Immanuel Kant

 

Otázka: Immanuel Kant

Předmět: Společenské vědy

Přidal(a): Michael

 

 

Immanuel Kant  => periodizace díla, kopernikánský obrat, transcendentální filozofie, kategorický imperativ

• Celý život strávil v Královci, kde studoval a poté i přednášel
• Profesor logiky a metafyziky – zván na evropské univerzity

Předkritické období

• Zde se Kant přibližuje materialismu
• přírodní vědy, Píše o přírodovědné práci o ohni, sopkách

 

VŠEOBECNÉ DĚJINY PŘÍRODY

• Hypotéza o vzniku sluneční soustavy (Kant-LaPlaceova hypotéza) – kolem Slunce se shlukovaly částice, které obíhaly kolem
• Všeobecná přírodní historie a teorie nebes, 1755

 

Kritické období

• 80. léta 18. století; filozofie
• nejvýznamnější díla – kritiky

Kritika

• Věnuje se zkoumání předpokladu rozumu
• před ním používali rozum aby kritizovali- Kant podrobil kritice rozum sám
• říká, že člověk je bytostí nejen myslící, ale i chtějící a cítící → rozvrhl své učení

 

Část teoretická – KRITIKA ČISTÉHO ROZUMU

• Zkoumá předpoklady zkušenostního poznání
• Chce hledat hranice lidského poznání = KRITIKA ČISTÉHO ROZUMU
  • Ten svět čistého rozumu je apriorní a umožňuje nám zkušenost
  • Kdy zkušenost je výsledkem dlouhé práce
• Zkušenost = smysly, rozum, způsob zpracování, kategorie, pojmy, ideje
  • „Zkušenost je výpovědí o našem zakoušení „
  • Na zkušenost působí vždy dvě stránky
    • Smyslová
    • Rozumová
    • Tyto dvě stránky se různě projevují a rozdíl v jejich projevu je závislí na tom co je „dáno předem = APRIORI a co je vytvářeno dodatečně = APOSTERIORI
  • Kant říká, že existuje poznání, které není pošpiněno smyslovou zkušeností a toto poznání je tzv. POZNÁNÍ ČISTÉHO ROZUMU→ pomocí čistého, racionálního rozumu
  • Kant říká, že věta Každá změna má svou příčinu je absolutně platná ale pouze tehdy pokud je apriorní, nesmí vyplývat ze zkušenosti → později přijdeme na to, že Bůh je příčinou všeho, tudíž je tato výpověď absolutně platná, protože každá změna má svou příčinu a tou je Bůh, Bůh =  regulativní  idea, nejde vyvrátit – oblast víry, Bůh je prvotní příčina všeho
  • Lidské poznání má dva zdroje (TRANSCENDENTÁLNÍ ESTETIKA)
• Smyslová zkušenost
  • Smyslovost a rozvažování
  • Zpracovává smyslovou zkušenost
  • Ve vnějšku skrze smysly na nás působí NÁZOR (= vjem, počitek) – na jeho vzniku se podílí smysly – potom je názor zpracován v časovou a prostorovou jednotu →jednoduše řečeno jsou dvě apriorní kategorie a to PROSTOR a ČAS
  • Žádná zkušenost neexistuje bez času a prostoru, nelze si představit, že věc není v prostoru, prostor je podmínka ukazování zkušenosti, díky němu vidíme svět. Stejně tak se všechny naše názory dějí v čase
  • Možnost matematiky → na faktu že čas a prostor jsou apriorní kategorie je založena matematika, zkoumá prostor = geometrie, se zabývá prostorovými vztahy a také čas = každý výpočet je přidávání jednotek, posloupnost v čase → proto je matematika apriorní
• Rozvažování (TRANCEDENTÁLNÍ ANALYTIKA)
  • což je zvláštní druh myšlení, zabývá se tím, jak z názorů vznikají pojmy a jak je skládáme do vět, soudů
  • Pojem je základní jednotka rozvažování
  • pojem je obecný a shrnuje vlastnosti určité skupiny věcí
  • my jsme schopni se pohybovat pouze v pojmech, a když se pohybujeme pouze v pojmech jsme v oblasti rozvažování
  • pojmy bez názoru jsou prázdné, abychom si vytvořili pojem musíme mít nějakou zkušenost (musím vidět psa, abych věděla, že je to pes, potom už s pojmem pes můžu operovat, aniž bych ho viděla)
  • Existuje zde také 12 rozvažovacích kategorií, forem
• Kant říká, že se narodíme s příčinností s kauzalitou → KOPERNIKÁNSKÝ OBRAT
• naše poznání se neřídí vnějším světem, ale vnější svět je uváděn do řádu, formován naším poznáním
• že ke každému poznání patří prostor a čas, neboť všechno, co si představujeme a poznáváme, existuje v prostoru a čase
• prostor a čas však nepřísluší věcem samým (jak bylo do té doby myšleno), ale jsou vlastní našemu rozumu

 

Část etická – KRITIKA PRAKTICKÉHO ROZUMU

• Zabývá se základy metafyziky mravu
• Morálka – může být rozdělená
  • Heteronomní
    • Z vnějšku
    • Instituce, církev
    • Nějaká autorita, která nám řekne co je špatně a co dobře
  • Autonomní
    • Dokážu si sám stanovit co je dobře a co špatně
    • Dělení autonomních zásad
• Maximy
  • zásady, které platí jen pro jednání jednotlivého člověka
  • platí pouze pro mě
• Praktické zákony
  • tzv. imperativ
  • týkají se každého člověka, mají určovat jeho vůli
  • dělení
    • hypotetický (podmíněný) imperativ (všeobecně platné věci – chci dlouho žít, musím se o sebe starat)
    • kategorický imperativ – nepodmíněný, platný pro každého „jednej jen podle té maximy(zásady), do níž můžeš zárověň chtít, aby se stala obecným zákonem“= chovat se tak, jak bychom si představovali chování ostatních lidí
  • dvě věci naplňují mysl vždy novým obdivem a úctou – čím více a podrobněji se jimi myšlení zabývá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně

 

Část estetická – KRITIKA SOUDNOSTI

• člověk myslící vytvořil svět nutnosti → člověk chtějící vytvořil svět svobody → člověk cítící oba tyto světy spojil
• Tvrdí, že krása je objektivní kategorie
• Při jejím vnímaní dochází u všech lidí e stejnému procesu
• Cílem je zjistit, zda existuje apriorní forma soudnosti.

 

Pokritické období

• filozofie náboženství a práva
• témata svobody jedince, boha

Dílo

• metafyzika mravů
• nauka o právu
  • rozlišuje soukromé a veřejné právo a podčásti
• státní právo
  • rozlišuje trojí moc
  • zákonodárná moc může příslušet pouze vůli lidu
  • lid ale nemá právo svrhnout panovníka, ten sám má dojít k tomu co je správné
• mezinárodní právo
  • odmítá násilné konflikty
• nauka o ctnostech
  • týká se morálky každého člověka
• povinnosti k sobě samému
  • poznej sám sebe
• povinnosti k druhým lidem -povinnost lásky k druhým, povinnost úcty k druhým