Otázka: Základní hudební terminologie
Předmět: Dějiny hudby
Přidal(a): Tess
ZÁKLADNÍ HUDEBNÍ TERMINOLOGIE
– názvosloví používané původně v evropské hudbě, poté ale proniklo do celého světa
– pochází z latiny, která byla spojujícím jazykem Evropy
– v období renesance se používaným jazykem stala italština – Itálie byla centrem vývoje evropské hudby
– hudební terminologie se týká:
a) zápisu hudební skladby
b) pojmů z oblasti hudební teorie
c) pojmů z oblasti hudební historie
artificiální X nonartificiální (umělecká X neumělecká)
populární X vážná
moderní X klasická
duchovní X světská
instrumentální X vokální (vokálně-instrumentální)
orchestrální X komorní (… X malý počet hudebních nástrojů)
polyfonie X homofonie (vícehlas X jeden hlas)
Zvuk
– vše, co slyšíme, dělíme na: hluk a tón (pravidelné chvění tělesa)
Tón
– vlastnosti: výška, délka, síla, barva (zapisujeme pomocí not)
Melodie
– rytmicky organizovaná sekvence jednotlivých tónů, které na sebe navazují tak, aby byla vyjádřena hudební myšlenka
– spolu s rytmem a harmonií patří k základním prvkům, definujícím celkový hudební projev
Harmonie
– označení souzvuku, souladu
– nauka o akordech a jejich spojování
Rytmus
– pravidelné střídání či opakování zvuku nebo částí nějakého děje
– v hudbě: střídání přízvučných a nepřízvučných dob
Tempo
– určuje rychlost pohybu v čase
– každá skladba má své tempo, které se zaznačuje do notového zápisu
Takt
– rytmický celek v hudbě
Předznamenání
– označuje místo na začátku každého řádku notového záznamu skladby, hned za notovým klíčem, které určuje hlavní tóninu (skladby bez předznamenání jsou v C dur nebo A moll)
Tónina
– příslušnost tónového materiálu skladby k určité stupnici
– skladba může přecházet z jedné tóniny do druhé = modulace
Stupnice
– řada tónů v rozmezí jedné oktávy uspořádaná podle určitých pravidel
– pravidla určují vzdálenosti mezi jednotlivými stupni = intervaly
– základní tón stupnice = tónika
Akord
– souzvuk tří a více současně znějících různých tónů
Interval
– rozmezí mezi dvěma tóny (harmonický – zazní-li tyto tóny současně, melodický – po sobě)
Dynamika
– stupňování či odstupňování tónů z hlediska síly (hlasitosti)
– v notaci se vyznačuje dynamickými značkami (pp, p, mp, mf, f, ff, < crescendo, > decrescendo)
Notová osnova
– systém složený z pěti linek a čtyř mezer určený k zaznamenání notového zápisu
– může obsahovat pomocné čáry, které mírně přesahují zaznamenávanou notu
Klíče
– grafický symbol na začátku každé notové osnovy
– pomocí klíče se určuje, jaké výšky tónů reprezentují jednotlivé linky
– pro různé nástroje se používají různé klíče (houslový klíč = g klíč, basový klíč = f klíč)
Posuvky
– snižují nebo zvyšují danou notu o půltón (nebo i dva – dvojkřížky)
– píšeme je před danou notou
– patří mezi ně: křížky (fis, cis, gis, dis, ais, eis, his), béčka (bé, es, as, des, ges, ces, fes), odrážky (ruší křížek nebo béčko)
Pomlky
– grafický symbol pro vyjádření délky ticha (doby, kdy nástroj/zpěvák nevydává žádný tón)
– celá, půlová, čtvrťová, osminová, … jako noty
Repetice
– znaménko pro opakování části hudební skladby
Melodické ozdoby
– tóny nebo skupiny tónů, které doplňují melodii a ozdobují ji
Motiv
– nejjednodušší myšlenkový prvek skladby, který má určitý charakter v rytmu, melodii
Téma
– rozvinutá hudební myšlenka, která má začátek, průběh a konec
– vzniká melodickým rozvíjením, několikerým zpracováním stejných motivů, kombinací
Improvizace
– tímto slovem se nazývají některé hudební skladby (Varhanní improvizace), ale nebývají zapsané do not
– metody hudební improvizace se používají především v bluesu, jazzu, ale i ve vážné hudbě
Variace
– obměny daného hudebního tématu
Aranžmá
– úprava skladby pro jiné nástroje
– v moderní populární hudbě: úprava doprovodu základní melodie skladby podle možností skupiny nebo orchestru
Dirigent
– hudební umělec, který vede orchestr a zpěváky při nastudování a interpretaci hudebních děl (Přemysl Charvát – dirigent a korepetitor Národního divadla)
Korepetitor
– hudebník (zpravidla klavírista), jehož hlavní úlohou je doprovázet hráče na jiný hudební nástroj nebo zpěváky
– obvykle doprovází zkoušky sborových pěveckých těles, nebo se účastní divadelních zkoušek (Bohumír Váchal – korepetitor Národního divadla)
Sólista
– interpret sólové partie
Virtuóz
– člověk, který projevuje mimořádné technické schopnosti ve zpěvu nebo hře na hudební nástroj
