Hinduismus – seminární práce

 

Téma: Hinduismus

Předmět: Zeměpis, Společenské vědy

Přidal(a): Ivana

 

 

Abstrakt

Hinduismus je třetí nejrozšířenější světové náboženství. Z dnešních pěti hlavních náboženství se jedná o nejstarší a právě o tomto náboženství bude pojednávat moje seminární práce.

V práci se zabývám seznámením se základními pojmy hinduismu, jeho rozšířením, popisem bohů, které hinduisté uctívají, a zásadami, které hinduisté musí dodržovat. Na závěr budu popisovat některé z hinduistických svátků.

V celé práci bych se chtěla zaměřit hlavně na seznámení se vším, co toto náboženství obnáší.

 

Obsah

• Definice hinduismu
• Větve hinduismu
• Historie hinduismu.
• Rozšíření hinduismu ve světě
• Základní náboženské představy
• Posvátné texty
• Hinduistický způsob života
• Hinduističtí bohové

 

1. Úvod

Když jsem si vybírala téma mé seminární práce, zaměřovala jsem se na pojmy, které jsou známé většině lidem. Hinduismus je jedním z pěti nejznámějších náboženství, takže tuto podmínku splňuje.

Většina lidí zná pouze název tohoto náboženství, avšak ne žádné podrobnosti. Já bych se zařadila mezi ně a to byl také důvod, proč jsem si tohle téma vybrala. Chtěla jsem se dozvědět něco víc o náboženství, které vyznává více jak šestina celé světové populace.

 

2. Definice hinduismu

Slovo hinduismus je odvozeno od jména lidu, který se usídlil na březích řeky Sindhu, která je v severní Indii nazývána Indus. Je také spjat s civilizací starověkých Hindů, jednou z prvních civilizačních vln indických, která existovala kolem roku 3000 př. n. l.

Hinduismus je nejstarším z pěti hlavních náboženství. Vznikl na indickém subkontinentu kolem roku 600 př. n. l. Toto datum je ale pouze orientační, protože unikátnost hinduismu spočívá v tom, že jej nikdo nezaložil ani nevznikl působením určitého jednotlivce, takže  není možné s přesností určit historické období, do kterého by vznik hinduismu spadal.

Hinduismus nelze považovat za pouhé náboženství, je to také způsob života. Lidé se řídí určitými pravidly a musí za svůj život projít určitými fázemi, o kterých budu mluvit později.

Hinduismus se v mnoha směrech podobá zemi, v níž se utvářel – představuje obrovský komplex, který se skládá z mnoha rozličných částí. Oblasti vnitrozemí dominují dva velké říční systémy. Oba hrají v dějinách hinduismu velmi důležitou roli: řeka Indus představuje západní hranici prostoru, kde se hinduismus rozvíjel, a Ganga na východě je nejposvátnější řekou všech hinduistů.

 

2 Větve hinduismu

Třemi hlavními proudy hinduismu jsou:

• višnavismus – kult Višny, 70% hinduistů
• šivismus – kult Šivy, 25% hinduistů
• šaktismus či tantrismus – kult Šakti, jeho manželky Šivy, 4% hinduistů

 

3. Historie hinduismu

Jak jsem se již zmiňovala v předchozím bodu, hinduismus vznikl na indickém subkontinentu kolem roku 600 př. n. l. Podle západních názorů nevznikl hinduismus náhlým zlomem, ale někdy kolem poloviny 1. tisíciletí př. n. l. se vyvinul z původního védského náboženství. V této době také dochází k úpadku nejvyšší společenské vrstvy bráhmanů, které má za následek vznik mnoha „heretických“ hnutí – různých duchovních škol hledající mókšu jinak než přes bráhmanské obřady.

V této době se hinduismus opírá předně o rituální praxi prováděné bráhmany, takže obyčejný člověk má přístup k božství zprostředkovaný. V době šramanského hnutí (kolem 6. stol. př. n. l.) vznikají Upanišady, které umožňují dosáhnout mókši také díky poznání či moudrosti. Tím se cesta k vysvobození otevřela i pro kšatrije, ale ostatní varny se začaly přiklánět k buddhismu, protože ten umožňoval dosáhnout vysvobození i jim.

 

4. Rozšíření hinduismu ve světě

Mezi obyvatelstvem Indie, jehož počet byl roku 2003 odhadován na jednu miliardu, je více než 800 milionů věřících, kteří praktikují některý z mnoha kultů hinduismu – a indičtí hinduisté tak tvoří naprostou většinu hinduistů celého světa.

