Kniha: Kytice (K. J. Erben) – rozbor
Předmět: Český jazyk – rozbor díla
Přidal(a): Magdaléna Pelcová
Karel Jaromír Erben (1811-1870)
- básník, sběratel lidové slovesnosti, autor pohádek
- Život: narodil se v Miletíně. Pocházel z chudé venkovské rodiny. Vystudoval práva (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy). Působil mimo jiné jako archivář hlavního města Prahy.
Další jeho díla:
- pohádky – čerpal z lidové slovesnosti – Zlatovláska, Hrnečku vař!, Tři zlaté vlasy děda Vševěda
Literárně-historický kontext
- 19. století: umělecký směr, převládá cit nad rozumem. Autor se ztotožňuje s hlavním hrdinou. Hlavní hrdina je nespokojen se společností, cítí se osamělý. Častými motivy je historie, nešťastná láska.
- Další autoři (Karel Hynek Mácha, J. K. Tyl, Alexandr Sergejevič Puškin)
Rozbor díla: Kytice
- Druh: lyricko-epický
- Forma: poezie
- Žánr: balada
- Téma: opakování viny a nepřiměřeného trestu
- Motiv: mezilidské vtahy a jejich chyby
Kompozice:
- chronologická
Vyprávění:
- er-forma, vypravěč není znám
Jazyk:
- převážně spisovně, objevují se archaismy a historismy
Jazykové prostředky:
- metafory, personifikace (světélka laškují), přirovnání (jediňátko bílé jako sníh), eufemismus (na něm roste trávníček), apostrofa („Kriste pane“), přímá řeč, anafory, epifory, epiteta, gradace děje, inverzní slovosledy, metonymie, epanastrofy i řečnické otázky (tedy téměř všechny tropy a figury) …
Časoprostor:
- nevíme přesně kdy a kde se děj přesně odehrává, např. na venkově, na místech jako les, rybník nebo chalupa.
Postavy:
- každá z balad má své vlastní postavy (většinou ženské)
Dějová linie:
Sbírka se skládá ze 13 balad, poslední balada Lilie je přidaná. Dále obsahuje: Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně (Úlomky). Je rozvržena zrcadlově – první a poslední báseň jsou tématicky podobné, atd. Básně jsou napsané v rýmech. Inspiraci čerpal z českých lidových pověstí a povídek, které si lidé pamatovali po generace. Každá z balad obsahuje motiv viny a trestu. Nejvíce je zdůrazňován vztah mezi matkou a dcerou nebo mateřská láska. Nejčastěji nějaká osoba provede čin, ať už vědomě či nevědomě špatný a pak je za to potrestán. Někdy i více než by si zasloužil, ale trest lze třeba zlehčit např. modlením se k Bohu. Příčinou může být závist, zrada, rouhání a nebo touha po bohatství. Je zde častý výskyt nadpřirozených bytostí, jako třeba vodník, polednice a kouzelný dědek.
Ohlas díla:
- Kritici hodnotili a stále hodnotí Erbenovu sbírku velice příznivě a považují ji za poetický skvost české literatury. Snad každého zaujalo jak Erben pomocí svých básní umělecky převyprávěl dávné lidové pověsti a svou víru v slavnou budoucnost národa. Sám Jan Neruda vzdal hold autorovi Kytice těmito verši:
Zlato chtít snad pozlacovat,
slunce svící osvěcovat,
duhu barvou domalovat,
sopku ohněm podpalovat,
démantův chtít tvrdost zvýšit,
oblakův chtít rychlost spíšit,
toť by bylo rozumnější,
nežli tvoje, pěvče Erbene,
písně chtít snad písní opěvovat.
Rozbor uměleckého textu (úryvku)
Polednice
U lavice dítě stálo,
z plna hrdla křičelo.
„Bodejž (1) jsi jen trochu málo, //rozkazovací věta
ty cikáně, mlčelo!
Poledne v tom okamžení,
táta přijde z roboty: //přímá řeč
a mně hasne u vaření
pro tebe, ty zlobo, ty!
Mlč, hle husar a kočárek –
hrej si! – tu máš kohouta!“ – //přímá řeč
Než kohout vůz i husárek
bouch, bác! (2) letí do kouta.
A zas do hrozného křiku –
„I bodejž tě sršeň sám – ! // Neúplná věta
Že na tebe, nezvedníku,
polednici zavolám !
Pojď (3) si proň (1), ty polednice (4),
pojď (3), vem si ho, zlostníka!“ –
A hle, tu kdos (1) u světnice
dvéře zlehka odmyká.
…
Legenda
(1) archaismy
(2) citoslovce
(3) anafora
(4) apostrofa
Balada je napsaná střídavým rýmem a b a b a výskytem přímé řeči.
Hlavní postavy – matka, ukřičené dítě a zlá polednice
