Husitská revoluce – seminární práce z dějepisu

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

dějiny

 

   Otázka: Husitská revoluce

   Předmět: Dějepis

   Přidal(a): Daniel Libudzki

 

 

 

Gymnázium Jateční 22, Ústí nad Labem

Autor práce: Daniel Libudzki

Úvod

Seminární práce „Husitstká revoluce“ pojednává o samotných příčinách husitské revoluce, jejím průběhu a ukončením. Práce je zaměřena především na samotnou podstatu husitství, odlišnosti od katolictví a také na samotné husitské představitele – především na Mistra Jana Husa, který je rozebrán podrobně od jeho života až po Kostnický koncil.

V daném tématu jsem využil především díla pana Františka Šmahela, který se husitstvím zabývá opravdu podrobně. Jako zdroj jsem využil dílo Josefa Pekaře – Žižka a jeho doba, ve kterém je autorův přístup k husitství spíše kritický a navíc je dílo poměrně staré. Díky tomu mi bylo umožněno udělat si trochu jiný pohled na věc a zohlednit to i ve své seminární práci.

Dané téma jsem se snažil pojmout tak, abych pojednával o faktech, ale zároveň neshodil církev na úroveň nějaké zločinecké organizace, i přestože k tomu může lehce vybízet samotné téma.

 

Směřování k husitství

Jan Viklef

Za vlády Karla IV. dochází k tomu, že se objevují první významní kritikové církve. Mezi ně patří Angličan Jan Viklef. Nejprve studoval teologii a filosofii na univerzitě v Oxfordu a později se stal doktorem této univerzity. Filosofickým přesvědčením byl novoplatonista ale později se změnil na realistu. Jako realista se projevil ve svém díle Summa de ente (Souhrnný spis o bytí). V jeho asi nejznámnějším díle Suma teologická přistupuje filosoficky k biblickým a teologickým otázkám a vyvozuje z nich kacířské závěry.

Roku 1367 byl zbaven řízení koleje v Canterbury. Viklef se proti tomuto rozhodnutí odvolal až u samotného papeže. Ten ale jeho odvolání zamítl. Jeho učení byl mezi lety 1380 a 1381 odsouzeno teology oxfordské university a už roku 1382 bylo odsouzeno dvacetdevět Viklefových článků shromážděním anglických prelátů. Byl donucen odejít do Lutterworthu, kde také 31. 12. 1384 zemřel.

Mezi jeho hlavní názory patří to, že církev nesmí mít pozemské statky, papeže církev nepotřebuje a jediným pramenem víry je Bible. Jeho významným počinem je první anglický překlad bible (Viklefovská Bible), ale do samotného překladu se prý nezapojil. Jeho spisy se velice rychle šířily českými zeměmi. Do Čech je přivážel například i samotný Jeroným Pražský.

 

První kazatelé v Českých zemích

Jan Milíč z Kroměříže

Byl to bývalý vysoký královský úředník a později kazatel. Byl to zřejmě velice chytrý a inteligentní člověk, protože i přesto, že nepocházel ze šlechtického rodu, tak se rychle vypracoval vysoko. Pod vlivem kazatele Konráda Waldhausera se stal asketou a začal kázat. Díky jeho kázáním, ve kterých kritizoval všechny vrstvy obyvatelstva, byl velice rychle podezírán z kacířství. Dokonce prohlašoval, že Antikrist se zmocní vlády roku 1365 nebo 1367, a z toho usoudil, že by to měl být Karel IV. Díky tomu byl ihned uvězněn. Roku 1372 založil v Praze kazatelskou školu, kde mimo jiné obracel na správnou víru prostitutky. Roku 1373 byl obviněn z kacířství, díky jeho názorům o svatém příjmání. Roku 1374 odešel od Avignonu, kde se obhájil, ale také zde umírá a je zde pochován dodnes.

 

Matěj z Janova

Mezi další Husovy předchůdce se řadí i kněz a kazatel Matěj z Janova. Byl žákem Jana Milíče z Kroměříže, ale myšlenkově se liší hlavně tím, že nespatřoval ideál v chudobě. Díky jeho kázáním se dostal velice rychle do sporu s církví a byl donucen svých kázání zanechat. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří dílo Pravidla Starého a Nového zákona, ve které, jak jistě vyplývá z názvu, požaduje návrat k prvotní apoštolské církvi.