Hinduismus je rozšířen rovněž v oblastech sousedících s Indií a tam, kde se Indové přistěhovali, tzn. v jihovýchodním Karibiku, východní Africe, jihovýchodní Asii a mnoha městech Evropy, Severní Ameriky a Austrálie.

 

5. Základní náboženské představy

5.1 Svět

Nejvýznamnější teorie vzniku světa pochází z Manuova zákoníku, podle které je stvořitelem celého světa bůh Brahma. Říká, že svět netrvá věčně, ale periodicky ničen a znovu tvořen. Postupně prochází čtyřmi věky: Krta-juga, která trvá 1 728 000 let, Tretá-juga trvá 1 296 000 let, poté následuje Dvápara-juga trvající 842 000 let a nakonec Kali-juga, která trvá 432 000 let.

Krta-juga představuje počáteční věk a s každým dalším věkem upadají mravy, snižuje se inteligence i délka života. Cyklus všech těchto věků se nazývá Mahájuga a trvá 4 320 000 let, po uplynutí tohoto cyklu nastane Pralaja, což znamená rozplynutí.

1000 Mahájug tvoří jednu kalpu, přičemž po uplynutí každé kalpy nastává Mahápralaja nebo-li velké rozplynutí. Dvě kalpy také představují jeden Brahmův den. Když se poté Brahma dožije „svých“ 100 let, umírá, ale celý kosmický cyklus znovu začíná.

 

5.2 Člověk

Nejdůležitější a poměrně starou myšlenkou je nauka o reinkarnaci, která říká, že lidská duše se po smrti znovu narodí do nového těla. Do jakého těla, jaké doby a jakého prostředí určuje tzn. karmanový zákoník. Člověk si svými činy vytváří buď negativní, nebo pozitivní karmu, a ta se pak odráží na příštích narozeních. Tento zákon také není závislý na bozích – člověk se dopadu své karmy nemůže vyhnout. Negativní karma ovšem není dána od „neposlušnosti boha“, ale porušením vesmírných zákonů dharmy.

 

Život muže by měl být podle Manuova zákoníku rozdělen na čtyři období, nebo-li ašramy:

• brahmačárin – student, který se učí védy a další písma pod vedením gurua
• grhastha – hospodář, který se věnuje rodinnému životu
• vánaprastha – poustevník, který odchází do lesů, aby hledal spirituální poznání
• sannjásin – svatý muž, je to stav, který usnadňuje vysvobození

 

6. Posvátné texty

Hinduisté věří, že védy, jejich posvátné texty, jsou věčné. Odhalují věčné pravdy a moudrost předávanou po celé věky. Vědci je považují za kompilát pocházející z roku 1200 př. n. l. nebo dokonce ještě dřívějších dob a tradovaný ústně až do doby, kdy byl téměř o dvě tisíciletí později zapsán.

 

Existují čtyři védy:

• Rgvéda – nejstarší ze všech, je sbírkou chvalozpěvů opěvujících bohy
• Sámavéda – zahrnuje nápěvy užívané při obřadech
• Jadžurvéda – slouží jako manuál návodů k provádění obětních rituálů
• Atharvavéda – obsahuje magické průpovědi a zaklínadla.

 

Jeden chvalozpěv za druhým vyjmenovává a rozlišuje rozličná božstva védského světa, často spojována s živly a silami přírody. Hymny se často obracejí k dešti a vláze, jež přinášejí, dávajíce životodárnou i smrtící sílu jihoasijským řekám, které se v monzunovém období vylévají z břehů.

Mnohé védské hymny se obracejí k Sómovi, bohu spojovanému s halucinogenní rostlinnou šťávou stejného jména. Jedna z knih Rgvédy je zasvěcena právě chvalozpěvům o Sómovi. Dlouhé recitace vyjadřující oddanost a touhu po větší moudrosti se odříkávaly při přípravě a konzumaci sómy nebo jejím pálení jako daru bohům. Poezie věnovaná Sómovi se dochovala díky starému védskému kněžstvu, botanická identita rostliny, z níž šťáva pocházela, je dnes již záhadou.

Védy vysvětlují vznik vesmíru jako obětování prvotního člověka jménem Puruša. Tato významná událost měla za následek stvoření všech zvířat. Jednotlivé části obětovaného těla se staly částmi viditelného světa: Měsíc vznikl z Purušovy mysli, Slunce z jeho oka, Obloha z jeho hlavy s Země z jeho nohou. Podle tohoto hymnu povstaly z této oběti také čtyři základní součásti hinduistického sociálního systému, o kterých budu mluvit v další kapitole.

