Otázka: Křesťanská filosofie starověku a středověku
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Laura Hálová
Křesťanská filosofie vychází z filosofie antické. Dva křesťanští filosofové, považováni svými myšlenkami za nejpřínosnější – sv. Augustin, Tomáš Akvinský, vychází především z těchto dvou filosofů antických: Aristoteles, Platon.
Platon
K nejvýraznějším filosofům antiky ( až do dnešních časů) patří Platon, jež byl žákem filosofa Sokrata. Sám se stal učitelem filosofa Aristotela.
Platón založil univerzitu v akadémově háji. Věnoval se filosofickému učení. Sám přebírá názory o nesmrtelnosti duše. Tělo považuje za hrob duše.
Z Platónova učení o nesmrtelné duši, jenž nemá počátek ani konec je svou podstatou stejná jako duše světa- Bůh. Duše a celý svět idejí je stálý – nevzniká ani nehyne – věčný život.
Za nejvyšší dobro je považován Bůh.
Z Platónova filosofického učení čerpá Sv.Augustin ( 354 – 430).
Sv.Augustin
Rozvíjí křesťanskou věrouku v duchu novoplatonismu (stejně jako sv. Pavel).
V díle „O Boží Obci“ – vytváří vlastní katolickou historii světa do dvou entit:
1) Věčné obce nebeské (dokonalé) – boží stát je jediným pravým státem – obec, co založili dobří věřící
2) Časné obce pozemské (hřešící)- vede k formě řecké/římské civilizace – není to stát na základě víry, ale přirozenosti člověka, tudíž plodí hřích a zlo
Dle Sv.Augustina pozemský stát v čele s křesťanskými císaři musí napomáhat církvi v tomto poslání – sloužit Kristově víře a tak přispěje ke konečnému vítězství nebeské říše.
Sv.Augustin se ve svém učení také věnoval trojjedinosti Boha. Za příslušníky Boží obce považoval Sv.Augustin i ty stojící mimo samotnou církev, což ospravedlňovalo možnost zachování některých hodnot antické kultury v křesťanském světě.
„ Svět byl stvořen z ničeho tvořivou Boží podstatou. Boží mysl v sobě obsahuje podstatné tvary veškerých věcí ( na způsob idejí), které se podle těchto vzorů ve světě utvářejí.“
Životopis Sv.Augustina
Otec Sv.Augustina byl římský úředník, matka křesťanka.
V mládí žil nevázaným způsobem života. Roku 372 se mu narodil nemanželský syn.
Sv. Augustin se ve svých 33 letech stává křesťanem ( v kristových letech). Rozvíjí křesťanskou věrouku v duchu novoplatonismu ( stejně jako sv. Pavel).
Aristotelés
Řecký filosof, žák Platónův, vychovatel Alexandra Makedonského (budoucí Alexandr Veliký).
Na rozdíl od svého učitele Platóna se snažil Aristotelés obsáhnout a uspořádat všechno předmětné vědění své doby a výsledky vlastních pozorování Země, oblohy, přírody, jazyka, společnosti, politiky a umění.
„ Vznikající věc musí být možná a přechází z možnosti k uskutečnění.“
V Aristotelovu učení je jako vzorové jsoucno živá bytost (Bůh). Může se pohybovat a měnit a to zejména za nějakým cílem, který patří k přirozenosti věci.
Aristotelova filosofie je tedy teologická. Je mu cizí představa aktuálního nekonečna. Proto ani řetězec příčin nemůže být nekonečný, nýbrž musí skončit nutně u první příčiny „ prvního nehybného hybatele“, jehož pak křesťanská teologie ztotožnila s Bohem.
Tomáš Akvinský ( 1225-1274)
* Katolický filozof, teolog scholastické tradice – jeho práce je vrcholem scholastiky
Jeden ze 33 učitelů církve, na kterého byl povýšen papežem Piem V. roku 1267.
Filosofie Tomáše Akvinského vychází z teologické interpretace Aristotelova díla významně ovlivněna novoplatonismem.
Tomáš Akvinský se pokusil je uvést do harmonie. Pravda je podle něj jen jedna, ale vedou k ní dvě cesty – cesta rozumu a cesta víry.
Cesta rozumu- tj. cesta zjevné pravdy, která je poznatelná lidským rozumem podobně jako cesta přírody ( tj. přirozeného světa). Stejně tak je možné obhájit rozumem existenci Boha.
Tomáš Akvinský formuloval celkem pět následujících cest k důkazu- inspiroval se Aristotelovou metodikou a také učením Augustinovým a to:
* z pohybu lze usuzovat, že musí existovat prvotní impuls – Bůh
* vše má svou příčinu, musí však existovat prvotní příčina – Bůh
* věci existují nebo ne, a to, že existují způsobuje nějaká nutnost
* skutečnost je rozdělena dle stupňů dokonalosti, musí však existovat nejvyšší stupeň dokonalosti
* v uspořádání věcí je smysl, stejně jako ve směřování věcí musí existovat něco, co danou věc řídí
Životopis Tomáše Akvinského
Zprvu bylo jeho učení římsko-katolickou církví i pařížskou univerzitou odmítáno. Založil tomistickou filosofickou škola, která se stala půlstoletí po Tomášově smrti na dlouhou dobu hlavním směrem křesťanské filosofie. (škola Tomistická)
Jeho filosofie je oficiální filosofií církve a zaujímá významné postavení i v současné filosofii.
Vycházel především z učení Aristotela – na jeho základě hájil feudální zřízení. Na rozdíl od Sv.Augustina nepovažoval stát za zlo a následek prvotního hříchu.
Obhajoval monarchii jako formu státu.
Scholastika – z řeckého scholastikus ( školský, patřící škole)
(Do 8. Století po vzoru Sv. Augustina ignorace církve světského státu a jeho zřízení.)
V pol. 11. Století za vlády Karla Velikého se na zemi rozvíjí reformní hnutí za vymanění církve z pod vlivu vladařů. Jeho součástí bylo oživení zájmu o římské právo, o nějž se nové pojetí církevní organizace opíralo. Vznikaly první univerzity, na nichž se začaly učit i teologické disciplíny a filosofie.
Scholastika se snažila o rozumové podepření církevních hodnot. Zakladatelem scholastiky byl anglosaský mnich Alkuin. Ten zorganizoval klášterní školu, která udala směr středověkého vzdělání :
-Trivium – gramatika, rétorika, logika.
-Quadrivium – aritmetika, geometrie, astronomie, hudba.
Scholastiku dělíme do 3 období: a) raná, b) vrcholná ( Tomáš Akvinský) a 3) pozdní
