Hudební formy

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

dějiny-umění

 

   Téma: Hudební formy

   Předmět: Estetická výchova hudební

   Přidal(a): anezka

 

Fuga

  • latinsky fuga = běžet, utíkat → jeden hlas utíká před druhým
  • nejvýznamnější polyfonní forma
  • rozvoj v baroku
  • jedno téma, které v průběhu skladby prochází postupně všemi hlasy (většinou 3 nebo 4) jako kánon
  • má tři části, které na sebe plynuje navazují (expozice, provedení a závěr)
  • na konci skladby dojde k souznění, zazní pouze hlavní téma
  • charakteristické rysy:
    • instrumentální skladba (určena pro nástroje)
    • téma
    • má plán, podle kterého jednotlivé hlasy nastupují
  • 2 typy:
    • Fughetta = malá fuga – méně závažný obsah a kompozičně jednodušší
    • Fugato = hudba na způsob fugy, podobu fugové expozice, po které pokračuje hudba volně podle záměru skladatele
  • Johan Sebastian Bach
    • Braniborské koncerty – jednou z vět bývá i fuga
    • Toccata a fuga d moll (Toccata = označení pro skladbu, která se hraje klavír či varhany)

 

Suita (svita)

  • =soubor několika kontrastních tanců
  • jednotícím prvkem je jednota tóniny
  • 4 členné jádro + doplňující části – např. Menuet
  • kořeny již v renesanci
  • charakteristické rysy:
    • málokdy mají tance jedno téma
    • obsazení je sólové a orchestrální (cembalo, loutna, housle)
  • Johan Sebastian Bach – Francouzské suity, Anglické suity, Německé suity (Partity)
  • Georg Friedrich Händel – Vodní hudba – 3 suity

 

Concerto grosso = velký koncert

  • = starší forma barokního koncertu (obě skupiny byly stejně důležité, protagonisté se snažili být co nejlepší, aby se dostali do té skupiny sólistů – tam hráli ti nejlepší, střídali se podle toho, kdo byl vybrán)
  • skupinu sólistů a orchestr
  • dvě skupiny nástrojů, které jsou rovnocenné – různé nástroje, střídají se a přebírají melodii
  • založeno na hudebním soupeření hráčů
  • princip – menší skupina nástrojů v sólistickém obsazení v kontrastu celého barokního orchestru
    • obě tyto skupiny (malá sólisté, velká orchestr) se v průběhu skladby střídají nebo hrají společně
    • důraz je kladen na smyčcovou sekci (virtuózní hra na housle)
    • součástí orchestru bylo také cembalo ve funkci continua (akordový doprovod)
  • zpočátku 4 věty, později 3 věty – střídání pomalého a rychlejšího tempa
    • 1. věta = Allegro (rychlé)
    • 2. věta = Largo (pomalé)
    • 3. věta = Allegro (rychlé)
  • S. Bach – Branoborské koncerty – jednou z vět bývá i fuga
  • Antonio Vivaldi
  • F. Händel – hobojové koncerty
  • čeští mistři – Zelenka a Stamic

 

Koncert

  • z italštiny – concerto = koncert, dohoda
  • = veřejná nebo společenská hudební produkce s živou hudbou
  • hudební skladba je složena pro jeden nebo více sólových nástrojů doprovázených orchestrem
  • skladby jednoho nebo více autorů, provozovány jedním nebo několika sólisty, orchestrem, pěveckým sborem, hudební skupinou
  • rozdělení na věty
  • vážná, populární hudba
  • může se odehrávat v koncertní síni, v divadle, kostele, pod širým nebem..
  • recitál = koncert jednoho hudebního interpreta nebo skladatele (např. Čajkovského koncert pro klavír a orchestr)
  • Antonio Vivaldi – Čtvero ročních období
    • 4 věty (jaro, léto, podzim, zima) → v každé větě jiná nálada
    • terasovitá dynamika (zesilování, zeslabování), tečkovaný rytmus
    • mimohudební obsah = název
    • housle mají dominantní roli (jsou znát více než ostatní nástroje)