 

7. Hinduistický způsob života

Jak jsem se již zmiňovala v předchozí kapitole, hinduistická společnost je rozdělena kastovním systémem. Posvátné knihy určily, aby mezi lidmi panoval přísný hierarchický řád. Jedinec se narodil do jedné ze čtyř tříd, tzv. varn, což je slovo, které v sanskrtu rovněž znamená „barva“. To vedlo některé badatele k domněnce, že starobylý indický sociální systém je založen na prastarých rasových rozdílech, ale tato teorie není obecně přijímána.

Bráhmani, neboli kněží, tvoří nejvyšší varnu. Jejich bohem byl Agni, představující oheň a obětování. Bráhmani provozovali náboženské rituály, přijímali jménem bohů obětní dary a sdíleli s ostatními své znalosti véd. Starověkým bráhmanům byl od narození předurčen život plný zodpovědnosti a rovněž úcty, během nějž cestovali z místa na místo, či se připojovali k bohatým domácnostem.

Druhá nejvyšší varna, kšatrijové (neboli radžanjové) se rodí jako válečníci a byli spojování zejména s bohem Indrou. Když příslušník varny kšátrijů získal větší moc, často přispěl na stavbu svatyně či chrámu a získal tak nejen přízeň bohů, ale také místních kněží.

Podle starobylé kastovní příslušnosti patřila většina lidí do třetí varny vaišjů. Tu tvořili především zemědělci, obchodníci a řemeslníci. Byli hybnou silou a svaly celé společnosti.

Otroci a poddaní patřili společně s obyvateli dobytých území do čtvrté varny šúdrů. Bez nich by společnost nemohla existovat ani se rozvíjet, avšak byli nečistí a nízcí.

Dvě společenské skupiny tento obraz světa dále komplikují: ženy, které získávaly kastovní příslušnost svých otců a manželů, a lidé spadající do ještě nižší vrstvy než šúdrové. Po celá staletí byla tato skupina nazývána „nedotýkatelní“, dnes sami sebe nazývají dalitové.

 

7.1 Život hinduisty

Od chlapců narozených do vyšších kast se očekávalo, že povedou příkladný život a projdou čtyřmi stadii života, neboli áštramy. Jako studenti se učili prastará cvičení jógy. Na konci tohoto stadia procházeli chlapci obřadem dospívání, symbolizovaný posvátnou šňůrou, kterou měli nosit přes levé rameno. Mladý muž poté zahájil druhé stádium svého života a stal se hospodářem. Podle prastarých tradic mu byla z neprovdaných žen jeho varny vybrána nevěsta.

Když založil rodinu, přešel patriarcha do třetího stadia života, zvaného vánaprastha. Rodinu zanechal v rukou svého nejstaršího syna a svou pozornost obrátil výhradně ke studiu posvátných textů.

Ačkoliv nikdy v skutečnosti do lesů neodešel, svou oddaností napodoboval velké mudrce, kteří dobrovolně opustili pohodlí civilizovaného zemědělského sídliště a vrátili se do divočiny, kde je snazší komunikovat s bohy.

Ve čtvrtém stádiu života mohl hinduista své přesvědčení rozvinout ještě dále a po vykonání zvláštních rituálů se vydat cestou sannjásina neboli sádhua, tzn. zbavit se světských pout a hledat spojení s bohem nebo s absolutním duchem (brahma) pomocí askeze a meditace. Sádhuové chodili od města k městu, opustili domov, rodinu, bohatství i majetek. Někteří nosili jednoduchá roucha, jiní chodili nazí. Někteří si holili hlavu, jiní si nechávali narůst dlouhé vlasy a vousy.

Jakmile muž či žena zemřou, patří říši mrtvých. Příslušníci vyšších tříd pomažou tělo mrtvého olejem a bylinami a v průběhu pečlivě prováděných obřadů je spálí a vrátí tak jeho prvky zpět jejich vesmírnému zdroji. Veřejná kremace je v hinduistickém světě dodnes nejčastější formou pohřbu a považuje se za poslední ze samskár neboli přechodových rituálů.

 

7.1.1 Svatební obřad

Dnešní hinduistické svatební obřady mnohdy stále připomínají starodávné rituály. Ženich a nevěsta jsou pro tuto příležitost pomazáni pastou s esencí santalového dřeva a vonným žlutým olejem kurkumy, který údajně podporuje plodnost.

Pod květy ozdobeným baldachýnem, kde hoří svatební oheň, sváže kněz uzel, a spojí tak ženicha a nevěstu jejich oděvem. Aby přivolal požehnání bohů, položí na oheň jako dar samagrí, což je vonná pasta z drceného santalového dřeva, bylin, cukru, rýže a přepuštěného másla zvaného ghí.

