Immanuel Kant

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

 

Otázka: Immanuel Kant

Předmět: Společenské vědy

Přidal(a): Michael

 

 

Immanuel Kant  => periodizace díla, kopernikánský obrat, transcendentální filozofie, kategorický imperativ

  • Celý život strávil v Královci, kde studoval a poté i přednášel
  • Profesor logiky a metafyziky – zván na evropské univerzity

Předkritické období

  • Zde se Kant přibližuje materialismu
  • přírodní vědy, Píše o přírodovědné práci o ohni, sopkách

 

VŠEOBECNÉ DĚJINY PŘÍRODY

  • Hypotéza o vzniku sluneční soustavy (Kant-LaPlaceova hypotéza) – kolem Slunce se shlukovaly částice, které obíhaly kolem
  • Všeobecná přírodní historie a teorie nebes, 1755

 

Kritické období

  • 80. léta 18. století; filozofie
  • nejvýznamnější díla – kritiky

Kritika

  • Věnuje se zkoumání předpokladu rozumu
  • před ním používali rozum aby kritizovali- Kant podrobil kritice rozum sám
  • říká, že člověk je bytostí nejen myslící, ale i chtějící a cítící → rozvrhl své učení

 

Část teoretická – KRITIKA ČISTÉHO ROZUMU

  • Zkoumá předpoklady zkušenostního poznání
  • Chce hledat hranice lidského poznání = KRITIKA ČISTÉHO ROZUMU
    • Ten svět čistého rozumu je apriorní a umožňuje nám zkušenost
    • Kdy zkušenost je výsledkem dlouhé práce
  • Zkušenost = smysly, rozum, způsob zpracování, kategorie, pojmy, ideje
    • „Zkušenost je výpovědí o našem zakoušení „
    • Na zkušenost působí vždy dvě stránky
      • Smyslová
      • Rozumová
      • Tyto dvě stránky se různě projevují a rozdíl v jejich projevu je závislí na tom co je „dáno předem = APRIORI a co je vytvářeno dodatečně = APOSTERIORI
    • Kant říká, že existuje poznání, které není pošpiněno smyslovou zkušeností a toto poznání je tzv. POZNÁNÍ ČISTÉHO ROZUMU→ pomocí čistého, racionálního rozumu
    • Kant říká, že věta Každá změna má svou příčinu je absolutně platná ale pouze tehdy pokud je apriorní, nesmí vyplývat ze zkušenosti → později přijdeme na to, že Bůh je příčinou všeho, tudíž je tato výpověď absolutně platná, protože každá změna má svou příčinu a tou je Bůh, Bůh =  regulativní  idea, nejde vyvrátit – oblast víry, Bůh je prvotní příčina všeho
    • Lidské poznání má dva zdroje (TRANSCENDENTÁLNÍ ESTETIKA)
  • Smyslová zkušenost
    • Smyslovost a rozvažování
    • Zpracovává smyslovou zkušenost
    • Ve vnějšku skrze smysly na nás působí NÁZOR (= vjem, počitek) – na jeho vzniku se podílí smysly – potom je názor zpracován v časovou a prostorovou jednotu →jednoduše řečeno jsou dvě apriorní kategorie a to PROSTOR a ČAS
    • Žádná zkušenost neexistuje bez času a prostoru, nelze si představit, že věc není v prostoru, prostor je podmínka ukazování zkušenosti, díky němu vidíme svět. Stejně tak se všechny naše názory dějí v čase
    • Možnost matematiky → na faktu že čas a prostor jsou apriorní kategorie je založena matematika, zkoumá prostor = geometrie, se zabývá prostorovými vztahy a také čas = každý výpočet je přidávání jednotek, posloupnost v čase → proto je matematika apriorní
  • Rozvažování (TRANCEDENTÁLNÍ ANALYTIKA)
    • což je zvláštní druh myšlení, zabývá se tím, jak z názorů vznikají pojmy a jak je skládáme do vět, soudů
    • Pojem je základní jednotka rozvažování
    • pojem je obecný a shrnuje vlastnosti určité skupiny věcí
    • my jsme schopni se pohybovat pouze v pojmech, a když se pohybujeme pouze v pojmech jsme v oblasti rozvažování
    • pojmy bez názoru jsou prázdné, abychom si vytvořili pojem musíme mít nějakou zkušenost (musím vidět psa, abych věděla, že je to pes, potom už s pojmem pes můžu operovat, aniž bych ho viděla)
    • Existuje zde také 12 rozvažovacích kategorií, forem
  • Kant říká, že se narodíme s příčinností s kauzalitou → KOPERNIKÁNSKÝ OBRAT
  • naše poznání se neřídí vnějším světem, ale vnější svět je uváděn do řádu, formován naším poznáním
  • že ke každému poznání patří prostor a čas, neboť všechno, co si představujeme a poznáváme, existuje v prostoru a čase
  • prostor a čas však nepřísluší věcem samým (jak bylo do té doby myšleno), ale jsou vlastní našemu rozumu

 

Část etická – KRITIKA PRAKTICKÉHO ROZUMU

  • Zabývá se základy metafyziky mravu
  • Morálka – může být rozdělená
    • Heteronomní
      • Z vnějšku
      • Instituce, církev
      • Nějaká autorita, která nám řekne co je špatně a co dobře
    • Autonomní
      • Dokážu si sám stanovit co je dobře a co špatně
      • Dělení autonomních zásad
  • Maximy
    • zásady, které platí jen pro jednání jednotlivého člověka
    • platí pouze pro mě
  • Praktické zákony
    • tzv. imperativ
    • týkají se každého člověka, mají určovat jeho vůli
    • dělení
      • hypotetický (podmíněný) imperativ (všeobecně platné věci – chci dlouho žít, musím se o sebe starat)
      • kategorický imperativ – nepodmíněný, platný pro každého „jednej jen podle té maximy(zásady), do níž můžeš zárověň chtít, aby se stala obecným zákonem“= chovat se tak, jak bychom si představovali chování ostatních lidí
    • dvě věci naplňují mysl vždy novým obdivem a úctou – čím více a podrobněji se jimi myšlení zabývá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně

 

Část estetická – KRITIKA SOUDNOSTI

  • člověk myslící vytvořil svět nutnosti → člověk chtějící vytvořil svět svobody → člověk cítící oba tyto světy spojil
  • Tvrdí, že krása je objektivní kategorie
  • Při jejím vnímaní dochází u všech lidí e stejnému procesu
  • Cílem je zjistit, zda existuje apriorní forma soudnosti.

 

Pokritické období

  • filozofie náboženství a práva
  • témata svobody jedince, boha

Dílo

  • metafyzika mravů
  • nauka o právu
    • rozlišuje soukromé a veřejné právo a podčásti
  • státní právo
    • rozlišuje trojí moc
    • zákonodárná moc může příslušet pouze vůli lidu
    • lid ale nemá právo svrhnout panovníka, ten sám má dojít k tomu co je správné
  • mezinárodní právo
    • odmítá násilné konflikty
  • nauka o ctnostech
    • týká se morálky každého člověka
  • povinnosti k sobě samému
    • poznej sám sebe
  • povinnosti k druhým lidem -povinnost lásky k druhým, povinnost úcty k druhým