 

Tomáš Štítný ze Štítného

Byl to český šlechtic, kazatel a překladatel. Významný je především tím, že psal o náboženských problémech a to vše česky. To byl ale problém, protože musel nacházet české výrazy pro různé filosofické a teologické pojmy, protože filozofie a náboženství byly v jeho době psány pouze latinsky. I přes tyto problémy Štítný překládal do češtiny velice srozumitelně. Často také bývá přezdíván nejstarším klasikem české prózy. Většina autorů této doby psala většinou latinsky. Zaměřoval se také na šíření mravních zásad mezi lidi a je považován za zakladatele etiky v Čechách.

 

Příčiny revoluce

Úplně první příčiny husitství musíme hledat i tam, kde se vůbec nezdá, že by to mohlo nějak ovlivnit počátek revoluce. Mezi takové příčiny patří hlavně ekonomické a hospodářské příčiny například přechod feudální naturální renty na rentu peněžní, špatné výsledky v zahraničním obchodu, odliv neraženého stříbra z českých zemí, devalvace pražského groše a špatné hospodářské výsledky.

 

Tyto podněty vedly ke zhoršení ekonomické situace zemí Koruny české. Problémy se samozřejmě dotýkaly hlavně chudiny, což vedlo ke zhoršení, už tak špatného stavu.

Asi nejzásadnější příčinou je ovšem úpadek církve. Církev je v této době největší a nejbohatší vlastník v království. Vlastnila přibližně jednu třetinu veškeré půdy a příjmy z ní. Majetek byl nedotknutelný, neprodejný a nebyl rozdělován dědickými podíly. Majetek církve dále rostl díky poplatkům, jako je biskupský desátek a také poplatky za náboženské úkony – křest, zpověď, poslední pomazání nebo pohřeb. Hlavním terčem kritiky byly takzvané odpustky, jimiž si lidé kupovali spasení před bohem. Krize v církvi se také projevila papežským schizmatem, které se stalo častým terčem kritiky, zejména učenců.

Karel IV. se ve své vnitřní politice opíral o církev, kterou silně podporoval, což vyvrcholilo založení pražského arcibiskupství. Šlechta byla v mnohem horší situaci. Právo mrtvé ruky (tzv. odúmrť) drobila statky světské šlechty a celkově dochází k chudnutí šlechty. Příslušníci nižší šlechty byli často nuceni hledat uplatnění ve službách vysoké šlechty.

Nespokojenost s církví prochází mezi všemi vrstvami obyvatel. K tomu se přidávají i politické důvody, zejména politická destabilizace a destrukce panovnické moci vlivem mocenského soupeření mezi vysokou šlechtou a Václavem IV. Dále také ztráta Václavovy římské koruny roku 1400. Ta měla pro země Koruny české těžké ekonomické následky, například nastal konec výběru říšských daní, platů a cel.

Hlavním podnětem k radikalizaci zejména nižší vrstvy byla smrt Jana Husa, ale až propojením všech těchto hospodářských, sociálních, ideologických a politických příčiny a podnětů mohla situace přejít v revoluci.

 

Jan Hus

Narodil se roku 1370 v Husinci a zemřel 6. července v Kostnici. Byl to český kněz, myslitel, reformátor a kazatel. Nejprve studoval na pražské univerzitě a roku 1400 byl vysvěcen na kněze. Kázal v kostele sv. Michala a poté od roku 1402 v Betlémské kapli. Roku 1409 se stal rektorem pražské univerzity. Inspiraci ve svých názorech hledal především u Jana Viklefa.

Roku 1409 je svolán koncil do Pisy, který má vyřešit problém dvojpapežství. Na tomto koncilu měl být mimo jiné potvrzen Václavovi IV. jeho nárok na titul římského císaře. Tohoto titulu byl zbaven roku 1400. Václav IV. věděl, že podpora pražské univerzity mu může zvýšit šanci na získání titulu. Ne všichni studenti podporovali Václava, protože po ukončení studia by často hledali uplatnění v Německu. A to by nemohli, pokud by nehlasovali pro Fridricha. Ten totiž vyhrožoval, že pokud univerzita podpoří Václava, budou muset počítat s následky. Proto Václav změnil poměr hlasů na univerzitě tak, že Čech měl tři hlasy a ostatní národy pouze jeden hlas.

Výsledek byl samozřejmě ve prospěch Václava, ale také to znamenalo úpadek pražské univerzity. Odešlo více než 800 osob, mezi nimi studenti a profesoři, převážně Němců na jiné univerzity, nejčastěji do univerzity v Lipsku. Po koncilu v Pise je třeba vyřešit pronikání Viklefových názorů. Proto arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka zakazuje Viklefovy spisy a je zakázáno kázání na veřejných místech. Jan Hus se dostává čím dál častěji do střetů s církví. Roku 1411 byl Jan Hus exkomunikován, díky tomu, že podporoval papeže z Avignonu.

