"sociologie

Otázka: Kulturní způsob řešení problémů přežití

Předmět: Sociologie (společenské vědy)

Přidal(a): Sagitt

Symbolická komunikace

Schopnost přijímat informace od druhých lidí prostřednictvím symbolů pronikavě zvýšila šance biologického druhu homo sapiens na přežití.
Bez komunikace není člověk schopen rozvinout mentální procesy, jimiž se liší od jiných živočišných druhů.
Bez komunikace nemůže existovat žádná forma soc. org.
Lidská forma komunikace umožňuje díky symbolům získávat informace o věcech, událostech prostorově či časově vzdálených, umožňuje transcendovat prostor a čas a tím násobit objem lidského vědění.
V každé společnosti plní symbolická komunikace několik základních fcí;
- 1) Je prostředkem koordinace přítomných aktivit (umožňuje překonávat izolovanost individuí – vede ke kolektivní akci)
- 2) Slouží jako prostředek orientace v okolí (překonává prostorovou distanci)
- 3) Je prostředkem oživení zkušenosti minulé (překonává distanci časovou)
- 4) Je prostředkem anticipace a plánování budoucích aktivit (viz.3)

G. Braga

Shrnul komunikační typologii společností do;

Primitivní systém kapilární komunikace (kom.) – dominuje v preliterárních společnostech, kde kom. se odehrává v tváří v tvář
- Jediným zdrojem informací je lidská paměť
- Centry kom. jsou ti, kteří zastávají klíčové pozice v hosp. a politickém životě
Tradiční systém organizované kultury – vznik spjat s vynálezem psaní, které vzniká pro potřeby státního dozoru
- Psané texty umocňují možnost skladovat informace (schopnost čtení = strategická dovednost)
- Centry kom. – mudrci, umělci, vědci
Moderní systém masové komunikace – vzniká v důsledku technologické revoluce v oblasti předávání informací
- Založen na centralizovaných médiích – jejich ovládnutí = výrazná součást kotrly soc. prostoru
- V dělbě práce se formují profese, jejichž úkolem je zprostředkovávat kom. a ovlivňovat masy

Analýza masové komunikace

Největší část studií z oblasti sociologie kom. se zabývá výzkumem průběhu kom. masové

Harold D. Lasswell

The Structure and Functions of Communication in Society;
- Komunikační akt popíšeme, pokud si odpovíme na tyto otázky:
  - Kdo říká co, jakým kanálem, komu a s jakým efektem?
- Sociologové se zaměřují na tyto oblasti;
  - Analýza komunikátora
  - Obsahová analýza médií
  - Rozbor publika
  - Analýza účinků kom.
  - // Lze je kombinovat dle účelu výzkumu

Daniel Lerner

Zabýval se vztahem komunikačních systémů soc., a na základě Lasswelova schématu popsal rozdíl mezi systémy veřejné kom. v TS a MS

	TS	MS
Zdroj	Statusově privilegovaní	Odborníci na sdělování
Obsah	Preskriptivní	Deskriptivní
Kanál	Ústně	Masová média
Publikum	Homogenní skupina	Heterogenní skupina

Podle něj se moderní zp. kom. vyznačuje štábem profesionálních komunikátorů, kteří přenášejí zprávy informačního charakteru prostřednictvím neosobních médií relativně diferencované mase posluchačů
Veřejná kom. v TS probíhá prostřednictvím mluvčího (jednotlivce), které k tomu opravňuje jejich privilegované postavení v soc. hierarchii. Jejich projev nemá převážně ráz informací spíše nařízení

Povaha komunikátora

V procesu masového sdělování – není jednotlivec, ale vysoce specializovaná organizace
Masová média stojí ve službách toho, kdo kontroluje společenský systém (bez ohledu na to, zdali si to komunikátor připouští či nikoli)
První „známky“ masové kom. – tisk → boj za svobodu tisku tak za demokratickými hesly skrýval snahu vydavatelů tisku omezit v této oblasti nároky státu na výrobní monopol a na monopolní zisk
Kontrola masových médií souvisí s uspořádáním země, politickým režimem, vlivem nátlakových skupin apod.

