Hudební formy | Studijni-svet.cz

dějiny-umění

Téma: Hudební formy

Předmět: Estetická výchova hudební

Přidal(a): anezka

Fuga

latinsky fuga = běžet, utíkat → jeden hlas utíká před druhým
nejvýznamnější polyfonní forma
rozvoj v baroku
jedno téma, které v průběhu skladby prochází postupně všemi hlasy (většinou 3 nebo 4) jako kánon
má tři části, které na sebe plynuje navazují (expozice, provedení a závěr)
na konci skladby dojde k souznění, zazní pouze hlavní téma
charakteristické rysy:
- instrumentální skladba (určena pro nástroje)
- téma
- má plán, podle kterého jednotlivé hlasy nastupují
2 typy:
- Fughetta = malá fuga – méně závažný obsah a kompozičně jednodušší
- Fugato = hudba na způsob fugy, podobu fugové expozice, po které pokračuje hudba volně podle záměru skladatele

Johan Sebastian Bach
- Braniborské koncerty – jednou z vět bývá i fuga
- Toccata a fuga d moll (Toccata = označení pro skladbu, která se hraje klavír či varhany)

Suita (svita)

=soubor několika kontrastních tanců
jednotícím prvkem je jednota tóniny
4 členné jádro + doplňující části – např. Menuet
kořeny již v renesanci
charakteristické rysy:
- málokdy mají tance jedno téma
- obsazení je sólové a orchestrální (cembalo, loutna, housle)

Johan Sebastian Bach – Francouzské suity, Anglické suity, Německé suity (Partity)
Georg Friedrich Händel – Vodní hudba – 3 suity

Concerto grosso = velký koncert

= starší forma barokního koncertu (obě skupiny byly stejně důležité, protagonisté se snažili být co nejlepší, aby se dostali do té skupiny sólistů – tam hráli ti nejlepší, střídali se podle toho, kdo byl vybrán)
skupinu sólistů a orchestr
dvě skupiny nástrojů, které jsou rovnocenné – různé nástroje, střídají se a přebírají melodii
založeno na hudebním soupeření hráčů
princip – menší skupina nástrojů v sólistickém obsazení v kontrastu celého barokního orchestru
- obě tyto skupiny (malá sólisté, velká orchestr) se v průběhu skladby střídají nebo hrají společně
- důraz je kladen na smyčcovou sekci (virtuózní hra na housle)
- součástí orchestru bylo také cembalo ve funkci continua (akordový doprovod)
zpočátku 4 věty, později 3 věty – střídání pomalého a rychlejšího tempa
- 1. věta = Allegro (rychlé)
- 2. věta = Largo (pomalé)
- 3. věta = Allegro (rychlé)

Koncert

z italštiny – concerto = koncert, dohoda
= veřejná nebo společenská hudební produkce s živou hudbou
hudební skladba je složena pro jeden nebo více sólových nástrojů doprovázených orchestrem
skladby jednoho nebo více autorů, provozovány jedním nebo několika sólisty, orchestrem, pěveckým sborem, hudební skupinou
rozdělení na věty
vážná, populární hudba
může se odehrávat v koncertní síni, v divadle, kostele, pod širým nebem..
recitál = koncert jednoho hudebního interpreta nebo skladatele (např. Čajkovského koncert pro klavír a orchestr)
Antonio Vivaldi – Čtvero ročních období
- 4 věty (jaro, léto, podzim, zima) → v každé větě jiná nálada
- terasovitá dynamika (zesilování, zeslabování), tečkovaný rytmus
- mimohudební obsah = název
- housle mají dominantní roli (jsou znát více než ostatní nástroje)

Sonáta

sonare = znít
= hudební skladba určená obvykle pro sólový nástroj nebo nástroj s doprovodem klavíru
má dvě až čtyři samostatné věty – první věta mívá sonátovou formu
z hlediska instrumentace:
- sólové sonáty – jeden sólový nástroj (housle, flétna) + basso continuo (cembalo nebo varhany + violoncello) → celkem tři hudebníci
- triové sonáty – dva sólové nástroje + basso continuo (cembalo nebo varhany + loutna) → celkem čtyři hráče

→ nejrozšířenějším hudebním útvarem

výjimečně nacházíme sólové sonáty pro 1 nástroj – např. sonáty pro sólové housle J.S.Bacha
z hlediska funkce (především triové):
- sonata da camera (šlechtické)
  - stará taneční suita v komorním obsazení (jeden až dva nástroje + continuo)
  - v 17. st. – třídílný cyklus – R-P-R
- sonata da chiesa (chrámové)
  - jako doplněk slavnostní bohoslužby
  - původně jednovětá skladba → v 18. st. – čtyřvětá – P-R-P-R

→ oba tyto druhy ve vrcholném baroku splynuly

Symfonická báseň

= jednovětá programní orchestrální skladba
patří mezi díla tzv. programní hudby = má od svého autora určený jiný nehudební program → je to zhudebnění určitého příběhu nebo obrazu (x absolutní hudba = žádný stanovený program)
zakladatelem je Franz Liszt
kratší než symfonie (cca 15 minut)
obvykle má jednu větu
více symfonických básní za sebou = symfonická svita nebo cyklus symfonických básní
náměty : nejčastěji literární či dramatické dílo, které má kořeny v lidové slovesnosti (legenda, epos, mýtus, pohádka, pověst či obraz města, krajiny..)
prvním významným následovníkem F. Liszta byl Bedřich Smetana se svou symfonickou básní Richard III.
nejčastěji se vypráví známý příběh (Smetana – Má Vlast – 6 částí) x Smetana skládal i skladby bez známých příběhů – např. Vltava – i přesto se dá příběh vyprávět

Symfonie

= skladba pro orchestr, patří k nejnáročnějším z hlediska kompozice i interpretace (je rozsáhlá)
hudební útvar sonátového typu
symfonie = volně přeloženo souzvuk, současné znění více zdrojů zvuku
komponována pro velké nástrojové obsazení s možností uplatnění např. zpěvu nebo sboru
vrcholem skladatelského i koncertního umění
věty – každá má myšlenku a náladu
- mezi nimi malá přestávka 5-10 sekund → netleská se
- rychlá, veselá – 2. pomalá, zpěvná – 3. živá, veselá
- většinou 4 věty, 4. v podobě ronda (vrací se k prvnímu tématu)

rozvoj – hl. klasicismus, romantismus ale původ má v Antickém Řecku
v průběhu staletí mnoho změn
za otce považován Joseph Haydn (v té době už měla symfonie 4 věty, cyklická)
nejvýznamnější představitelé: Joseph Haydn, L. van Beethoween, W. A. Mozart, Schubert, A. Dvořák

Rondo

= kruh, kolečko → vrací se k 1. tématu
typ hudby, kde se jeden díl několikrát opakuje a mezi jeho návraty jsou vkládány další témata
nejdřív je hlavní téma → 1. melodie → hlavní téma → 2. melodie…atd.
jednotlivé melodie spolu nesouvisí
upevněno a hráno v klasicismu, ale vznik už dřív
rychlejší, temperamentní
mnoho klasických rondos má hudbu populárního nebo lidového charakteru
např. Mozart, Nicolo Paganini – Zvonkové rondo