Roku 1412 vyhlašuje Jan XXIII. křížovou výpravu proti Ladislavu Neapolskému a v této bule zároveň zaručuje odpustky každému, kdo se účastní bojů. Proti tomu ostře vystupuje Jan Hus a samotného papeže nazývá dokonce Antikristem. Jan XXIII. vyhlašuje vzápětí klatbu na Husa a je také vyhlášen interdikt na místech, kde Hus pobývá. Hus je tedy donucen odejít na venkov. Později pobývá pod ochranou Jindřicha Lefla z Lažan na hradu Krakovci.

 

Základní myšlenky Jana Husa

Husovy názory pocházejí především od Viklefa, ale i přesto zde najdeme jisté odlišnosti. Například Hus neviděl Bibli jako nezpochybnitelnou autoritu a také na rozdíl od Viklefa nenabádal k neposlušnosti církevních představitelů. Ale většina myšlenek byla totožná. Oba chtěli odstranit morální úpadek církve a uplatnit Bibli v praktickém životě. Základem bylo samozřejmě poslouchat pouze ty, kteří žijí v souladu s Bohem a nedopouštějí se smrtelných hříchů.

Sdíleli také stejný názor, že pokud není církev schopna sama se reformovat, měla by zakročit moc světská, která musí samozřejmě postupovat v souladu s božím zákonem. Součástí toho opatření měla být sekularizace, tedy převedení majetku církve do rukou státu. Hus tohoto všeho chtěl dosáhnout pouze reformou stávající církve, nikoli revolucí.

 

Proces Jana Husa na Kostnickém koncilu

Jan XXIII. svolává 30. října 1413 koncil do Kostnice. Za cíl je kladeno vyřešit problém papežského schizmatu a také počátky hereze v českých zemích. Koncil měl tedy převzít proces, který vedla s Husem papežská kurie. Hus si toto neuvědomoval a domníval se, že mu bude umožněno diskutovat s koncilem o údajné herezi. Zikmund vystavil Husovi na cestu do Kostnice glejt, který měl zaručovat jeho nedotknutelnost, byl tedy použitelný pouze na cestu do Kostnice.

První důkazy proti Husovi podává Michal de Causis, prokurátor na Kostnickém koncilu. Hus je uvězněn do kobky dominikánského kláštera na Bodamském jezeře. Odmítá souhlasit s rozsudky mistrů a hodlá se zodpovídat jedině sněmu. Jednání je později přerušeno, protože Hus těžce onemocněl. Zikmund zpočátku tvrdě bojuje za Husovo propuštění, ale hrozí, že by se sněm mohl rozejít a tak je Zikmund donucen ustoupit. Hus neměl dokonce ani právo na advokáta, protože všechna obvinění se týkala víry. Navíc v předchozím procesu s papežskou kurii byl prohlášen za zatvrzelého kacíře a podle toho s ním bylo také jednáno.

V červnu 1415 začalo první slyšení s Husem. Koncilu předsedal kardinál Petr z Ailly. Hus měl prý podle všeho s koncilem diskutovat a chtěl po kardinálu, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To bylo samozřejmě nepřípustné a Hus se měl svých článků zříci. Hus chtěl odvolat, ale pod podmínkou, že bude dokázáno, že jsou články bludné. Sněm ale v žádném případě nechtěl Husa ihned odsoudit. Důkazem je i to, že Husovi byl později předložen pouhý seznam bludů, kterých se měl zříci. Hus se ale odvolat odmítl. Jeho spisy byly spáleny a jeho učení zakázáno.

Vynesení rozsudku proběhlo 6. července 1415. Hus byl obviněn ze šíření bludů a také z toho, že se snažil dané bludy obhajovat. Sněm předal Husa moci světské. Hranice měla být připravena za městskými branami Kostnice. Když byl Hus přivázán na hranici, měl ještě údajně šanci na odvolání a tím pádem záchranu svého života. On ale odmítl, a tak byl 6. července 1415 upálen. Ostatky byly vhozeny do Rýna.