Obsah sdělení

Bernard Berelson

Content Analysis in Communication REsearch
- Nedostatkem obsahové analýzy masové kom. je její předpoklad, že intence komunikátora a reálný účinek sdělení na publikum se kryjí

S. N. Eisenstadtem

Obsahy kom. rozdělil do tří kategorií;
1) Technicko-instrumentální obsahy – usnadňují příjemci (=nositel soc. role) orientaci v situacích, v nichž svou roli vykonává
- Nediktují mu přímo, jak má jednat – poskytuje praktické věcné informace = umožňuje volbu předjímat důsledky svých činů/jednání
- Př. Předpověď počasí, reklamy na zboží, typy na trávení volného času apod.
2) Obecně-kognitivní obsahy – přesahují oblast běžného jednání příjemců a nemají tedy dopad na výkon jejich rolí
- Mohou mít dopad, protože ukazují vzorové jednání, seznamují s novými soc. situacemi a s novým prostředím → rozšiřují obzor individuí (zábavné a poučné pořady)
3) Normativní obsahy – neobracejí se na příjemce jako na nositele speciální role, ale jako na nositele celého souboru rolí
- Předpisují, jak je nutno v dané společnosti tyto role vykonávat
- Masová média působí jako činitelé soc. kontroly (poučují, co je dobré a zlé a co je nepřístupné)
- Př. Chování vůči starším, vztahy mezi pohlavími apod.

Prostředky hromadné komunikace

Nezbytným předpokladem masové kom. je technická aparatura umožňující šíření obsahů z 1 zdroje velkému počtu příjemců
Nejvýrazněji se souběžnost technických a soc. předpokladů projevila v nejstarším masovém médiu; tisku
- K masovému rozmachu došlo v první polovině 19. století a to v zemích, ve kterých byly splněny tyto podmínky:
  - Rozšíření gramotnosti v širších vrstvách díky přístupnému systému základního školství
  - Větší prostorová koncentrace potenciálních čtenářů vlivem urbanizace
  - Demokratizace společnost vedoucí ke vzniku veřejnosti mající zájem i o formální právo být politicky informován
  - Vznik a postupné rozšiřování dimenze volného času jako prostoru, ve kterém je možno se věnovat sledováním hromadných komunikačních prostředů
- Pokud by kterýkoli z uvedených soc. předpokladů nebyl splněn → žádný technický vynález by nebyl schopen učinit z psané informace záležitost masového zájmu

Marshall McLuhan

Podle něho každé médium představuje samo určitou zprávu
Použití každého nového média sdělování má podle McLuhana větší soc. i psychologické dopady než obsah zpráv, které jsou jím předávány

Mezi soc. důsledky rozšíření tisku bývá uváděn vzrůst pocitu národní a soc. příslušnosti, podstatné rozšíření zájmu o dění vně hranic, urychlení politické centralizace aj.

Telegraf a telefon umožnili, aby zpráva putovala rychleji než posel – důležité pro politiku, oblast správy a vojenství

Rozhlas a televize umocnily proces soc. integrace – umožnili každému se účastnit prakticky se řady významných událostí přímo v okamžiku jejích konání

Analýza publika

Z hlediska odhalení skutečného obrazu komunikačního jednání lidí v MS nejpřínosnější
Přínosná i pro sociologii, protože pomohla odhalit jeden z mýtů o charakteru MS
„mýtus o všemocnosti masových médií“ – ovládl am. Sociologii v období mezi dvěma světovými válkami (vztah mezi masovou kom. a kom. interpersonální)
Interpersonální kom. – předpokládalo se, že publikum má podobu atomizované masy (=členové vstupují jen nepatrně do vzájemných vazeb, jsou si navzájem anonymní a prostorově rozptýleni)
- Tato vize vedla k představě, že masová média ovlivní každého, kdo je vůči jejích vlivů osamělý a bezbranný – nebyla náhodná, zformovala se vlivem okolností zejména:
  - Přecenění účinku propagandy vedené prostředky masové kom. během 1. sv. v.
  - Monopolizace tisku (došlo zhruba ve stejné době)
  - Vznik větší monopolizace rozhlasu ve 30. letech
  - Až do 2. sv. v. se málo studovaly otázky vlivu prostředků masové kom. (více byl studován obsah sdělení a specifičnost jednotlivých médií)

