Otázka: Jan Blažej Satini-Aichel
Předmět: Dějiny umění
Přidal(a): Radka
Narodil se 3.února 1677 jako nejstarší syn pražského kameníka italského původu Santiniho Aichela. Narodil se s tělesnou vadou – byl ochrnutý na část těla, což mu bránilo pokračovat v otcových stopách kameníka, i když se kameníkem přesto vyučil, stejně jako jeho bratr František. A protože projevoval výtvarný talent, rozhodl se jeho otec nechat ho vystudovat malířství. Jeho učitelem byl pravděpodobně Kristián Schroder. Po vyučení, okolo roku 1696, se vydal sbírat zkušenosti na tovaryšskou cestu, což bylo v té době obvyklé. Jeho cesta trvala přes tři roky a procestoval při ní Rakousko a Itálii a dorazil až do Říma, kde měl možnost seznámit se s díly radikálního architekta Fr. Borominiho. V Itálii také získal kvalifikaci architekta
V roce 1700 (teprve ve svých třiadvaceti letech) už začal samostatně navrhovat a realizovat stavby. Ve své činnosti navázal na práci architekta Jeana Babtisty Matheye, Pro jeho další život mělo velký význam seznámení se zbraslavským cisterciánským opatem Wolfghangem Lochnerem, který se stal jedním z jeho prvních a nejdůležitějších klientů, a který jej doporučil dalším opatům, kteří byli po zbytek jeho nedlouhého života jeho hlavní zákazníci. A tak například v roce 1703 začíná pracovat pro sedleckého opata Jindřich Snopka a nahrazuje zkušeného architekta Bayera při přestavbě klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory. Na práci se podílel i jeho bratr kameník František Jakub Santini. V roce 1704 se podílí na přestavbě kapitulního dědictví na Pražském hradě. V roce 1706 začala jeho spolupráce se žďárským opatem Václavem Wejmluvou a Santini se pouští do projektu budovy prelatury v cisterciánském klášteře, pak provádí úpravy v klášterním kostele a několik dalších staveb ve Žďáru.
Ale hlavně se podílí na stavbě poutního kostela svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře, což je stavba, která popírá všechny zažité představy o církevní architektuře a dnes je již uznávaným klenotem Světového kulturního dědictví lidstva. Kostel je vystavěný na půdorysu ve tvaru pěticípé hvězdy. Motivem pro tento tvar je legenda o místě utonutí Jana Nepomuckého, kde se objevila koruna z pěti hvězd a tento symbol se pak objevuje opakovaně i v dalších prvcích stavby. Např. v chrámu se nachází pět kaplí s pěti oltáři, ambit okolo chrámu má půdorys deseticípé hvězdy a je prolomen pěti branami. Střechy bran byly původně zdobeny pěti sochami Janových ctností (dodnes se zachovaly tři). V dobových pramenech jsou také zmiňovány zvony, kterých mělo být pět. Pěticípá hvězda, neboli pentagram, je starý ochranný symbol. Pět „V“ obsahuje jméno opata Václava Wejmluvy. Pět písmen má i latinské slovo TACUI – mlčel jsem, což je vyjádřením legendy, podle které světec zaplatil životem za to, že neprozradil tajemství královny Žofie. V oblasti symboliky a kabalistické nauky byli Santini i opat Wejmluva velice zběhlí, a tak byla v projektu uplatněna ve velké míře. Možná i proto mají návštěvníci pocit, že místo je nabito silnou energií, kterou tam můžou cítit, víc jak kde jinde. (Což mohu potvrdit, protože bydlím nedaleko a jsem častým návštěvníkem.)
V tomto jeho pracovně úspěšném období se udávají změny i v jeho osobním životě a v roce 1705 si pořídil v Praze vlastní dům a získal malostranské měšťanství. V roce 1707 se Santini oženil s Veronikou Alžbětou, dcerou v té době již zemřelého malíře Kristiána Schrodra. Mají spolu čtyři děti. Jejich tři chlapci, ale zemřeli na souchotiny, a tak jim zbyla jen dcera Anna Veronika. Manželství trvalo 13 let, v roce 1720 jeho žena zemřela. Santini nezůstává se svojí sedmiletou dcerou dlouho sám a brzy se ožení s jihočeskou šlechtičnou Antonií Ignatií Chřepeckou z Modlišovic, se kterou měl ještě dvě děti.
J.B. Santini zemřel po delší nemoci 7.12.1723 v pouhých 46 letech. Jako místo posledního odpočinku si sám vybral skromný kostel svatého Jana v Oboře (Praha). Ale kostel byl později zrušen a přestavěn na obytný dům a hřbitov přeměněn na zahradu. Osud Santiniho ostatků je tak neznámý. Jako pomníky jeho života můžeme považovat jeho stavby, které najdeme po celé zemi.
Již během svého života byl Santini velmi váženým a vyhledávaným umělcem a je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů středoevropského vrcholného baroka. Charakteristické je pro jeho dílo, že netvořil podle žádných šablon, každou stavbu se snažil řešit nově a originálně, s citem pro zasazení do okolí. Vytvářel prostory s vynikající akustikou světelným vyjádřením. Prezentuje i odvážná technická řešení. Monografie o J. B. Santinim uvádí až 80 architektonických děl, u nichž je jeho autorství nesporné (u dalších 116 je sporné). Kromě již výše zmíněných staveb se Santini podílel např. na těchto stavbách: Kolovratský palác na Malé Straně, kostel Navštívení Panny Marie v Obyčtově (na půdorysu želvy), panská hospoda v Ostrově nad Oslavou (ve tvaru W), Dolní hřbitov ve Žďáru, zámek Karlova Koruna v Chlumci, klášter Plasy, kostel sv. Petra a Pavla v Bobrové, kostel sv. Václava ve Zvoli.