 

Události po upálení Jana Husa

Smrt Jana Husa byla pochopena jako důkaz zkaženosti církve. Rovněž dochází k radikalizaci obyvatel, ve všech vrstvách. Šlechta vyhání kněze a dosazuje nové, prohusitské. Vůdcem radikálních husitů se stává kazatel Jan Želivský. Ten si svou popularitu získává po vzoru Husa, kázáními. Radikalizace husitů dochází do vážné situace. Václav IV. se snaží tuto situaci zmírnit a tak dosadil na novoměstské radnici nové konšely, kteří byli proti husitům zaměřeni. Zatkli mimo jiné několik novoměstských husitů.

Husité, pod vedením Jana Želivského brzy dožadovali propuštění několika husitů. Došlo k roztržce a vše skončilo tím, že konšelé byli vyhozeni z okna husity a někteří z nich poté byli dokonce ubiti. První pražská defenestrace byla jedna z velkých jisker, které započaly samotnou revoluci.

 

Čtyři artikuly pražské

Tento text z roku 1419 je výsledkem toho, na čem se společně shodli pražané a táboři. Obsahuje základní čtyři body, kolem kterých se později odvíjely další události. První bod: aby slovo Božie po království Českém svobodně a bez překážky od křesťanských kněží bylo zvěstováno a kázáno, jakož Spasitel náš přikazuje aneb svoboda hlásání slova božího. Zkrátka nikdo nesmí zasahovat do kázání řádně vysvěceného kněze.

Druhý bod: aby velebná svátost těla a krve Božie pod oběma zpósobama chleba a vína všem věrným křesťanuom, jimž hřiech smrtedlný nepřekážie, svobodně byla dávána, podlé ustavenie a přikázanie Spasitele aneb příjmání podobojí způsobou. Podobojí znamená příjmáni chleba jako těla Kristova a vína jako krve Kristovy.

Třetí bod: že mnozí kněžie a mnišie světským právem panují nad velikým zbožím tělesným, proti přikázání Kristovu a na přiekazu svému úřadu kněžskému a k veliké škodě pánóm stavu světského: aby takovým kněžím to neřádné panovánie odjato a staveno bylo, a aby podlé Čtenie nám příkladně živi byli a navedeni k stavu Kristovu a apoštolskému aneb zákaz světského panování kněží.

Čtvrtý bod: aby všichni hřiechové smrtedlní a zvláště zjevní a jiní neřádové zákonu Božiemu odporní řádem a rozumně od těch, jenž úřad k tomu mají, v každém stavu byli stavováni a kaženi, a zlá a křivá pověst o tejto zemi aby vyčištěna byla, a tak aby se obecné dobré dálo království a jazyku Českému aneb trestání smrtelných hříchů ve všech stavech. Tento bod vychází především z toho, že hlavou církve je Ježíš nikoli papež a proto pouze Ježíš rozhoduje o tom, kdo bude spasen.

 

Čáslavský sněm

Artikuly byly jednohlasně přijaty právě na Čáslavském sněmu, který proběhl v červnu 1421. Jednali zde zástupci téměř všech husitských směrů, tedy pražanů, táborů a orebitů spolu s katolíky. Jednání se mělo týkat čtyř pražských artikulů a také otázky Zikmunda Lucemburského a jeho uznání českým králem.

Program pražských artikul byl tedy přijat, ovšem Zikmund byl shledán za nevhodného krále a to vedlo k vytvoření prozatímní dvacetičlenné zemské vlády, která měla spravovat stát do té doby, dokud nebude zvolen nový král.

 

Rozpad husitského hnutí

Basilejský koncil

Po bitvě u Domažlic, ve které bez boje husité vítězí, se kardinál Giuliano Cesarini rozhodl, že je nutné s husity vyjednávat. Proto byl roku 1431 svolán koncil do Basileje. Cesarini koncilu předsedal, a věděl, že díky jeho soupeření s husity potřebuje nějaký úspěch, jímž mohla být právě dohoda s husity. Tuto dohodu podporoval i Zikmund Lucemburský.

 

Basilejská kompaktáta

Husité pozvání přijali a roku 1433 se už jednalo v Basileji. České země byly v kritické situaci, kdy téměř celá země volala po míru. Silně oslabení táboři a sirotci se ale nevzdávali. Umírnění husité se spojili s pražany a s katolíky. Roku 1434 došlo k rozhodující bitvě – bitvě u Lipan. Táboři a sirotci utrpěli těžkou porážku, která znamenala jejich konec.

Nyní nemohlo nic bránit dohodě. Proto byla roku 1436 vyhlášena v Jihlavě tzv. Basilejská kompaktáta – dohoda mezi koncilem a husitskými Čechy. Na území Království českého a Markrabství moravského bylo povoleno přijímání z kalicha a v oslabené formě i další 3 pražské články, ovšem pouze husitskému obyvatelstvu.