Analýza účinků komunikace

Sociologie kom. přispěla k odkrytí nového pohledu na publikum zásluhou mnoha empirických výzkumů zabývající se otázkami šíření a vlivu obsahů masového sdělování
- Důležitá studie Lazarsfelda, Berelsona a Guadeta (The People´s Choice)
  - Nová výzkumná technika – panelový výzkum (umožňovala sledovat vývoj mínění a změny postojů voličů)
    - 600 osob – jejich názory zjišťovány každý měsíc od května-listopadu 1940 (před volební kampaní i v průběhu)
    - Masová média měla nepatrný vliv na změny v postojích voličů
na základě podobných zjištění -> koncept Názorových vůdců a model Dvoustupňové kom.;
- názorový vůdci; jednotlivci, kteří ovlivňují v neformálních os. kontaktech druhé v jejich názorech a rozhodování
- R. K. Merton – Pattern of Influence
  - V malém městě o vel. 11k ob. žádal informátory, aby jmenovali os., k nimiž se obracejí o radu – získal soubor několika desítek názorových vůdců
  - Vydělil 2 hlavní typy – lokální a kosmopolitní vůdce
  - Lokální – „odborníci“ na místní záležitosti (šlo o starousedlíky, žijící problémy své obce)
  - Kosmopolitní – měli zájem o problémy širšího světa (obklopovali se lidmi podobného statusu – většinou nově příchozí)
- E. Katze a P. F. Lazarsfeld – Personal Influence
  - Výzkum ve městě (60k ob.) – zkoumali 800 žen
  - Sledovali, jak se uplatňuje vliv os. působení a jak vliv masových médií při rozhodování o nákupech, oblékání, návštěvě kina a veřejných záležitostech
  - Tento výzkum potvrdil, že názorový vůdci jsou ve styku s médii častěji než ostatní lidé a také potvrdil, že každá společenská vrstva má své vlastní názorové vůdce, jenž jsou kompetentní v různých oborech
Tyto výzkumy přispěly k pozměnění pohledu na MS
Ukázalo se, že kanály interpersonální a masové kom. hrají různou roli, a zpravidla doplňují a prostupují a působí na jednotlivce odděleně
Masová kom. probíhá tak, že komunikátor (mající povahu komplexní org.) zprostředkovává všeobecně přístupné obsahy (poučné, zábavní i normativní povahy) příjemcům, kteří jsou anonymní pouze z jeho hlediska, nikoli však nutně navzájem mezi sebou (což do značné míry ovlivňuje efekt masové kom.)

Kritika masové komunikace

J. Cazeneuve mluví o tzv. plétorické kom., která je ve skutečnost ne-komunikací
Jedná se o to, že v MS kvantita sdělení přesahuje schopnost recepce a integrace informací u příjemců
Přemíra zpráv nevede k vědění, ale ke ztrátě orientace

Sociální podmíněnost kom.

Sociologii zajímá, nakolik je řečově chování podmíněno soc. příslušností, nakolik je užívání jazyka soc. diferencováno.

