Základní hudební terminologie – dějiny hudby k maturitě

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

dějiny

 

   Otázka: Základní hudební terminologie

   Předmět: Dějiny hudby

   Přidal(a): Tess

 

 

 

ZÁKLADNÍ HUDEBNÍ TERMINOLOGIE

– názvosloví používané původně v evropské hudbě, poté ale proniklo do celého světa

– pochází z latiny, která byla spojujícím jazykem Evropy

– v období renesance se používaným jazykem stala italština – Itálie byla centrem vývoje evropské hudby

– hudební terminologie se týká:

a) zápisu hudební skladby

b) pojmů z oblasti hudební teorie

c) pojmů z oblasti hudební historie

 

artificiální X nonartificiální (umělecká X neumělecká)

populární X vážná

moderní X klasická

duchovní X světská

instrumentální X vokální (vokálně-instrumentální)

orchestrální X komorní (… X malý počet hudebních nástrojů)

polyfonie X homofonie (vícehlas X jeden hlas)

 

Zvuk

– vše, co slyšíme, dělíme na: hluk a tón (pravidelné chvění tělesa)

 

Tón

– vlastnosti: výška, délka, síla, barva (zapisujeme pomocí not)

 

Melodie

– rytmicky organizovaná sekvence jednotlivých tónů, které na sebe navazují tak, aby byla vyjádřena hudební myšlenka

– spolu s rytmem a harmonií patří k základním prvkům, definujícím celkový hudební projev

 

Harmonie

– označení souzvuku, souladu

– nauka o akordech a jejich spojování

 

Rytmus

– pravidelné střídání či opakování zvuku nebo částí nějakého děje

– v hudbě: střídání přízvučných a nepřízvučných dob

 

Tempo

– určuje rychlost pohybu v čase

– každá skladba má své tempo, které se zaznačuje do notového zápisu

 

Takt

– rytmický celek v hudbě

 

Předznamenání

– označuje místo na začátku každého řádku notového záznamu skladby, hned za notovým klíčem, které určuje hlavní tóninu (skladby bez předznamenání jsou v C dur nebo A moll)

 

Tónina

– příslušnost tónového materiálu skladby k určité stupnici

– skladba může přecházet z jedné tóniny do druhé = modulace

 

Stupnice

– řada tónů v rozmezí jedné oktávy uspořádaná podle určitých pravidel

– pravidla určují vzdálenosti mezi jednotlivými stupni = intervaly

– základní tón stupnice = tónika

 

Akord

– souzvuk tří a více současně znějících různých tónů

 

Interval

– rozmezí mezi dvěma tóny (harmonický – zazní-li tyto tóny současně, melodický – po sobě)

 

Dynamika

– stupňování či odstupňování tónů z hlediska síly (hlasitosti)

– v notaci se vyznačuje dynamickými značkami (pp, p, mp, mf, f, ff, < crescendo, > decrescendo)

 

Notová osnova

– systém složený z pěti linek a čtyř mezer určený k zaznamenání notového zápisu

– může obsahovat pomocné čáry, které mírně přesahují zaznamenávanou notu

 

Klíče

– grafický symbol na začátku každé notové osnovy

– pomocí klíče se určuje, jaké výšky tónů reprezentují jednotlivé linky

– pro různé nástroje se používají různé klíče (houslový klíč = g klíč, basový klíč = f klíč)

 

Posuvky

– snižují nebo zvyšují danou notu o půltón (nebo i dva – dvojkřížky)

– píšeme je před danou notou

– patří mezi ně: křížky (fis, cis, gis, dis, ais, eis, his), béčka (bé, es, as, des, ges, ces, fes), odrážky (ruší křížek nebo béčko)

 

Pomlky

– grafický symbol pro vyjádření délky ticha (doby, kdy nástroj/zpěvák nevydává žádný tón)

– celá, půlová, čtvrťová, osminová, … jako noty

 

Repetice

– znaménko pro opakování části hudební skladby

 

Melodické ozdoby

– tóny nebo skupiny tónů, které doplňují melodii a ozdobují ji

 

Motiv

– nejjednodušší myšlenkový prvek skladby, který má určitý charakter v rytmu, melodii

 

Téma

– rozvinutá hudební myšlenka, která má začátek, průběh a konec

– vzniká melodickým rozvíjením, několikerým zpracováním stejných motivů, kombinací

 

Improvizace

– tímto slovem se nazývají některé hudební skladby (Varhanní improvizace), ale nebývají zapsané do not

– metody hudební improvizace se používají především v bluesu, jazzu, ale i ve vážné hudbě

 

Variace

– obměny daného hudebního tématu

 

Aranžmá

– úprava skladby pro jiné nástroje

– v moderní populární hudbě: úprava doprovodu základní melodie skladby podle možností skupiny nebo orchestru

 

Dirigent

– hudební umělec, který vede orchestr a zpěváky při nastudování a interpretaci hudebních děl (Přemysl Charvát – dirigent a korepetitor Národního divadla)

 

Korepetitor

– hudebník (zpravidla klavírista), jehož hlavní úlohou je doprovázet hráče na jiný hudební nástroj nebo zpěváky

– obvykle doprovází zkoušky sborových pěveckých těles, nebo se účastní divadelních zkoušek (Bohumír Váchal – korepetitor Národního divadla)

 

Sólista

– interpret sólové partie

 

Virtuóz

– člověk, který projevuje mimořádné technické schopnosti ve zpěvu nebo hře na hudební nástroj

Napsat komentář