Ač se na první pohled nezdá, v dějinách římské církve tento krok znamenal ústupek zásadního významu. České země se staly oblastí dvojího lidu, kde se každý člověk mohl rozhodnout, zda se přihlásí k husitskému či katolickému vyznání.

 

Vláda Jiřího z Poděbrad

Po smrti Zikmunda Lucemburského bylo třeba najít nového krále. Katolíci a umírnění husité se shodli na Albrechtu Habsburském, ale východočeští husité se vyslovili pro polského prince Kazimíra. Albrecht Habsburský ale brzy umírá. Oprávněný dědic trůnu Ladislav Pohrobek, syn Albrechta Habsburského se nemohl jako nezletilý ujmout vlády a proto bylo třeba najít nového kandidáta.

Během dlouhého bezvládí byla země spravována landfrýdy, tedy politické spolky, na základě krajů. Ladislav se sice ujímá vlády, ale brzy umírá na leukémii. Husité na trůn navrhli Jiřího z Poděbrad. S tímto návrhem souhlasili i katolíci. Dne 2. 3. 1458 byl Jiří z Poděbrad zvolen na Staroměstské radnici českým králem. Podstatnou věcí je, že to je český první panovník, zvolený bez ohledů na jakákoliv starší ujednání, příbuzenské svazky a dynastický původ.

Ihned po nástupu nastaly problémy. Pro Jiřího z Poděbrad se totiž vyslovili pouze zástupci Království českého. Zástupci katolických vedlejších zemí se proti Jiřímu postavili. Jiří z Poděbrad si ovšem rychle získává respekt a uznání v Evropě. Základem jeho vlády byla kompaktáta, která sám dodržoval a snažil se vystupovat jako spravedlivý král dvojího lidu – katolíků a kališníků.

 

Zlom přišel 31. 3. 1462, kdy papež Pius II. prohlásil při jednání s českým poselstvem kompaktáta za zrušená. Toto rozhodnutí povzbudilo katolíky v Království českém i vedlejších zemích. Jiří z Poděbrad se snažil pomocí různých projektů zabránit izolaci českého státu.

Mimo jiné se také snažil zřídit instituci, která svým způsobem připomína dnešní Organizaci spojených národů, ale nesetkal se s pozitivním ohlasem. Jiří se snažil obracet na ostatní panovníky, kteří by ho mohli podpořit, ale s žádnou výraznou pomocí se nesetkal. Odmítl ho i francouzský král Ludvík XI., ve kterého Jiří doufal. V prosinci 1466 dal papež Pavel II. Jiřího do klatby a prohlásil jej za sesazeného z českého trůnu. Nyní se už válce nedalo zabránit.

Vše začíná povstáním Zelenohorské jednoty roku 1467, které je ještě lehce potlačeno. Horší protivník proti Jiřímu vystupuje roku 1468. Je to uherský král Matyáš Korvín, který se staví do čela křížové výpravy vyhlášené papežem. Vede ho k tomu hlavně touha ovládnout celou Střední Evropu.

Během několikaleté války se dal 3. 5. 1469 v Olomouci zvolit katolickými stavy Matyáš Korvín českým králem a tak Jiřímu zůstala fakticky pouze vláda v husitských částech Čech. V této špatné situaci nalezl dobré řešení. Uzavřel dohodu o nástupnictví s polským králem Kazimírem IV. To znamená, že v případě smrti Jiřího z Poděbrad měl český sněm zvolit na trůn příslušníka Jagellonské dynastie. Jiří nedlouho poté – roku 1471 umírá.

Kapitola husitské revoluce končí, až roku v březnu roku 1485 kdy je uzavřen Kutnohorský náboženský mír. V této dohodě se katolíci a kališníci shodli na prohlášení basilejských kompaktát za základní zemský zákon. Dále byla zrovnoprávněna kališnická a katolická víra a na 31 let byl vyhlášen náboženský mír. Byly tedy ukončeny dlouholeté náboženské spory v zemi. Na sněmu roku 1512 byla smlouva potvrzena a prodloužena napořád.

 

Význam husitství

Během revoluce upadlo hospodářství do katastrofálního stavu, obchodní styky se zahraničím byly oficiálně přerušeny, stejně tak domácí produkce, hodnota mince výrazně poklesla i v důsledku oslabení těžby v Kutné Hoře, která vyhnáním místních Němců přišla o množství odborníků. Těžkou zátěží bylo uživení stálých vojsk.

