zákonů
- Keplerovy zákony jsou tři fyzikální zákony popisující pohyb planet kolem Slunce.
První Keplerův zákon – popisuje tvar trajektorie
Planety se pohybují kolem Slunce po elipsách málo odlišných od kružnic, v jejichž společném ohnisku je Slunce.
- Zákon platí i pro komety na jejichž drahách je daleko zřejmější
- Vzdálenost bodu, kde je planeta nejdále od Slunce, a Slunce se nazývá perihélium neboli přísluní
- Vrchol P elipsy, v němž je planeta ke Slunci nejblíže, se nazývá perihélium (přísluní), vrchol A, v němž je planeta od Slunce nejdále, se nazývá afélium (odsluní). Při pohybu těles kolem Země (např. Měsíc) se bod P nazývá perigeum (přízemí), bod A apogeum (odzemí).
Druhý Keplerův zákon – vysvětluje, jak se planety pohybují
Obsahy ploch opsaných průvodičem planety za jednotku času jsou konstantní.
- Průvodič je úsečka spojující střed planety se středem Slunce.
- Délka průvodiče se mění, v perihéliu je nejkratší, v aféliu nejdelší, obsah, který opíše je však stejný
- Důsledkem je to, že rychlost planety v perihéliu je větší než v aféliu, pohyb planety je nerovnoměrný
- Vzhledem k tomu, že se vzdálenost planety od Slunce mění, zavádí se střední vzdálenost planety od Slunce, která je rovna délce hlavní poloosy a elipsy.
- Země prochází perihéliem v lednu, aféliem v červenci. Z toho vyplývá, že na severní polokouli je zimní půlrok kratší než letní.
Třetí Keplerův zákon – vztah mezi oběhovými dobami a hlavními poloosami jejich trajektorií
Poměr druhých mocnin oběžných dob dvou planet se rovná poměru třetích mocnin hlavních poloos jejich trajektorií.
- zákon platí pouze pokud hmotnost obou planet je zanedbatelná vůči Slunci
- pokud budeme považovat trajektorie za kružnice můžeme místo a dosadit poloměr trajektorie
- takový poloměr Země je 150 000 000 km a nazývá se astronomická jednotka-značka AU
Úlohy k dané látce
- V jaké vzdálenosti od zemského povrchu je velikost gravitačního zrychlení poloviční vzhledem k jeho velikosti na povrchu Země?
- Z okna domu ve výšce 20 m nad vodorovnou rovinou vyhodil chlapec vodorovným směrem tenisový míček rychlostí 5 m·s -1. Určete a) za jakou dobu a v jaké vzdálenosti od domu míček dopadne, b) jak velká je rychlost dopadu míčku.
- Na základě astronomických pozorování bylo zjištěno, že měsíc Deimos obíhá kolem planety Mars po kružnici o poloměru 23 500 km rychlostí 1,35 km∙s -1. Určete hmotnost Marsu.
- Doba oběhu Marsu kolem Slunce je přibližně 1,9 roku. Určete jeho střední vzdálenost od Slunce.