Basil Bernstein

Hypotéza řečových kódů – dospěl v průběhu pedagogického působení na ang. školách – žáci z rozdílného soc. prostředí mají různé formy řečového chování – není převratné, ale Bernstein se pokusil zobecni svá pozorování v hypotézu, jejíž potvrzení mělo důsledky pro soc. praxi, školství a soc. politiky
- Dle jeho první verze; (nižší vrstva = veřejná řeč / střední vrstva = formální řeč)
  - Neliší se zásobou slov, ale způsobem spojování slov, konstrukcí věty
  - Veřejná řeč (vyznačuje krátkými neúplnými větami, opakování „tak-pak-protože,“ častým užíváním os. zájmen, kategorickými tvrzeními, nejazyková gesta hrají zanedbatelnou roli apod.)
    - Slouží k posílení solidarity a skupinové soudržnosti, k přitakání skupinovému názoru
  - Formální řeč (disponuje širším repertoárem syntaktických možností, vhodným nástrojem pro vyjádření individuálního postoje člověka ke světu, pro verbální projev vlastních přání a názorů apod).
- Počátkem 60 let;
  - Lingvistické kódy – představující určité formy verbálního plánování (=strategie výběru a org. prvků řeči)
    - Omezený kód (omezený množs. verbálních znaků pro vyjádření individuálních reakcí, přání a mínění)
    - Rozvinutý kód (rozvíjí prostředky k vyjádření rozdílností mezi jednotlivci)
  - Tuto koncepci úzce spojil s oblastí soc. struktury – existují totiž 2 skupiny, které se výrazně liší tím, který z uvedených kódů používají
    - Nižší vrstvy – vystačují si s omezeným počtem syntaktických variant, nevedeni k tomu, aby vyjadřovali své individuální zvláštnosti a předpokládají, že jejich blízcí uvažují stejně jako oni – proto je jejich konverzace bohatá na implicitní významy
    - Střední vrstvy – manipulují nikoli s věcmi, ale se symboly a jejich prostřednictvím s druhými lidmi. V jejich situaci je vyžadována rozvinutá schopnost využít všech možností obsažených v řeči k vyjádření svých stanovisek (záměrně cvičení ve verbálním vyjadřování svých nástrojů, postřehů, v prosazování individuality)
Jeho hypotéza zpochybněna a koncem 60. let opustil svoji deficitní teorii a přiklonil se k teorii diferenční

W. Labov

Vymezuje řeč. komunitu jako populaci, jejíž členové sdílejí soubor norem, jimiž se řídí jejich jazykové chování, přičemž obvykle tyto normy nejsou uvědomovány

G. H. Mead

Termín diskurzivní univerzum (disun.) = sémantický prostor vlastní skupině jednotlivců přikládající se gestům a verbálním symbolům stejné významy – pokud nesdílejí totéž disun., pak to ohrožuje možnost kom. mezi nimi è vznikl kom. bariér
mezi lidmi může být ohrožena jestliže;
- Jestliže k popisu týchž skutečností je užito odlišných znaků (lidé mluvící odlišnými jazyky – lze překonat tím, že člověk naučí „cizí“ řeč)
- Jestliže tytéž výrazy jsou interpretovány různě (jestli jim je přikládán komunikujícími odlišný význam [př. Považuje za vážné sdělení něco, co bylo míněno žertem])

V intergeneračním měřítku se komunikační bariéry mohou reprodukovat skrze lingvistické socializace, kdy se v jejím průběhu noví členové/vrstvy učí nejen slovní zásobu, ale i hodnotící odstíny užívaných slov

Ritualizovaná komunikace

Koncepce soc. rituálů nastínil E. Durkheim – popis řečového chování
- Řečová konverzace probíhá dle přísně daných pravidel, ve značné míře stereo-typizovaná (soustřeďuje pozornost zúčastněných a zároveň umožňuje transcendovat „zde a nyní“ jejich momentální situace)
- Běžná konverzace sbližuje účastníky, posiluje pouto vzájemnosti oproti těm, kteří se hovoru nezúčastní – proto běžná konverzace má tendenci posilovat vazby solidarity u zúčastněných

Ritualizovaná řeč mívá obecně vysokou míru redundance. Je to způsobeno tím, že řečové znaky v ní nemají přenášet informaci, ale vázat na sebe pocity, vyvolávat kolektivní emoce posilující skupinovou identitu (extrémním případem – modlitby, skandování, slavnostní proslovy)

Jiným příkladem magické ritualizace je tabuizace určitých slov – ať už jsou považována za obscénní či posvátná, jejích vyřčení je chápáno jako ekvivalent objektu, který ve skutečnosti pouze zastupuje. Jeho blokování je ztotožněno se zabráněním kontaktu s tímto objektem.

