Lakomec – rozbor díla

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

 

   Otázka: Lakomec

   Předmět: Český jazyk (literatura)

   Přidal(a): Anna

 

Moliére

  • Vlastním jménem Jean Baptiste Poquelin (1622-1673)
  •  Pocházel z rodiny královského čalouníka. Studoval práva a měl se stát notářem. Přidal se ke kočovné herecké společnosti. Poté se však vrátil do Paříže a v jednadvaceti letech založil divadlo. V roce 1658 vystoupil před králem, který byl z jeho her nadšený. Povolání herce bylo v té době podřadné- proto si zvolil pseudonym a byl velmi často napadán církví. Král nad ním však držel ochranu a jeho spolek byl nazván Královskou divadelní společností.
  •  Inspiroval se italskou lidovou komedií a antikou. Často využíval techniku deus ex machina. Za svůj život napsal třiatřicet divadelních her. Jeho oblíbené žánry jsou satira komedie a fraška. Kritizoval lakotu, snoby, cyniky, pokrytce a hypochondry. Zabýval se také postavením žen v tehdejší společnosti. Jazyk jeho her je sdělný a lidový. Používal satiricky vykreslené postavy a měl obrovský přínos pro francouzskou komedii. Zemřel na následky tuberkulózy po premiéře jeho hry Zdravý nemocný. Ačkoliv v této hře dokonce hrál, nikdo na něm nic nepoznal. Zemřel náhle a tak se nestihl vzdát svého povolání (to bylo pro herce na sklonku života běžné) a tak jej církev odmítla křesťansky pohřbít. Jeho významné hry: Lakomec, Tartuffe neboli Podvodník, Don Juan neboli kamenná hostina, Misantrop, Zdravý nemocný.

 

Literární kontext:

  • Klasicismus, vznik ve Francii ve 2. pol. 17. st. – konec 18. st., důraz na rozum, racionalismus, příklon k antickým vzorům, důraz na jasnost, harmonii, řád, uměřenost, pravidelnost, inspirace Aristotelovou Poetikou, antika chápána jako něco minulého, z čeho máme vycházet, nikoli se k tomu vracet, žánry vysoké (epos, óda, tragédie) a nízké (bajka, satira, komedie, píseň), vyhraňování literárních typů (hrdina, lakomec, ctnostná žena); pravidla klasického dramatu: trojí jednota (místa, času, děje)
  • Ve hře je použita komediální technika, hra je plná zápletek a nedorozumění. Používá situační, jazykovou i pohybovou komiku. Dodržuje zásadu tří jednot, ale klasicistním pravidlům odporuje tím, že je psána prózou. Dílo je inspirováno Plautovou Komedií o hrnci (antika).

 

Rozbor díla: Lakomec

Literární druh:

  • Drama, literární druh, jehož text je určen pro ztvárnění na jevišti. Skládá se obvykle z tří až pěti dějství (aktů, jednání). Dějství se skládají z výstupů. Výstupy jsou úseky, které jsou odděleny příchodem či odchodem alespoň jedné postavy. Text dramatu tvoří dialogy (rozmluvy nejméně dvou postav) a monology (promluva jedné postavy, která není součástí dialogu a nepočítá s odpovědí). Dialog se skládá z replik (nepřerušených řečových projevů jednoho účastníka dialogu, reakcí na předchozí promluvy druhé postavy.

Literární žánr:

  • Komedie, patří mezi nízké žánry, objevuje se zde směšné napodobování skutečnosti, kritizuje postavy a jejich vlastnosti.

 

Hlavní myšlenka:

  • Negativní vliv peněz a chamtivosti, který může lidi dohnat až k šílenství.

 

Historické pozadí:

  • Toto dílo vzniklo ve Francii v době klasicismu. Řadí se do nízkého žánru.
  • Dílo dodržuje některá klasicistní pravidla (zásadu tří jednot), ale zároveň nějaké porušuje (dílo je psáno prózou).
  • Moliére kritizuje hlavně špatné lidské vlastnosti.

 

Jazykové prostředky:

  •  Spisovný jazyk. Některé zastaralé výrazy. Služebnictvo občas využívá nespisovné až vulgární výrazy. Časté metafory, eufemismy a archaismy. Objevuje se zde nadsázky a ironie. Psáno ich formou.

 

Kompozice:

  •  Hra je psána chronologicky a v replikách. Obsahuje scénické poznámky. Hra je dělena na pět jednání a na jednotlivé výstupy.

