Historie čarodějnických procesů v Evropě – maturitní otázka z dějepisu

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

dějiny

 

   Otázka: Historie čarodějnických procesů v Evropě

   Předmět: Dějepis

   Přidal(a): Ivana Krejčí

 

 

 

 

Víra v čáry, magii a nadpřirozené síly je stará jako lidstvo samo. K čarodějnickým procesům, těm, které zajímají nás a nesou již typické znaky honu na čarodějnice (čarodějnice již nejsou brány jako jednotlivci, ale jako sekta organizovaná ďáblem), dochází zřejmě ve Švýcarsku kolem roku 1400. V té době bylo čarodějnictví definováno jako kacířské hnutí spojené s vírou v ďábla, zřeknutím se křesťanství a praktikováním tělesného kontaktu s démony. Čarodějové a čarodějnice byli zvaní ďáblovi služebníci, kteří se mu upsali na čarodějnických schůzkách – sabatech, na něž létali na vidlích, košťatech nebo různých zvířatech. Čarodějnice údajně získávaly díky Satanovi nadlidské schopnosti. Uměly létat pomocí kouzel, ovlivňovat počasí, škodit lidem i jejich majetku…

Tyto názory vydal formou buly pod názvem Summis desiderantes affectibus papež Inocenc VIII. v roce 1484. Bula byla využívána jako prostředek v inkvizičních řízeních proti kacířům a čarodějníkům. Praktický výklad buly podala kniha Malleus maleficarum (=Kladivo na čarodějnice) Jindřicha Institorise Kramera z roku 1486. Tento spis shrnul dosavadní názory teologů a podalo „vědecký“ důkaz o existenci čarodějnic. Jako spoluautor je dodnes často uváděn (patrně neprávem) i další dominikánský inkvizitor Jakub Sprenger. K pronásledování čarodějnic docházelo po celé období středověku a raného novověku. K nejčastějším územím procesů patřily německé země, Francie, Skotsko, severoamerické osady, méně Španělsko a Nizozemí. Nejčastějším trestem bylo upálení zaživa nebo „mírnější“ tresty jako utopení, stětí hlavy či pověšení. Mezi procesy, ve kterých přišlo o život nejvíce obětí, se řadí ty v arcibiskupství trevírském v letech 1587-1593 (368 mrtvých) a v biskupstvích Bamberg a Würzburg v letech 1625-1630, kde masovému honu padlo za oběť 1500 nevinných lidí včetně malých dětí.

Do českých zemí hlavní vlna čarodějnictví dorazila až v sedmnáctém století.

Mezi známé stoupence pronásledování čarodějnic patřil např. Martin Luther, Jan Kalvín, anglický král Jakub I. nebo francouzský filozof Jean Bodin. Latinský překlad hlavního hesla té doby, zní: „Největším hříchem je nevěřit v čarodějnice.“, čímž byla vyloučena jakákoli obrana. Tyto procesy tudíž neměly mnoho odpůrců. K těm nejznámějším patřil Jan Amos Komenský nebo Friedrich von Spee.

Definitivní konec těchto procesů nastal až za Josefa II., panovníka, který ctil ideje osvícenství. Poslední známé procesy v katolických zemích se uskutečnily v roce 1749, ve Švýcarsku roku 1782 a v Holandsku až v roce 1823.

Napsat komentář