 

Zároveň se přesto, že se podařilo udržet integritu zemí Koruny české, oslabily vztahy mezi jednotlivými zeměmi, což se projevovalo především ve vztazích s Lužicemi a Slezskem.

Duchovní kultura a všeobecná vzdělanost procházely velkou krizí, velká část venkovských a městských škol zanikla, vážně poklesl i význam pražské univerzity, a to vyhnáním nečeské části univerzitní obce a zavřením několika fakult. Úlohu Karlovy univerzity jako regionálního centra vzdělání tak převzala např. univerzita v Lipsku či ve Vídni.

 

Příchod husitské revoluce znamenal konec stavebního rozmachu i rozvoje gotického umění v Čechách. V neklidných dobách klesl zájem o budování nových staveb i tvorbu uměleckých děl. Chyběly také finanční prostředky. Po smrti Václava IV. se rozpadl panovnický dvůr, a tak zmizel jeden z hlavních zákazníků stavebníků a umělců. Mnozí poté opustili české země. Stavební činnost upadala, často ustaly i práce na rozestavěných objektech. To se stalo také s katedrálou sv. Víta na Pražském hradě. Jen někteří stavitelé se uplatnili při budování a zdokonalování opevnění hradů a měst.
Výrazným pozitivem je tedy náboženská svoboda spolu tím, že se nemusí platit žádné církevní poplatky a později také vzniká husitská církev.

 

Vzniká také sněm se třemi zasedajícími třemi stavy, což znamená počátek stavovského státu.

 

Husitská revoluce znamenala zároveň posílení národního sebevědomí, které je cítit dodnes a také přinesla inspiraci pro mnohé slavné autory, jako jsou Palacký, Jirásek, Vrchlický a další.

 

Závěr

Husitství, jakožto směr zastávající názory mistra Jana Husa znamenalo výraznou stopu v českých dějnách. Ovlivnilo totiž nejen pozdější chod celé církve, ale zároveň husitství znamenalo výrazný vývoj samotných obyvatel. Zároveň také posilnilo národní sebevědomí a dalo určitou úctu k vlasti a chuť bránit ji před nepřáteli.

Cílem této seminární práce bylo především vysvětlit průběh celé revoluce, podat odpovědi na často pokládané otázky, například proč se Jan Hus vydává do Kostnice, zdůraznit cíl husitů a také ukázat rozdíly od samotné katolické církve.

První část je zaměřena na prvopočátky revoluce. Příčiny revoluce jsou popsány poměrně detailně, ale i méně podstatné příčiny bylo třeba zahrnout, především pro pochopení, že revoluce mohla vzniknout až nahromaděním těchto faktorů. Také jsou zde popsáni první Husovi předchůdci, kteří často nejsou příliš známí, ale je třeba zdůraznit, že myšlenky, které šíří Hus tu již dávno existují. Poté je popsán Husův život od studia až po smrt.

Druhá část pojednává o podstatných událostech po smrti Jana Husa, které měly zásadní vliv na vývoj husitské revoluce. Práce končí až vládou Jiřího z Poděbrad a uzavřením Kutnohorského míru. Vše je zakončeno odkazem samotného husitství.

 

Seznam použitých zdrojů

ŠMAHEL, František. Husitské Čechy: struktury, procesy, ideje. Praha: Lidové noviny, 2001, 758 s. Česká historie, sv. 9. ISBN 80-710-6468-8.

KEJŘ, Jiří. Husité. 1. vyd. Praha: Panorama, 1984, 265 s.

PEKAŘ, Josef a František ŠMAHEL. Žižka a jeho doba. Vyd. 3 (díl 1. a 2.) a 2 (díl 3. a 4.), v jednom sv. a vázané 1. Praha: Odeon, 1992, 4 v. in 1. ISBN 80-207-0385-3.

ČORNEJ, Petr. Světla a stíny husitství: (události, osobnosti, texty, tradice) : výbor z úvah a studií. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011, 481 s. ISBN 978-807-4220-845.

KEJŘ, Jiří. Husův proces. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2000, 235 s. Historica (Vyšehrad). ISBN 80-702-1387-6.

Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Husitstv%C3%AD

Husité – Ktož jsú boží bojovníci. [online]. [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.husitstvi.cz/

Česká republika – oficiální web ČR. [online]. [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.czech.cz/cz/historie/husitstvi

Theofil. [online]. [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=1114

Církev československá husitská [online]. [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.ccsh.cz/

Napsat komentář