 

Sonáta

  • sonare = znít
  • = hudební skladba určená obvykle pro sólový nástroj nebo nástroj s doprovodem klavíru
  • má dvě až čtyři samostatné věty – první věta mívá sonátovou formu
  • z hlediska instrumentace:
    • sólové sonáty – jeden sólový nástroj (housle, flétna) + basso continuo (cembalo nebo varhany + violoncello) → celkem tři hudebníci
    • triové sonáty – dva sólové nástroje + basso continuo (cembalo nebo varhany + loutna) → celkem čtyři hráče

→ nejrozšířenějším hudebním útvarem

  • výjimečně nacházíme sólové sonáty pro 1 nástroj – např. sonáty pro sólové housle J.S.Bacha
  • z hlediska funkce (především triové):
    • sonata da camera (šlechtické)
      • stará taneční suita v komorním obsazení (jeden až dva nástroje + continuo)
      • v 17. st. – třídílný cyklus – R-P-R
    • sonata da chiesa (chrámové)
      • jako doplněk slavnostní bohoslužby
      • původně jednovětá skladba → v 18. st. – čtyřvětá – P-R-P-R

→ oba tyto druhy ve vrcholném baroku splynuly

 

Symfonická báseň

  • = jednovětá programní orchestrální skladba
  • patří mezi díla tzv. programní hudby = má od svého autora určený jiný nehudební program → je to zhudebnění určitého příběhu nebo obrazu (x absolutní hudba = žádný stanovený program)
  • zakladatelem je Franz Liszt
  • kratší než symfonie (cca 15 minut)
  • obvykle má jednu větu
  • více symfonických básní za sebou = symfonická svita nebo cyklus symfonických básní
  • náměty : nejčastěji literární či dramatické dílo, které má kořeny v lidové slovesnosti (legenda, epos, mýtus, pohádka, pověst či obraz města, krajiny..)
  • prvním významným následovníkem F. Liszta byl Bedřich Smetana se svou symfonickou básní Richard III.
  • nejčastěji se vypráví známý příběh (Smetana – Má Vlast – 6 částí) x Smetana skládal i skladby bez známých příběhů – např. Vltava – i přesto se dá příběh vyprávět

 

Symfonie

  • = skladba pro orchestr, patří k nejnáročnějším z hlediska kompozice i interpretace (je rozsáhlá)
  • hudební útvar sonátového typu
  • symfonie = volně přeloženo souzvuk, současné znění více zdrojů zvuku
  • komponována pro velké nástrojové obsazení s možností uplatnění např. zpěvu nebo sboru
  • vrcholem skladatelského i koncertního umění
  • věty – každá má myšlenku a náladu
    • mezi nimi malá přestávka 5-10 sekund → netleská se
    • rychlá, veselá – 2. pomalá, zpěvná – 3. živá, veselá
    • většinou 4 věty, 4. v podobě ronda (vrací se k prvnímu tématu)
  • rozvoj – hl. klasicismus, romantismus ale původ má v Antickém Řecku
  • v průběhu staletí mnoho změn
  • za otce považován Joseph Haydn (v té době už měla symfonie 4 věty, cyklická)
  • nejvýznamnější představitelé: Joseph Haydn, L. van Beethoween, W. A. Mozart, Schubert, A. Dvořák

 

Rondo

  • = kruh, kolečko → vrací se k 1. tématu
  • typ hudby, kde se jeden díl několikrát opakuje a mezi jeho návraty jsou vkládány další témata
  • nejdřív je hlavní téma → 1. melodie → hlavní téma → 2. melodie…atd.
  • jednotlivé melodie spolu nesouvisí
  • upevněno a hráno v klasicismu, ale vznik už dřív
  • rychlejší, temperamentní
  • mnoho klasických rondos má hudbu populárního nebo lidového charakteru
  • např. Mozart, Nicolo Paganini – Zvonkové rondo


Další podobné materiály na webu:

Napsat komentář