Zatímco ženich hledí k západu a nevěsta k východu, recituje kněz védské hymny. Poté pár nasype do ohně obilí a obejde oheň za zpěvu manželských slibů. V nejdůležitější části obřadu spolu ženich a nevěsta učiní sedm kroků, dopředu či kolem ohně, a s každým krokem žádají o jiné požehnání. Rituál končí modlitbou za jejich spojení a pár se stává mužem a ženou.

 

7.2 Hinduistické svátky

7.2.1 Kumbhaméla

Hinduistická pouť, jíž se účastní obrovské množství lidí. Je to největší náboženské shromáždění na světě. Koná se čtyřikrát za dvanáct let na soutoku tří svatých řek: Ganga, Yamuna a Saraswati, které jsou podle hinduistické mytologie považovány za nejposvátnější. Jedná se o rituální očistnou koupel. Očisťující účinky má koupel v jakékoli posvátné řece, ale v soutoku tří svatých řek se účinek ještě stokrát zvyšuje. Když se navíc člověk na tomto místě vykoupe během tohoto svátku, účinek se zvýší až tisíckrát.

 

7.2.2 Vasant Pančami

Svátek jara a svátek zrození bohyně moudrosti Sarasvátí. Další důležitý svátek koupelí na soutoku tří posvátných řek

 

7.2.3 Makar Sankranti

Jedná se o zimní slunovrat podle indického astronomického roku, tzn. kolem 14. ledna. Slunce symbolizuje osvobození od tmy nevědomosti a návrat světla poznání a moudrosti. V tento den se drží půst a dávají se dary chudým. V některých částech Indie se na tento svátek pořádají velkolepé soutěže v pouštění draků.

 

7.2.4 Mághi Púrnimá

Úplněk v měsíci Mágh, který je považovaný za obzvláště svatý a příznivý pro rozvoj duchovnosti, protože v tomto měsíci Slunce začíná svou pouť z jihu na sever.

 

8. Hinduističtí bohové

8.1 Brahmá

Brahmá je bůh, kterému v konceptu Trimúrti (do kterého patří ještě Višnu a Šiva) náleží úloha stvořitele vesmíru. Brahmá bývá nejčastěji vyobrazován se čtyřmi hlavami, čtyřmi obličeji a čtyřma rukama. Každá z jeho hlav se dívá do opačného směru a má to symbolizovat to, že Brahmá vidí všechno, co se ve světě děje.

Brahmá je také nejvíce podoben křesťanskému, starozákonnímu bohu, který se vznášel nad prázdným vesmírem, vyslovil první hmotné slovo a stvořil všechny věci ve vesmíru.

 

8.2 Višnu

Višnu je brán jako ztělesnění soucitu a lásky a všem, kteří ho uctívají, poskytne útočiště. Zobrazován bývá s namodralou nebo tmavou pletí a čtyřma rukama. Má devět avatárů, neboli vtělení, pomocí kterých přichází na Zem, když je lidem nejhůře. Jeho avatáry jsou: ryba, želva, kanec, Narasimha (napůl člověk, napůl lev), trpaslík, Ráma sekerou, král Ráma, Kršna a Buddha.

 

8.3 Šiva

Šiva má úlohu ničitele vesmíru, který předtím Brahmá stvořil a Višnu udržoval. Zobrazován bývá buď jako meditující u růžence, tančící nebo v podobě lingamu. Jeho syny jsou sloní bůh Ganéša a Skanda.

 

8.4 Ganéša

Ganéša je jedním z nejznámějších a nejuctívanějších hinduistických bohů. Klasické zobrazení Ganéši je se sloní hlavou a čtyřmi pažemi. Sloní hlava má představovat inteligenci, věrnost a sílu. Čtyři paže představují mysl, intelekt, svědomí a ego.

 

9. Závěr

Vypracováváním této seminární práce o hinduismu jsem se dozvěděla hodně nových věcí, které jsem ve spojitosti s tímto tématem nikdy neslyšela.

Ráda bych na vysoké škole studovala mezinárodní vztahy a hinduismus je přece jenom třetí nejrozšířenější náboženství na světě, takže se mi informace získané při vypracovávání této seminární práce mohou v budoucnu hodit.

 

10. Zdroje

• HITCHCOCK, Susan. Zeměpis náboženství. 1. vydání. National Geographic Society, 2009
• McLOUGHLIN, Sean. Světová náboženství v kostce. 1. vydání. Rebo Productions CZ, 2005
• http://cs.wikipedia.org/wiki/Hinduismus
• http://www.svetova-nabozenstvi.cz/hinduismus/
• http://cs.wikipedia.org/wiki/Gan%C3%A9%C5%A1a
• http://marieke.pise.cz/879-nejvyznamnejsi-hinduisticka-bozstva.html
• http://www.hinduismus.cz/svatky/