Institucionalizace jednání

Funkcionální přístup (E. Durkheim) považuje instituce za mechanismy funkční z hlediska uspokojení určité potřeby společnosti
Antropologické pojetí lze představit na příkladu A. Gehlena, který rozvíjí pojem instituce v souvislosti se svou koncepcí odlehčení
- V Gehlenově pojetí je jakékoliv praktikované jednání považováno za instituci bez ohledu na to, je-li oficiálně schvalováno a zakotveno v kodexu morálky či právním systomu dané společnosti (lidé se věnují činnostem, které veřejně neschvalují).
Rozdíl mezi funkcionálním a antropologickým pojetím institucí spočívá v tom, že ve FP jsou instituce vztaženy k uspokojování společenský potřeb, zatímco v AP v nich vidí prostředek k uspokojování běžných os. potřeb konkrétní lidí, které nemusejí být uznány jako společensky žádoucí
V literatuře jsou instituce uvědomované a dodatečně racionalizované obyčeje, u nichž je snaha závaznost rozumově zdůvodnit
Jednotlivé instituce dané kultury spolu nesouvisí
Požadavky jedné instituce mohou být v rozporu s požadavky jiné (př. Instituce trhu a instituce nezištného přátelství, instituce demokracie a klientelismus

Kulturní instituce a soc. role

Instituce znamená ustavené, stereo-typizované, rutinní způsoby jednání běžné v určité skupině či kultuře. Jde o jednání, jež je očekáváno od všech, kteří chtějí platit ve skupině za „domorodce.“
Kategorie očekávaného má v sociologii významné místo
Za zakladatele teorie soc. rolí jsou považováni G. H. Mead a R. Linton
- Mead v práci Mind, Self and Society analyzuje proces socializace, v jehož průběhu dítě přejímá existující způsoby řešení problémů a definování situací. Této schopnosti nabývá v průběhu her, kdy se přenáší do rolí druhých lidí – jejím přejímáním si dítě osvojuje obecnější zkušenost, a schopnost považovat očekávání druhých za závazná. Zároveň se učí pohlížet na sebe očima druhých i programovat vlastní činnost již s ohledem na reakce, které od druhých očekává è umožňuje kooperaci mezi individui v rámci skupiny
- Linton v knize Study of Man dospívá jinou cestou k podobným závěrům.
  - Vychází z rozlišení role a statusu – pojem status naznačuje, že různí lidé zaujímají v rámci skupin různé postavení. V jejich jednání se projevují nejen jejich individuální zvláštnosti, ale též nutnost chovat se způsobem, který v očích druhých odpovídá zastávané pozici, výši statusu
Od konce 30. let se koncepce soc. rolí stává součástí Parsonsova strukturního funkcionalismu, která ji interpretuje v krajně deterministické podobě.
Dahrendorf zpochybnil pojem společnosti jako toho, kdo definuje obsahy soc. rolí
Konflikt v roli – tedy situaci, kdy nositel role musí volit, kterého z nich, do jaké míry uspokojí
H. Dreitzel spojuje patologii rolí s poruchami v procesu socializace.
- Pokud v průběhu socializace působí příliš slabý normativní tlak, dochází k poruchám v orientaci, k nejistotě ohledně toho, co lze očekávat od druhých a které očekávání druhých je naopak nutno respektovat.

Organizované jednání

Jestliže instituce definujeme jako ustavené zp. řešení problému přežití, pak org. představují typ vztahů, které se mezi lidmi ustavují v průběhu řešení těchto problémů. V nejširším smyslu je org. podmnožinou instituce, neboť způsob, jakým se lidé organizují, je jen součástí způsobu, jakým řeší své problémy
Instituce je zp., jakým lidé v dané kultuře dělají určitou věc
- je zp., jímž přitom koordinují svoji aktivitu, neboť málokterou věc dělá člověk izolovaně, bez spojení s druhými lidmi.
Formální org. – lidé kolektivně organizují své aktivity při provozování nejrůznějších institucionalizovaných činností
- Chod příslušných formálních org. se stal určující pro rytmus života MS v podobné míře, v jaké byl chod společností tradičních určován rytmem přírody. Jde o další stupeň ve vývoji kulturního zp. lidské existence
- Max Weber spatřoval ve formálních organizacích typu armády, továrny či úřadu mocný nástroj racionalizace chodu lidské společnosti a chování jednotlivých soc. aktérů