 

Postavy:

  • Harpagon – chamtivý, sobecký, lakomý měšťan, vdovec, zaslepený penězi, bezcitný, pro peníze je ochoten jít i přes mrtvoly, nezáleží mu na štěstí svých dětí a chce je jen výhodně provdat, peníze jsou jeho jediným smyslem života a obětoval by za ně všechno, lichvář
  • Kleantes – syn Harpagona, mladík s dobrým vychováním, kultivovaný, chce se vzepřít svému otci a vzít si Marianu
  • Eliška – dcera Harpagona, věří v pravou lásku a miluje jejich správce
  • Mariana – skromná, plachá, křehká, Harpagona si vzít nechce, ale musí
  • Valér – správce v Harpagonově domě, chová se úlisně pro získání Harpagonovy přízně, miluje Elišku, je obviněn z krádeže Harpagonova majetku kuchařem, který jej nesnáší
  • Anselm – bohatý, starý, dobrosrdečný, štědrý šlechtic, otec Mariany a Valéra, což se ukáže až v závěru, zvrátí dosavadní průběh děje
  • Frosina – chytrá intrikánka, dohazovačka, původně pomáhá Harpagonovy, ale ten jí nechce zaplatit a tak pomůže mladým
  • Jakub – Harpagonův kuchař, kočí, sluha na všechno, podlý, pomstychtivý, zradí Valéra

 

Čas a prostor:

  • Příběh se odehrává v 17. Století v Paříži.

 

Děj:

Hlavní postavou je Harpagon, který je velmi lakomý. Má dvě děti Elišku a Kleanta, které chce výhodně provdat a vydělat na tom ještě více peněz. On sám si chce vzít mladou a krásnou Marianu. Marianu si ale chce vzít Kleant a chce si půjčit peníze od nepoctivého lichváře, přičemž zjistí, že je to jeho otec a že veškeré peníze získal nepoctivě. Harpagon je velmi lakomý ke všem okolo včetně služebnictva a nechce jim zaplatit, když mu kuchař poví, jak ostatní ví o tom, že je lakomý tak se ukáže jeho povaha a kuchaře potrestá. Všemu přihlíží Valér a dokonce Harpagonovi radí, jak kuchaře potrestat, což vyvolá Jakubovu zášť k Valérovi.

Harpagon zjistí, že Kleant miluje Marianu a nechce, aby si jí vzal a tak se domluví s chytrou dohazovačkou Frosinou. Ta přemlouvá Marianu, aby se jí Harpagon zalíbil (slibuje jí, že brzy zemře a ona zdědí všechen jeho majetek), ale ta je zamilovaná do Kleanta, ačkoliv se jeho identitu dozví až na návštěvě u Harpagona doma. Frosina chce od Harpagona zaplatit, ale znovu se ukáže jeho pravý charakter a zaplatit nechce, proto se Frosina rozhodne pomoci Kleantovi s Marianou. Zatímco se přou o Marianu, sluha Čipera ukradne Harpagonovi pokladničku s penězi. Harpagon zjistí, že peníze zmizely a snaží se zjistit, kdo je ukradl (ty peníze jsou pro něj to nejdůležitější na světě). Když se Harpagon ptá kuchaře, jestli něco neviděl, ten mu poví že s ním viděl Valéra (toto není pravda, ale kuchař je na správce Valéra stále naštvaný).

Harpagon dostane Valéra k soudu a vzniká dialog mezi nimi, přičemž Harpagon mluví o své pokladničce a Valér o své milé Elišce. Jelikož oba mluví o tom, co mají na světě nejraději a nepoužívají jména, tak chvíli trvá, než se situace vysvětlí. Harpagon zjistí, že se Eliška za Valéra provdala a na scénu přistoupí Ansel, kterého si Eliška měla původně vzít. Harpagon chce Valéra umučit a situace se zdá neřešitelná. Zde je použita technika deus ex machina a ukáže se, že Anselm je otec Valéra a Mariany, ačkoliv celá jejich rodina měla být mrtvá kvůli námořnímu neštěstí. Anselm je však velmi bohatý a slíbí zaplatit svatbu oboum párům a všichni včetně Harpagona jsou šťastní.

 

Vliv:

  • Tato hra se v divadlech hraje dodnes, filmové zpracování z roku 1980, režie Jean Girault, Louis de Funès

 

Můj názor a aktuálnost tématu:

  • Kniha se mi líbila. Zápletka byla zajímavá a kniha mě místy bavila. Postavy byly skvěle vymyšlené a zápletka byla neočekávaná. Hlavní téma hry je také velmi aktuální, jelikož upozorňuje na chamtivost, která je přítomná i v dnešní době.